Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

23. 8. 2006

Škola pro muže (1961, 2017)

Moliere. Komedie. Překlad Svatopluk Kadlec. Scénická hudba Jiří Berkovec, hraje České dechové kvinteto. Rozhlasová úprava, dramaturgie a režie Dalibor Chalupa.

Osoby a obsazení: Sganarel (Bohuš Záhorský), Arist (Jaroslav Průcha), Isabela (Alena Kreuzmannová), Leonora (Ljuba Skořepová), Lízina (Libuše Havelková), Valerius (Jan Tříska), Ergast (Josef Pehr), Bedřich Bobek a další.

Natočeno v roce 1961 (64 min.). Repríza 17. 9. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky; 17. 9. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Vydala Radiotéka, říjen 2017 (MP3).

Walden aneb Život v lesích 1/6 (1991)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 9:39

Henry David Thoreau. Překlad Josef Schwarz – Červinka. Pro rozhlas připravila Eva Slámová. Úvod Hana Kofránková.
Režie Josef Červinka.

Účinkují Josef Červinka a Ladislav Mrkvička.

Natočeno v ČRo v roce 1991 (2:48 hod, celkem 2:59 hod).

22. 8. 2006

Zvukové dokumenty Národního divadla v Brně po roce 1945

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 15:32

Národní divadlo v Brně

Čekání na Godota. Samuel Beckett. Překlad Jaromír Vavroš. Hudba Pavel Blatný. Režie Alois Hajda. Premiéra 18. 10. 1970.

ČEKÁNÍ NA GODOTA. Scéna z 2. dějství.
Estragon – Josef Husník, Vladimír – Milan Vágner, Pozzo – Jaroslav Dufek.
Soubor instrumentálních sólistů.
Natočeno 24. listopadu 1970 – 1. června 1971 v brněnských studiích Janáčkova divadla, Kulturního domu a Vysokoškolského klubu a při představeních v Mahenově divadle a v Redutě. Supraphon-16=0 58 0406 (Významné inscenace Mahenovy činohry – vyšlo 1973).

Deset dnů, které otřásly světem. John Reed. Dramatizace I. Dobrovolskij, L. Ljubimov, S. Kašteljan, J. Dobronravov. Texty songů D. Samoljov, N. Malcevová, V. Vysockij, V. Chančev. Překlad Jaromír Vavroš. Hudba Max Wittmann (doplněno závěrem XII. Symfonie Dimitrije Šostakoviče. Režie Rudolf Jurda. Premiéra 7. 5. 1971.

Deset dnů, které otřásly světem. Rozhlasové nastudování. Nastudovalo Brno v roce 1971.

DO HLAVNÍHO MĚSTA ZA PRAVDOU. 50. scéna.
Námořník – Jaroslav Dufek, voják – Oldřich Celerýn, první rolník – Zdeněk Kampf, druhý rolník – Otakar Dadák, třetí rolník – František Šlégr.
Natočeno 24. listopadu 1970 – 1. června 1971 v brněnských studiích Janáčkova divadla, Kulturního domu a Vysokoškolského klubu a při představeních v Mahenově divadle a v Redutě. Supraphon-16=0 58 0407 (Významné inscenace Mahenovy činohry – vyšlo 1973).

LENINŮV PROJEV. 55. scéna.
Vladimír Iljič Lenin – Arnošt Navrátil.
Natočeno 24. listopadu 1970 – 1. června 1971 v brněnských studiích Janáčkova divadla, Kulturního domu a Vysokoškolského klubu a při představeních v Mahenově divadle a v Redutě. Supraphon-16=0 58 0407 (Významné inscenace Mahenovy činohry – vyšlo 1973).

SONG KDYŽ NEKTAREM A AMBROSIÍ. 35. scéna.
Zdena Herfortová, Jaroslav Dufek a Oldřich Celerýn.
Harmonika – Rostislav Komosný, kytara – Dušan Hlaváček.
Natočeno 24. listopadu 1970 – 1. června 1971 v brněnských studiích Janáčkova divadla, Kulturního domu a Vysokoškolského klubu a při představeních v Mahenově divadle a v Redutě. Supraphon-16=0 58 0407 (Významné inscenace Mahenovy činohry – vyšlo 1973).

SONG O LENINOVI. 54. scéna.
Zdena Herfortová, Jaroslav Dufek a Oldřich Celerýn.
Harmonika – Rostislav Komosný, kytara – Dušan Hlaváček.
Natočeno 24. listopadu 1970 – 1. června 1971 v brněnských studiích Janáčkova divadla, Kulturního domu a Vysokoškolského klubu a při představeních v Mahenově divadle a v Redutě. Supraphon-16=0 58 0407 (Významné inscenace Mahenovy činohry – vyšlo 1973).

SONG O MOCI. 23. scéna.
Zdena Herfortová, Jaroslav Dufek a Oldřich Celerýn.
Harmonika – Rostislav Komosný, kytara – Dušan Hlaváček.
Natočeno 24. listopadu 1970 – 1. června 1971 v brněnských studiích Janáčkova divadla, Kulturního domu a Vysokoškolského klubu a při představeních v Mahenově divadle a v Redutě. Supraphon-16=0 58 0407 (Významné inscenace Mahenovy činohry – vyšlo 1973).

SONG O PRAVDĚ. 4. scéna.
Zdena Herfortová, Jaroslav Dufek a Oldřich Celerýn.
Harmonika – Rostislav Komosný, kytara – Dušan Hlaváček.
Natočeno 24. listopadu 1970 – 1. června 1971 v brněnských studiích Janáčkova divadla, Kulturního domu a Vysokoškolského klubu a při představeních v Mahenově divadle a v Redutě. Supraphon-16=0 58 0407 (Významné inscenace Mahenovy činohry – vyšlo 1973).

STÍNY MINULOSTI. 31. scéna.
Sociální demokraté a delegáti – Stanislav Hejný, Josef Karlík, Miloš Hájek, Boleslav Roček, Otakar Dadák, Zlatomír Vacek, hysterická dáma – Miroslava Jandeková, námořník – Jaroslav Dufek, voják – Oldřich Celerýn.
Natočeno 24. listopadu 1970 – 1. června 1971 v brněnských studiích Janáčkova divadla, Kulturního domu a Vysokoškolského klubu a při představeních v Mahenově divadle a v Redutě. Supraphon-16=0 58 0407 (Významné inscenace Mahenovy činohry – vyšlo 1973).

ŽALÁŘE – 15. scéna.
Dozorce – Václav Kyzlink, vězeň – Josef Šefl.
Natočeno 24. listopadu 1970 – 1. června 1971 v brněnských studiích Janáčkova divadla, Kulturního domu a Vysokoškolského klubu a při představeních v Mahenově divadle a v Redutě. Supraphon-16=0 58 0407 (Významné inscenace Mahenovy činohry – vyšlo 1973).

Idiot. Fjodor Michajlovič Dostojevskij. Překlad Jaroslav Hulák. Dramatizace a režie Zdeněk Kaloč. Premiéra 12. 11. 1971.

IDIOT. Montáž scén. Na housle hraje Jiří Najbert.Osoby a obsazení: voiceband (Jana Benešová, Jana Hlaváčková, Karel Kabíček, Jarmila Lázničková, Arnoštka Mohelská, Boleslav Roček a Stanislava Strobachová), Darja Alexejevna (Stanislava Strobachová), Lebeděv (Rudolf Chromek), Ippolit (Miroslav Středa), Kníže L. N. Myškin (Ladislav Lakomý), Keller (Boleslav Roček),  Ferdyščenko (Leopold Franc),  Nastasja F. Baraškovová (Libuše Geprtová),  Semjonič Rogožin (Jaroslav Dufek).

Natočeno březen – říjen 1972 v pražském studiu Lucerna. Vydal Supraphon v roce 1972 na desce Inscenace, které zaujaly III.

Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista. Text z podkrkonošských lidových her Jan Kopecký. Hudba Jan Novák. Dramaturg Bořivoj Srba. Režie Evžen Sokolovský. Premiéra 1966.

KOMEDIE O UMUČENÍ A SLAVNÉM VZŘÍŠENÍ PÁNA A SPASITELE NAŠEHO JEŽÍŠE KRISTA. Gramofonová nahrávka divadelního představení. Natočeno 17. 9. 1967 a 24. 3. 1968 v Mahenově divadle v Brně při večerních představeních. Supraphon-33=0 18 0611-2 (Komedie o umučení… – vyšlo 1969).

Král Lear. William Shakespeare. Překlad Erich A. Saudek a Otto F. Babler. Úprava Ludvík Kundera. Hudba Pavel Blatný. Režie Alois Hajda. Premiéra 1969.

KRÁL LEAR. 1. dějství, 4. výstup – 3. dějství, 6. výstup – 4. dějství, 6. výstup.
Lear, král britanský – Josef Karlík, Šašek – Milan Vágner, Edgar, syn hraběte z Glostru – Josef Husník, hrabě z Glostru – Rudolf Jurda, hrabě z Kentu – Jaroslav Dufek.
Soubor instrumentálních sólistů.
Natočeno 24. listopadu 1970 – 1. června 1971 v brněnských studiích Janáčkova divadla, Kulturního domu a Vysokoškolského klubu a při představeních v Mahenově divadle a v Redutě. Supraphon-16=0 58 0406 (Významné inscenace Mahenovy činohry – vyšlo 1973).

Mrtvé moře. Jiří Mahen. Hudba Zdeněk Pololáník. Režie Miloslav Hynšt. Premiéra 6. 11. 1968.

MRTVÉ MOŘE. Scéna z 1. dějství.
Žebrák – Oldřich Celerýn, sedlák Havelka – Josef Štefl, páter Antonín – Zlatomír Vacek, vrchní – Boleslav Roček, podruh Jozífek – Karel Kabíček, kovář Matula – Leopold Franc, tkadlec Pšenka – Oldřich Slavík.
Violy – Stanislav Semorád a Bartoloměj Pitlach.
Natočeno 24. listopadu 1970 – 1. června 1971 v brněnských studiích Janáčkova divadla, Kulturního domu a Vysokoškolského klubu a při představeních v Mahenově divadle a v Redutě. Supraphon-16=0 58 0406 (Významné inscenace Mahenovy činohry – vyšlo 1973).

Než kohout zazpívá. Ivan Bukovčan. Překlad Mojmíra Janišová a Pavel Jánský. Rudolf Krátký. Premiéra 30. 10. 1970.

NEŽ KOHOUT ZAZPÍVÁ. 2. díl, 2. výstup.
Bobjaková, porodní bába – Marie Pavlíková, paní lékárníková – Jarmila Lázničková, Teresčak, bývalý hajný – Oldřich Vykypěl, dr. Šustek, zvěrolékař – Zlatomír Vacek, Uhrik, holič – Rudolf Jurda, tulák – Leopold Franc, Tomko, učitel – Otakar Dadák, Fischl, obchodník s dřívím – Rudolf Chromek, Zuzka, gymnasistka – Sylvie Nitrová, Ondra, student – Zdeněk Dvořák.
Natočeno 24. listopadu 1970 – 1. června 1971 v brněnských studiích Janáčkova divadla, Kulturního domu a Vysokoškolského klubu a při představeních v Mahenově divadle a v Redutě. Supraphon-16=0 58 0406 (Významné inscenace Mahenovy činohry – vyšlo 1973).

Platonov. Anton Pavlovič Čechov. Překlad Jaromír Vavroš. Úprava Zdeněk Kaloč a Jaromír Vavroš. Režie Zdeněk Kaloč. Premiéra 12. 12. 1970.

PLATONOV. 3. dějství, 4. výstup – 4. dějství, 11. výstup.
Michail Platonov – Jaroslav Dufek, Anna Vojnicevová – Vlasta Peterková, Marie Grekovová – Libuše Šafránková, Sofie Vojnicevová – Zdena Herfortová, Sergej Vojnicev – Ladislav Lakomý, plukovník Trileckij – Arnošt Navrátil, Nikolaj Trileckij – Josef Husník, Marko, soudní sluha – František Šlégr, Káťa – Jana Kuršová.
Natočeno 24. listopadu 1970 – 1. června 1971 v brněnských studiích Janáčkova divadla, Kulturního domu a Vysokoškolského klubu a při představeních v Mahenově divadle a v Redutě. Supraphon-16=0 58 0407 (Významné inscenace Mahenovy činohry – vyšlo 1973).

Play Strindberg. Friedrich Dürrenmatt. Překlad Bohumil Černík. Úprava Jaromír Vavroš. Režie Miloslav Hynšt. Premiéra 1968.

PLAY STRINDBERG. 5., 6. a 10. kolo.
Alice – Vlasta Fialová, Edgar – Josef Karlík, Kurt – Rudolf Jurda, hlasatel – Albert Černý.
Natočeno 24. listopadu 1970 – 1. června 1971 v brněnských studiích Janáčkova divadla, Kulturního domu a Vysokoškolského klubu a při představeních v Mahenově divadle a v Redutě. Supraphon-16=0 58 0406 (Významné inscenace Mahenovy činohry – vyšlo 1973).

Romeo a Julie. William Shakespeare. Překlad Zdeněk Urbánek a Josef Topol. Hudba Miloš Štědroň a Arnošt Parsch. Režie Zdeněk Kaloč. Premiéra 23. 4. 1971.

ROMEO A JULIE. 1. dějství, 4. obraz – 4. dějství, 3. obraz.
Romeo – Alfréd Strejček, Merkuzio – Ladislav Lakomý, Benvolio – Jan Němeček, Julie – Libuše Šafránková, sluhové a pážata – Zdeněk Dvořák, Jiří Bartoška, Pavel Zedníček a Jaroslav Vlach.
Natočeno 24. listopadu 1970 – 1. června 1971 v brněnských studiích Janáčkova divadla, Kulturního domu a Vysokoškolského klubu a při představeních v Mahenově divadle a v Redutě. Supraphon-16=0 58 0407 (Významné inscenace Mahenovy činohry – vyšlo 1973.

Ševci z Nummi. Aleksis Kivi. Překlad Jan Petr Velkoborský. Úprava Alois Hajda a Ludvík Kundera. Hudba Miloslav Ištvan. Texty písní podle překladů Josefa Holečka. Dramaturg Ludvík Kundera. Režie Alois Hajda. Premiéra 23. 11. 1969.

ŠEVCI Z NUMMI. Esko, syn ševce Topiase – Josef Husník, Martta, žena ševce Topiase – Helena Trýbová, Mikko Čipera, Eskův družba -Leopold Franc, Antres, krejčí a klarinetista – Zdeněk Kampf.
Zpívají sólisté činohry. Soubor instrumentálních sólistů, klarinet sólo – Lubomír Bartoň. Řídí Jan Šrubař.
Natočeno 24. listopadu 1970 – 1. června 1971 v brněnských studiích Janáčkova divadla, Kulturního domu a Vysokoškolského klubu a při představeních v Mahenově divadle a v Redutě. Supraphon-16=0 58 0406 (Významné inscenace Mahenovy činohry – vyšlo 1973.

Totální kuropění. Ludvík Kundera. Hudba Jan Novák. Dramaturg Bořivoj Srba. Režie Evžen Sokolovský st. Premiéra 1960.

TOTÁLNÍ KUROPĚNÍ. Rozhlasový záznam inscenace, pořízený ve studiu.

Vytetovaná růže. Tennessee Williams. Překlad Hana Budínová. Hudba Pavel Blatný. Režie Miloš Horanský. Premiéra 2. 7. 1970.

VYTETOVANÁ RŮŽE. Ukázka z 5. obrazu.
Serafina Delle Rosová – Helena Kružíková, Flora – Miroslava Jandeková, Bessie – Jana Kuršová, Serafina Delle Rosová v 8. obrazu – Vlasta Fialová, Alvaro Mangiacavallo – Jaroslav Dufek.
Soubor instrumentálních nástrojů.
Natočeno 24. listopadu 1970 – 1. června 1971 v brněnských studiích Janáčkova divadla, Kulturního domu a Vysokoškolského klubu a při představeních v Mahenově divadle a v Redutě. Supraphon-16=0 58 0407 (Významné inscenace Mahenovy činohry – vyšlo 1973.

Zvukové dokumenty Divadla Radost

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 15:19

Loutkové divadlo Radost

Cvokstory. Vlastimil Peška a Jaroslav Wykrent. Hudba Vlastimil Peška a různí autoři. Texty písní Vlastimil Peška, E. F. Burian a jiní. Výprava T. Volkmer a Z. Miklošová. Režie Vlastimil Peška. Premiéra 26. 5. 1995.

CVOKSTORY ANEB LET STOLETÍM S RADOSTÍ. Rozhlasový záznam divadelního představení.

BEALE STREET BLUES (V. Donaldson – E. F. Burian).
Kateřina Rakovčíková a Radostný chór.
Orchestr Loutkového divadla Radost „Radostný Band“.
Natočeno ve studiu LD Radost v letech 1997 – 1999. Propagační CD (Tak pojďte dál aneb Zpívání z radosti – vyšlo 1999) (more…)

Cvokstory aneb Let stoletím s Radostí (1997)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 15:17

Rozhlasový záznam divadelního představení. Vlastimil Peška a Jaroslav Wykrent. Hudba Vlastimil Peška a různí autoři (Scott Joplin, W. C. Handy, Irving Berlin, John Lennon). Texty písní Vlastimil Peška, E. F. Burian a jiní. Výprava T. Volkmer a Z. Miklošová. Režie Vlastimil Peška.
Pro rozhlas připravil Bohumil Forman.

Eva Jurůjová, Kateřina Mendlová, Kateřina Rakovčíková, Erika Kachlířová, Eva Lesáková, Magdalena Šušorová, Tomáš Slezák, Bohumil Klacl, Tomáš Kočko, Adam Bartoň, Karel Mišurec, Zdeněk Ševčík, Vlastimil Peška.
Orchestr Loutkového divadla Radost „Radostný Band“.

Divadelní premiéra 26. 5. 1995. Natočeno 1997. Premiéra 31. 12. 1997 (Praha 16.00 – 17.00).

Lit.: Hnilička, Přemysl: Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou 8. – Kdo mi těch sto roků vrátí? In Týdeník Rozhlas 43/2011, s. 23 (článek).

Zvukové dokumenty Kladivadla

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 15:13

Kladivadlo

Máslo. Pavel Fiala. Hudba Milan Krejčík. Texty Pavel Fiala. Režie Pavel Fiala. Premiéra 1965.

MÁSLO. Magnetofonový záznam inscenace.
Josef Dvořák, Ivan Dědeček, Pavel Fiala, Jarmila Juklová, Uršula Kluková, Zdena Dušková a jiní.
Natočeno 1965 během inscenace. Magnetofonový pás v archívu hlavního zvukaře divadla Jindřicha Jukla.

JO, PTÁCI. Píseň.
Josef Dvořák, Ivan Dědeček, Pavel Fiala, Jarmila Juklová, Uršula Kluková, Zdena Dušková.
Natočeno 1965 během inscenace. MC Supraphon (Ultravox) 0064-0004 (Lidská fauna 1965-1993, vydáno 1993) (more…)

Zvukové dokumenty Divadla Husa na provázku

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 15:10

Husa na provázku

Chameleon. Ludvík Kundera, Petr Oslzlý, Miloš Štědroň, Peter Scherhaufer. Hudba Miloš Štědroň. Dramaturg Petr Oslzlý. Režie Peter Scherhaufer. Premiéra květen 1984

Justýna aneb Maléry ctnosti. Markýz de Sade. Dramatizace Miloš Štědroň. Hudba Miloš Štědroň. Režie ? Premiéra ?/ (more…)

Zvukové dokumenty Hudebního divadla v Karlíně

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 14:56

Hudební divadlo v Karlíně

Mam“zelle Nitouche. Henri Meilhac a Albert Millaud. Hudba Floriment Rougé Hervé. Překlad, úprava a režie Oldřich Nový. Premiéra ?

MAM“ZELLE NITOUCHE. Rozhlasová adaptace divadelní inscenace.

DUET CELESTINA A DENISY O CÍNOVÉM VOJÁČKU (1. dějství).
Célestin – Oldřich Nový, Denisa – Stanislava Součková.
Orchestr Státního divadla v Karlíně řídí Dalibor Brázda.
Natočeno 1954. Supraphon-78=16208-V a Supraphon-33=DM 5291 C (more…)

Mam“zelle Nitouche (1954, 2008)

Rozhlasová verze divadelní inscenace operety o 3 dějstvích. Libreto Henri Meilhac a Albert Millaud. Překlad a úprava Oldřich Nový. Spoluúčinkují Pěvecký sbor a Orchestr Hudebního divadla v Karlíně, řídí Dalibor Brázda. Hudební režie B. Čipera. Divadelní režie Oldřich Nový. Rozhlasová režie Vladimír Dvořák.

Osoby a obsazení: Célestin, varhaník kláštera U Vlaštoviček (Oldřich Nový), Abatyše kláštera U Vlaštoviček (Marie Nademlejnská), Fortnýřka v klášteře (Valja Petrová), Major Chateau-Gibus (Karel Třebický), Denisa, chovanka kláštera (Stanislava Součková), Ředitel divadla (Jindřich Doležal), Divadelní režisér (Karel Effa), Poručík Fernand vikomt de Champlatreux (František Voborský), Corinna, divadelní herečka (Ljuba Hermanová), Lydie (Věra Náchodská), Gimblette (Valerie Vašáková), Robert (Martin Raus), Sylvie (Jindra Tatoušková), Gustav (Bedřich Ulrych), Kadet (Ladislav Kulas), Loriot, strážmistr (František Černý), Kapelník (Karel Šlajs). Průvodní slovo čte Zdenka Procházková.

Natočeno srpen 1954 (140 min.). Repríza 7. 8. 1964 (Československo I, 21:05 – 23:15 h.).

V roce 1966 vznikl rozhlasový půlhodinový průřez operetou.

Vydal Radioservis v roce 2008 (2 CD, 126 min.; CR0406-2).

Alternativní názvy: Mamzelle Nitouche, Mamselle Nitouche, Mam“selle Nitouche.

Lit.: Rareclassic: Mam’zelle Nitouche. In Knihovna do ucha, 2. 2. 2019 (článek). – Cit.: Mam’zelle Nitouche (občas psáno i jako Mamzelle Nitouche) je nejznámější opereta francouzského skladatele Florimonda Hervého (1825-1892). Premiéru měla 26. ledna 1883 v Paris Variétes. Libreto napsali Henri Meilhac a Albert Milhaud. Meilhacovo jméno mohou znalci operety znát i z dvojice, kterou po dvacet let tvořil s Ludovicem Halévym, a ve které spolu napsali libreta pro mnohé operety Offenbachovy.
Není jistě bez zajímavosti, že Hervé spolu s Offenbachem stvořili v Paříži nový žánr operety. To slovo „spolu“ není možné chápat jako nějakou spolupráci – Hervé a Offenbach byli nejvíc ze všeho konkurenty. Vzhledem k větší popularitě se dnes hlavní zásluhy připisují právě Offenbachovi. Ač totiž napsal Hervé operet a komických oper na šedesát, do dnešních dnů přežila vlastně jen tato jediná. Přesto je zapotřebí připomenout, že první divadlo komického operetního žánru v Paříži otevřel pod názvem Les Folies Nouvelles právě Hervé. Offenbach však jeho nápad jednoduše okopíroval, jeho Théâtre des Bouffes-Parisiens se stalo brzy mnohem úspěšnějším. Hervé svoje divadlo musel nakonec zavřít a svoji další obživu hledal ponejvíce mimo Paříž.

Prakticky všude na světě je opereta uváděna pod původním francouzským názvem, není proto na škodu si říci, že tento přeložen do češtiny znamená „Slečna Netýkavka“. Zásluhu na tom, že právě tento jistě roztomilý kousek snad jako jediný svého autora přežil, může mít i jistá dávka autenticity. Vypráví-li totiž Hervé ve své Mam’zelle Nitouche o varhaníkovi klášterní školy, vedoucím dvojí život, obsahuje tato postava mnoho autobiografických prvků. Ostatně lehkou šifru obsahuje i umělecký pseudonym hlavní mužské postavy operety, totiž pana Célestina – stačí srovnat jména Floridor a Florimond.

Mam’zelle Nitouche byla na české scéně provedena poprvé již v roce 1890 v Národním divadle. Na své první uvedení po druhé světová válce si však musela počkat až do ledna roku 1954. Tehdy se ocitla na repertoáru Hudebního divadla v Karlíně (tehdy nesoucího název Státní divadlo v Karlíně). Oldřich Nový oprášil svou verzi překladu, kterou úspěšně uváděl těsně před válkou na scéně svého Nového divadla. Úspěch karlínské premiéry měl odezvu v nabídce Československého rozhlasu. Již v srpnu tak vznikla nahrávka, ve které účinkovali všichni protagonisté scénického provedení. Ti měli operetu tak zažitou, že na pořízení celé nahrávky stačily pouhé dva dny. Autorské úpravy Oldřicha Nového, spočívající především v sepsání spojovacího textu, pro rozhlas asi nezbytného, a jeho herecký vklad v postavě Célestina zajistily operetě v našich krajích bez nadsázky nesmrtelnost. Filmoví znalci jistě potvrdí, že se ztvárněním postavy, jež vede dvojí život, Oldřich Nový už své zkušenosti měl. Zde však musel dvojakost hlavní postavy vyjádřit prostředky výhradně hlasovými, a toto jeho provedení lze právem považovat za geniální. Další punc kvality nahrávce dodala účast Stanislavy Součkové, pěvkyně spíše operní. Na popularitě neubrala nic ani skutečnost, že kromě zřídkavých rozhlasových vysílání neměli posluchači možnost slyšet nahrávku kompletní. Na gramofonových deskách vyšlo jen nemnoho ukázek – nejprve na šelakových, posléze i na jedné straně dlouhohrající desky malého formátu, jejíž druhou stranu vyplnilo několik scén z Offenbachovy Krásné Heleny. Ve stejné podobě pak bylo album vydáno i na CD, a pokud tu nalezneme oproti původní gramofonové desce malé rozšíření, Mam’zelle Nitouche se bohužel netýkalo – album bylo totiž doplněno ukázkami ze Straussova Cikánského barona. Kuriozitou je vydání úvodního Célestinova šansonu na zvukové pohlednici s Nového fotografií z roku 1964. Toto nepříliš trvanlivé vydání jste mohli ve své době pořídit za 3,50 Kčs.

Kompletního vydání se nahrávka dočkala až v roce 2008. Podle archivářů jde o vůbec první kompletní českou nahrávku jakékoliv operety. A že jde o provedení doslova legendární dokazuje i ten fakt, že na českých scénách je Mam’zelle Nitouche uváděna výhradně v Nového překladu. Sám Nový ještě v roce 1954 osobně režíroval provedení na scéně plzeňského divadla.
Při pátrání po detailech týkajících se nahrávky jsem narazil na jednu skutečnost, zajímavou i smutnou zároveň. Československá televize totiž pořídila záznam jednoho představení, patrně někdy v roce 1960 nebo 1961. Stalo se tak celkem primitivní metodou telerecordingu, kdy byl obraz z televizní obrazovky snímán na filmový pás. Kvalita tedy nebyla bůhvíjaká, ale to už dnes bohužel posoudit nemůžeme. Záznam měl v televizním vysílání premiéru 31. prosince 1961. Odvysílán byl ještě jednou nebo dvakrát, naposledy někdy v červenci roku 1965. Krátce poté byl jediný exemplář filmového záznamu skartován… Česká televize má tak k dispozici pouze záznam inscenace s Lubomírem Lipským. Mohu-li sdělit svůj názor, pak proti samotnému Lipského výkonu nelze mít to nejmenší. Ač jako mnozí jiní z Nového nastudování vychází, nesnaží se jej křečovitě napodobovat. Jednoznačným záporem tohoto provedení je ale moderní aranžmá, jež téměř vše dobré spolehlivě zabilo. Syntezátorové zvuky prostě do klasické operety nepatří.

Buďme tedy o to více vděčni za rozhlasovou nahrávku, která bohužel čeká na své další vydání (náklad z roku 2008 je dávno rozebrán). Kromě výkonů hereckých i hudebních možná překvapí i technická úroveň snímku. Ač mono, což bylo v Československém rozhlase tehdy (a bohužel ještě dlouho poté) normou, dokazuje nahrávka, že zvukaři a další technici své řemeslo ovládali.

Zvukové dokumenty HaDivadla

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 14:44

HaDivadlo (Hanácké divadlo)

Bylo jich 5 a půl. Hudba a texty písní Jiří Bulis. Režie Arnošt Goldflam. Premiéra 27. 5. 1982 (Prostějov).

BĚH ŽIVOTA. Píseň.
Klavír, vyprávění, zpěv – Jiří Bulis.
Natočeno 1991 pro TV pořad Dubnová inventura. MC Bonton-4910734 (Jiří Bulis : Tiché písně – vyšlo 1998)

Pozn.: Tato melodie byla použita i v inscenaci HaDivadla „Guma“ (režie Arnošt Goldflam, premiéra 18. 12. 1985 v Brně, první uvedení 9. 12. v Prostějově). Později si ji nechala A. Goldflamem otextovat a nazpívala ji Hana Hegerová (Supraphon, 1989). (more…)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress