Pavel Hanuš. Hudba Štěpán Lucký, řídí autor. Sólo na harmoniku Rudolf Vašíče. Asistent režie Artur Šviha. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Oldřich Hoblík.
Osoby a obsazení: major (Miloš Nedbal), nadporučík (Josef Větrovec), Evžen Forman (Vladimír Šmeral), Vladimír Forman (Jaroslav Kepka), Eva (Růžena Merunková), Košťálek (Josef Vinklář), Holan (Miroslav Homola), ing. Písecký (Jaroslav Raušer), Karel (Petr Haničinec), profesor (Vladimír Hlavatý), předsedkyně (Zdenka Hadrbolcová), členové výboru (Jiří Novotný a Jiří Bednář), strážný (Artur Šviha).
Natočeno 1964. Premiéra 19. 3. 1968 (Praha, 19:45 h.; 120 min.). Repríza 4. 4. 1968 (Československo II., 19:38 – 21:30 h.). Pravděpodobně smazáno.
Ocenění Čs. rozhlasu za účast v soutěži o rozhlasovou hru (2. místo) v roce 1963.
Pozn.: Hra zpracovávala dobově aktuální téma „dobrovolného“ přiznání v inscenovaných politických procesech. Ředitel Čs. rozhlasu Karel Hoffmann v roce 1964 zakázal tuto hru vysílat.
Lit.: Hl: Premiéra opožděná o čtyři roky. Pavel Hanuš: PŘIZNÁNÍ. In Čs. rozhlas a televize 12/1968 (12. 3. 1968), s. 15 (článek). – Cit.: V roce 1963 získala ve výběrové soutěži na rozhlasovou hru druhou cenu hra Pavla Hanuše „Přiznání“. Spisovatel komunista napsal dramatický příběh komunisty odborníka, zasazený do první poloviny padesátých let, obviněného ze zločinů proti lidu, člověka, který prochází pří vyšetřování mnoha stupni nátlaku – chybí snad jenom fyzické násilí – a který nakonec podepisuje přiznání. Jeho přiznání nemá ovšem akt rezignace. Evžen Forman pokládá svým přiznáním jednu z posledních kostek na vrchol stavebnice lží a podvodů v nadějí, že to bude jedna z těch, které způsobí pád této stavebnice. V roce 1964 byla hra natočena, zařazena do vysílání, ale po dlouhých sporech z programu stažena. Nepomohly ani intervence stranické skupiny Svazu čs. spisovatelů, která podporovala stanovisko rozhlasových pracovníků, zainteresovaných na přípravě a inscenaci této hry. Byl to jeden ze zákazů díla evidentně pokrokového, usilujícího uměleckým způsobem o nápravu pokřivenin a omylů ve vývoji naší socialistické společnosti. Jednání proti zákazu této hry byla vleklá a marná, definitivní vyřešení v současně době, po prosincovém a lednovém zasedání ÚV KSC, krátké a jednoznačné.
Hra zobrazuje téměř dokumentárním způsobem případ zvůle bezpečnostních orgánů, které se tu stávají zdrojem křivdy, nikoli nástrojem zjištění pravdy. Je škoda téměř čtyřletého zpoždění, škoda že hra nebyla uvedena v době, kdy byla napsána. V současné situaci je však důležitě, že dílo i autor dostává plnou satisfakci a navzdory všem potížím našlo svoji dobu a promluví s veškerou pádností a přesvědčivostí.
Hru Pavla Hanuše „Přiznání“ uvádíme v nastudování režiséra Oldřicha Hoblíka s národním umělcem Vladimírem Šmeralem v hlavní roli.
Lit.: Ochová, Sheila: Rozhlas. Aktuální hra. In Rudé právo, 20. 3. 1968 (recenze).
Recenze: -pp- : Premiéra bez plánovaného předstihu. In: Host 5/1968.
Lit.: -pl- : Smutnou kapitolu… In Kulturní tvorba 13/1968 (28. 3. 1968), s. 12 (recenze) – Cit.: Smutnou kapitolu rozhlasového vysílání zahájila premiéra hry Pavla Hanuše Přiznání. Režisér Oldřich Hoblík ji natočil už v roce 1964, kdy ji cenzura označila za hru nevyhovující politickým požadavkům doby a nechala uloženou v archívu. Hra líčí případ starého komunisty, odborníka, obviněného z machinací s valutami a špionáže pro zahraniční rozvědky. Větší část příběhu se odehrává na půdě vyšetřujících orgánů – bezpečnosti. Dialogům, které se tam vedou, stačil jediný lehčí tón výrazu, aby pro mladší uši zněly jako karikatura. Karikatura tragédie, která se před léty mohla denně odehrávat ve jménu služby lidu a socialismu. Pro uši starší to muselo znít jako reprodukce skutečných událostí, které mnohý náš spoluobčan zažil a byl svědkem. Hra má neobvyklý časový rozměr, plných sto dvacet minut, které v rozhlase znamenají velkou rozlohu. Je to však sto dvacet minut naplněných napětím; také proto, že jde o příběh aktuální a živý ještě dnes. (…) Všichni podali výkony přímo úměrné síle a impulsu autorovy myšlenky. Hra byla uvedena v úterý 19. března s tím, že je první ze série pořadů, které postihl stejný osud a které bude Československý rozhlas postupně vysílat. Asi to bude dlouhá kapitola v rozhlasovém vysílání a rozhodně nutná. Chtěla bych věřit, že poslední svého druhu.
