Emil František Burian. Hudba a režie Emil František Burian. Rozhlasový záznam inscenace, pořízený ve studiu. Hraje orchestr D-34, řídí Vlastimil Pinkas. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Rozhlasové provedení řídí Jiří Hesoun.
Je náš nebo váš. Osoby a obsazení: pastýři: Coridon (J. V. Švec), Tityrus (Ferdinand Krůta), Pindarus (Bohumil Křížek), Angelus (Zdenka Podlipná), králové: Kašpar (Jaroslav Vágner), Melichar (Stanislav Fišer), Baltazar (Karel Linc), andělé (Libuše Prylová, Libuše Volková a Jana Polívková).
Hra o svaté Dorotě. Osoby a obsazení: král Africius (E. F. Burian), Doufil (Jiří Pick), panna Dorota (Libuše Havelková), anděl (Viola Zinková), čert (Josef Kozák), starší katan (Oldřich Janovský), mladší katan (Jan Cmíral).
Salička. Osoby a obsazení: Salička (Marta Kučírková), sedlák (Zuzana Kočová), selka (Růžena Pochová), frejíř (Miluše Zoubková).
Natočeno 1956. Premiéra 25. 12. 1956 na stanici Praha II. (19.30 – 21.00 h). Rozhlasový pás Čs. rozhlasu, uloženo v Ústředním zvukovém archívu tamtéž, č. nezjištěno. Repríza 23. 12. 1957 (Praha II, 15:00 – 16:30 h); 5. 1. 1968; 18. 1. 1969; 30. 6. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h) v cyklu Rozhlasové jeviště.
Samostatná repríza Hry o svaté Dorotě 10. 12. 2017 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h) v cyklu Repete.
Lit.: Velíšek, Martin: Emil František Burian: Lidová suita. Letní kurz dějin českého divadla začíná! In web ČRo 3 Vltava, 30. červen 2018 (článek). – Cit.: Jistě není náhodou, že v rámci cyklu věnovanému stopám českého divadla ve vlnách vysílání Českého rozhlasu, nabídneme jako první Lidovou suitu Emila Františka Buriana. Jeho voiceband byl pro rozhlasovou prezentaci jakoby stvořený. Inscenaci Lidové suity uvedlo jeho Déčko už v roce 1938, studiová rekonstrukce v Burianově režii je z roku 1956. V části Hra o svaté Dorotě si Burian sám zahrál roli krále Africia.
Emil František Burian zahájil svou spolupráci s Českým rozhlasem už v roce 1929, za svého působení v Brně. Jeho první rozhlasovou inscenací bylo voicebandové nastudování hry K. S. Macháčka Ženichové. Ve spolupráci s rozhlasem pokračoval i po svém návratu do Prahy a založení Déčka – připomeňme voicebandové provedení Máchova Máje (1935), ukázky z Vojny (1935), interpretace Máchova Křivoklátu (Kat) z roku 1936. K nejúspěšnějším patřila adaptace jevištní kompozice na motivy Puškinova Evžena Oněgina. Přímo z divadla byly přenášeny ukázky z inscenací Lazebník sevillský a Milenci z Kiosku (1936).
Burian si ale velmi uvědomoval rozdíl mezi jevištní a rozhlasovou inscenací a pro příště dával přednost studiovému nastudování. Rozhlasová inscenace Aristofanova Míru v režii E. F. Buriana byla jednou z prvních činoher, které byly nahrány na zvukový pás. Burian nicméně velmi těžil z divadelní praxe a z toho, že jeho věci byly v porovnání s běžnou rozhlasovou praxí daleko pečlivěji nazkoušeny. To vedlo dobového kritika J. Valju k následující úvaze:
Obávám se, že se spolupráce našeho rozhlasu s E. F. Burianem bude brzo rozvázána, neboť Burian udílí všem našim režisérům, ani Bezdíčka a Jareše nevyjímaje, tak suverénní lekce, že je to až nápadné a nepříjemné. Jiří Valja: E. F. Burian a rozhlas čili Učitel a žák, 1937
V napjaté atmosféře roku 1938 uvedl Burian svou první Lidovou suitu. Premiéra se konala 28. června jako poslední premiéra sezóny D 38 v přírodním divadle ve Valdštejnské zahradě a den na to i v Mozarteu. Představením se Burian účastnil programu provázejícího výstavu českého baroka.
O rok později uvedl jako její pokračování Druhou lidovou suitu. Těžko dnes umíme docenit, jaký význam mělo pro české diváky toto setkání s lidovou tradicí. Vystihuje to snad vzpomínka Františka Halase:
Tehdy jsem byl svědkem hry krásy tak tetelivé, že mírná zimnice okouzlení zůstala v mé krvi a jedna píseň z příběhu sedí v růži nervů mého slyšení a ne a ne ztichnout. Ale co už si nepředstavím v dětinském snění, to nastolil E. F. Burian toho večera na trůn onoho lyrismu, který byl asi atmosférou ráje… Bylo třeba se držeti, aby člověk nevešel do hry a nepřidal se k písni. František Halas
Scénografii inscenace navrhl Miroslav Kouřil, kostýmy a scénografii vytvořila Nina Jirsíková, hudbu na lidové motivy zkomponoval sám Burian.
V polovině padesátých let, po svém asi nejkontroverznějším tvůrčím období, se Burian vrátil k některým svým předválečným inscenacím. Mezi nimi i k Lidové suitě. Ze stejného období pochází i rozhlasová nahrávka. Je z roku 1956. Obsahuje části Hra o svaté Dorotě a Salička. Taneční část Žebravý Bakus nahradila v rozhlase variace na vánoční téma Je náš nebo váš.