Premiéra 25. 2. 2007 (Vltava, 20:00 – 21:00 h.; 60min.).
16. 3. 2007
Zrcadlo a mraky (2007)
S ponorkou na ryby – Palamidy (1997)
Ota Pavel. Dvě povídky. Režie Jan Tůma.
Účinkuje Josef Somr.
Natočeno v roce 1997 (29 min.). Repríza 2. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h).
V Kunštátě o víně (2005)
Literárně-hudební pásmo z veršů českého básníka, překladatele a esejisty Ludvíka Kundery, které provází vzpomínková črta básníka Emila Juliše. Připravil Miloš Doležal. Hudba Jan Novák, Miloš Štědron a Pavel Blatný, vybral Ivan Ruml. Režie Dimitrij Dudík.
Účinkují Bořivoj Navrátil, Petr Pelzer a Rudolf Pellar.
Natočeno 2005. Premiéra 25. 2. 2007 (Vltava, 9:32 – 10:30 h.; 56 min.); 22. 3. 2020 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.) v cyklu Souzvuk k 100. výročí narození Ludvíka Kundery.
Lit.: Doležal, Miloš: V Kunštátě o víně. Z veršů Ludvíka Kundery. In web ČRo 3 Vltava, 22. březen 2020 (článek). – Cit.: (…) Básník, překladatel, esejista, dramatik, editor, vysokoškolský pedagog i kunštátský patriot Ludvík Kundera (1920-2010) patří mezi klasiky české literatury. Jako připomenutí jeho rozsáhlého a mnohovrstevnatého díla uvádíme rozhlasovou koláž z jeho básnických textů, jejichž ústředním motivem není nikdo menší než básníkův domovský Kunštát. Celou kompozici doprovází vzpomínková reflexe Emila Juliše.
Listy panu Kryštofovi
Rádio na kolečkách – „Na svatého Matěje…“ (2007)
Kavárnička (2007)
Carlo Goldoni. Komedie italského klasika o vášni hráčské i milostné. Překlad Vladimír Horáček. Rozhlasová úprava a dramaturgie Hynek Pekárek. Hudba Petr Mandel. Zvukový mistr Ladislav Reich. Technička Jitka Kundrumová. Zvukové efekty Pavla Schönová. Produkce Dana Reichová. Režie Hana Kofránková.
Osoby a obsazení: Ridolfo, majitel kavárničky (Miloš Hlavica), Eugenio, kupec (David Novotný), Don Marzio, šlechtic (Michal Pavlata), Leandro, falešný hrabě, ve skutečnosti Flaminio (Ivan Trojan), Placida, Flaminiova manželka, převlečená za poutnici (Barbora Munzarová), Vittoria, manželka Eugeniova (Magdaléna Borová), Lisaura, tanečnice (Simona Vrbická-Koptová), Pandolfo, majitel herny (Jaroslav Kepka), velitel ( Stanislav Oubram), Filuta, číšník Ridolfův (Martin Písařík), tři strážníci (Petr Šplíchal), Filuta, číšník Ridolfův (Martin Písařík).
Natočeno v roce 2007. Premiéra 24. 2. 2007 (Vltava, 14:00 – 15:35 h.; 95 min.). Repríza 5. 12. 2009 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) v cyklu Rozhlasové jeviště; 11. 4. 2015 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 20. 3. 2016 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 1. 5. 2024 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.).
Pozn.: Nastudováno k 300. výročí narození autora.
Lit.: anonym: Carlo Goldoni: Kavárnička. In web ČRo 3 Vltava, duben 2015 (článek). – Cit.: Ve svých třísvazkových pamětech Goldoni zaznamenal podrobně okolnosti, za nichž jedna z jeho nejranějších komedií vznikla. Byla jednou z 16 komedií napsaných v roce 1750, kdy Goldoni plnil svůj „furiantský“ slib z roku předchozího, daný první dámě hereckého souboru pod momentálním dojmem propadu jedné ze svých her.
Později sice toho mnohokrát litoval, ale jeho slib byl z dnešního pohledu skvělým „marketingovým tahem“, který přitáhl Benátčany do divadla a plnil jeho pokladnu.
V Kavárničce již Goldoni uplatnil zásady své divadelní reformy, z nichž hlavní byla nepostavit děj na jedné ústřední postavě, ale rozložit téma do několika charakterů. Za dějiště hry si vybral (a nebylo to naposled) ulici rodných Benátek a na ní umístil malou kavárnu, u jejíchž stolků, ať v interiéru nebo před ním, se scházejí dobře odpozorované typy Goldoniho současníků. Kavárna je místem, kam se chodí uvolnit a vyměnit pár posledních klepů.
Jako v každé Godoniho komedii, i tentokrát se děj odvíjí v rychlém tempu a řeší se tu několik zápletek. Konec však všechno napraví. Dobrácký kavárník Ridolfo a číšník Filuta pomohou překonat nezřízenou vášeň k hazardu mladému kupci Eugeniovi a smířit ho s jeho nešťastnou a zároveň jižansky temperamentní manželkou Vittorií. Poutnice Placida najde svého záletného manžela Flaminia a neoblíbený žvanil a pletichář Don Marzio, jehož přičiněním se ledacos zamotalo, raději opustí Benátky.
Kavárnička má i po více jak dvou stoletích překvapivé analogie k dnešní době, v níž psychiatři vyhradili nezřízené vášni k hazardu místo ve skupině psychických nemocí. Sociální důsledky hazardu rozpoznal a pranýřoval Goldoni tak živě, že vyvolal nevoli mnohých Benátčanů, kteří pobyt v herně považovali za skvělou zábavu. Goldoniho odpověď však byla břitká: „Není má vina, že v mé postavě někdo pozná své chyby, ale je to vina chybujícího, že se pro svůj osud cítí dotčen charakterem, který já vykreslil.“
Sága moravských Přemyslovců (2007)
Premiéra 24. 2. 2007 (Vltava 9:50 – 10:30 h.) v rámci pořadu Víkendová příloha stanice Vltava.
Domov mám v meziprostorech (2007)
Premiéra 24. 2. 2007 (Vltava 9:10 – 9:50 h.) v rámci pořadu Víkendová příloha stanice Vltava.
Fonogramy – Honba za malým černým nesmyslem (2005?)
Návraty po stopách zvuku. Připravil a uvádí Jiří Hubička.
Natočeno 2005 (?) (30min.)
Lit.: Hubička, Jiří: Honba za malým černým nesmyslem. In web ČRo, březen 2012 (článek + ukázky). – Cit.: Výrokem uvedeným v titulku nazývají občas nejrychlejší kolektivní hru ti, kterým půvab ledního hokeje nic neříká, kteří ho nesledují, nebo jím dokonce opovrhují. Soudím však, že převaha je v těch druhých… tedy v těch, kteří na hokej nedají dopustit.
Dnes, jakkoli v české hokejové lize jdou pomalu do finále boje v play-off, se vydáme za hokejem do archivu. A podíváme se v něm, přesněji řečeno poslechneme si, jak to celé u nás začalo.
První zpráva týkající se ledního hokeje v našich podmínkách byla uveřejněna ve 12. čísle 2. ročníku časopisu Sportovní obzor z roku 1894. Článek se jmenoval „Míč ledový, čili hoky“ a předznamenal první hlubší zájem o hru, která k nám doputovala z Kanady. Onu zprávu si můžete – přečtenou mnohem později, pochopitelně – poslechnout v první zvukové ukázce.
To byly ovšem jen pionýrské začátky. Rozkvět hokeje na našem území nastal až v době těsně před první světovou válkou. Tehdy se naši hokejisté stali dvakrát mistry Evropy. V poválečných letech na tyto úspěchy navázali a evropské prvenství dobyli dokonce čtyřikrát – titul z roku 1933 pak získali na tehdy čerstvě otevřeném zimním stadionu v Praze na Štvanici.
V té době si hokej nacházel také cestu do rozhlasu. Na to vzpomíná náš nejslavnější reportér Josef Laufer.
V tuto chvíli je na místě poslechnout si alespoň část jedné z dochovaných hokejových reportáží, v níž uslyšíme hlas Josefa Laufera. Jde o zápas našich hokejistů s norskými, k němuž došlo 7. února 1937 v Londýně.
Roky druhé světové války sportovním aktivitám pochopitelně opět nepřály. Ovšem po skončení války nastaly pro naše barvy další hokejové žně.
První poválečné mistrovství světa se konalo v roce 1947 na pražské Štvanici. Naši do něj vstoupili s velkými ambicemi. Vyhrávali jeden zápas za druhým. Až v předposledním zápase přišla nečekaná sprcha – porážka 1:2 od Švédů se zdála jako definitivní konec nadějím na zlatou medaili. Pak se ale odehrál malý zázrak. Hokejově nepříliš zdatné Rakousko porazilo druhého dne Švédy a našim hokejistům se otevřela cesta k titulu mistra světa. Zbývalo porazit Spojené státy Americké. Poslechněme si závěrečné minuty onoho památného zápasu.
Na Štvanici vypuklo bezmezné nadšení. Poprvé jsme mistry světa. V další zvukové ukázce, jež obsahuje sestřih několika záběrů, si pamětníci mohou připomenout udivující kadenci slov a fantazii další z legend sportovních přenosů, slovenského komentátora Štefana Mašlonky.
Na závěr naší výpravy do historie „honby za malým černým nesmyslem“ si představíme i ostatní reportéry, kteří tehdy, v onom památném roce 1947, kdy českoslovenští hokejisté poprvé získali titul mistrů světa, komentovali zápasy pro posluchače Československého rozhlasu. Přesněji řečeno – představí se sami.