Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Jiří Suchý. Muzikálová detektivka. Rozhlasová úprava Jiří Suchý a Jan Kolář. Scénická hudba Jiří Suchý. Orchestr diriguje Mirko Krebs. Spoluúčinkuje Sbor Lubomíra Pánka. Dramaturg Hynek Pekárek. Hudební režie Petr Mandel. Zvuková spolupráce Tomáš Pergl. Mistři zvuku Karel Fisl a Ladislav Reich. Záznam a střih Jana Fišerová. Asistentka režie Lidmila Čáslavská. Stereoscénář Dimitrij Dudík a Ladislav Reich. Režie Dimitrij Dudík.

Osoby a obsazení: Eleonora (Helena Brabcová), Francis (Jana Paulová), Jeanette (Yvetta Blanarovičová), prof. Pierre Simak alias inspektor Petr Šimák (Přemysl Rut), René Girodeau (Václav Kopta), inspicient (Jiří Just), divák (Miloš Rozhoň), don Alfonso Nota Bene (Jiří Suchý) a Stella (Jitka Molavcová).

Připravil Český rozhlas v roce 2001. Premiéra 31. 12. 2001 (ČRo 3 Vltava, 78 min.). Repríza 1. 1. 2015 (ČRo 3 Vltava, 16:20 h.); 23. 1. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Pozn. 1: Divadelní premiéra 1983 (divadelní režie Evald Schorm).

Pozn. 2: Z divadelního představení vyšlo SP Ach, ty stránky / Co je to pré? (Panton, 80. léta) a CD Znám tolik písní.

Jindřich Fairaizl. Původní rozhlasová hra. Stroze vymezený příběh všedního života. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Jindřich Fairaizl.

Osoby a obsazení: Vohralík, bývalý obuvník (Zdeněk Řehoř), Karel, jeho syn (Miroslav Masopust), hlas (Pavel Soukup), Kabeš, předseda (Petr Haničinec), Machata, referent (Oldřich Vlach), Šrůtek, vyšetřovatel (Jan Teplý).

Natočeno 1990. Premiéra 26. 6. 1990 (Vltava, 13.00 – 14.00 h.; 54 min.). Repríza 18. 9. 1990 (Praha, 20:00 h.) v cyklu Na vaše přání; 6. 7. 2001 (ČRo 3 Vltava, 0:05 h.) v cyklu Hry noci; 16. 3. 2025 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky; 3. 8. 2025 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).

Jethro Spencer McIntosh. Rozhlasová hra o celoživotním přátelství dvou socialistů – nacionálního a internacionálního. Hudební improvizace Vladimír Truc. Dramaturgie Marie Říhová. Režie Ivan Chrz.

Osoby a obsazení: Adolf Hitler (František Němec), Iosif Stalin (Ladislav Mrkvička), vypravěč (Richard Honzovič), německý komentátor UFA, německé hlasy (Eduard Pavlíček), ruský komentátor Novosti dňa, ruské hlasy (Nikolaj Marčenko), polní maršál Keitel (Roman Hemala), major Schinz (Jan Novotný), ruský důstojník pozorovatel a německý mechanik (Rudolf Kubík), ruský důst. ordonanc a ruský pilot, německý pilot (Vladimír Čech), ruský generál (Vladimír Pospíšil), Soldatuška (Milan Slabihoud), generálmajor Lorenz (Dalimil Klapka), německý důst. pozorovatel (Tomáš Kyndl), Dezider Müller (Emil Žák), Alois Horák (Ivan Trojan), zpívající číšnice (Hana Talpová), Kelnerka (Valérie Zawadská), generálporučík Šagalov (Soběslav Sejk), Sulika-Naďa (Magdalena Chrzová) a ruský důstojník + pilot (Oldřich Hrůza).

Natočeno 1995 (68 min.). Repríza 24. 6. 2014 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.).

Karol Sidon. Dramatizace Mária Křepelková. Dramaturgie Marie Říhová. Režie Mária Křepelková.

Osoby a obsazení: Karol (Jiří Schwarz), Anděla (Eva Horká), matka (Blanka Bohdanová), otec (Josef Vinklář), sestra (Sabina Středová), Káťa (Michaela Markovičová), žena (Hana Středová), Andělin otec (Ladislav Trojan), děda (Martin Růžek), řidič (Pavel Pípal).

Natočeno 1991 (58 min.). Premiéra 23. 5. 1992 (Vltava, 21:00 – 22:00 h.).

Pozn.: Příběh o manželské krizi s exkursí do pubescentního věku hrdiny je pouze východiskem k obecné úvaze po smyslu lidského bytí. Autor ji traktuje formou sugestivní, bohatě strukturované, básnicko-filosofické meditace o základních jistotách člověka, které se vždy, znovu a znovu, proměňují v nejistoty a činí z života trýznivé, nikdy nekončící a přesto nadějné hledání vlastní identity. (anotace)

Aldous Huxley. Varovná vize totálně zregulovaného a dehumanizovaného světa. Překlad Josef Kostohryz a Stanislav Berounský. Syntetická hudba Eduard Spáčil. Produkce Vlasta Dišingerová. Mistr zvuku Jiří Emil Silovský. Dramatizace a režie Miroslav Buriánek. Scénická hudba Eduard Spáčil. Dramaturg Pavel Minks.

Účinkují Andrea Černá, Martin Stránský, Rudolf Kutílek, Klára Kovaříková, Viktor Vrabec, Pavel Kikinčuk, Lucie Černá-Šternerová, Josef Nechutný, Inka Brendlová, René Přibil, Jakub Zindulka, Bronislav Kotiš, Tomáš Šolc, Jindřich Kout a Lenka Krejčíková.

Nastudovala Plzeň. Premiéra 25. 6. 2002 (Vltava, 21:30 – 22:25 h.; 51 min.). Repríza 28. 7. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Lit.: Němec, Ivan: Dramatický experiment zůstal jen výtažkem románu. In. Týdeník Rozhlas, 15. 7. 2002, roč. 12, č. 30, s. 16 (recenze rozhlasové hry M. Buriánka Krásný nový svět).

Pozn.: Anglický prozaik Aldous Huxley (1894-1963) je autorem sarkasticky laděných románů, ve kterých zužitkoval široké znalosti řady vědních oborů. Hned prvními prózami se zařadil mezi autory literatury deziluze. Dodnes je znám především románovou antiutopií Brave New World (z roku 1932). Název je ironicky použitým citátem ze Shakespearovy hry Bouře a v českém překladu je próza označena titulem Konec civilizace. Přesnějším by však byl titul Krásný nový svět.
Román je sarkastickou vizí světa, ve kterém se lidé rodí v obrovských inkubátorech. Ty vyprodukují tolik obyvatel, kolik je třeba. Takto zrozený člověk je předem fyzicky i mentálně odsouzen do role pouhého kolečka v zajeté mašinérii. Rodina mizí, neexistuje, a s ní mizí i všechny emocionální lidské vazby. Jakýkoliv cit je nahrazen ryze účelovou, chladně rozumovou, vědeckou analýzou. Pozitivní vztah ke společnosti je v člověku navozován somou – drogou, která poskytuje útěchu, zapomnění, rozptýlení i únik ze skutečnosti. Soma je droga, která uměle navozeným pocitem štěstí brání lidem uvědomit si nejen zoufalý nedostatek svobody, ale přemýšlet vůbec.
Krásný nový svět je děsivě ironickou a varovnou vizí dokonale zregulovaného, naprosto dehumanizovaného, zracionalizovaného a zmechanizovaného totalitního světa. Vše, co se takovému světu vymyká, je považováno za nebezpečné, divošské, barbarské, necivilizované, a je odsouzeno k životu v rezervacích za ostnatým drátem. (anotace)

Jelena Mašínová. Hra o až schizofrenní symbióze muže Ády a jeho psa Edy. Hudební improvizace Jiří Cerha. Dramaturgie Jana Weberová. Režie Karel Kříž.

Osoby a obsazení: Áda (Pavel Rímský), Eda (Jan Novotný), Wagner, přednosta telefonní stanice (Rudolf Stärz), penzista / výčepní / vrchní / hlas v telefonu (Jan Teplý), policista (Jan Hrušínský), vrchní komisař (Karel Pospíšil), policejní prezident(Ladislav Frej), lékař / první lupič (Zdeněk Žák), saniťák / druhý lupič (Vlastimil Zavřel), první disidentka (Eva Salzmannová), druhá disidentka (Veronika Gajerová), přednostova manželka (Jaroslava Pokorná), vrátný v telefonu (Jiří Němeček).

Natočeno 1991 (58 min). Repríza 10. 6. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Lit.: Venclová, Renata: Jelena Mašínová: Ádaeda. Hra o schizofrenní symbióze muže Ády a jeho mluvícího psa Edy. In web ČRo 3 Vltava, 10. červen 2023 (článek). – Cit.: Muž Áda a jeho pes Eda spolu dlouho žili uzavřeni před okolním nepřátelským světem. Ten je ale dostihne a zneužije pro své cíle…  (…)

Jelena Mašínová vystudovala dramaturgii na filmové fakultě AMU v Praze a debutovala velmi zdařilým filmem Sedm zabitých. Další scénář Nápady Svaté Kláry se realizoval v hamburské televizi poté, co autorka byla nucena se svým manželem Pavlem Kohoutem odejít za podpis Charty 77 do Rakouska. Po listopadové revoluci v roce 1989 se už v České televizi realizovalo několik scénářů, které napsala s Pavlem Kohoutem – Hodina tance a lásky, Krutí králíci, P.F. 77 nebo šestidílný seriál Konec velkých prázdnin. Zvláštní cenu poroty získal v Karlových Varech i izraelský film Svatá Klára, který byl natočen podle jejího scénáře.

V Rakousku začala psát rozhlasové hry. Český rozhlas realizoval se zpožděním vynuceným politickou situací, po roce 1989 její úspěšnou hru Ádaeda, Levá a pravá, Motýlí smrt a Z tajného deníku princezny Anny.