Účinkovali členové Zemského divadla v Brně a brněnské Konservatoře.
Nastudovalo Brno. Premiéra 11. 5. 1943.
Text: Havelka, Emanuel: Sešly se Helenky Pohádky máje. Vyškov na Moravě : F. Obzina, 1944.
10. 8. 2006
Sešly se Helenky Pohádky máje (1943)
9. 8. 2006
Písničky (1954)
Alois Jirásek. Dramatizace Eduard Bass. Hudba Jiří Jaroch, řídí Richard Tillinger. Dramaturg Jaromír Ptáček. Režie Ludvík Pompe.
Osoby a obsazení: vypravěč (Karel Beníško), babička Kulichová (Růžena Nasková), Rozárka (Alena Kreuzmannová), kantor (Rudolf Deyl), Petr Klen (Josef Chvalina), Vanýsek (Artuš Kalous), zahradník (František Kovařík), rytíř Jeník z Bratřic (Ladislav Boháč), baronka Malovcová (Jindra Hellmanová) a ??? (Eliška Žaloudková).
Natočeno 1954. Premiéra 25. 12. 1954 (Praha II, 15:00 – 16:15 h.).
Jiříkovo vidění (1953)
Josef Kajetán Tyl. Hudba Miroslav Ponc. Dramaturg Jaromír Ptáček. Režie Josef Bezdíček.
Účinkují Jarmila Krulišová, Václav Voska, Antonín Zíb a další.
Natočeno 1953. Premiéra 1954. Ukázka in Benefice pro Antonína Zíba (1994).
Lit.: Štěrbová, Alena: Rozhlas a slovesné umění 2. Olomouc: Univerzita Palackého, 1991 (s. 13).
Naši furianti (1953)
Ladislav Stroupežnický. Rozhlaasová verze divadelní inscenace Národního divadla v Praze. Hudba Miroslav Ponc. Dramaturg rozhlasové verze Jaromír Ptáček. Zvukový mistr Gustav Dostál. Záznam a střih Josef Kettner, Marcela Pačesová. Režie Zdeněk Štěpánek.
Osoby a obsazení: Filip Dubský, starosta (Vladimír Leraus), Marie Dubská, jeho žena (Milada Smolíková), Václav, jejich syn (Josef Mixa), Petr Dubský, výměnkář (František Smolík), Jakub Bušek, první radní (Vítězslav Vejražka), Františka Bušková, jeho žena (Marie Ježková), Verunka, jejich dcera (Jarmila Krulišová), Martin, jejich syn (Václav Švorc), Matěj Šumbal, obecní výbor (Emil Bolek), Marie, jeho žena (Marie Burešová), Pavel Kožený, obecní výbor (František Kreuzman I.), Kašpar Šmejkal, obecní výbor (Theodor Stejcius), Valentin Bláha, vysloužilý voják (Otomar Krejča), Josef Habršperk, švec (Bohumil Záhorský), František Fiala, krejčí (Vladimír Řepa), Terezka, jeho žena (Míla Pačová), Krystýna, jejich dcera (Luba Skořepová), Kudrlička, učitel (Emil Konečný), Markytka (Marie Glázrová), závodčí četníků (František Velebný) a Marek, majitel hospody (Bohumil Machník).
Dále účinkují (v křestním listu ČRo neuvedeni): Matěj (Michael Junášek nebo Jiří Benátčan nebo Václav Ondrák), Pepička (A. Dvořáčková nebo Regina Junášková), Josífek (Michael Junášek nebo Zdeněk Ondrák nebo Karel Hašek nebo Petr Kocanda), Manča (I. Vondráčková nebo Jana Hladíková), František (Miroslav Kocanda), Filípek (Zdeněk Ondrák, Jiří Ondrák), obecní kovář (Bohuš Hradil nebo Zdeněk Šavrda), Tobiáš Nedochodil (Adolf Vohanka), nebo Vlasta Matulová), Vojta (Zdeněk Šavrda nebo Viktor Roubal), , Rozárka (Lída Sudová), první muzikant (Zdeněk Šavrda nebo Karel Velebil), Tonička (Regina Junášková), Jeník (Pavel Kocanda).
Natočeno 18. 10. 1953 (Stavovské divadlo, 14:30 – 17:30 h.). Premiéra 14. 11. 1953 (20:00 – 22:17 h.). Repríza 14. 1. 1954; 25. 8. 1954; 2. 10. 1955; 11. 8. 1957; 14. 4. 1963; 25. 1. 1981; 2. 10. 1983. Obnovená premiéra 8. 1. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.
Pozn.: Převzatá divadelní inscenace (Národní divadlo Praha). Část obsazení doplněna podle záznamů ND.
Rajský ostrov 1/? (1953)
Účinkují František Smolík a Růžena Nasková.
Natočeno 1953.
Vojnarka (1953)
Alois Jirásek. Přenos připravil a průvodní slovo napsal dramaturg rozhlasové verze Jaromír Ptáček. Divadelní režie Antonín Dvořák, rozhlasová režie Ludvík Pompe.
Osoby a obsazení: Madlena Vojnarová, selka (Marie Vášová), Jakub Vojnar (Jaroslav Průcha), Antonín Havel (Jiří Dohnal), jeho matka (M. Ježková), Jan Hruška, zpěvák (František Smolík), Bětka, děvečka u Vojnarové (Ljuba Skořepová), Martin, pohůnek u Vojnarové (Josef Mixa), Drtin a Brožek, muzikanti (František Kreuzmann a Bohuš Záhorský), hospodská (Milada Smolíková).
Rozhlasový záznam představení Jiráskovy Vojnarky, které se uskutečnilo 26. května 1953 v Národním divadle v Praze.
Pozn.: Nešlo o přímý přenos, nýbrž o nahrávku z naší první scény. O nahrávku syrového divadelního nastudování, které bez obrazu bylo chudé a takřka nesrozumitelné. Tento fakt nezachránila ani účast řady vynikajících herců. (Tomáš Černý)
Jevgenij Oněgin (1953, 2020)
Alexandr Sergejevič Puškin. Překlad Josef Hora. Dramatizace Jaroslav Pokorný. Hudba Petr Iljič Čajkovskij (použité motivy z opery). Hudební spolupráce Pavel Nykles. Dramaturg Jaromír Ptáček. Divadelní režie František Salzer. Asistenka režie Milena Zámišová. Režie Josef Bezdíček.
Osoby a obsazení: vypravěč (Václav Voska), Jevgenij Oněgin (Karel Höger), Vladimir Lenskij (Jiří Dohnal), Larina (Jindra Hollmanová), Olga (Alena Kreuzmannová), Taťána (Vlasta Fabianová), chůva (Jarmila Kronbauerová), Zareckij (Vladimír Leraus), Guillot, Oněginův sluha (Zdeněk Dítě), Gremin (Jiří Steimar). Dále účinkují Synák.
Natočeno 19. 10. 1953. Premiéra 29. 12. 1953 (Národní okruh Praha, 20,00 – 21,45 h.) v cyklu Divadlo před mikrofonem.
Repríza 7. 3. 1954 (Československo, 15:30 h.); 7. 11. 1954 (Praha II, 15:00 h.); 23. 5. 1954 (Praha I, 20:00 h.); 17. 11. 1957 (Praha I, 20:00 h.) v cyklu Nedělní divadelní večery, 16. 11. 1958 (Praha, 20:00 h.) v cyklu Nedělní divadelní večery 6. 6. 1963 (Československo I, 10:00 h.); 19. 7. 1964 (Praha, 20:00 h.); 30. 5. 1987 (Praha, 22:30 h.) v cyklu Pozvánka do archívu Čs. rozhlasu; 27. 7. 2014 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) v cyklu Léto rozhlasových legend.
Alternativní název : Evžen Oněgin – Eugen Oněgin.
Vydala Radiotéka, duben 2020 (MP3).
Lit.: Kolos, M.: Dvě poznámky o rozhlasu. In Host do domu 6/1954, s. 286 (recenze). Cit.: Herci – milují své postavy a oddanost básníkovi neprojevují lyrickým nadšením, jež kazí projev, ale pozorností k jeho dílu, přesnou prací charakterisační, rozvíjením a oživováním každého záchvěvu citového života postavy, zvýrazněním každého polotónu v dialogu a dotvořováním postav pochopením básníkových podtextů. V tom zvláště vyniká Vlasta Fabianová a Karel Höger.
Lit.: Ptáček, Jaromír (ed.): Nedělní divadelní večery. Cyklus slavných činoher a oper 1957-1958. Praha: Československý rozhlas, 189 s.
Lit.: anonym: Puškinův Oněgin. In Rozhlas 22-1987 (18. 5. 1987), s. 4 (článek).
Matka (1953)
Karel Čapek. Protiválečné drama. Převzaté představení Armádního uměleckého divadla. Rozhlasová úprava a režie František Štěpánek. Průvodní slovo Vlastimil Brtěk. Dramaturg Jaromír Ptáček.
Osoby a obsazení: matka (Otýlie Beníšková), otec (Felix le Breux), Ondřej (Miloš Kopecký), Jiří (Jan Víšek), Kornel (Gustav Heverle), Petr (Otakar Brousek), Toni (Vladimír Hrubý), starý pán (Josef Bartůněk), mužský hlas v amplionu (Viktor Očásek), ženský hlas v amplionu (Zuzana Kočová), vypravěč (Milan Křížek) a inspicient (Jindřich Zloský).
Natočeno v roce 1953. Premiéra 12. 2. 1953 (98 min). Repríza 3. 1. 1955 (Praha I, 20:00 – 21:50 h.), 17. 12. 1957 (Praha II), 9. 2. 1975 (Praha, 19:20 h.) v cyklu Ze zlatého fondu; 30. 9. 2006 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) v cyklu Rozhlasové jeviště; 27. 9. 2015 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) „v předvečer smutného výročí Mnichovské dohody“; 28. 10. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) k výročí vzniku republiky.
Pozn.: V jiných zdrojích je jako režisér uveden Přemysl Pražský.
Lit.: anonym: Karel Čapek: Matka. In web ČRo 2 Praha, září 2015 (článek). – Cit.: „Hra krutá a jaksi senzační.“ Zvukový záznam klasického představení v Národním divadle z roku 1953. V titulní roli Otylie Beníšková.
Příběh ženy, která ztratila ve válce blízké a teď brání nejmladšímu synovi hájit ohroženou vlast. Poslední dramatické dílo Karla Čapka vzniklo (stejně jako Bílá nemoc) kvůli obavám ze vzestupu nacismu a ohrožení demokracie v Evropě.
Autora prý k napsání inspirovala jeho manželka herečka Olga Scheinplflugová. Jak sám Čapek uvedl v rozhovoru pro týdeník Čin, dalším inspiračním podnětem byla fotografie španělské ženy, která klečí nad synem padlým v občanské válce. Otiskly ji v roce 1937 Lidové noviny. (…)
Hra měla premiéru v únoru 1938 ve Stavovském divadle. Titulní roli tehdy pod režijním vedením Karla Dostala ztvárnila herečka Leopolda Dostalová. Čapek o Matce prohlásil, že je to „hra krutá a jaksi senzační“, ale že aktuálním námětem chtěl hlavně probudit svědomí diváků.
Duchcovský viadukt (1953)
Vojtěch Cach. Dramatický obraz osudu lidí i událostí v době mostecké stávky zachycuje vedoucí úlohu v dělnickém hnutí třicátých let. Asistent divadelní režie Rudolf Vedral. Režie divadelního představení Karel Palouš. Dramaturg rozhlasového přenosu Jaromír Ptáček.
Osoby a obsazení: Leopold Sucharda, horník (Karel Máj), Žofie, jeho žena (Jarmila Májová), František a Pravoslav, jejich synové (Ladislav Ryšlink a Bohumil Šeda), Emilie, žena Františkova (Marie Marešová), Fikulda (Miroslav Macháček), Bobeš Šolín, nezaměstnaný dělník (František Horák), Otík Mimra, nezaměstnaný (Josef Vinklář), Vlasta Olivová, nezaměstnaná balička (Libuše Pešková), Bohdan Suk, komunistický senátor (Josef Koza), Hašpera, restauratér (J. V. Švec), Fenzl, starosta (Jiří Smutný), Ferdinand Edr, vrchní četnický strážmistr (Jaroslav Radimecký), Panýrek, četnický strážmistr (Ivan Glanc), Rybycar, starší četník (Antonín Rýdl), Machurová, vdova po horníku (Emilie Hráská), Florián, předseda soudního senátu (Vladimír Huber), Volmann, návladní (Petr Skála), doktor Severin, obhájce Sukův (Emil Rohan), Duspivo, soudní zřízenec (Jan Kühmund), Havránek a Kubíček, nezaměstnaní horníci (Ivo Gübel a Emil Kadeřávek), první nezaměstnaná dělnice (Eliška Svobodová), druhá nezaměstnaná dělnice (Dagmar Rybínová).
Natočeno 1953, přenos uskutečněn 21. 2. 1953.
Pozn.: Převzatá inscenace (Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého Praha, divadelní premiéra 11. 9. 1950).
Ukázka in: Bude se zítra tančit všude? a Dějiny české literatury II.
Text: Cach, Vojtěch: Duchcovský viadukt. Praha: Umění lidu, 1950.
Pozn.: Podle poslechu dr. Ptáčka (leden 1972) nelze vysílat.
Evženie Grandetová (1953, 2020)
Honoré de Balzac. Rozhlasové zpracování slavného románu o bolestném střetu touhy po lásce a touhy po penězích. Překlad Mojmíra Janišová. Dramatizace Andrej Wermer. Divadelní režie Ota Ornest. Dramaturg rozhlasové verze Jaromír Ptáček. Rozhlasová režie Miloslav Jareš.
Osoby a obsazení: Pan Grandet (Bedřich Vrbský), Paní Grandetová, jeho žena (Marie Lukášová), Evženie, jejich dcera (Dana Medřická), Karel Grandet, jejich synovec (Svatopluk Beneš), Nanon, služka (Nina Bártů), pan des Grassins, bankéř (Jaroslav Vávra), paní des Grassins, jeho žena (Naděžda Marková), Adolf, jejich syn (Jaroslav Cmíral), Abbé Cruchot (Karel Pavlík), Cruchot, notář (Ladislav Kulhánek), Crucho des Bonfons, soudce (Zdeněk Jelínek), doktor Dergerin (Jarmil Škrdlant) a vypravěč (Ota Ornest).
Natočeno 1953. Repríza 26. 4. 1956 (Praha II, 20:00 h.). Obnovená premiéra 27. 11. 2010 (ČRo 3 Vltava, 14:00 – 16:00 h.; 111 min.). Repríza 18. 7. 2015 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.).
Vydala Radiotéka, duben 2020 (MP3).
Pozn.: Převzatá inscenace (Komorní divadlo Praha).
Lit.: anonym: Honoré de Balzac: Evženie Grandetová. In web ČRo 3 Vltava, červenec 2015 (článek). – Cit.: Evženie Grandetová je jedno z vrcholných děl Honoré de Balzaca. Román, který poprvé vyšel v roce 1833, vypráví příběh o moci peněz. Hlavními hrdiny jsou novodobý Harpagon – Grandet, o jehož skutečném bohatství neví ani jeho vlastní rodina, a jeho dcera Evženie, která je svou obětavostí a štědrostí pravým opakem svého otce. Dramatický děj začíná ve chvíli, kdy Evženie půjčí své vlastní peníze bratranci, aby ho uchránila před krachem.