Natočeno 2007. Premiéra 31. 12. 2007 v rámci programu stanice Vltava Ohnivý Silvestr (7x15min.).
2. 1. 2008
Letem ohnivým světem 1/7 (2007)
Pes (1971)
Karel Václav Rais. Povídka. Smutný příběh o synovi, který se po letech vrací domů. Připravila Dagmar Hubená. Režie Oldřich Hoblík.
Účinkuje Ilja Prachař.
Natočeno v roce 1971. Repríza 27. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 2:31 h) v cyklu Noční bibliotéka; 4. 7. 2021 (České Budějovice, 27 min.) v cyklu Čtení na neděli.
Lit.: Toušková, Martina: Karel Václav Rais: Pes. Smutný příběh o synovi, který se po letech vrací domů, čte Ilja Prachař. In web ČRo České Budějovice, 4. červenec 2021 (článek). – Cit.: Prvorozený syn po letech přijíždí na návštěvu do rodného domu, ale jediný, kdo z toho má radost, je zřejmě starý pes Ořech. To je zápletka povídky Pes, kterou napsal Karel Václav Rais. (…)
Příběh z východočeského venkova na přelomu 19. a 20. století poprvé vyšel v roce 1893 v povídkové knize Rodiče a děti. (…)
Karel Václav Rais se narodil roku 1859 v malém městečku Bělohrad (dnes Lázně Bělohrad) ve východních Čechách. Do rodného kraje, tedy na podkrkonošský venkov, také situoval řadu svých příběhů.
Po absolvování učitelského ústavu v Jičíně odešel na první dvě štace na Vysočinu – nejdříve do Trhové Kamenice a poté do Hlinska. A právě tam napsal svoji první prózu Z vlasařských pamětí. Jan Neruda mu ji otiskl v Národních listech a nechal se slyšet: „Volíte dobře velmi a píšete rovněž dobře.“
V Hlinsku napsal Rais ještě několik prvních povídek. Většina jeho děl pak vznikla v Praze, kam se roku 1887 přestěhoval, nebo v jeho rodném kraji, kam jezdíval pravidelně na letní prázdniny. Zemřel 8. července 1926.
Jak bývalo u Pinkasů (1978)
Josef Holeček. Vzpomínky na plzeňskou pivnici, kam chodíval i Palacký. Úryvek z knihy autorových vzpomínek „Pero“ připravila Dagmar Hubená. Režie Olga Valentová.
Účinkují Vlastimil Brodský, Miroslav Moravec a Ladislav Trojan.
Natočeno 1978 (22 min.). Repríza 20. 3. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Lit.: Mačas, Dominik: Ať žije Josef! Povídky sedmi zapomenutých českých spisovatelů. In web ČRo 3 Vltava, 15. březen 2021 (článek). – Cit.: Před necelým půl rokem jsme si ve vltavské Povídce připomněli sedm zapomenutých Karlů. Malá hra s křestním jménem autora nám otevřela celou řadu možností dalších výletů do světa české literatury. V pátek 19. března má svátek Josef, volba tedy tentokrát padla na prozaiky s tímto křestním jménem. Šlejhar, Kubín, Kolár, Kocourek a další. Sedm zapomenutých Josefů a jejich originální, neotřelé i vtipné texty – poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Úkol, který před námi stál, nebyl tak náročný jako u předchozích Karlů. Prastaré jméno Josef bylo před stovkami let oblíbené úplně stejně jako dnes a rozhlasový archiv skrývá řadu unikátních nahrávek. Sedm povídek ve své době čtených, dnešními čtenáři však už opomíjených Pepů, Pepanů, Jožků, Josků či Jozífků jsme vybrali celkem snadno.
Na milovníky zešeřelých a zapadlých koutů české literatury tak tentokrát čekají povídky naturalisty Josefa Karla Šlejhara, sběratele lidových vyprávění a pohádek Josefa Štefana Kubína nebo divadelníka a průkopníka české fantastiky a hororu Josefa Jiřího Kolára. V premiéře Vltava uvede dvě krátké prózy Josefa Kocourka, pozoruhodného „prokletého“ básníka a prozaika první poloviny 20. století. Sedmici autorů doplňují prózy klatovského rodáka Josefa Haise-Týneckého, prozaika a překladatele Josefa Heyduka a jihočeského barda Josefa Holečka. (…)
Pôvab úst tvojich a očí zeleň (Půvab úst tvých a očí zeleň, 2002)
Jerome David Salinger. Povídka. Přeložil Jozef Kot. Redakčně připravil Peter Glocko ml. Režie Táňa Tadlánková.
Čte Dušan Szabo.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 2002 (29 min.).
Tajomstvo sfingy (Tajemství sfingy, 1997)
Peter Karvaš. Povídka ze stejnojmenné knihy. Vtipná parafráze na vojenskou výpravu císaře Napoleona v Egyptě. Redakčně připravil Jozef Čertík. Hudba Katarína Bielčíková. Režie Táňa Tadlánková.
Povídku čte Dušan Jamrich.
Natočeno 1997 (29 min.). Repríza 27. 6. 2014 ( SRo 8 Rádio Litera).
Lit.: Mojík, Ivan: Tajomstvo sfingy plné irónie a vtipu. In web Sme.sk, 25. 3. 1998 (recenze). – Cit.: (…) K titulu svojej najnovšej knihy pripojil Peter Karvaš (1920) aj podtitul Sedem apokryfov. Apokryfické, neoficiálne a nepatetické vedenie dejín a dejinných osobností priťahuje Karvaša už dávnejšie, stretávame sa s týmto žánrom vo viacerých dielach – napr. v Knihe úľahy (1970) im venoval niekoľko cyklov (Výpovede, Svedectvá). To, že moderný apokryf Karvaša priťahuje, má svoje odôvodnenie. Nielen v tom, že mu dovoľuje vravieť o vážnom a vážne o nevážnom, ale aj v tom, že mu v plnej miere dovoľuje uplatniť všetky prednosti jeho talentu – od suverénnych znalostí kultúrnych dejín (a dejín vôbec) až po jeho kompozičnú zručnosť. Kým iní svoje literárne gajdy rozihrávajú ťarbavo – Karvaš sa na mnohých miestach svojich textov predstavuje ako virtuózny sólista, so štýlom, plným irónie, duchaplnosti a vtipu. Ten však nie je uňho prejavom nihilizmu a cynizmu, ale skôr zbraňou na obranu dobrej veci. Tak je to aj v prípade apokryfu Obžalobná reč. Karvaš v ňom „predkladá“ klasika Aristofana z dejinnej meravosti do žeravej súčasnosti a ukazuje zároveň bezmocnosť moci. Tej, ktorá hľadá svoju jedinú záchranu – tak ako sme videli v predchádzajúcom režime – iba v cenzúre, zakazovaní, prenasledovaní a zároveň v kupovaní si horlivých okiadzačov a lokajov. Otázky umenia a postavenia umelca v spoločnosti sú vôbec námetom viacerých týchto Karvašových apokryfov (príspevok diskusný, Tri krále, Dva listy). Zmyslom záverečného apokryfu (Tajomstvo sfingy) nie je iba deheroizovanie héroa (Napoleon), ale aj aplauz pre intuíciu a umenie, ktoré dovidí neraz ďalej a hlbšie ako ktorýkoľvek vojvodca či vladár. Možno to je to pravé „tajomstvo sfingy“.
Karvašovej tvorbe venovala slovenská kritika zaslúženú pozornosť. Písali o ňom viacerí – od Kusého a Matušku až po Lehutu či (ak sa nemýlim) Petra Darovca. Hodnotili jeho dielo rozlične, neraz až absurdne – ako napr. Alexander Matuška, ktorý svojho času kládol Karvašovu juveníliu Polohlasom do blízkosti nadrealizmu. Niektorí dnešní kritici a „kritici“ sú náchylní šmahom ruky spochybňovať celé Karvašovo dielo. Je to samovražedný omyl a súčasne krivda, páchaná na tomto autorovi.
Môj rodný cintorín (Můj rodný hřbitov, 2001)
Dušan Mitana. Redakce Jozef Čertík. Zvuk Milan Greguš a Peter Hákej. Réžia Róbert Horňák.
Úryvek z knihy čte František Kovár.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 2001 (29 min.). Repríza 26. 5. 2019 (SRo Rádio Devín, 15:00 h.) k úmrtí D. Mitany..
Život na vrchole sopky (Život na vrcholu sopky, 1990)
Adriana Matejovová-Richterová. Původní rozhlasová hra o životě Alfreda Nobela. Dramaturg Ján Uličiansky. Hudební dramaturg Eleonóra Vančíková-Kapasná. Zvuková a technická spolupráce Ing. Peter Janík, Ing. Ernest Walzel a Ondrej Purdeš. Režie Vladimír Rusko ml.
Osoby a obsazení: Alfréd Nobel (Emil Horváth ml.), Andrietta Nobelová (Oľga Zöllnerová), kamelot (Pavol Topoľský), 1. ženský hlas (Jela Lukešová), 2. ženský hlas (Darina Vašíčková), Alarik Liedbeck (Branislav Križan), Jacques (Gustáv Legéň), Berta Kinská von Suttnerová (Emília Vášáryová), Olaf Ansel (Eduard Bindas) a další.
Připravil Československý rozhlas v roce 1990 (45 min.). Repríza 21. – 27. 11. 2024 (SRo 8 Rádio Litera).
Pozn.: Onedlho sa ocitneme vo Švédsku, píše sa rok 1833 a na svet prichádza Alfred Nobel. O životnej púti tohto chemika, inžiniera, jedného z najvýznamnejších vynálezcov 19. storočia, bude dlho nevysielaná rozhlasová hra z roku 1990. V úlohe Nobela sa predstaví Emil Horváth a v úlohe jeho blízkej priateľky Emília Vášáryová. (anotace)
Dvaja (Dva, 1983)
Július Barč-Ivan. Rozhlasová adaptace divadelní hry (1945). Scénická hudba Juraj Beneš. Hudební dramaturgie Miroslav Nemec. Zvuk Ivan Kulašík. Dramaturgie Vladimír Holan. Adaptace a režie Peter Jezný.
Osoby a obsadenie: August (Michal Dočolomanský), Mauro (Emil Horváth ml.), ona (Ida Rapaičová) a starík (Ctibor Filčík).
Připravil Československý rozhlas v roce 1983 (82 min.). Reprízy 7. 5. 2014 v cyklu Rozhlasová hra na stredu (SRo 2 Rádio Regina), 15. 11. 2015 v cyklu Hra na nedeľu (SRo 3 Rádio Devín); 7. 5. 2017 (Rádio Devín, 21:00 h).
Pozn.: Autor ve hře řeší otázky mezilidských vztahů, je to příběh dvou cirkusových klaunů, kteří zavinili smrt partnera. Uvedeno v roce 2007 v cyklu Reprízy adaptácií slovenských divadelných hier z rokov 1940 až 1980.
Odkázaná Alica (Odkázaná Alice, 1997)
Radek Bachratý. Původní rozhlasová hra z rodinného prostředí. Hudební dramaturg Lýgia Vojtková. Zvuk Imrich Adamko. Technická spolupráce Stanislava Ďurišová. Dramaturgie Katarína Revallová. Režie Igor Hrabinský.
Osoby a obsadenie: Alica (Miriam Pavelková), otec (Marián Geišberg), Bandurek (Marián Zedníkovič), Kamila (Lucia Šípošová), Jana (Miloslava Zelmanová), tréner (Peter Kadlečík), Hamala (Eduard Vítek), čertisko a anjel (Matej Landl), tetka (Mária Kráľovičová), Klimo (Ivan Letko), Babrasovičová (Libuša Trutzová).
Připravil Slovenský rozhlas v roce 1997 (46 min.).
Môj otec je Superman (Můj otec je Superman, 2002)
Jozef Repko. Původní rozhlasová hra pro mládež. Hudební improvizace Martin Merc. Dramaturgie Katarína Bielčiková. Zvuk Andrej Kubík. Asistentka režie Eva Dózová. Dramaturgie Katarína Revallová. Režie Pavel Gejdoš.
Účinkují Pavol Náther, Jozef Benedik ml, Matej Landl, Anna Višňovská, Jakub Mrva, Juraj Kákoš, Jakub Gécz, Soňa Ulická, Vladimír Minarovič, Mária Dacejová, Helena Geregová.
Vyrobil Slovenský rozhlas v roce 2006 (26 min.).