Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Vlasta Svobodová. Hra pro mládež o téměř neuvěřitelném. Odborný poradce Josef Pecl. Zvukový mistr Bohuslav Fiala. Natáčecí technik Aneta Daubaerová. Asistentka režie Eva Pryclová. Režie Josef Valchař.

Osoby a obsazení: děda (Arnošt Navrátil), Pavel (Jiří Štěpnička), matka (Sonja Sázavská), prabába (Světlana Bouzková), Vašek (Vlastimil Semela), stařenka (Jana Janovská), Pražák (Miloš Slavík), Hradilka (Olga Hauková), účetní (Karel Fajt), vesničané (Ludvík Polách, Jan Hloušek, Milada Nohelová, Ludmila Vacková, Josef Pecl).

Nastudovalo Brno. Natočeno 13. 6. 1972 (studio VII, 9:00 – 13:00 h.). Premiéra (?) 24. 12. 1972.

Na motivy ruských pohádek napsal Zdeněk Skořepa. Hudba Vadim Petrov, spoluúčinkuje pěvecký sbor Smetana, sbormistr prof. Vladimír Doležal. Režie Karel Weinlich.

Osoby a obsazení: Ivánek (Michal Pavlata), první bratr (Antonín Hardt), druhý bratr (Vladimír Bičík), Jelena (Klára Jerneková), car (Václav Švorc) a další.

Natočeno 1972. Premiéra 24. 12. 1972 (Praha, 13:00 h.). Repríza 9. 5. 1973 (Praha, 13:15 h.) v cyklu Pohádka pro děti; 9. 1. 1976 (Praha, 13:03 h.); 13. 4. 1980 (Praha, 13:03 h.) v cyklu Pohádka pro děti.

Lit.: ap: Dvanáct věnců. In Rozhlas 16/1980 (7. 4. 1980), s. 14 (článek) – Cit.: Pohádku o Popelce jistě všichni znáte skoro nazpaměť. Ve starých ruských pohádkách se nejednou objevuje podobný motiv, jenomže místo o dívku jde o chlapce. Už Karel Jaromír Erben zapsal jednu krásnou ruskou báji o Ivanu Popelovu. Ten však nebyl Popelkou v mužském provedení, naopak nedělal nic, jen ležel v popeli a lenošil. Nakonec však spolu se svými bratry zabil zlého draka, který trápil celou zemi. Stal se z něho prostě opravdový bohatýr.

V pohádce Dvanáct věnců, která rovněž patří mezi staré ruské pohádky, je zase hrdinou Ivan, Ivánek, ale neříká se mu Popelov. Zato je přesnou obdobou naší Popelky. Macecha sice v pohádce, není, ale dva bratři ho nutí dělat domácí práce a považují ho za hlupáka. Nu, uvidíme, jestli je opravdu tak hloupý.

Pohádkovému hrdinovi musí někdo pomáhat. V naší pohádce je to kouzelný kůň. Hned se dozvíte, jak mu pomůže: car hledá ženicha pro svou dceru, krásnou Jelenu, a slíbí ji tomu, kdo se svým koněm přeskočí dvanáct věnců na nádvoří zámku. Třeba byste řekli, že v tom případě by si krásnou Jelenu zasloužil ten kůň, protože skáče on a nikoli jezdec — ale nemyslete si: udržet se při takovém skoku v sedle, to není jen tak. Kdo to dokáže, je bohatýr. A nedokáže to nikdo z nápadníků, jen Ivánek se svým kouzelným koněm. Kůň ho předem promění ve sličného bohatýra, Jeleně se hned zalíbí, a aby se jí neztratil, vtiskne mu na čelo hvězdu, která jí spadla s nebe přímo do klína (…).

Konstantin Treněv. Překlad Hana Budínová. Rozhlasová úprava a režie Miroslava Valová. Hudba Vadim Petrov, řídí autor. Hudební režie Jiří Váchal.

Osoby a obsazení: Ljubov Jarová, učitelka (Jiřina Švorcová), Michail Jarovoj, její muž Vichor (Miloš Willig), Pavla Petrovna Panovová, písařka (Jana Andresíková), Roman Koškin, komisař (Josef Větrovec), Švanďa, námořník (Jan Faltýnek), Groznoj, zástupce Koškinův (Karel Hlušička), Maxim Gornostajev, profesor (Felix le Breux), Jelena, jeho žena (Vlasta Matulová), Malinin, bílý důstojník (Jan Teplý), Kutov, bílý důstojník (Ivo Gübel), Arkadij Jelisatov, žurnalista (Bohumil Švarc), Ivan Kolosov, elektrotechnik (Alfréd Strejček), Duňka, služka, potom keťaska (Růžena Merunková), Marie, selka (Marie Marešová), Pikalov, voják (Bohuš Pastorek), Čir, vrátný (Karel Houska), Semjon, strážmistr, syn Mariin (Miloš Hlavica), Grigorij, ilegální pracovník, syn Mariin (Petr Oliva), Zakatov, pravoslavný pop (Oldřich Musil) a další..

Natočeno 1972. Premiéra prvního dílu 3. 12. 1972 (Praha, 19:55 – 21:00 h.; v rámci večera „50. výročí SSSR – Umění slouží lidu“). Premiéra druhého dílu 6. 12: 1972 (Praha, 19:15 – 20:15 h.).

Zdeněk Zábranský. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: Jindra Rutar (František Vicena), Zdena, jeho žena (Růžena Merunková), pan Evžen (Jiří Pleskot), Anna Karolina Zieglerová (Julie Charvátová), Niedergerg (Karel Urbánek), vinárník (Karel Máj). Dále účinkují Karel Hlušička, Jiří Klem a Vlasta Jelínková.

Natočeno 1972. Premiéra 27. 8. 1972 (Třetí program, 10:00 – 10:40 h.).

Lit.: -js- (Strejčková, Jaroslava): Zdeněk Zábranský – Rovnýma nohama. In Čs. Rozhlas 35/1972, s. 9 (anotace). – Cit.: Pro malou plochu rozhlasové hry si Zábranský vybral příběh manželů se dvěma dětmi, kteří bez rozmyslu se rozhodli v srpnových dnech roku 1968 pro emigraci; lákala je vidina sladkého života. Hned na začátku zakotvili v cizině poměrně dobře, protože s pomocí přítele našli slušné pracovní uplatnění. Nesnáze s obyčejnými spalničkami dětí znamenají však převratnou změnu plánů. Stesk po domově i po babičce přináší zákonitě otázku, zda hodnoty, které jim socialistická společnost nabízela, byly vskutku tak zanedbatelné. Příběh nikoliv netypický nechává autor zdánlivě otevřený; zaznamenáním vystřízlivění manželského páru završuje vše, co chtěl hrou říci.

Zdeněk Zábranský. Rozhlasová hra věnovaná tematice emigrace. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Vladimír Tomeš.

Osoby a obsazení: Kraft (Pavel Pípal), Brunnhofer (Jaroslav Choc), Zuzanek (Jiří Kostka), Artuš (Jiří Samek) a další.

Nastudovala Plzeň v roce 1970. Premiéra 1. 2. 1970 (Československo, 16:00-17:00 h.). Repríza 5. 2. 1970 (Československo, 16:05 – 17:05 h.).