Václav Navrátil.
Dva eseje z let 1934 a 1936 – O smrti a Happy End ve snu.
Pro rozhlas vybral a v úvodu hovoří Petr Hanuška.
Radakce Jan Sulovský.
Přednes Josef Bartoň.
Zvuk, záznam a střih Jakub Tandler.
Hudební spolupráce Antonín Schindler.
Režie Michal Bureš.
Natočeno ve studiu Olomouc ČRo v roce 2004 (26 min.).
Pozn.: Václav Navrátil, žijící v letech 1904 až 1961, byl filosofem života. Já vím, asi si řeknete, že není filosofa, jehož myšlenkový svět by nevycházel z životní praxe, který by se nepokusil uchopit naši pozemskou i posmrtnou existenci, aniž by se dotýkal skutečností spjatých s naší každodenní praxí.
O Navrátilovi však jiný filosof Jan Patočka napsal: „Václav je filosof, je v něm prapůvodní myslitelská energie, ale zároveň je básník, jemuž je vlastní řídká schopnost ražby hesel a formulí, které se nejen blýskají třpytem ducha, ale dovedou se též pohroužiti čtenáři do nitra, takže se uchytí. Zvláštní forma projevu, která mnohého snad zarazí, poněvadž to není esej, ani aforismus, ani morální didaxe, ani souvislý výklad metodicky osnovaný, nýbrž sám obraz živého myšlení, zachycení pravých životních chvil myslitele – básníka.“
Kniha O smutku, lásce a jiných věcech, z níž jsme pro vás vybrali dvě ukázky, vyšla poprvé v roce 1940 a shrnovala jeho texty z průběhu třicátých let, v nichž velmi vydařeně pojmenoval atmosféru předválečné dekády. Ono Patočkou připomínané Navrátilovo básnické jádro jej sbližovalo s úsilím rodící se literární a malířské Skupiny 42.
„Své často emotivně zabarvené příklady,“ konstatuje autor doslovu Karel Srp. „Označoval za „situační obrazy“, „příběhy“nebo „scény“, které zpravidla měly krátký, několikavětý děj, připomínající útržky románu, filmu nebo básně. Čím jednodušeji se vyjadřovalčím byly jeho věty názornější a srozumitelnější,“ pokračuje Srp, „tím nenápadněji odrážely mnoho složitých oblastí, s nimiž se jako filosof vyrovnával, ať se to týkalo soudobé německé filosofie Henri Bergsona nebo presokratiků.“
Asi tušíte, milí posluchači, že vás nečeká žádná myšlenková procházka rajskou zahradou, ale naopak je nutné, abyste se nesmírně soustředili a otevřeli myšlenkám, které vás však mohou nesmírně obohatit.
(Petr Hanuška)