Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Miroslav Rafaj. Technická spolupráce Bohuslav Fiala a Marie Stojanová. Režie Vladimír Vozák.

Osoby a obsazení: Dór (Jaroslav Dufek), Elveňa (Jiří Tomek), Pěkmik (Maxmilián Hornyš), Martiňák (Zlatomír Vacek), hostinský (Karel Fajt), Anča (Jana Gazdíková), vědoucí (Jiří Dušek). Na harmoniku hraje Václav Rájecký.

Nastudovalo Brno. Natočeno 8. 12. 1971 (8:30 – 12:30 h., 43 min.; studio 7). Premiéra 2. 1. 1972 (Třetí program, 10:00 – 10:45 h.).

Tom Omara. Překlad Milan Štěpánský. Hudba Jaromír Dlouhý, instrumentální soubor řídí autor. Technická spolupráce ing. Vojtěch Veselý. Asistent studia Milka Dadáková. Režie Jiří Valchař.

Osoby a obsazení: Cipir (Josef Štefl), Tiful (Milan Vágner), Labonge (Josef Karlík), Larica, Labongova žena (Helena Kružíková), Oteka, Labongův syn (Miroslav Středa), vypravěč (Ladislav Lakomý).

Nastudovalo Brno. Natočeno 11. 2. 1971 (14:00 – 19:00 h., 35 min.; studio 7).

Viktor Koněckij. Dramatizace Renáta Stejskalová. Překlad Jaroslav Tefal. Hudba Jaromír Dlouhý, instrumentální soubor řídí autor. Technická spolupráce Jaromír Pěnčík, Jana Kuchovská. Asistent režie Eva Pryclová. Režie Olga Zezulová.

Osoby a obsazení: Gleb Volnov (Jaroslav Dufek), Bitov (Rudolf Chromek), Levin (Josef Karlík), Agmija (Helena Kružíková), Bob (Josef Husník), hlasy (Jaroslav Jarský, Milan Trávníček, Miloš Chmelař, Jarmila Černocká, Stanislav Tesař).

Nastudovalo Brno. Natočeno 26. 11. 1971 (9:00 – 13:00 h., 50 min.; studio 7).

John Reed. Na motivy stejnojmenné knihy. Dramatizace Jurij Petrovič Ljubimov. Rozhlasová úprava Rudolf Jurda, Jaromír Vavroš a Vladimír Vozák. Texty písní a songů Bertolt Brecht, Alexander Blok, Fjodor Tjutčev, Nina Balcarová, Vladimír Vysockij a Vasilij Chunčov. Překlad Jaromír Vavroš. Hudba Dimitrij Šostakovič a Max Wittmann. Hudební spolupráce Jan Šrubař. Instrumentální soubor řídí Jan Šrubař. Zvuk Bohuslav Fiala. Natáčecí technik Marie Stojanová. Divadelní režie Rudolf Jurda. Rozhlasová režie Vladimír Vozák.

Osoby a obsazení: Vladimír Iljič Lenin (Arnošt Navrátil), John Ried (Josef Husník), námořník (Jaroslav Dufek), voják (Oldřich Celerýn), žena (Zdena Herfortová), senátoři (Stanislav Hejný, Karel Kabíček a Rudolf Chromek), strážník (Miroslav Částek), šansonetky (Libuše Geprtová, Vlasta Petrková, Blažena Rýznarová), kněz (Miloš Hájek), bankéř (Zlatomír Vacek), šlechtic (Zdeněk Kampf), továrník (Josef Karlík), dozorce (Václav Kyzlink), vězeň (Josef Štefl), matka (Marie Pavlíková), syn (Jan Kyzlink), cikán (Karel Kabíček), důstojník (Boleslav Roček), úředník (Zdeněk Kampf), hodnostář (Rudolf Krátký), Kerenskij (Oldřich Slavík), gymnasistka (Irena Česlová?), ženský prapor (Jana Hlaváčková, Arnoštka Mohelská, Vlasta Peterková, Blažena Rýznarová, Helena Trýbová, Libuše Geprtová, Miroslava Jandeková, Stanislava Strobachová, Jana Kuršová, Helena Kružíková), poddůstojník (Karel Kabíček), pierot (Alfréd Strejček), kameloti (Irena Česlová? a ?), jeptišky (Helena Trýbová a Jana Hlaváčková), anarchisti (Miroslav Částek, Jan Němeček, Jaroslav Tuček), anarchistka (Vlasta Fialová), postava s nekrology (Bohuš Smutný), dámičky (Miroslava Jandeková a ???), bába s vědrem (Marie Pavlíková), adamitky (Blažena Rýznarová, Vlasta Peterková, Libuše Geprtová), stařík (Karel Kabíček), opuštěný muž (Otakar Dadák), umělec – zpěvák (Zlatomír Vacek), sociální demokrat Josef Karlík), delegáti duny (Stanislav Hejný, Miloš Hájek, Zlatomír Vacek, Bohuslav Roček, Otakar Dadák, Milan Vágner, Leopold Franc, Karel Kabíček, Zdeněk Kampf, Václav Kyzlink, Oldřich Vykypěl), hysterická dáma (Jarmila Lázničková), diplomati (Milan Vágner, Václav Kyzlink, Bohuš Smutný, Leopold Franc, Zdeněk Kampf, Rudolf Krátký), hlídka (Jaroslav Dufek a Miroslav Částek), praporčík (Karel Kabíček), důstojníci (Zlatomír Vacek, Karel Meister, Ladislav Lakomý a Bohuslav Roček), vojáci (Jan Němeček, Miroslav Středa, Otakar Dadák, Ladislav Lakomý, Jaroslav Tuček, Leopold Franc, Josef Štefl, Stanislav Hejný), bolševik (Oldřich Vykypěl), hlas Němce (Zlatomír Vacek), dezertér (Josef Štefl), kompromisník (Milan Vágner), demagog (Josef Karlík), ministři (Václav Kyzlink, Bohuš Smutný, Leopold Franc, Otakar Dadák, Rudolf Krátký, Milan Vágner, Rudolf Chromek, Karel Meister), generál (Zlatomír Vacek), ??? (Karel Kabíček), pán v kožichu (Zdeněk Kampf), rolníci (Zdeněk Kampf, Otakar Dadák, Karel Kabíček), hlasatel (Rudolf Jurda).

Nastudovalo Brno. Natočeno 12. 10. 1971 (14:00 – 18:00 h.; studio 7; 105 min.). Premiéra 6. 11. 1971 (Praha, 19:30 h.) k výročí Velké říjnové socialistické revoluce).

Pozn.: Špatná kvalita kopie křestního listu zapříčinila, že opět nejsme schopni rozluštit některá jména.

Petr Kolečko. Původní rozhlasová hra – „tragédie z fotbalového světa“. Použitá hudba: Gotterdammerung (Richard Wagner, zpěv Siegfried Jerusalem Anně Evans, Philip Kang, Bodo Brinkmann, Eva Maria Bundschuh, Waltraud Meier, sbor Orchester der Bayereuther Festspiele; 8:27 min.); Campione (hudba a text Kent Brainerd, Lee Blaskey, Erik Eriksson a Mud. Hraje kupina E-Type). Zvukový mistr Miloš Kot. Natáčecí technik Pavel Nedbal. Hudební spolupráce Jan Frič. Zvuková spolupráce Tomáš Pergl. Dramaturgie Kateřina Rathouská. Režijní spolupráce Markéta Jahodová. Režie Jan Frič.

Osoby a obsazení: Jaroslav (Jan Konečný), Judita (Vladimíra Striežencová), Karel (Lukáš Příkazký), Eda / 1. fanoušek (Vojtěch Dvořák), 2. fanoušek (Jiří Panzner), hlasy (Petr Kolečko, Václav Šůs).

Natáčeno od 16.12.2006 (14.00 – 18.00 h.) do 22.01.2007 (09.00 – 13.00 h.).

Předpremiéra 7. 2. 2007, premiéra 25. 2. 2007 (v rámci pořadu Čajovna; 19:00 – 19:40 h.; 35 min.). Následovala (19.40-20.00) beseda o rozhlasové hře Soumrak bodů. (20min.).

Repríza 4. 11. 2014 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.); 22. 8. 2017 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h); 3. 3. 2019 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h) v cyklu Repete. Online repríza 26. 2. 2019 (ČRo 3 Vltava).

Redakce: RRHD – Redakce rozhlasových her a dokumentu. Id. čís.: CR.RRHD.2006.266, signatura: RRHD/06/266.

Lit.: Boková, Marie: Rozhlasová klasika, její mistři a současnost. In Týdeník Rozhlas, 13/2007 (recenze?). – Cit.: Čajovna (ČRo 3 – Vltava) se začala věnovat vedle hudby i hrám nové generace. Byla to zkrácená studiová rekonstrukce hry Petra Kolečka Soumrak bodů v režii Jana Friče. Šlo o úspěšnou práci studentů DAMU na téma „fotbal dnes“. Místy divoký blankvers a hudba Richarda Wagnera posluchače mátly i rozveselovaly, stejně tak lehce mystifikační rozhovor s tvůrci.

Pavlovský, Petr: Fotbal zahraný jako náboženství. In IHned, 23. 2. 2007 (recenze). – Cit.: S debutantským cyklem Hry nové generace, zařazeným na každou poslední neděli v měsíci, přichází pozítří rozhlasová stanice Vltava. Zahajovat bude půlhodinový Soumrak bodů, pro rozhlas upravená bakalářská inscenace studentů DAMU. Text Petra Kolečka radikálně vybočuje z běžné rozhlasové dramatiky.

Zákulisí vrcholového fotbalu je tu viděné očima nejaktivnějších účastníků, profesionálů i skalních fandů, lidí, kteří svou duchovní a někdy dokonce i fyzickou existenci spojují bezprostředně s životem svého klubu. Trenér, hráčská hvězda, fandové, ti všichni jsou předváděni jako naprostí idealisté, pro které jakékoli materiální hodnoty stojí hluboko pod nejvyšší svátostí, úspěchem týmu.

Proti tomu stojí ruská podnikatelka, pragmatická Judita, prezidentka a majitelka klubu. Cynická a hloupá ženská, která nechápe, že nikoli image týmu a estetické kvality hry, nýbrž sportovní výsledky jsou rozhodující. A tak dotlačí tým až na kraj propasti a na tragédii, ovšem v atmosféře „homérského smíchu“, je zaděláno.

Krev klubu ze mne mluví

Zatímco pro rozhlasové posluchače je fotbal (doufejme) jenom hrou, pro fotbalově-machistické duše jednajících postav je přímo úběžníkem jejich životů. Na tomto kontrastu nízkého s vysokým je postavena celá kompozice.

Veškerá verbální složka je stylizována v duchu antické řecké tragédie. Postavy mluví vzorně spisovně, promluvy nešetří vznosným patosem („krev klubu za mne mluví“). Lexikálně je ale jejich projev prošpikován vulgarismy a fandovským slangem. Náznakové hexametry a blankversy jsou vzorně deklamovány sólově i ve sborech. Účinná komediálnost pak těží ze střetu vysoké stylizace výrazových prostředků s významy, které pro mimofotbalový svět jsou banalita sama (bude hrát hvězda v záloze, nebo v útoku?), ale pro postavy kusu jde až o otázky života a smrti. Tuto fatálnost podtrhuje hudba, Wagnerův Götterdämmerung, na který naráží už název hry.

Jednou z významových rovin díla je tedy parodie, fungující na pozadí antického paradigmatu, ale na „komediální své“ si bohatě přijdou i ti, kteří o něm nemají tušení. Kontrast vysoké stylizace s „nízkými významy“ totiž zůstává v každém případě, do popředí se pak dříve či později nezadržitelně protlačí aristofanská satira, jejímuž ostří neunikne nikdo, včetně fandů u reproduktoru.

Je třeba zabít záložníka?

Slyšíme-li jednoho, jak v rámci příprav na nedělní ligové utkání s nábožným vytržením slibuje „já basu piva v pátek nachystám“, jako bychom poslouchali intermezzo z Máchova Máje. Lyrizovaný svět fotbalu je prostě v subjektivním pohledu zúčastněných předváděn ne jako „šoubyznys“, ale jako náboženství, stojící na nezměrné, nekonečné víře. Věštecký sen o skonu hvězdného „konstruktivního záložníka“, interpretovaný jako melodram, navozuje atmosféru fatálních predestinací v klasických tragédiích: tušení zlé sudby se naplní. Proto, pro dobro „obce“ (klubu) musí být obětován hrdina; prodán, či dokonce zabit?

Prostředky obecně uznávaných vrcholů evropské kultury, antického dramatu, rétoriky, sborové recitace, opery devatenáctého století, melodramu, romantické poezie, to vše tu v jakémsi postmoderním Gesamtkunstwerku slouží k oslavě ducha fotbalu a jeho héroů. Slyšme mravní rozhořčení fandy na adresu majitelky klubu: „Kam spěje tento zpotvořený svět, když lidé jako vy ničí všechno ušlechtilé?“ Kdo z nás neměl podobná slova v posledních letech stokrát na jazyku!

Lit.: Pavlovský, Petr: Muži v antickém ofsajdu. In: Divadelní noviny, 2008, č. 10 (recenze). – Cit.: Rozhlasová inscenace režiséra Jana Fryče Soumrak bodů má neběžnou genezi. Zrodila se jako bakalářská práce v minulé sezoně na DAMU, kde se drama Petra Kolečka i hrálo. Teprve pak dal veřejnoprávní rozhlas v cyklu Rozhlasové hry nové generace prostor hereckým obsazením nezměněné rozhlasové verzi, výrazně se vymykající naší soudobé rozhlasové produkci. Premiéra zazněla loni v »mládež-nické« nedělní Čajovně, repríza pak letos opět na Vltavě (8. dubna ve 21.30 ). Očima nejaktivnějších účastníků, profesionálních hráčů, funkcionářů i skalních fandů je tu nahlíženo zákulisí profesionálního fotbalu. Všichni jsou předváděni jako naprostí idealisté, jakékoli pekuniární výhody jim stojí hluboko pod svátostí sportovního úspěchu, pro kterou žádná oběť není přílišná. »Protihráčem« je pragmatická ruská podnikatelka Judita, prezidentka a majitelka klubu. Cynická a omezená ženská, která nechápe, že nikoli image týmu a estetické kvality hráčů i hry, nýbrž sportovní výsledky jsou rozhodující. A tak dotlačí mužstvo až na kraj ligové propasti; na tragédii, ovšem v atmosféře »homérského smíchu«, je zaděláno. Zatímco pro posluchače Vltavy je fotbal (doufám) jenom hrou, pro fotbalově machistické duše mužských postav je jednoznačným úběžníkem existence. Kompozice dramatu je pak postavena na protikladu toho, co je pro normální lidi pouhou hrou, ale pro fanatické fandy až metafyzickou hodnotou. Veškerá verbalita je stylizována na způsob antické řecké tragédie, postavy mluví gramaticky spisovně, přičemž se nešetří vznosným patosem (krev klubu ze mne mluví). Účinná komediálnost pak těží ze střetu vážné stylizace výrazových prostředků s významy, které jsou pro mimofandovský svět banalita sama (na jakém postu bude hvězda týmu hrát a pod.). Pro postavy kusu jde ovšem o otázky fatální, což podtrhuje i hudba z Wagnerova Götterdämmerungu, na který odkazuje název hry. Jednou z významových rovin díla je tedy parodie fungující na antickém paradigmatu; na »komediální své« si ale přijdou i ti, kteří o něm nemají tušení. Kontrast vysokého s nízkým totiž zůstává v každém případě, do popředí se pak nezadržitelně tlačí aristofanská satira, jejímuž ostří neunikne nikdo, a fandové nejméně. Slyšíme-li jednoho z nich, jak v rámci příprav na nedělní utkání s nábožným vytržením slibuje já basu piva v pátek nachystám, nemůžeme nevzpomenout intermezza Máchova Máje; lyrizovaný svět profesionálního fotbalu je prostě v subjektivním pohledu životně zainteresovaných předváděn ne jako šoubyznys, ale jako mystérium stojící na nezměrné a nekonečné víře.

Lit.: Adámek, Jiří: Naděje na jiný rozhlas. In web A2 (A Dvojka) 43/2007 (článek). – Cit.:  Z uvedených her zřetelně vyniká Niekur Kateřiny Rudčenkové a Soumrak bodů Petra Kolečka. V druhém případě se jedná o jasný a důsledně realizovaný záměr, parafrázi antického dramatu. Vznešenou formu spojil autor, student činoherní katedry pražské DAMU, se zemitým obsahem: příběhem fotbalového klubu, jehož nová manažerka chce podřídit složení týmu potřebám marketingu. Vášeň pro hru a vítězství však nakonec vítězí nad kalkulem a osobními zálibami ekonomického vedení.

Sport je zde pojat jako pramen novodobé mytologie (koneckonců už titul hry v parafrázi odkazuje k wagnerovskému zpracování starogermánských legend). V souvislosti s asociovanými mýty z doby starověku a středověku působí však dnešní náhražka jaksi nepatřičně. Hulvátský slovník sportovců i počtářství manažerky Judity směšně trčí z umně konstruovaných veršů. A právě v tomto bytostném rozporu spočívá hlavní vtip Kolečkovy anekdoty. Režisér Jan Frič i účinkující jsou autorovi spolužáci, což jistě souvisí s jejich smyslem pro jeho specifický humor. Nijak se nesnaží zdůraznit parodický charakter textu, sám o sobě dostatečně zřejmý. Dodržují ale nadnesenou deklamaci, jaká se obvykle očekává u antických her. Jejich detailní práci s dikcí a rytmem slov doplňují jen nejnutnější zvukové efekty. Jednoduchý nápad se tedy podařilo spojit s adekvátně jednoduchým řešením.

Lit.: Rathouská, Kateřina: Soumrak bodů. Drama antických rozměrů o světě českého fotbalu napsal Petr Kolečko jako bakalářskou práci. In web ČRo 3 Vltava, 26. únor 2019 (článek). – Cit.: Jméno Petra Kolečka rezonuje českou společností v souvislosti se seriálem České televize Most!, na kterém spolupracoval s režisérem Janem Prušinovským. Při této příležitosti dáváme k poslechu Kolečkův rozhlasový debut, rekonstrukci studentského představení na pražské DAMU z roku 2006. Poslouchejte online do 5. března 2019.

Fotbalová groteska v antickém hávu, kde sborem jsou fanoušci na tribuně, je skvělým příkladem autorova provokativního humoru i smyslu pro dramatickou stavbu. V tomto případě se s láskou obouvá do poměrů v českém fotbalu.

Co způsobí nová ziskuchtivá prezidentka klubu Judita? Jaký vliv bude mít na trenéra Jardu a hlavní fotbalovou hvězdu Karla? A co na to fanoušci?

Alena Vostrá. Rozhlasové monodrama stárnoucího muže. Scénická hudba Emil Viklický. Dramaturgie Jarmila Konrádová. Režie Josef Červinka.

Osoby a obsazení: Eduard Havlík (Václav Postránecký) a ženský hlas (Pavla Šindelářová).

Natočeno v roce 1991. Repríza 20. 5. 2018 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.; 56 min.); 6. 2. 2022 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.

Text in: V šatně – S ženami je kříž : Dvě monodramata / Josef Bouček, Alena Vostrá Praha : Dilia, 1984 listy č. 23-56.

Lit.: anonym: Václav Postránecký v monodramatu stárnoucího nerozhodného muže. In web ČRo 3 Vltava, 8. květen 2019  (článek). – Cit.: Monodrama Aleny Vostré S ženami je kříž, ve kterém září hlas a herecké umění Václava Postráneckého, uvádíme jako vzpomínku na zesnulého herce.

Herec Václav Postránecký, který zemřel 7. května 2019 ve věku 75 let, patřil k oporám pražského Národního divadla, znám je i z mnoha filmů či televizních seriálů. Vedle herectví se věnoval i dabingu a režii také vyučoval. V letech 2005 až 2011 byl prezidentem Herecké asociace.

Od dětství hrál v divadle a byl členem Dismanova rozhlasového dětského souboru. První angažmá získal ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, odkud přešel do tehdejšího Státního divadla v Brně. Od roku 1968 působil deset let v činoherním souboru Městských divadel pražských. Od roku 1979 byl členem souboru Národního divadla. Zde vytvořil řadu výrazných postav, patří mezi ně například František Fiala ze hry Naši furianti, Rogožin z Idiota, Valdštejn z Vévodkyně valdštejnských vojsk, Jindřich, princ Waleský ze hry Král Jindřich IV., Oidipús ze stejnojmenné hry či Kapulet z Romea a Julie.

Jeho další mistrovskou disciplínou byly rozhlasové hry. Monodrama Aleny Vostré S ženami je kříž, ve kterém autorka vypráví tragikomický příběh stárnoucího nerozhodného muže, je na výkonu Václava Postráneckého postaveno.

August Strindberg. Veselohra. Překlad a rozhlasová úprava Miloslav Žilina (= Josef Vohryzek). Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Josef Červinka.

Osoby a obsazení: Pán (František Němec), paní (Gabriela Vránová), Růžena (Daniela Kolářová), baronka, její matka (Růžena Lysenková) a další.

Natočeno v roce 1980 (33 min).  Premiéra 20. 4. 1981 (Vltava, 9:25 – 10:00 h.). Repríza 24. 11. 1990 (Praha, 10.30 – 11.00 h.) v cyklu Divadelní matiné.

Lit.: jh (= Hlavnička, Josef): August Strindberg: První varování. In Rozhlas 17/1981 (13. 4. 1981), s. 4 (článek).