Na motivy ruských pohádek napsal Zdeněk Skořepa. Hudba Vadim Petrov, spoluúčinkuje pěvecký sbor Smetana, sbormistr prof. Vladimír Doležal. Režie Karel Weinlich.
Osoby a obsazení: Ivánek (Michal Pavlata), první bratr (Antonín Hardt), druhý bratr (Vladimír Bičík), Jelena (Klára Jerneková), car (Václav Švorc) a další.
Natočeno 1972. Premiéra 24. 12. 1972 (Praha, 13:00 h.). Repríza 9. 5. 1973 (Praha, 13:15 h.) v cyklu Pohádka pro děti; 9. 1. 1976 (Praha, 13:03 h.); 13. 4. 1980 (Praha, 13:03 h.) v cyklu Pohádka pro děti.
Lit.: ap: Dvanáct věnců. In Rozhlas 16/1980 (7. 4. 1980), s. 14 (článek) – Cit.: Pohádku o Popelce jistě všichni znáte skoro nazpaměť. Ve starých ruských pohádkách se nejednou objevuje podobný motiv, jenomže místo o dívku jde o chlapce. Už Karel Jaromír Erben zapsal jednu krásnou ruskou báji o Ivanu Popelovu. Ten však nebyl Popelkou v mužském provedení, naopak nedělal nic, jen ležel v popeli a lenošil. Nakonec však spolu se svými bratry zabil zlého draka, který trápil celou zemi. Stal se z něho prostě opravdový bohatýr.
V pohádce Dvanáct věnců, která rovněž patří mezi staré ruské pohádky, je zase hrdinou Ivan, Ivánek, ale neříká se mu Popelov. Zato je přesnou obdobou naší Popelky. Macecha sice v pohádce, není, ale dva bratři ho nutí dělat domácí práce a považují ho za hlupáka. Nu, uvidíme, jestli je opravdu tak hloupý.
Pohádkovému hrdinovi musí někdo pomáhat. V naší pohádce je to kouzelný kůň. Hned se dozvíte, jak mu pomůže: car hledá ženicha pro svou dceru, krásnou Jelenu, a slíbí ji tomu, kdo se svým koněm přeskočí dvanáct věnců na nádvoří zámku. Třeba byste řekli, že v tom případě by si krásnou Jelenu zasloužil ten kůň, protože skáče on a nikoli jezdec — ale nemyslete si: udržet se při takovém skoku v sedle, to není jen tak. Kdo to dokáže, je bohatýr. A nedokáže to nikdo z nápadníků, jen Ivánek se svým kouzelným koněm. Kůň ho předem promění ve sličného bohatýra, Jeleně se hned zalíbí, a aby se jí neztratil, vtiskne mu na čelo hvězdu, která jí spadla s nebe přímo do klína (…).