Karel Hynek Mácha. Rozhlasová rekonstrukce scénického provedení (Divadlo U stolu). Mistr zvuku Lukáš Dolejší. Rozhlasový dramaturg Tomáš Sedláček. Scénická režie František Derfler. Rozhlasová režie Zdeněk Kozák.
Osoby a obsazení: Vypravěč (František Derfler), Vězeň (Jiří Valůšek) a Jarmila (Erika Stárková).
Nastudovalo Brno v roce 2008. Natočeno 21. 2. 2008. Premiéra 1. 5. 2008 (Vltava, 20:00 – 21:00 h.; 51 min.). Repríza 1. 5 2017 (ČRo 3 Vltava, 20:03 h); 18. 8. 2019 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h) v cyklu Repete k úmrtí F. Derflera.
Fotografie z natáčení zde.
Pozn.: Nominace Prix Bohemia Radio 2008 v kategorii Rozhlasová hra pro dospělého posluchače.
Lit.: -tsk- (= Sedláček, Tomáš): Karel Hynek Mácha: Máj. In web ČRo, duben 2013 (článek). – Cit.: Velebáseň Karla Hynka Máchy (1810-1836) MÁJ spatřila světlo světa před 177 lety a stala se základním kamenem moderní české poezie. Ač svými současníky skandálně zatracena, její jambické verše, zvukomalebná hudebnost, i krvavý příběh lásky a smrti, viny a trestu a smyslu lidského bytí vytrvale vzrušují čtenáře, recitátory i divadelníky i posluchače – nejrůznější provedení Máje tradičně provázejí prvomájové vysílání Českého rozhlasu. Slavná báseň v něm nebude chybět ani letos. Tentokrát zazní v rozhlasové rekonstrukci netradiční inscenace Divadla U stolu.
Jednou z nejpozoruhodnějších divadelních inscenací Máje se pyšnilo brněnské Divadlo U stolu. V něm se Máje ujal František Derfler. Ke spolupráci přizval rockového bubeníka Zdeňka Kluku, a dva mladičké účinkující: Jiřího Valůška pro roli Viléma, strašného lesů pána, a Eriku Stárkovou pro roli Jarmily. Ta doprovází inscenaci zpěvem. Samotný František Derfler si ponechal roli vypravěče krvavého příběhu. Výsledkem je přestavení, o němž Milan Uhde napsal, že po tradičním šaldovském „snivěbuřičském“ výkladu zdůrazňuje existencialistické pojetí Máje: „Protest proti takzvané spravedlnosti, která postihuje slepého pachatele zbaveného možnosti dohlédat, ba jen zahlédnout úplný důsledek svých činů, zasahuje nikoli sociálně podmíněnou justici, nýbrž veškerý lidský pokus hodnotit člověka a jeho pozemské konání. Existenciálně definovaný je i básníkův maximalismus ve věcech pozemské lásky: „Bez konce láska jest. / Zklamánať láska má.“ Nekonečnost lásky je tudíž podněcovatelem bezedného zoufalství v případě, že byl hrdinův cit zrazen nebo jinak zmarněn. Pro takového hrdinu není na světě útěchy.“
Nový výklad vyžaduje také nové výrazové prostředky. Patří k nim recitátorsky střídmý vypravěčský odstup Františka Derflera od Vilémova tragického příběhu, nesený vědomím, že „mít hluboké pochopení pro toho, kdo ztratil naději, neznamená sám se jí vzdát“ (M. Uhde), tedy přístup neromanticky dospělý. Derfler zdůrazňuje epické a dramatické rysy Máje, aniž rezignuje na estetické funkce Máchova básnického jazyka. Vražedný zločinec Vilém Jiřího Valůška, je naopak žalobně vášnivým i protestujícím hlasem mládí a milostné vášně, jež chce vše – nebo nic. A prohraje-li, zbude mu jen děs z prázdnoty smrti. Vokální pozadí a několik veršů Jarmiliných v podání Eriky Stárkové tvoří spolu s výkonem Zdeněka Kluky pozoruhodný kontrapunkt i akordy k vlastnímu příběhu Máje. Kde vrcholy příběhu spolu s emocionálním i estetickým napětím Máchových veršů hrozí strhnout posluchače k sentimentálnímu dojetí, nastupuje v Derflerově a Klukově provedení zcizující prostředky -třeba popis popravy se změní v kramářský morytát. Máj, slavná báseň šestadvacetiletého básníka, tak zní i v 21. století v moderní a sdělné podobě. Karel Hynek Mácha, který ji před 177 lety vytvořil, byl ostatně také nadšeným divadelníkem a i počínajícím dramatikem a snad lze tvrdit, že by nové provedení uspokojilo i jeho buřičského ducha.
Derflerův nový inscenační výklad Máje se neobešel bez několika drobných textových úprav – chybí pochopitelně vstupní dedikační báseň a kromě drobných škrtů je vypuštěno Intermezzo 2 s nářkem Vůdce zhynul! Tvarově, zvukově a výkladově je to představení tak pevné, že jsme se tenkrát v literárně dramatické redakci ČRo Brno rozhodli pro „rozhlasovou rekonstrukci“ inscenace a neusilovali jsme o natočení celého Máje v původním rozsahu. A protože divadelní režisér, úpravce a hlavní účinkující hojně setrvával ve studiu u mikrofonů, rozhlasovou režii snímku převzal režisér Zdeněk Kozák. Bylo to technicky místy docela napínavé natáčení, jehož nástrahy skvěle vyřešil zvukový mistr Lukáš Dolejší. Věřím, že vás prvomájová premiéra nového snímku Máchova Máje přesvědčí, že nejde o žádné „marné volání“.
Rozhlasová inscenace vznikla v brněnském studiu Českého rozhlasu v roce 2008. Divadelní úprava a režie František Derfler. Hudba a zpěv Zdeněk Kluka. Rozhlasová dramaturgie Tomáš Sedláček a režie Zdeněk Kozák. Recitují a zpívají: František Derfler (Vypravěč), Jiří Valůšek (Vězeň) a Erika Stárková (Jarmila). Mistr zvuku Lukáš Dolejší.