Redakce Marek Horoščák. Spolupráce Olga Jeřábková, Tomáš Sedláček a Josef Prudil. Režie Zdeněk Kozák.
Účinkuje Igor Bareš.
Natočilo studio Brno ČRo v roce 2007 (23 min.). Premiéra 25. 3. 2007 na stanici ČRo 5 – Brno v pořadu Nedělní nadělení – Čtení na víkend.
Účinkuje Jan Kolařík.
Natočilo studio Brno ČRo v roce 2007 (23 min.). Premiéra 18. 3. 2007 na stanici ČRo 5 – Brno v pořadu Nedělní nadělení – Čtení na víkend.
Pozn.: Povídka Most byla současně nastudována ve studiu Olomouc v režii Michala Bureše. Zajímavé je porovnat obě inscenace, i proto, že v obou případech účinkuje jeden a tentýž herec (!) – Jan Kolařík.
Povídková kniha „Jsme tady“ s podtitulem „Příběh v deseti povídkách“ vyšla na podzim 2006.
Natočilo studio Plzeň Český rozhlas v roce 2007 (30 min).
Victor Euphémien Philarète Chasles (* 6. 10. 1798, Mainvilliers – †18. 7. 1873) Benátky, francouzský spisovatel a publicista. Do literatury vstoupil jako autor básní a fantastických novel nesených duchem bouřliváckého frenetického romantismu.
Od roku 1841 byl profesorem moderních evropských jazyků a literatur na Collège de France. Je uznáván za jednoho z tvůrců „srovnávací (komparativní) literatury“.
Povídková sbírka Temné povídky je sbírka fantaskních povídek tři autorů – Philarète Chasles (povídky „L’Œil sans paupière“, „Une bonne fortune“, „La Fosse de l’avare“ a “ Les Trois sœurs“), Honoré de Balzac (povídky „Une conversation entre onze heures et minuit“ a „Le Grand d’Espagne“) a Charles Rabou (povídky „Sara la danseuse“, „Tobias Guarnerius“, „Les Regrets“ a „Le Ministère public“). Sbírka vyšla v roce 1832 pod názvem „Contes bruns“.
Milan Zelinka. Čtyřdílná četba na pokračování z románu. Redakce Juraj Korpa. Hudbu vybral Alexander Berta. Zvuk Peter Krajčovič. Režie Peter Vilhan.
Účinkuje Jozef Úradník.
Připravilo Literárno-dramatické centrum Slovenského rozhlasu Košice v roce 2007 (4 x 30 min.). Premiéra 19.-22.3.2007 (SRo 1 Slovensko). Repríza 24.-27. 8. 2015 (SRo 8 Rádio Litera).
Milo Urban. Pětidílná četba na pokračování z memoárového románu. Redakce Mária Hevierová. Hudbu vybral Dana Reková. Režie Jaro Rihák.
Účinkuje Karol Machata.
Natočilo Literárno dramatické centrum štúdio Bratislava SRo v roce 1993 (díly 26 – 29 min.. celkem 2:18 hod.).
Milo Urban (pseudonymy Ján Rovňan ml., Podbabjagurský a i.)
(* 24. august 1904, Rabčice – ┼ 10. marec 1982, Bratislava) bol slovenský prozaik, prekladateľ a novinár, jeden z najvýznamnejších reprezentantov modernej slovenskej literatúry.
Písal realistické poviedky a novely zo života horalov, romány z obdobia 2. svetovej vojny.
Umeleckou a dokumentárnou hodnotou vynikajú najmä jeho knihy spomienok. Prekladal z poľskej, nemeckej (Thomas Mann) a českej literatúry (Karel Čapek). Na jeho dielo mali vplyv hlavne Martin Kukučín a Svetozár Hurban Vajanský, ale tiež Ján Kalinčiak a Pavol Országh Hviezdoslav, zo zahraničných autorov potom Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Endre Ady, Petr Bezruč či Jiří Wolker.
Život Mila Urbana bol poznamenaný rozpormi medzi osobnostným a tvorivým. Napriek omylom v politike a verejnom živote, ktorých som sa dotkla v úvode, však Urban zanechal za sebou bohatú a inšpiratívnu tvorbu. Bol predovšetkým zaujímavým spisovateľom a časť jeho próz z medzivojnového obdobia – novely z dvadsiatych a tridsiatych rokov, rovnako ako román Živý bič – patrí k tomu najlepšiemu v slovenskej literatúre tohto obdobia. Len málo slovenských autorov dvadsiateho storočia vytvorilo také rozsiahle a žánrovo rozmanité dielo, ktoré vzniklo v priebehu viac ako šesťdesiatich rokov dvadsiateho storočia.
Milo Urban často hovoril o tom, že ho k písaniu nevedú umelecké pohnútky, ale túžba napísať pravdu. K románu Zhasnuté svetlá poznamenal, že tu ho motivoval zámer vyrovnať sa s vlastnými postojmi a konaním počas vojny. Umelecky presvedčivejšie ako v jeho povojnových románoch tento zámer vyznel v cykle štyroch kníh spomienok Zelená Krv, Kade-tade po Halinde, Na brehu krvavej rieky a Sloboda nie je špás, v ktorých opísal svoj život od útleho detstva až po starobu v sedemdesiatych rokoch v Bratislave. Aj tu nájdeme sporné pasáže – v tretej časti spomienok Kade-tade po Halinde Urban niekedy bagatelizuje postoje slovenských predstaviteľov a svoj postoj počas Slovenského štátu, vysvetľuje svoje konanie ako voľbu menšieho zla (zotrvanie v pozícii šéfredaktora Gardistu), alebo píše o udalostiach „ľahším“ tónom. Napriek tomu sú knihy spomienok cenným dokumentom jeho osobného života i výpoveďou o živote jeho literárnej generácie, a aj pozoruhodným umeleckým dielom. Milo Urban zomrel roku 1982 v Bratislave.
KNIŽNĚ :
Memoárové „Kade – tade po Halinde“ vyšlo až dlouho po jeho smrti, v roce 1992 v nakladatelství Slovenský spisovateľ, Bratislava, 1992. Edícia Vybrané spisy Mila Urbana .
Patrick Süskind. Čtyřdílná četba na pokračování z románu (Das Parfum). Přeložil Viera Juríčková. Redakce Miriam Vojteková. Hudbu vybral Miroslav Nemec. Zvuk Andrej Klimits. Režie Jana Strnisková.
Účinkuje Štefan Bučko.
Natočilo Literárno dramatické centrum štúdio Bratislava SRo v roce 2007 (díl cca 28 min., celkem 1:52 hod.). Premiéra ve dnech 23.-26.4.2007 na stanici Slovensko. Repríza 11. – 14. 1. 2021 (SRo Rádio Litera, 20:00 h.; 8:00 h.; 18:00 h.).
Citát z recenze : Kudy chodím, tudy čichám… Typická deformace, kterou ve vás vyvolá četba Süskindova románu. Německému spisovateli se v něm podařil husarský kousek; ukázal nám svět, jak se jeví prostřednictvím nosu, přičemž k evokaci vůní využil osobitých jazykových prostředků. —– Süskind se tváří, že píše klasický životopisný román, udivuje nás hlubokou znalostí dobových reálií 18. století a tehdejších technologií výroby parfémů a teprve postupně si uvědomujeme, že jsme svědky tajemného mýtu, ďábelského sestupu do propastí lidské duše, kde dřímá prastaré zvíře… (in: Otomar Dvořák, Pevnost 1/7)
Grazia Deledda (Deleddová). Čtyřdílná četba na pokračování novel, především ze Sardinie, míst autorčina původu. Přeložil Mikuláš Pažitka. Redakce Juraj Korpa. Hudba Alexander Berta. Zvuk Peter Vaško. Režie Peter Vilhan.
Účinkuje Dana Košická
Natočilo Literárně dramatické centrum studio Košice SRo v roce 2007 (díly 29, 30, 30 a 28 min.. celkem 1:57 hod.) . Premiéra ve dnech 2. – 6. 4. 2007 na stanici Slovensko a Regína.
Jurij Bujda. Čtyřdílná četba na pokračování (Pruskaja nevesta) povídek z města Znamensk (Welau) v Kaliningradské oblasti (Východní Prusko). Přeložil Jozef Marušiak. Redakce Juraj Korpa. Hudbu vybral Alexander Berta. Technická spolupráce, zvuk, záznam a střih Peter Vaško. Režie Peter Vilhan.
Účinkuje Ivan Krúpa.
Natočilo Literárno dramatické centrum štúdio Košice SRo v roce 2007 (díly 28, 27, 25 a 29 min.. celkem 1:48 hod.). Premiéra ve dnech 30. 4. – 3. 5. 2007 na stanici Slovensko.
Pozn.: Kalinigrad je dnes pravděpodobně nejpodivnějším místem v Evropě. Z města, kde žil a zemřel Kant, pruského Königsbergu, se v roce 1945 stalo sovětské město.
Po vysídlení německého obyvatelstva se nastěhovali Rusové a historii místa, trvající 700 let bylo třeba podle sovětské ideologie vymazat z knih i paměti lidí a nahradit novou, ruskou. Povídky Jurije Bujdy svými groteskními hrdinami otvírají před čtenáři tento podivný svět. Skvělým vypravěčským stylem je autor slibným pokračovatelem nejlepších klasiků ruské literatury. (anotace)
Gaba Belanová. Redakce Nata Hosťovecká. Hudební spolupráce Ľubomír Šamo. Technická spolupráce zvukový mistr Marián Cibuľa. Režie Andrej Turčan.
Účinkuje Renata Rundová.
Natočilo Literárno dramatické centrum štúdio Bánska Bystrica SRo v roce 2007 (díly 25, 27, 27 a 27 min.. celkem 1:45 hod.). Premiéra ve dnech 16. – 19. 4. 2007 na stanici Slovensko.
Pozn.: Čtyřdílná četba na pokračování z povídkového debutu. 1 „Tarzan“, 2 „Mara Kakara“, 3 „Víkend v Chudobnej“, 4 „Apula“ a 5 „Ten čo vie skákať“. Pět příběhů zobrazující vesnický život z prvotiny slovenské autorky, excelentní reportérky s novinářskými zkušenostmi. Kniha vyšla v závěru roku 2005.
Jana Juráňová. Dramatizované literární pásmo o knize – eseji Virginie Woolfové – Tři guineje (Three Guineas, 1938). Překlad Jana Juráňová. Redakce Dagmar Kinčeková. Hudební spolupráce Jaroslav Hruška. Režie Jana Strnisková.
Účinkují Anna Javorková, Soňa Ulická, Vladimír Jedľovský, Ján Mistrík, Lucia Vráblicová, Ivan Laca, Alfréd Swan a Mária Schlosserová.
Připravil Slovenský rozhlas Košice v roce 2006 (38 min.). Repríza 17. 11. 2018 (Rádio Litera, 13:05 h.).
Pozn.: Vysíláno také s názvem Zbombardovanie kráľa aj vojačikov smiechom.
Pozn.: Virginia Woolfová (původně Adeline Virginia Stephen) (25. ledna 1882 – 28. března 1941) byla významnou anglickou spisovatelkou, kritičkou, esejistkou a feministkou. Zároveň byla členkou Bloomsbury Group. V knize „Tři guineje“ (1938) se zabývala především problematikou feminismu a problémy, s nimiž se setkávají ženy-spisovatelky. Z této knihy pochází i známý citát: “ Psaní ženy je vždycky ženské, nemůže jinak než být ženské, a přinejlepším je velmi ženské“. Dlouho opomíjený a potlačovaný ženský přístup k psaní podle její slavné formulace vyžadoval „pět set liber ročně a vlastní pokoj“.
EDIT rickie (22. 10. 2013): Pásmo zde bylo uvedeno pod názvem „Zbombardovanie kráľa aj vojačikov smiechom“. Dle záznamu z premiérového vysílání dne 11. 10. 2006, je však název „Zbombardujte kráľa aj vojačikov smiechom“. Je možné, že byl později název upraven, avšak považujeme za správné použít název původní. Právě tak, jako uvést správný rok vzniku, tedy rok 2006, nikoliv 2007.
Powered by WordPress