Gustav Machatý. Rozhlasová hra „o promlčeném zločinu, za který nenese vinu jeho pachatel, ale nelidský systém, jehož viny nesmějí být promlčeny“. Překlad Helena Helceletová. Režie Pavel Michal.
Osoby a obsazení: vypravěč (Pavel Michal), Otto Neumann (Vojtěch Rón), jeho matka (A. Portová), pokladník v bance (M. Bílek), Snyder (K. Janda), Tuschke, majitel garáží (Jiří Němeček), Schramm, prokurátor (I. Glanc), dr. Hayer, advokát (J. Zapletal), Karin, jeho žena (Xenie Chytrá), Seitler, předseda senátu (J. Prýmek), Hammer, přísedící (L. Tlalka), soudní sluha (V. Housa), vypravěč (Pavel Michal).
Nastudoval Liberec v roce 1964. Premiéra 27. 9. 1964. Repríza 14. 1. 1965 (Československo 1, 21:15 – 22:20 h.); 27. 5. 1965 (Československo I, 10:05 h.).
Lit.: -kn- (= Nešvera, Karel): Tvůrce Extáze a rozhlas. In Večerní Praha 229 (2922), 26. 9. 1964, s. 5 (anotace).
Vojislav Kuzmanović. Zestárlí Adam a Eva po globální katastrofě Země. Překlad Dušan Karpatský. Hudba František Kováříček. Asistent režie Vratislav Kuška. Zvuk Libuše Hronková. Záznam a střih Věra Nováková. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Josef Henke.
Osoby a obsazení: ona (Blanka Waleská), on (Miloš Nedbal).
Natočeno 1964. Premiéra 25. 10. 1964 (Praha, 20:01 – 22:00 h.) společně se hrou Zabil jsem Petra v rámci cyklu Přehlídka jugoslávských rozhlasových her. Repríza 8. 1. 1965 (Praha, 22:20 – 23:30 h.). Obnovená premiéra 23. 9. 2014 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.; 65 min.)
Text in: Kuzmanovič, Vojislav: Rozhlasové hry. Zabil jsem Petra a jiné hry. Praha: Orbis, 1967. Edice Divadlo, sv. 105.
Lit.: anonym: Vojislav Kuzmanovič: Lovecká sezóna. In web ČRo 3 Vltava, září 2014 (anotace). – Cit.: Ještě nevědí, jak budou dál žít, jakákoli budoucnost v situaci, v níž se ocitli, je nepředstavitelná. Pokusy se lidsky sblížit, jim příliš nevycházejí, i proto se snaží na realitu zapomenout: bilancují svůj dosavadní život a vyvolávají vzpomínky na lidi, které už nikdy nespatří. Možná by se mohli stát novodobým Adamem a Evou a zachovat další pokračování lidského druhu. Ani v tom však nenaleznou shodu…
Tak jako ve svých jiných hrách, postavil Vojislav Kuzmanovič protagonisty do výlučné, tragické situace a soustředil se na konflikt, který se rodí z poznání nezměnitelné reality v konfrontaci s osobními přáními a představami.
Julius Zeyer. Komedie o mladých milencích, kteří obelstí chlípného starce. Prvotina českého klasika sepsaná po vzoru italské commedie dell’arte. Hudba Luboš Sluka, orchestr řídí M. Panský. Technická spolupráce Zdeněk Škopán. Asistent režie Karel Vavřík. Dramaturg Dalibor Chalupa. Režie Jaroslav Chundela.
Osoby a obsazení: Pandolfo (Ladislav Šimek), Lavinie (Jaroslava Tvrzníková), Zanina (Zdenka Hadrbolcová), Lionato (Antonín Molčík), Pedrolino (Rudolf Jelínek), Trivelino (Jan Skopeček), notář (Ladislav Navrátil) a kuchtík (Miloš Rozhoň).
Vydala Radiotéka, říjen 2025 (MP3, CR.ES.2025.238). Ukázka k poslechu zde.
Lit.: anonym: Julius Zeyer: Stará historie. In web ČRo 3 Vltava, leden 2011 (anotace). – Cit.: Již v názvu své dramatické prvotiny se Julius Zeyer přiznával ke svým oblíbeným inspiračním kořenům. Ve své hře Stará historie použil typy převzaté z italské commedie dell´arte a použil situační postupy Moliérovy.
Hra neměla v roce své premiéry 1882 veliký úspěch. Až po letech se ji ve Vinohradském divadle ujal Karel Čapek, který ji také režíroval. V roce 1965 inscenoval komedii o mladých milencích, kteří obelstí chlípného starce Pandolfa v rozhlasovém studiu režisér Jaroslav Chundela. Český rozhlas 3 – Vltava vysílá tuto vzácnou nahrávku v sobotu 29. ledna ve 14.00 hodin. V hlavních rolích uslyšíte Ladislava Šimka, Zdenku Hadrbolcovou, Antonína Molčíka, Rudolfa Jelínka nebo Jana Skopečka.
Lit.: anonym: Julius Zeyer: Stará historie. In web ČRo 2 Praha, únor 2018 (článek). – Cit.: Komedie o mladých milencích, kteří obelstí chlípného starce. Prvotina českého klasika sepsaná po vzoru italské commedie dell’arte.
Už v názvu dramatické prvotiny se Julius Zeyer přiznával ke svým oblíbeným inspiračním kořenům. Ve hře použil situační postupy Moliérovy.
Hra neměla v roce své premiéry 1882 veliký úspěch. Až po letech se ji ve Vinohradském divadle ujal Karel Čapek, který ji také režíroval. V roce 1965 inscenoval komedii o mladých milencích, kteří obelstí chlípného starce Pandolfa v rozhlasovém studiu režisér Jaroslav Chundela.
Zenon Wiktorczyk. Rozhlasový žert. Překlad Ludmila Králová. Režie Viktor Dusil.
Osoby a obsazení: redaktor Hron (František Filipovský), redaktor Prška (Lubomír Lipský), redaktor Mráček (Antonín Šůra), důstojník milice (Jan Teplý), seržant Frončák (Vladimír Hrubý), uklízečka Ifigenie (Zdeňka Procházková), autorova hospodyně (Štěpánka Holečková).
Natočeno 1963. Premiéra 24. 3. 1963 (Praha-RPD, 19:30 – 20:30 h.) v cyklu Nedělní večery a Festival polské rozhlasové hry. Repríza 30. 12. 1963 (Československo 1, 10:00 – 10:45 h.).
Lit.: Strejčková, Jaroslava: Festival polské rozhlasové hry v Československu. In Čs. rozhlas a televize 12/1963 (12. 3. 1963), s. 1 (článek).
Michail Bulgakov. Rozhlasové zpracování jednoho z nejvýznamnějších románů 20. století (poprvé vyšel více než čtvrtstoletí po smrti svého autora v roce 1968), podobneství o dobru a zlu vyprávěné na půdorysu příběhů Fausta a Piláta Pontského. Překlad Alena Morávková. Dramatizace Jan Vedral. Hudba Jiří Váchal, Vladimír Truc a Leoš Kosek. Zvukový mistr Karel Nedorost. Hudební spolupráce Pavel Nikl. Dramaturgie Marie Říhová. Režie Jiří Horčička.
Osoby a obsazení: Mistr (Ladislav Frej), Markétka (Helena Friedrichová), Woland (Miloš Kopecký), Kňour (Josef Vinklář), Korovjev (Josef Langmiler), Azazelo (Jan Teplý), Hela (Sylva Turbová), Pilát Pontský (Eduard Cupák), Marek Krysobijec (Milan Neděla), Ivan Bezprizorný, básník (Jiří Ornest), Jošua Ha Nocri (Viktor Preiss), Kaifáš (Zdeněk Kutil), Tajemník (Josef Velda), Míša Berlioz (Ilja Prachař), Lotrov, ředitel Varieté (Vladimír Brabec), Rimský, provozní ředitel Varieté (Svatopluk Beneš), profesor Stravinský, psychiatr (Pavel Pípal), spisovatel (Antonín Hardt), spisovatel (Milan Klásek), Semetriková (Blanka Maršálková), Zalímcov (Jiří Pleskot), Dvoubratský (Svatopluk Skládal), Matouš Lévi (Tomáš Töpfer), Varenucha, adminástrotor Varieté (Karel Sejk), Žorž Bengálský, konferencier (Jan Faltýnek), Štávin, vedoucí bufetu (Zdeněk Martínek), Lastočkin, účetní (Jan Skopeček), předseda estrádní komise (Steva Maršálek), sekretářka (Jana Drbohlavová), Korovjev (Josef Langmiler), Azazelo (Jan Teplý), Hela (Sylva Turbová), důležitý hlas (Jiří Pleskot), hlas z varieté (Roman Hemala), zpívající dívka (Iveta Dušková), doručovatelka, hlas ve Varieté (Drahomíra Fialková), sestra (Jana Hermachová), Nataša, Markétina služebná (Simona Stašová).
Natočeno 1987. Repríza 1. dílu 5. 11. 2017 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.); 1. dílu 16. 5. 2021 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.); 2. dílu 23. 5. 2021 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.); 3. dílu 30. 5. 2021 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.) v cyklu Radioseriál k 130. výročí narození M. Bulgakova; 1. dílu 31. 8. 2025, 3. dílu 14. 9. 2025 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.) v cyklu Radioseriál.
Obsah: 1. díl – Mistr (59 min.). – 2. díl – Markétka (60 min.). – 3. díl – Galaples u Satana (61 min.).
Vydal Radioservis, červenec 2010 (3 CD; CR0496-2 – 8590236049628). CD mastering Miroslav Mareš.
Lit.: Hnilička, Přemysl: Bulgakovův román z gauče. In Týdeník Rozhlas, říjen 2010 (recenze CD). – Cit.: „Skladebně je román rafinovaná skládačka, připomínající tajemné čínské krabičky; ta větší vždy obsahuje tu menší, ta ještě menší, až ta nejmenší obsahuje tu největší. Mnohačetný paralelismus jednotlivých dějových rovin románu sám o sobě přináší rozkoš z čtenářova (a, jak doufám, posluchačova) vnímání.“
Takto charakterizuje v bookletu nedávno vydaného 3CD román Michaila Bulgakovova „Mistr a Markétka“ jeho dramatizátor Jan Vedral. Rozhlasová inscenace podle jeho úpravy vznikla v roce 1987. Byl to bohatý a plodný rok pro Vedrala dramatizátora i dramaturga: uvedl Grossmanovy Zápisky sekundanta (režie Pavel Krejčí), Hacksův Mír v režii Jiřího Horčičky a v brněnském studiu realizovali v jeho dramaturgii Tachovského Paní Šarlotku (režie Eva Řehořová), z vlastních textů to byla Křišťálová hrdlička v režii Hany Kofránkové. Největšími triumfy však byly dva tituly – dramatizace Mannova Mefista (pod názvem Urmefisto) a Bulgakovova románu Mistr a Markétka, obojí v režii Jiřího Horčičky.
Román, v němž se prolínají příběhy sovětských malých i větších lidí od kumštu a politiky a který je stavěný na půdorysu dvou základních příběhů evropské kultury – Fausta a Piláta Pontského – je skutečně složitou skládačkou. Bulgakov jej psal mezi lety 1928 až do své smrti roku 1940. Poté byl román léta uschován v gauči, aby v roce 1966 vyšel v Sovětském svazu (v cenzurované podobě) a na konci šedesátých let česky, a to dokonce v necenzurované podobě (překladatelka Alena Morávková tehdy mohla překládat přímo z rukopisu).
Rozhlasová realizace z roku 1987 udivuje svou bezprostřední otevřeností, s níž ukazuje nekonečný strach a rozklad, který prochází celou sovětskou společností, zobrazenou v Bulgakovově románu. Soudobého posluchače muselo udivovat, co všechno prošlo rozhlasovým tvůrcům ještě daleko před sametovou revolucí (a to nejen v Mistru a Markétce, ale i v již zmiňovaném Urmefistovi, který by si ostatně také zasloužil oficiální vydání na CD).
Vedralovi se tu s větším či menším úspěchem podařilo vybrat to nejpodstatnější, jeho třídílná hra má relativně sevřený, jasný tvar, posluchač však potřebuje více než jeden poslech, aby dokázal vychutnat všechny pokrmy tohoto rozhlasového „galaplesu“.
Jan Vedral však není jediným kuchařem – stejnou měrou jako on přispěl i režisér Jiří Horčička, jenž dokázal složité struktuře Vedralovy úpravy vtisknout výrazný stereofonní háv. Je tu i skvělé herecké obsazení, kterému vévodí především strhující Miloš Kopecký v roli ďábelského, ale hlavně unaveně cynického Wolanda (o rok později Mistra a Markétku prosadí do repertoáru vinohradského divadla a sám si zopakuje svou rozhlasovou roli), Ladislav Frej jako Mistr a Josef Vinklář coby zvířecky pudový Kňour. V paralelně vyprávěném příběhu Piláta Pontského ještě můžeme slyšet Eduarda Cupáka a Viktora Preisse. Jejich projev, vážný a až sošný, dokonale kontrastuje s groteskními výstupy Wolandovy výstřední smečky.
Bulgakovovův román Mistr a Markétka byl od svého prvního vydání trnem v oku všech totalitních režimů; v Sovětském Svazu vyšel až po téměř čtyřiceti letech od vydání (o to v něm „škrtal“), v Československu nesměl vyjít několik desetiletí – a i nejnovější ruský televizní seriál z roku 2005 (režie Vladimír Bortko) byl vnímán jako kritika Putinova režimu. Přesto však neumožňuje pouze toto jednoduché, politické čtení. A ani nahrávka Mistra a Markétky vám neposkytne pohodový večer. Bude od vás vyžadovat plnou pozornost a vnímavost. Ale věřte, vyplatí se to.
Lit.: Uhalová, Zuzana: Mistr a Markétka (audiokniha) – Michail A. Bulgakov. In web Book Review.sk, 7. 1. 2013 (recenze). – Cit.: Majstrovský ruský samizdat sa stretáva s populárnym americkým sitkomom vďaka Československému rozhlasu.
Audioknihy sú skvelá vec. Pri dlhých monotónnych cestách si človek nasadí slúchadla, oči odpočívajú a príbeh sa mu nerušene odvíja v hlave. Alebo pri jazde autom, pri varení, pri večernej prechádzke so psom. Pri všetkých tých príležitostiach, kedy sa čítať nedá. A už keď siahnuť po audioknihe, prečo nie po nejakej kvalitnej? Klasiku, ktorú ste stále odkladali na neskôr. Stačia tri hodiny a kniha je za vami.
Kto ani len nepočul o Bulgakovovi a jeho Majstrovi a Margaréte, ten má naozaj poľutovaniahodné vedomosti o literatúre. Klasický román ruského autora je jedným z najznámejších príkladov samizdatovej literatúry 20. storočia. Radí sa medzi to najlepšie a príbeh sa rozhodne oplatí prečítať.
Alebo vypočuť. Ak ste už knihu čítali, audiokniha vám otvorí ďalšiu dimenziu príbehu. A ak príbeh nepoznáte a chcete si to uľahčiť, radím vám vyhradiť si pokojné 3 hodinky a poriadne počúvať. Naozaj poriadne.
Dej románu je totiž dosť zložito členený, má niekoľko dejových línií, sleduje viacero postáv, skutočnosť sa prelína s fiktívnym románom Majstra a zároveň sa retrospektívne vracia k spomienkam diabla. Ja viem, v literatúre nič neobvyklé, no pri audioknihe bez výraznejších opisných častí a s rýchlo striedajúcimi sa monológmi a dialógmi môže nastať u poslucháča istá dezorientácia.
Kniha samotná je plná hlbokých myšlienok a tém. Ústrednou postavou spájajúcou celý ten chaos je Woland – odborník na čiernu mágiu a zároveň zosobnenie samotného diabla. Ten so svojou suitou – (podľa českého spracovania) kocúrom Kňourom, dôverníkom Korovjevom, démonom Azazelom a čarodejnicou Hellou – prichádza do sveta ľudí, do Moskvy. Tam si berie do parády miestnu literárnu spoločnosť, pretože sa hrajú na bohov a neobjektívne odsudzujú literárne diela mladých autorov. Bulgakov pravdepodobne do tejto časti vložil svoje vlastné skúsenosti. Režimom zakazovaný a nevydávaný autor a dramatik v románe vylíčil skostnatenosť spoločnosti a ich strach z nového a netradičného.
Ďalším autobiografickým prvkom je aj príbeh Majstra a Margaréty, v ktorom opísal svoj vzťah s jeho treťou manželkou Jelenou. Jelena sa, tak ako Margaréta, pre Bulgakova rozviedla so svojím manželom, čím si skomplikovali už aj tak neprajný život v Rusku. A aj Jelena úplne oddane svojho majstra podporovala v písaní románu a len vďaka jej zásluhe napokon v 60. rokoch po Bulgakovej smrti román vyšiel v necenzúrovanej verzii (aj keď len v českom vydaní). Svojou statočnou snahou zachrániť román milovaného podporila Wolandov výrok z knihy „Romány hoří špatně.“
No a nakoniec sa nám do príbehu zapletá odvrhnutý román Majstra, o Ješua Ha-Nocrim (Ježišovi Nazaretskom) a Pilátovi Póntskom. Jeho rozprávanie je však odlišné od toho biblického a podľa postavy Wolanda môžeme povedať, že v knihe sa prirovnáva k pravdivej histórii. Aj vďaka tejto časti Majstra a Margaréty sa toto dielo považuje za najoriginálnejšie spracovanie témy o Ježišovi a obyčajný ľúbostný príbeh, či moralistický rozbor spoločnosti získava ďalší rozmer.
Ako som už naznačila, kniha samotná nie je práve najľahšou literatúrou. Skrýva v sebe pomerne veľa tém a priznám sa, bez naštudovania si pozadia vzniku knihy by pre mňa príbeh predsa len nemal takú silu. Je teda vôbec možné spracovať takéto dielo do uspokojivej audio formy?
Československý rozhlas na to vynaložil naozaj obdivuhodnú snahu. Stavili na skúsených a najmä obľúbených hercov. Na jednej strane to zaručuje kvalitu prejavu a celkového podania, na strane druhej, keďže je poslucháč bez rozprávača odkázaný iba na hlasy hercov, podvedome si predstavuje aj ich tváre, či výzor, ktorý evokujú. Napríklad Woland v podaní Miloša Kopeckého, bol pre mňa automaticky bruchatý fúzatý dôstojný pán (čo celkom sedí), ale Margarétu s hlasom Heleny Friedrichovej som nemohla vidieť inak, ako blonďatú neposednú Carol Fosterovú zo známeho amerického sitkomu Krok za krokom.
Jednu vec, ktorú som však naozaj ocenila na tejto audioknihe bolo, že jednotlivé kapitoly neboli členené zdržujúcimi zvučkami a dej teda plynul hladko a nerušene.
Majster a Margaréta (alebo teda česky, Mistr a Markétka) je vysoko hodnotená literatúra. Pre tvorcov inscenácie z roku 1987 to určite nebol ľahký oriešok, no spolu s hercami sa pričinili o slušné spracovanie. Tí, čo už knihu čítali, to budú mať s jej audioverziou o niečo ľahšie, príbeh im bude zrozumiteľnejší a užijú si podanie hercov. Tí, čo knihu v ruke ešte nemali, budú musieť poriadne nastražiť uši, dôkladne zachytávať dialógy a sledovať jednotlivé postavy. A možno si ju napokon vypočujú ešte raz a potom ešte raz. Našťastie je to príbeh, ktorý sa mení a vždy odhalí niečo nové.
Ludvík Aškenazy. Ze zlomků autorovy literární pozůstalosti upravila Jaroslava Strejčková. Realizační scénář Jiří Horčička. Klavírní improvizace Josef Pech. Režie Jiří Horčička.
Osoby a obsazení: Ludwig van Beethoven (Ladislav Frej), Giuliette Guiccardiová (Zora Jandová), Wolfgang Amadeus Mozart / hajduk (Svatopluk Skopal), Konstance, jeho žena (Miluše Šplechtová), Tereza (Iveta Dušková), Pepi (Sylva Sequensová), posel (Bohumil Švarc) a chlapec (Bohumil Švarc ml.).
Věra Podhorná (= Květa Legátová). Detektivní hra o záhadné smrti v chatové oblasti. Zvuk Bohuslav Fiala. Natáčecí technik Marie Majerová. Asistent studia Milka Dadáková. Dramaturg Miroslav Stuchl. Režie Jiří Valchař.
Osoby a obsazení: poručík Ryška (Jiří Tomek), dr. Kabus (Jiří Dušek), hajný Navrátil (Arnošt Navrátil), babička Navrátilová (Jarmila Kurandová), Eva Navrátilová (Libuše Geprtová), ing. Pepík Melichar (Miroslav Středa), paní Váhalová (Stanislava Strobachová), Zdeněk Toufar (Jaroslav Kuneš), studenti (Dagmar Veškrnová, Jaroslav Hladký, Ondřej Mikulášek, Miloslav Študent, Kostas Zardaloglu).
Nastudovalo Brno. Natočeno 24. 4. 1970 (14:00 – 18:00 h., studio 7). Repríza 11. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli a Vražedné léto; 30. 4. 2023 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli; 22. 10. 2023 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).
Vydala Radiotéka, duben 2021 (MP3, CR.ES.2019.568).
Lit.: Hložková, Hana: 19. srpna vyšetříme „Vraždu v lomu“. In web ČRo, srpen 2012 (anotace). – Cit.: Detektivní příběh se odehrává v rekreační chatové osadě, kterou otřese záhadné úmrtí mladé dívky. Na místo činu přijíždí poručík Ryška s kolegou doktorem Kabusem, aby tak odkryli příběh lásky a kruté rádoby kamarádské recese.
V průběhu vyšetřování začne docházet k dalším nečekaným úmrtím. O nešťastné náhodě se už hovořit nedá. Ačkoliv obdařila Věra Podhorná, později používající pseudonym Květa Legátová, poručíka Ryšku bystrostí i zkušeností, postavila ho do svízelné situace. A sice před nedostatek důkazů, který mu brání zavčas odhalit vraha. V rozhlasové detektivce tím až do konce udržela patřičné napětí.
Inscenace vznikla v brněnském studiu Českého rozhlasu v roce 1970 v režii Jiřího Valchaře.
Věra Podhorná (= Květa Legátová). Detektivní hra o záhadné smrti v chatové oblasti. Zvuk Bohuslav Fiala. Natáčecí technik Marie Majerová. Asistent studia Milka Dadáková. Dramaturg Miroslav Stuchl. Režie Jiří Valchař.