Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Dieter Rohkohl. Režie Oldřich Hoblík.

Účinkují Otomar Korbelář, Nina Popelíková, Jaroslav Kepka, Bedřich Prokoš, Antonie Hegerlíková, Inka Devátá a jiní.

Natočeno 1968. Premiéra 9. 7. 1968 (Praha, 19:45 – 21:00 h.).

Lit.: -pl- (Lapková, Pavla): Začátek rozhlasového měsíce… In Kulturní tvorba 30/1968, 25. 7. 1968, s. 13.

Cit.: Další premiérou byla západoněmecká hra Dietera Rohkohla Neviditelné zavazadlo, kterou s pražskými herci připravil Oldřich Hoblík. Hra je již 18 let stará a přesto si dodnes podržela napětí i aktuálnost v celé míře. Autor ji napsal podle skutečné události a novinové zprávy o tom, že v roce 1957 se ve Spojených státech poprvé objevila choroba, kterou byl postižen pracovník laboratoří zabývajících se mírovým využitím radioizotopů. Od té doby se jistě vyskytlo mnoho případů, které se již ani nezveřejňují: jsou to nutné oběti výzkumů, obětí, které patří vědě a pokroku. Neviditelné zavazadlo – hrůzná nemoc z ozáření, kterou si tito obětovaní lidé nesou s jistou vyhlídkou na blízkou smrt, je už samozřejmostí tohoto věku. Obětovaní však prožívají navíc příšernou osobní tragédií, kterou navíc Dieter Rohkohl tak přesně vystihl. V jeho hře je detektivní napětí, které postupnou gradací vyjadřuje hrůzný osud hrdiny a jeho nejbližších. Autor neproklamuje od prvních scén atomové nebezpečí a nutnost obětí pokroku; líčí postupně osud každého člena rodiny postiženého muže a skládá přesvědčivý obraz, který je součástí velkého plátna naší doby.

Ivan Klíma. Rozhlasová hra. Asistentka režie Mirka Hajská. Technická spolupráce Gustav Dostál a Eva Fišerová. Dramaturg Dalibor Chalupa. Režie Josef Červinka.

Osoby a obsazení: předseda soudu (Čestmír Řanda), archivář (Josef Chvalina), holič (Jiří Bruder), inženýr (Zdeněk Řehoř), kapitán (Josef Velda), medik (Jaroslav Kepka), mlékařka (Jaroslava Drmlová), velitel věznice a stráž (Vladimír Čech I.).

Natočeno 1968. Premiéra 11. 6. 1968 (Praha – RPD, 19:51 – 20:59 h.; 66 min.). Smazáno.

Pozn.: V roce 1967 byla hra pod názvem Die Geschworenen uvedena německy v produkci stanic NDR a SDR.

Lit.: n: Svědomí nejen porotců. In Večerní Praha, 11. 6. 1968 (recenze).

Lit.: anonym: Ivan Klíma: Porota. In Československý rozhlas a televize 24-1968 (4. 6. 1968), s. 16 (článek). – Cit.: Požádali jsme autora, aby ke své první rozhlasové hře řekl několik slov. Zde jsou: Porota celým svým dějem i hlavními motivy připomene asi to, o čem se v poslední době snad nejvíc hovoří — procesy.

Netvrdím, že jsem při psaní — tehdy před dvěma lety na tyto politické procesy nemyslel, původní a bezprostřední podnět k napsání hry byl však poněkud jiný. Tím podnětem bylo pro mně zasedání stranické skupiny ÚV svazu spisovatelů, které jednalo — ostatně ne z vlastního popudu — o zastaveni či nezastavení časopisu Tvář. Ještě než zasedaní začalo, přečetl tehdejší šéf ideologického oddělení p. Pavel Auersperg usnesení předsednictva strany, které žádalo de fakto zrušení časopisu a upozornil, že toto usnesení je pro členy strany závazné a potom zahájil rozpravu. Nejprve jsme si uvědomili absurditu tohoto postupu, ale pak z jakési umíněnostl či vzdoru začali někteří diskutovat. Během několika hodin jako bychom zapomněli, že vše je přece rozhodnuto. Nezažil jsem vášnivější rozpravu. Po půlnoci jsme my odpůrci administrativního zásahu cítili, že vše je vybojováno. Naše argumenty nebyly vyvráceny, zatímco vina časopisu nebyla prokázána. Diskuse ustala a tu teprve hledíce do usměvavé tváře šéfideologa, jsme si uvědomili, že rozhodnutí, vlastně bylo dávno učiněno. Obžalovaný, jehož jsme právě obhájili, byl již bez hlavy.

Tak jsem přišel na nápad napsat hru o situaci lidi v absurdním systému, který si svolává porotu k soudu a po vykonání svévolně uloženého trestu, který klade otázky, na něž jakákoliv odpověd: ano i ne, je stejně bezcenná a bezvýchodná.

Hru jsem v polovině přerušil, napsal místo toho novelu na stejné téma, hru potom předělal pro rozhlas. Měla premiéru už téměř před rokem v západoněmeckém rozhlasu. Později si düsseldorfské divadlo objednalo znovu divadelní adaptaci této hry.

Pro autora je vždycky trochu smutné a nemorální, když se jeho hry hrají „venku“. A mají jenom malou naději dostat se k těm, pro něž byly určeny. Snad skutečnost, že tentokrát tato malá naděje vyšla — slibuje i naději daleko významnější, že už nikdy nebudeme usedat k podobným soudům, že už si nedáme vzít právo sami klást otázky o věcech a problémech nejpodstatnějších.

Lapková, Pavla: Rozhlasová hra ’66. In Kulturní tvorba, roč. 5, 19. 1. 1967, č. 3, str. 12.

Lit.: -pl- (Lapková, Pavla): Svou první hru pro rozhlas… In Kulturní tvorba, 25/1968, 20. června 1968, s. 12 (recenze). – Cit.: Svou první hru pro rozhlas napsal prozaik Ivan Klíma před dvěma lety a v minulých dnech ji v československé premiéře (byla totiž uvedena již před rokem v západním Německu) uvedla stanice Praha v režii Josefa Červinky. Autor ke své rozhlasové prvotině v časopise Československý rozhlas kromě jiného řekl, že jej k napsání Poroty (tak se hra jmenuje) nevedly ani tak politické procesy jako jednání výboru Svazu spisovatelů o tom, zda zastavit či nezastavit časopis Tvář. Mnohým čtenářům se případ tohoto časopisu osvětlil asi teprve nedávno, kdy se o něm znovu psalo. Nicméně většině posluchačů rozhlasu bez ohledu na tento fakt Porota jistě daleko více připomněla naše inscenované procesy. Šestičlenná porota (sestávající z inženýra, archiváře, holiče, medika, mlékařky a kapitána) má posoudit vinu či nevinu muže obžalovaného z vraždy. K hlavnímu přelíčení soudu, které má definitivně vynést rozsudek, se však obžalovaný nedostaví, protože byl z blíže neurčených důvodů popraven. Aby však bylo spravedlnosti učiněno zadost, musí porota i potom vyřknout své mínění. Situaci, ve které zamčení porotci uvažují, jak rozhodnout, hrozilo nebezpečí, že bude jen kabinetní diskusí plnou velkých slov o vině nebo nevině. Autor však dodržel zásady líčení kriminálního případu a posluchač je do poslední chvíle zvědav na pravdu (okolnosti vraždy jsou velmi nejasné). Hra naznačila, že nejvýstižnější formou vyjádření pocitu z oněch minulých nespravedlností (ať už to byly procesy, u kterých se stínaly hlavy lidí či hlavičky časopisů), je právě absurdní hra. Neboť seberealističtější a sebedetailnější vykreslení každého z inscenovaných soudních jednání nemůže dnes vystihnout iracionální atmosféru, ve které se odbývaly. O režii Josefa Červinky lze říci, že byla v nejlepším slova smyslu umírněná – nezdůrazňovala ani dobro ani zlo a nepřehnala také míru absurdity v její vlastní formě.

 

Lazar Iosifovič Lagin. Rozhlasová veselohra pro děti. Překlad Libuše Kavanová. Rozhlasová dramatizace Eva Košlerová. Hudba Zdeněk Marat, řídí autor. Inspicie František Beránek. Technická spolupráce Jaroslav Tesárek. Asistentka režie Vlasta Slavíková. Režie Jan Fuchs.

Osoby a obsazení: Volka Kostylkov (Miroslav Kostka, člen DRDS), Žeňa Bogorad (Ivan Plecitý, DRDS), džin (Miloš Kopecký), učitel (Zdeněk Hodr), servírka (Jiřina Bohdalová), první šofŕ (Josef Fryč), druhý šoféer (Jan Plavka), milicionář (Milan Neděla), první divák (Rudolf Deyl II.), druhý divák (Jiří Vršťala), chodec (Oskar Hák). Dále účinkují Božena Šetková, Eva Střílková, činoherní sbor Čs. rozhlasu a členové DRDS.

Natočeno 1960. Premiéra 25. 12. 1960 (Praha I – Praha III – Ostrava – VKV, 13:32 – 14:45 h.; 59 min.)

Miklós Hubay. Původní maďarská rozhlasová hra. Historická studie schizofrenní postavy císaře Nerona. Překlad Ladislav Hradský. Režie Alena Adamcová.

Osoby a obsazení: Nero (Petr Kostka), Agrippina (Ljuba Benešová), Pipaea (Gabriela Vránová), Seneca (Zdeněk Martínek), vrazi (Jiří Krampol a Václav Mareš). Úvod čte B. Křížek.

Natočeno 1968. Premiéra 19. 5. 1968 (Československo II., 20:25 – 21:00 h.) v cyklu Přehlídka zahraniční rozhlasové hry. Repríza 26. 6. 1968 (Československo II, 16:30 h.). Pravděpodobně smazáno.

Pozn.: Hra zvítězila na 5. mezinárodním festivalu rozhlasové hry v Praze 1968. Druhá cena v soutěži Záhřeb – Varšava – Praha 1967.

Lit.: Lapková, Pavla: Rozhlas. In Kulturní tvorba 22/1968 (30. 5. 1968), s. 21 (zpráva).

 

Stanislaw Grochowiak. Původní polská rozhlasová hra. Hudba Vadim Petrov.  Asistent studia Ivan Holeček. Zvuk Miroš Svatoň. Záznam a střih Hana Jírová. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Ludvík Pompe.

Osoby a obsazení: Oleg Antonovič Knjažnin (Josef Vinklář), děda Petruchov (Karel Máj), Aljoša, jeho vnuk (Jaromír Hanzlík), komisař (Josef Větrovec), bolševici (Jiří Suk a Bedřich Bobek), bělokvardějci (František Hanus, Pavel Spálený, Kamil Blahovec), Valja (Jana Andresíková), úvodní hlas (Jiří Šrámek).

Natočeno 1968. Premiéra 7. 5. 1968 (Praha-RPD, 19:45 – 20:20 h.; 32 min.) v cyklu Přehlídka zahraniční rozhlasové hry.

Pozn.: Hra zvítězila na 5. mezinárodním festivalu rozhlasové hry v Praze 1968.

Lit.: Lapková, Pavla: Rozhlas. In Kulturní tvorba 22/1968 (30. 5. 1968), s. 21 (zpráva).

 

Herbert Lichtenfeld. Původní západoněmecká rozhlasová hra. Překlad Karel Gissübel. Režie Josef Melč.

Účinkují Martin Růžek, Blanka Waleská, Čestmír Řanda, Josef Gruss a další.

Natočeno 1968. Premiéra 26. 4. 1968 (Československo I, 21:15 – 21:53 h.) v cyklu  Přehlídka zahraniční rozhlasové hry.

Pozn.: Hra zvítězila na 5. mezinárodním festivalu rozhlasové hry v Praze 1968.

Lit.: Lapková, Pavla: Rozhlas. In Kulturní tvorba 22/1968 (30. 5. 1968), s. 21 (zpráva).

 

Původní japonská rozhlasová hra. Ryuto Sato. Režie Petr Adler.

Účinkují Milan Mach, Bořivoj Navrátil, Lída Engelová a další.

Natočeno 1968. Premiéra 16. 4. 1968 (Praha, 19:45 – 20:35 h.). Repríza 13. 12. 1968 (Československo II, 20:45 h.).

Pozn.: Hra zvítězila na 5. mezinárodním festivalu rozhlasové hry v Praze 1968.

Lit.: Kulturní tvorba, 1968.

Alternativní verze jména autora: Sató.

Jacques Henrard. Původní belgická rozhlasová hra. Překlad Eva Bezděková. Na violoncello hraje prof. Miloš Sádlo. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Jiří Roll.

Osoby a obsazení: dítě (Blanka Zdichyncová), matka (Dana Medřická), pan Charles (Ladislav Boháč), Renaud (Josef Čáp), Marcela (Klára Jerneková), Wil (Jaroslav Kepka), César (Bedřich Bobek), Robert (Otakar Brousek I.), školáci (Ivo Rek, Jan Kotva, Artur Šviha a členové DRDS), hokynář (Vlastimil Bedrna), ředitel školy (Antonín Zíb), vypravěč (Jaromír Spal).

Natočeno 1968. Premiéra 4. 5. 1968 (Praha – RPD, 20:30 – 22:00 h.; 84 min.).

Pozn.: Hra zvítězila na Prix Italia, Roma 1968.