Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Eva Manová (= Jaromír Ptáček). Experimentální rozhlasová hra. Dokumentární hra, která konfrontuje průběh jednoho všedního dne roku 1985 – tak, jak jej zachytil denní tisk – se zvukovou koláží, přibližující zápas lékařů o záchranu lidského života. Stereofonní scénář Eva Svobodová, Jan Kozelka a Jiří Litoš. Hudební dramaturgie Jitka Severová. Odborný poradce Pavel Fiala. Improvizace na bicí Alan Vitouš. Zvuk Jan Kozelka. Záznam a střih Dana Sochorová. Hudební a zvuková spolupráce Jiří Litoš. Dramaturg Jan Kolář. Režie Eva Svobodová j. h.

Osoby a obsazení: rozhlasový hlasatel (Jan Rosák), inzerentka (Taťjana Medvecká), inzerent (Tomáš Juřička). Dále účinkují Jan Schánilec, Daniela Bartáková, Hana Brothánková, Magda Hrnčířová a Michal Pavlata.

Natočeno 1987. Premiéra 14. 8. 1987 (Vltava, 21:35 – 22:11 h., stereo).

Lit.: Kolář, Jan: Útržky z paměti (IX) Jak se máte, Vondrovi? Divadelky. In Divadelní noviny, 26. 6. 2018 (vzpomínky). – Cit.:  (….) Mé pobývání s Jaromírem Ptáčkem v redakci rozhlasových seriálů se v průběhu času proměnilo ve velké přátelství. Zpečetila jej má svědecká výpověď u soudu v Ptáčkův prospěch, která mu pomohla proces vyhrát. Gromov od Ptáčka objednal rozhlasový seriál mimo „Vondry“. Jeho výsledná verze přesahovala v normalizaci povolené. Gromov zesinal strachy a tvrdil, že Ptáček nikdy text nedodal, a že se tudíž seriál nemůže natočit, a tudíž autorovi nenáleží ani koruna. Byla to lež, byl jsem u toho, včetně všech mých kolegů, když Jaromír kompletní text seriálu svému nadřízenému odevzdal. Jaromír se nevzdal a svěřil řešení té záležitosti soudu. Cituji z Ptáčkových vzpomínek, uveřejňovaných v Divadelkách s titulem Pod širákem rozhlasu: Kolikrát už vstupoval do budovy Městského soudu? Neměl vždycky tísnivý pocit? A u koho to máte? U pana doktora Bureše. To máte štěstí… To je spravedlivý pán. Jde znovu po schodišti nepříjemné budovy. Už ví, že nikdo z dramaturgů nesvědčil. Vedení redakce dalo tichou poštou zřetelně najevo, že by mu bylo nepříjemné, kdyby tak někdo učinil. A tak se ustálilo stanovisko: Nikdo nic neslyšel, nikdo nic neviděl, nikdo si nic nepamatuje, akci odmítne jenom jediný: Jan Kolář. Stane se za to terčem pomluv, které budou mít svou váhu i po revoluci. Erinyje jsou jenom obrysy našich dnů…

Vedení rozhlasu mně ovšem hlasitou poštou dalo najevo, že jsem se zachoval nepatřičně. Byl jsem zavolán k jednomu z vrcholných šéfů, JUDr. Zdražilovi, který mi začal všelijak vyhrožovat. Bránil jsem se, že jako čestný komunista přece nemohu lhát před socialistickým soudem. Vyrazil mě ze své kanceláře – a nic se mi nestalo.

Jaromírovi však ta soudní výhra moc nepomohla. Jeho seriál natočen nebyl, byl odložen ad acta, jen honorář osmdesát tisíc korun mu rozhlas musel proplatit. Vzápětí se vedení rozhlasu Jaromírovi pomstilo vyhazovem. Už jako vedoucí rozhlasové redakce literatury a dramatu faktu jsem mu podal pomocnou ruku a pod cizím jménem jsem uvedl dvě jeho – skvělé! – rozhlasové hry. Do rozhlasu se Jaromír Ptáček směl vrátit až po listopadovém převratu.

Eva Manová (= Jaromír Ptáček). Dokumentární hra ukazující na pozadí jednoho z banálních soudních případů zrůdnost a nelidskost fašistické justice. Improvizace na bicí nástroje Ivo Kieslich. Zvuk Hana Milenová. Záznam a střih Anna Suchánková. Asistentka režie Mirka Koudelková. Dramaturg Jan Kolář. Režie Petr Adler.

Účinkují Martina Hudečková, Viktor Vrabec, Daša Neblechová, Blažena Holišová, Jana Drbohlavová, Pavel Pípal, Vladimír Leraus, Roman Hemala, Rudolf Kvíz, Vladimír Fišer a Jaroslava Obermaierová.

Natočeno 1986. Premiéra 17. 7. 1986 (Vltava, 22:00 – 22:30 h.).

Lit.: Kolář, Jan: Útržky z paměti (IX) Jak se máte, Vondrovi? Divadelky. In Divadelní noviny, 26. 6. 2018 (vzpomínky). – Cit.:  (….) Mé pobývání s Jaromírem Ptáčkem v redakci rozhlasových seriálů se v průběhu času proměnilo ve velké přátelství. Zpečetila jej má svědecká výpověď u soudu v Ptáčkův prospěch, která mu pomohla proces vyhrát. Gromov od Ptáčka objednal rozhlasový seriál mimo „Vondry“. Jeho výsledná verze přesahovala v normalizaci povolené. Gromov zesinal strachy a tvrdil, že Ptáček nikdy text nedodal, a že se tudíž seriál nemůže natočit, a tudíž autorovi nenáleží ani koruna. Byla to lež, byl jsem u toho, včetně všech mých kolegů, když Jaromír kompletní text seriálu svému nadřízenému odevzdal. Jaromír se nevzdal a svěřil řešení té záležitosti soudu. Cituji z Ptáčkových vzpomínek, uveřejňovaných v Divadelkách s titulem Pod širákem rozhlasu: Kolikrát už vstupoval do budovy Městského soudu? Neměl vždycky tísnivý pocit? A u koho to máte? U pana doktora Bureše. To máte štěstí… To je spravedlivý pán. Jde znovu po schodišti nepříjemné budovy. Už ví, že nikdo z dramaturgů nesvědčil. Vedení redakce dalo tichou poštou zřetelně najevo, že by mu bylo nepříjemné, kdyby tak někdo učinil. A tak se ustálilo stanovisko: Nikdo nic neslyšel, nikdo nic neviděl, nikdo si nic nepamatuje, akci odmítne jenom jediný: Jan Kolář. Stane se za to terčem pomluv, které budou mít svou váhu i po revoluci. Erinyje jsou jenom obrysy našich dnů…

Vedení rozhlasu mně ovšem hlasitou poštou dalo najevo, že jsem se zachoval nepatřičně. Byl jsem zavolán k jednomu z vrcholných šéfů, JUDr. Zdražilovi, který mi začal všelijak vyhrožovat. Bránil jsem se, že jako čestný komunista přece nemohu lhát před socialistickým soudem. Vyrazil mě ze své kanceláře – a nic se mi nestalo.

Jaromírovi však ta soudní výhra moc nepomohla. Jeho seriál natočen nebyl, byl odložen ad acta, jen honorář osmdesát tisíc korun mu rozhlas musel proplatit. Vzápětí se vedení rozhlasu Jaromírovi pomstilo vyhazovem. Už jako vedoucí rozhlasové redakce literatury a dramatu faktu jsem mu podal pomocnou ruku a pod cizím jménem jsem uvedl dvě jeho – skvělé! – rozhlasové hry. Do rozhlasu se Jaromír Ptáček směl vrátit až po listopadovém převratu.

Jaromír Ptáček. Stereofonní scénář Petr Adler a Zdeněk Škopán. Hudební improvizace Ilja Hurník na motivy cyklu Po zarostlém chodníčku (Leoš Janáček). Zpívali Dětský sbor Bambini di Praga, dir. Bohumil Kulínský a členové Pražského filharmonického sboru, dir. Jiří Váchal. Asistentka režie Věra Havlatová. Záznam a střih Marcela Váňová. Zvukově prostorová realizace Zdeněk Škopán. Dramaturg Jaromír Ptáček.  Režie Petr Adler.

Osoby a obsazení: dívka (Eva Brožková), Dominik (Ján Valentík), otec (Petr Kostka), babička (Jarmila Kurandová), stařec (František Kovářík), kapelník (Bořivoj Navrátil), spolužák (Michal Hejný), soused (Roman Hemala), první muž (Jiří Hanák), druhý muž (Jan Teplý), Francouz (Miloslav Kučaba), Polák (Karel Suszka), velitel (Juraj Dacko), Němec (Hans Georg Thies).

Natočeno 1977. Premiéra 15. 1. 1978 (Vltava, 18:50-19:45 h.).

Lit.: anonym: Píseň pro dívčí hlas a klavír. In Rozhlas 3/1978 (2. 1. 1978), s. 4 (článek).

Jaromír Ptáček. Původní rozhlasová hra. Hudba Jan Frýda. Technická spolupráce Jitka Borkovcová a Marcela Váňová. Asistentka režie Mirka Hajská. Dramaturg Vladimír Gromov. Režie Josef Červinka.

Osoby a obsazení: Tereza, ošetřovatelka (Růžena Merunková), Dolorida, ošetřovatelka (Drahomíra Fialková), Auijado, vězeň (Jan Bartoš), Feliciano, lékař (Miloš Willig), Alvaro, velitel věznice (Martin Růžek), Yangüez, jeho zástupce (Jiří Klem), Sancho, dozorce (Petr Oliva).

Natočeno 1974. Premiéra 11. 11. 1974 (Vltava, 11:00 – 12:05 h.; 62 min.). Repríza 19. 1. 1975 (Praha, 15:30 h);  21. 9. 1976 (Vltava) v rámci cyklu Měsíc socialistické kultury. Obnovená premiéra 14. 12. 2025 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Lit.: vg: Pravděpodobná zpráva o konci země. In Rozhlas 46/1974 (4. 11. 1974), s. 4 (článek).

Lit.: Ptáček, Jaromír: Pod širákem rozhlasu III.. In Divadelní noviny 16/2002 (paměti). – Cit.: (…)  Práce v dramaturgii je svízelnější, než kdy před tím. Pochopí ale, že je možné využít současného dění ve světě k takovým politickým námětům, které by zrcadlily dění místní. Příležitost poskytnou události v Chile. Nemá nejmenší tušení o tom, co se tam dělo. Nezná programy tamních politických stran ani situaci země. Ví jenom jedno – že právě obrazem střetnutí prezidenta s povstalci může přiblížit situaci v Československu 68. Zpráva o posledním rozhovoru se nakonec dostane do vysílání díky tomu, že vedení převezmou náhradníci. Druhá hra, Zpráva o konci země, situovaná do řeckého koncentračního tábora, se dokonce dobere ocenění. Je vysílaná do chvíle, kdy šéfredaktor položí znova záludnou otázku: když já nevím, jak to vlastně ten autor myslel… (…)

-hj- (= Holý, Josef): Rozhlas. Služebníci konce. In Rudé právo, 24. 9. 1976, s. 5 (recenze).

Lit.: Velíšek, Martin: Jaromír Ptáček: Pravděpodobná zpráva o konci země. Jak dopadne vzpoura ve vězení pro odpůrce režimu? In web ČRo 3 Vltava, 14. 12. 2025 (článek). – Cit.: Na blíže neurčeném ostrově se nachází věznice určená pro odpůrce režimu. Pomocí násilí, strachu, ale i šikovné manipulace ji ovládá její ředitel. Jedna z místních ošetřovatelek se ve jménu primární lidskosti pokusí o nepatrnou vzpouru… Uvedením této inscenace připomínáme sté výročí narození jedné z nejvýznamnějších postav české rozhlasové tvorby – Jaromíra Ptáčka. (…)

V roce 1974 napsal Jaromír Ptáček dvě hry ze současnosti, na jejichž propojení poukazují již jejich názvy – Pravděpodobná zpráva o posledním rozhovoru a Pravděpodobná zpráva o konci země. V čase tvrdě postupující normalizace využil aktuálních zahraničních motivů pro výpověď o soudobém stavu tehdejšího Československa. V prvním případě se mu záminkou staly události v Chile, ve druhém umístil hru do země, která nesla znaky vojenskou diktaturou ovládaného Řecka. Tento jednoduchý trik tvůrcům vyšel – obě hry byly natočeny a odvysílány. Záhy ale byly na dlouho dobu uloženy do archivu.

Jako v mnoha jiných Ptáčkových hrách, i v Pravděpodobné zprávě o konci země řeší postavy především konflikt svědomí a primární snahy přežít. Hra využívá motivů antické Antigony, jména postav připomínají jména hrdinů románu Don Quijote. Lidskost je nemilosrdně potlačována, a to jak přímou brutální silou, tak snad ještě více hrou intrik, která umlčuje veškeré city, ničí důvěru a znevažuje základní hodnoty.

Jaromír Ptáček (17. prosince 1925 – 23. prosince 2003) patřil mezi nejvýraznější osobnosti rozhlasové dramaturgie a dramatiky. Soupis jeho vlastních rozhlasových dramatických děl zahrnuje 77 titulů (49 her, 14 dramatizací literárních látek a 14 úprav divadelních her). Z jeho dramaturgické péče vzešel neméně úctyhodný počet dalších 170 titulů, zejména adaptací divadelních her. Jeho rozhlasové hry měly ohlas i v zahraničí, kde více jak desítka z nich byla přeložena a natočena.

Jaromír Ptáček. Rozhlasová hra. Režie Jana Bezdíčková.

Osoby a obsazení: lékař (Josef Chvalina), žena (Karolína Slunéčková), dívka (Gabriela Vránová), matka (Libuše Havelková), otec (Vladimír Krška), učitel (Vladimír Šmeral), mladík (Miroslav Masopust).

Natočeno 1971. Premiéra 18. 11. 1971. Repríza 6. 12. 1971 (Třetí program, 9:00 – 10:00 h.). Smazáno 1977.