Natočeno 1988, Čs. rozhlas Ostrava.
4. 4. 2006
Medvědi na druhé nejvyšší hoře světa (1988)
Dobrý den, Marie (1986)
Richard Sobotka a Luďa Marešová. Dokumentární hra, která vznikla na motivy skutečného příběhu mladého venkovského poslance. Dramaturgie Miroslava Háková. Hudební dramaturgie a úprava Jaroslav Kasl. Režie Miroslav Buriánek.
Účinkují René Přibil, Monika Švábová, Tomáš Šolc, Jan Gross, Radek Kolesa, Milan Rybák, Jan Jánský, Josef Nechutný, Jaroslav Konečný, Libuše Holečková, Ladislav Beneš, Jiří Miegl a Miroslav Popek.
Nastudovala Plzeň v roce 1986. Premiéra 22. 5. 1986 (Vltava, 22:00 – 23:00 h.) v cyklu Hra faktu.
Černé peří (2005)
Karel Šiktanc. Pohádka. Hudba Leoš Kosek. Dramaturgie Václava Ledvinková. Produkce, asistentka režie Jana Knapová. Ruchy Josef Plechatý. Režie Jaroslav Kodeš.
Osoby a obsazení: vypravěč (Jan Hartl), František (Kamil Halbich), Natálka Anna Bendová), černá bába Kordula (Růžena Merunková), kmotříček (Dalimil Klapka), rybář (Ladislav Županič), vánek (Martin Písařík), maštalíř (Jiří Práger), kůň (Tomáš Juřička), paní lucernička (Denisa Nová), Pavlína Doležalová, Alžběta Tučková, Mikuláš Veselý a Tobiáš Vacek (členové DRDS).
Natočeno 2005. Premiéra 16. 4. 2006 (Praha, 13:05 – 14:00 h.). Repríza 10. 6. 2007 (ČRo 2 Praha, 13:05 – 14:00 h.); 10. 4. 2011 (ČRo 2 Praha, 13:05 – 14:00 h.); 17. 1. 2016 (ČRo Rádio Junior, 12:00 h.); 26. 12. 2016 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.).
Lit.: Ledvinková, Václava: Nedělní pohádka: Černé peří – 10.6. In web ČRo 2 Praha, červen 2007 (anotace). – Cit.: Kolik černých pírek tíží bělounkou hrdličku, musí uhádnout František, chce-li vysvobodit zakletou Natálku. Její prokletí má na svědomí černá bába Kordula z Jezerní vsi. Františkovi ale nedokáží poradit ani rybáři, ani kmotříček pán. Pomoci si musí sám. Poetická pohádka Karla Šiktance je připravena na 13:05 hodinu s Janem Hartlem, Kamilem Halbichem, Annou Bendovou a Růženou Merunkovou v hlavních rolích.
František Halas a lidová slovesnost (1976)
Účinkují Karel Höger, Gabriela Vránová, Miroslav Masopust, Luděk Munzar, Miriam Kantorková a Josef Velda.
Natočeno 1976 (59 min.).
Žhnoucí popel (1991)
Samuel Beckett. Překlad a úprava Josef Kaušitz. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Josef Henke.
Osoby a obsazení: Henry (Jaroslav Kepka), Ada (Zdena Hadrbolcová), Adinka (Klára Tichá), učitel klavíru (Jiří Váchal) a instruktor jízdy (Miroslav Zounar).
Natočeno 1991 (60 min.). Repríza 13. 4. 2006 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Hra pro tento večer; 12. 10. 2010 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h) v cyklu Klub rozhlasové hry.
Pláč pro pana Jeremiáše (1965, 1967)
Jaromír Ptáček. Původní rozhlasová hra o nečekaných důsledcích projevené lidskosti. Dramaturg Jaromír Ptáček. Režie Vladimír Semrád.
Osoby a obsazení: Jeremiáš (Jiří Kostka), stará žena (Inez Hofbauerová), učitel společenské výchovy (František Baťka), mladý muž (Jan Němeček), unavená žena (Zora Jiráková), mladá dívka (Jana Postlerová), opilý pán (Jaroslav Heyduk), důležitý pán (Jaroslav Choc), první ošetřovatel (Zdeněk Jiřičný), druhý ošetřovatel (Jiří Miegl), úředník (Ladislav Fišer), montér (Alexandr Postler), penzista (Josef Benátský), paní z domácnosti (Netta Deborská), dáma (Jarmila Balašová), hlasatelka + chór (Eva Wimmerová), reportér (Karel Sedláček), chór (Květa Hanková), chór (Svatava Šanovcová), hlasatelka (Miroslava Kroftová), hlasatel (Vladimír Khodl), pán se psem (Antonín Hajšman) a lékař (Václav Neužil).
Nastudovala Plzeň. Natočeno 1965. Premiéra 6. 9. 1967. Obnovená premiéra 11. 4. 2006 (Vltava, 21:30 – 22:52 h.; 52 min.). Repríza 9. 7. 2013 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h) v cyklu Klub rozhlasové hry.
Pozn.: Jde o tzv. hru hlasů. Použity citace ze hry V. Nezvala Schovávaná na schodech.
Lit.: Čunderle, Michal: Nepromlčené rozhlasové případy. Za tvorbou dramatika a dramaturga Jaromíra Ptáčka. In A2, 2006, č. 51 (recenze).
Lit.: Czech, Jan: O rozhlasové hře. Praha: Panorama, 1987, s. 82 – 83.
Text in: Ptáček, Jaromír: Pláč pro pana Jeremiáše. Praha: Dilia, 1967.
3. 4. 2006
Nataša Gollová (2003)
Čte H. Čechová.
Natočeno 2003. KTN, 8 kazet.
Amadeus – život Mozartův (2003)
Čte Renata Volfová.
Natočeno 2003. KTN, 10 kazet.
Slovácko sa súdí (1973, 1980, 1992, 2010)
Zdeněk Galuška vypráví veselé historky doplněné slováckou muzikou. Hudbu z archivu Čs. rozhlasu v Brně vybral Jaromír Nečas. Zvuková režie ing. Adolf Řípa. Střih a mixáž Jiří Bartoš. Cover Stanislava Jelínková, 1980. Photo Evžen Altstern, 1980. Režie Jarmila Bezděková a Jiří Šrámek.
Nahráno 21. 6. 1973 v pražském studiu Lucerna. Vydal Supraphon v roce 1973 (4 SP, mono, 1088 0464 až 1088 0467). Reedice Supraphon v roce 1980 (4 SP box). Redice Supraphon v roce 1992 (1 MC, 11 1630-4 801, 29:57 a 29:40). Reedice Supraphon spolu s albem Slovácko sa súdí 2 a Stařeček Pagáč vyprávjajú 24. 9. 2010 (3 CD, SU 6119-2, 3:44:21).
Obsah: 1. Nascípaný chlap je enom na zlobení (8:19) – Ej veru nebudem (Upravil Jaroslav Staněk, hraje Hradišťan, vedoucí Jaroslav Staněk), 2. Pane súci, já su v tem nevinně! (5:42) – Od Prešpurka k Dunaju (Upravil Jaroslav Staněk, hraje Hradišťan, vedoucí Jaroslav Staněk), 3. Takú přitrúblú Kaču dostaneš aj z gruntem! (7:21) – Zima byla (verbuňk; Úprava Josef Polách, hraje cimbálová muzika Dolňácko z Hluku, primáš Josef Polách), 4. Martine, že nezíš skokana? (5:09) – A kdo temu neverí (Úprava Jan Slováček, hraje soubor Dolina ze Starého Města u Uherského Hradiště, primáš Jan Slováček), 5. Zahřmělo nad Antonínkem (5:08) – Hrajú Strážničané, verbujú (Úprava Miloš Slováček, hraje Strážnická cimbálová muzika, vedoucí Miloš Slováček), 6. Obušek „Orlího drápu“ (5:24) – Pásmo danajů (Úprava Miloš Slováček, na tarogato hraje Jaroslava Čajka, Strážnická cimbálová muzika, vedoucí Miloš Slováček), 7. Líná huba – hotové trápení, pilná – tři dni podmínečně (5:40) – Hněvala sa moja máti! (Úprava Miloš Slováček, hraje Strážnická cimbálová muzika, vedoucí Miloš Slováček), 8. To bych si liščíl ešče jednú (7:09) – Zeste si ma, vlčky, A kdo temu neverí (Úprava Jan Slováček, hraje soubor Dolina ze Starého Města u Uherského Hradiště, primáš Jan Slováček).
Básník proti smrti – Elias Canetti (2002)
Literární pásmo o životě a díle německy píšícího spisovatele připravil Zdeněk Jančařík (mj. překladatel souboru Canettiho esejů Svědomí slov, který vyšel nejprve v samizdatové Edici Expedice r. 1988 a oficiálně pak r. 1992 v nakl. Torst). Překlad Jiří Stromšík a Zdeněk Jančařík. Hudební spolupráce Jiří Litoš. Režie Hana Kofránková.
Účinkují Jan Novotný, Miloš Hlavica a Růžena Merunková.
Natočeno 2002. Repríza 26. 2. 2017 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Schůzky s literaturou.
Lit.: -tur-: Básník proti smrti – Elias Canetti. In Týdeník Rozhlas 35/2003 (anotace). – Cit.: Elias Canetti bývá považován za typického „autora jedné knihy“ – v jeho případě jde o román Zaslepení. Náš pořad se pokusí toto zažité, poněkud jednostranné nazírání na tohoto nesmírně zajímavého autora poněkud narušit: v ohnisku pozornosti autora pořadu se ocitlo nejen Canettiho celoživotní téma vztahu masy a moci, ale i jeho obsedantní nenávist ke smrti (odtud i název dnešních Schůzek s literaturou).
Když Švédská královská akademie vydala 13. října 1981 zprávu, že nositelem Nobelovy ceny za literaturu na rok 1981 je spisovatel Elias Canetti, zavládlo ve světových novinářských kruzích zmatené vzrušení, neboť jméno autora, který právě obdržel nejprestižnější literární ocenění, znal jen málokdo. První agenturní informace tvrdily, že jde o šestasedmdesátiletého bulharského autora židovského původu. Znalci ovšem záhy zjistili, že píše německy a přiřadili ho k velikánům rakouské meziválečné literatury Karlu Krausovi, Robertu Musilovi a Hermannu Brochovi.
Další publicisté pak milovníkům literatury sdělili, že Canetti napsal skvělý expresionistický román Zaslepení. Přišlo se posléze i na to, že napsal také tři dramata, rozsáhlý esej o davové psychologii Masa a moc a především: první dva díly memoárů – Zachráněný jazyk a Pochodeň v uchu (třetí díl, Hra očí, vyšel až roku 1985). Málokdo věděl, že vůbec první překlad jeho prvotiny Zaslepení vyšel roku 1937 česky v Praze. Ukázalo se, že Canetti je jedním z posledních představitelů klasické humanistické vzdělanosti, pro něhož jsou kultura a humanita nerozlučitelné, vzájemně se podmiňující pojmy.