Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

12. 4. 2006

Z Nového světa (1963, 2018)

Edvard Valenta. Hudební spolupráce Karel Sodomka. Zpívá J. Horáček, na housle hraje J. Ptáčník, na klavír V. Mencl, Z. Procházka a Vladimír Truc. Technická spolupráce Gustav Dostál, Anna Halbichová, Bedřich Marek a Artur Šviha.  Dramaturg Jaromír Ptáček. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: Antonín Dvořák (Bedřich Prokoš), jeho žena (Dana Medřická), nakladatel Fritz Simrock (Miloš Nedbal), paní Morissová (Marie Vášová), Hamlin (Jiří Holý), Josef Jan Kovařík (Josef Mixa), Thomas Pearson (Ilja Racek), Pearsonovi, jeho rodiče (Karel Máj, Jaroslava Drmlová), František Smola (Vladimír Hlavatý), Josef Suk (Ladislav Kazda), Vítězslav Novák (Josef Velda), Benjamin Johnson (Jiří Adamíra), guvernér (Karel Beníško). Dále účinkují Josef Vošalík, Bedřich Bobek, Oldřich Janovský, Lída Otáhalová, Artuš Kalous, Jaroslav Cmíral, Jiří Suk, Ferdinand Krůta a Vladimír Bičík.

Natočeno 1963. Premiéra 24. 12. 1963 (Praha – RPD, 20:45 h.; 93 min.). Repríza 8. 1. 1967 (Praha,-RPD, 20:00 – 21:37 h.). Obnovená premiéra 27. 12. 2015 (ČRo 2 Praha, 20:00 h; 90 min). Vydala Radiotéka, září 2018 (MP3).

Lit.: -fl- (= Rejnuš, Miloš): V rozhlase j. h. In Host 2/1964, s. 74 (recenze).

Lit.: anonym: Edvard Valenta: Z Nového světa. In web ČRo 2 Praha, prosinec 2015 (anotace). – Cit.: Příběh vzniku nejslavnější symfonie Antonína Dvořáka. S Bedřichem Prokošem, Danou Medřickou a Milošem Nedbalem. Podle známého Goethova principu „básně a pravdy“ se autor skrze zásadní i zdánlivě náhodná setkání pokouší přiblížit skladatelovým myšlenkám a tvůrčím zdrojům.  (…)

Lit.: Hnilička, Přemysl: Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Mírně pokřivený Dvořákův obraz. In Týdeník Rozhlas 36/2015 (článek). – Dostupné také na Panáčkovi.

Lit.: Čípek, Martin: Americké intermezzo Antonína Dvořáka. In Panáček v říši mluveného slova, 24. 10. 2019 (článek).

Na tý louce zelený (1938)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 14:15

Václav Špilar. Hudba Jara Beneš. Rozhlasová úprava Frank Meran. Orchestr Tylova divadla řídí Jaroslav Jankovec. Režie ?

Osoby a obsazení: Vojtěch Skalický, velkostatkář (Bolek Prchal), Alena Skalická, jeho neteř (Vlasta Hrubá), prof. dr. Václav Bulfínek (Jiří Sedláček), Jiří Miláček, lesní inženýr (Dano Živojnovič), Bruno Eisenkulka, nadlesní (Ruda Nížkovský), Matěj Štětivec, hajný (Ferenc Futurista), Barbora, jeho žena (Františka Schuhová), Hančí, jejich dcera (Máňa Hanková), Gustav Horowicz (Míla Svoboda), Lola Paličková, majitelka salonu krásy (Marie Sedláčková), vyvolavač na pouti (Antonín Kříž).

Premiéra 30. 7. 1938 (Radiojournal). Reprízy 7. 8. 1938 a 3. 1. 1939 (Praha 2, 19:00 – 20:00 h.). Natočeno na pás, pravděpodobně nedochováno.

Člověk z půdy (1965, 1989, 1996)

Jiří Suchý. Hudba Jiří Šlitr. Orchestr Semaforu řídí Ferdinand Havlík. Hudební režie M. Smékal. Sleeve-note Miloš Kopecký, Jiří Suchý, Miroslav Horníček, František Filipovský, 1989. Zvuková režie a sestřih Jindřich Michalík, 1996. Grafická úprava Karel Vilgus, 1996. Režie Jiří Hesoun.

Osoby a obsazení: Antonín Sommer, spisovatel (Miroslav Horníček), Malý lord (Jiří Suchý), Martina (Marie Poslušná), Petr (René Gabzdyl), Hedvika (Renata Tůmová). Dále účinkují A. Hrůza, Milan Drobný, Jaromír Mayer, Vladimír Hrabánek.

Natočeno 1965. Premiéra 1. 1. 1966 (Československo 1, 19:55 – 21:00 h.). Repríza 5. 2. 1966 (Praha, 20:30 – 22:10 h.); 6. 11. 2018 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h) k 100. výročí narození Miroslava Horníčka v cyklu Současná hra ; 10. 11. 2018 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) k 100. výročí narození Miroslava Horníčka.

Vydal Supraphon v roce 1989 (1 LP, 11 0781- 1 801). Vydalo vydavatelství Primus a Klokočí v roce 1996 v edici To všechno odnes čas? (1 CD, V1 0021-2 601, 64:01).

Pozn.: Divadelní premiéra 30. října 1959 v divadle Ve Smečkách.

Pozn. 2: Primus jako režiséry uvádí Václava Lohniského, Jiřího Němečka a Jiřího Vrbu.

Lit.: Gojda, Petr: Jiří Suchý: Člověk z půdy. In web ČRo 3 Vltava, 6. listopad 2018 (článek). – Cit.: Unikátní nahrávka z rozhlasového archivu, v níž uslyšíte vedle Jiřího Suchého také Miroslava Horníčka, Reného Gabzdyla nebo Janu Poslušnou. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Jiří Šlitr se zapsal do dějin naší divadelní kultury nejen jako autor chytlavých melodií písniček, které se – neodmyslitelně spojené s texty Jiřího Suchého – staly evergreeny a poslouchá je již několikátá generace.

Uplatnil se i jako herec osobitého komického talentu. Šlitr stál u zrodu legendárního divadla Semafor a jako hudební skladatel se podílel na jeho první inscenaci Člověk z půdy, jíž divadlo zahájilo v roce 1959 svou činnost.

Inscenaci natočil v roce 1965 za účasti diváků Československý rozhlas ve zkrácené verzi Jiřího Suchého a Milana Schulze.

Lit.: Hnilička, Přemysl: Jiřímu Šlitrovi k devadesátinám. In Týdeník Rozhlas 7/2014, s. 11 (článek). – Cit.:  Před devadesáti lety se narodil hudební skladatel, klavírista, zpěvák a příležitostný herec Jiří Šlitr (15. února 1924 – 26. prosince 1969). Již během gymnaziálních studií se věnoval moderní hudbě – spoluzakládal Rychnovský dixieland, z jehož činnosti existuje dokonce i dochovaná amatérská nahrávka. Ačkoliv vystudoval Právnickou fakultu UK, hudbě dal nakonec přednost. V roce 1958 účinkoval na mezinárodním Expu 1958, a to dokonce v šesti provedeních – pomocí Laterny Magiky byl jediný Šlitr „namnožen“ v šestičlenný dixieland…

Člověk z půdy nastartoval společnou tvůrčí kariéru dvojice Suchý-Šlitr. Hru nyní uvádí Vltava u příležitosti nedožitých devadesátin Jiřího Šlitra.

Největší popularitu mu však zajistilo Divadlo Semafor. A mohl za to Miroslav Horníček. Ten totiž klavírního virtuosa Jiřího Šlitra, který po vzoru Jaroslava Ježka uměl vytvářet nekonečně mnoho vtipných variací na lidové písně i dobové šlágry, seznámil se začínajícím textařem Jiřím Suchým. Jejich první společné písně bylo možno slyšet v neustále vyprodaném klubu Reduta (není divu, právě zde v druhé polovině padesátých let snad poprvé zazněly tóny rokenrolu).

Jejich prvním společným projektem v Divadle Semafor byl Člověk z půdy (premiéra 1959), jehož rozhlasový záznam z roku 1963 (!) nyní stanice Vltava (sobota 15. února, 14.00) uvádí jako poctu Jiřímu Šlitrovi (Jiřímu Šlitrovi je na Vltavě věnovaný i Páteční večer 14. února ve 20.00). Děj komedie je z dnešního pohledu stejně naivní a podporující dobu jako většina tehdejších filmů. Popisuje osamělý život od tepající reality odtrženého spisovatele Antonína Sommera (Miroslav Horníček). Proti němu stojí „horoucí mládí“ (Petr – René Gabzdyl, Martina – Marie Poslušná) i jeho vlastní románová postava (Malý lord – Jiří Suchý). Přes určitou naivnost námětu hry však byl Člověk z půdy událostí sezony, diváci zkrátka vycítili, že je „cosi“ ve vzduchu. Mezi premiérovými diváky byl i Jan Werich či Oldřich Nový.

Hra Člověk z půdy nastartovala společnou tvůrčí kariéru Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Trvala celých – či spíše pouhých? – deset let, během nichž vznikly pozoruhodné inscenace, ale především písně. Ty zcela ovládly mladou generaci a i Československý rozhlas, který – po delším skřípání zubů a odmítání – hrál písně S+Š snad každý den. Tvorba Divadla Semafor se stala vedle tvorby Jiřího Voskovce a Jana Wericha jedním z nejdůležitějších mezníků v historii českého divadla i pop-music.

Vynikající hudební kariéru přervala až Šlitrova tragická smrt. Ve sborníku Měli jsme ho rádi z roku 1970 na něj zavzpomínal i Jan Werich: „A já sám mám od něho obrázek, který jsem dostal poštou loni k Vánocům. Bylo to den po tom, kdy jsem se dozvěděl, že Šlitr umřel. Otevíral jsem vánoční poštu a mezi ní jsem našel od Šlitra obrázek takového vousatého pána v buřince, vousy mu jdou až na podlahu, sedí na kanapíčku, a pod tím bylo napsáno a stále je napsáno: Všecko nejlepší, pane Wérich. Šlitr. A to už tady nebyl, když jsem tohle otvíral. Bylo mně moc smutno, protože jsem byl na Šlitra fanda, když hrál, tak jsem se mu vždycky smál, tomu jeho nehybnému obličeji.“

Les fantaisies du docteur Ox (1965)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 14:07

Jules Verne. Rozhlasová komedie o doktoru Oxovi a jiných. Překlad Václav Netušil. Dramatizace Jiří Kafka. Hudba Jaromír Vomáčka, řídí autor. Zvuk Vladimír Dako. Střih Anna Denková. Zvukové efekty Bedřich Marek. Asistentka režie Vlasta Slavíková. Režie Jan Fuchs.

Osoby a obsazení: reportér (Miloš Kopecký), dr. Ox (Josef Gruss), Ygen (Zdeněk Řehoř), starosta města Quiquedon van Tricasse (Jiří Sovák), Niklausse, radní (Vlastimil Brodský), Suzel, starostova dcera (Pavlína Filipovská), František, syn radního (Jaroslav Satoranský), Lotche, služka u starosty (Štěpánka Holečková), policejní komisař Passauf (Vladimír Leraus), advokát Shut (Martin Růžek), generál – cukrář Orbideck (Oldřich Musil), kořenář (Josef Vošalík) a hlasatel (František Filipovský). Spoluúčinkuje Činoherní sbor Čs. rozhlasu a členové Dismanova rozhlasového dětského souboru (DRDS).

Natočeno 1965. Premiéra 31. 12. 1965 (Praha, 13:55 – 14:55 h.) v cyklu Dětem k silvestru. Repríza 8. 3. 1966 (Praha 19:45-20:45 h.); 28. 3. 1970 (Praha, 13:45 h.) v cyklu Hra pro děti.

Ejchuchu, bude válka (1965)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 13:53

Václav Jelínek. Úprava Jiří Roll. Hudba Sláva Kunst. Režie Jiří Roll.

Osoby a obsazení: pan Vondráček (Josef Vošalík), paní Kořánová (Štěpánka Holečková), Romeon (Eduard Cupák), Julieta (Irena Kačírková), Nejvyšší v Tranzistorii (Jaroslav Raušer), Nejmilovanější v Hlaholii (František Smolík), sekretářka (Ludmila Stambolieva), tajemník (František Filipovský), Jakub Ječmínek (Vladimír Jedenáctík), Matyáš Pírko (Rudolf Deyl II.), cizinec (Jiří Štuchal), zákazník (Stanislav Neumann), Tranzistoňan (Jiří Šašek), reportér Tranzistorie (Stanislav Sigmund), reportérka Hlaholie (Nelly Gaierová), sbor z Tranzistorie (Settleři), sbor z Hlaholie (Inkognito Kvartet).

Premiéra 31. 12. 1965 (Československo 1, 18:10 – 19:30 h.). Pravděpodobně smazáno.

Lit.: anonym: Tři premiéry rozhlasových her. In Čs. rozhlas a televize 1/1966 (20. 12. 1965), s. 8-9 (článek).

U Bucků zhasli (196?)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 13:47

Opožděná vánoční groteska. Bohuslav Jordán. Režie Alena Adamcová.

Účinkují Ivo Gübel, Vladimír Krška, E. Svobodová, L. Hrušková, Rudolf Deyl ml., Světla Amortová, Eva Klepáčová.

Premiéra ??, vysíláno 29. 12. 1965 (Československo 1, 19:00 – 19:33 h.).

Admirál oceánu (1956)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 13:30

Jiří Hurta. Rozhlasová hra o Kryštofu Kolumbovi. Hudba Ivo Vyhnálek. Režie Věra Frühaufová Kovaříčková.

Osoby a obsazení: Cristobal Colón (Antonín Zíb), Bartolomeo (Josef Červinka), Beatrice (Dana Medřická), Juan Aquado (Vladimír Leraus), Peréz (Miroslav Doležal), Diego de Arana (Josef Chvalina), Alonso Pinzón (Josef Gruss), poručík Villeja (Emil Konečný), markýz Bobadilla (Bohuš Hradil), Amerigo Vespucci (Milan Friedl), Fernandéz (Rudolf Deyl II.), Miguel (Jaromír Spal) a další.

Premiéra 1956. Premiéra 30. 12. 1956 (Praha I + Praha III, 14:00 – 16:00 h.). Repríza 12. 7. 1960 (Praha III, 20:20 h.); 19. 8. 1962 (Československo II, 19:30 h.); 3. 3. 1968 (Praha, 15:00 h.).

Hejtman Šárovec (1956)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 13:29

František Kožík. Rozhlasová balada o hrdinovi slováckého lidu. Hudba Jaromír Nečas, BERO (Brněnský rozhlasový orchestr) řídil Jiří Hudec. Zpíval Bohumil Vytlačil a sbor. Režie Vladimír Vozák.

Osoby a obsazení: Jan Šarovec (Oldřich Vykypěl), Matuš Jastřabík (Rudolf Krátký), jeho žena Vincka (Vlasta Fialová), písař Hovorius (Zlatomír Vacek), Uliána (Helena Kružíková), její dcera Apolena (Eva Boriová), Tarasník (Karel Kabíček), Hala (Václav Kyzlink), Hurhej (Svatoslav Stránský), Miltáček (Arnošt Navrátil), Barbora (Vilma Nováčková), Froliš (Karel Šeplavý), kníže Lichtenštejn (Štěpán Zemánek), Krosnovský (Karel Hospodský), důstojník (Jaromír Pásek), Radaj (Jiří Valchař), jeho pobočník (Miloš Bohdálek), purkmistr (Stanislav Hejný), voják (Karel Fajt), žena ze Slovenska (Marie Stříbrná).

Nastudovalo Brno. Premiéra 10. 1. 1956 (Praha 1, 19:55 – 21:30 h.). Repríza 23. 6. 1957 (Praha II, 15:00-16:35 h.).

Napravení Jima Valentina (1965)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 13:09

Mikromuzikál. O“Henry. Překlad ? Dramatizace Karel Michael Walló. Hudba Harry Macourek. TOČR řídí Kamil Hála, Jiří Vobruba, Karel Krautgartner. Zpívá Sbor Lubomíra Pánka. Hudební režie Bohumil Čipera. Technická spolupráce Jiří Kanzelsberger, Jiřina Nováková a Václav Zamazal. Dramaturg Jiří Aplt. Režie Jiří Nesvadba.

Osoby a obsazení: Mary, dívka z krčmy (Slávka Budínová / Eva Olmerová), Jim Valentin, zvaný Jim Abstinent (Karel Štědrý), detektiv Ben, zvaný Nedobytný Ben (Jiří Bruder), Anabella, dívka z dobré rodiny (Pavlína Filipovská), Mike Dolan, krčmář (Oldřich Musil), Adams, bankéř (František Paul), Adamsová, jeho žena (Jarka Celnerová), Polly, Anabellina sestra (Ljuba Skořepová), Burns, Pollyin manžel (Bohumil Pastorek), vězeňský dozorce (Václav Štekl), recepční (Ladislav Krečmer), chlapci (Petr Nesvadba, Antonín Krčmář), farmář (Jiří Schiller), vězni (Adolf Doležal, Josef Žák), žena (Slávka Hamouzová).

Natočeno 1965. Premiéra 29. 12. 1965 (Praha, 20:00 – 21:00 h.). Repríza 14. 1. 1967 (Československo I, 20:00 – 21:00 h.); 23. 2. 1968 (Československo I., 22:00 – 23:10 h.). Obnovená premiéra 21. 7. 2012 (ČRo 3 Vltava, 14:00 – 15:00 h.; 52 min.). Repríza 12. 6. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky; 9. 10. 2022 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).

Pozn.: Rozhlasové inscenaci předcházela inscenace televizní v téměř stejném obsazení (1964, režie Jiří Nesvadba; obnovená premiéra srpen 2020 na ČT3).  V roce 1967 pak vzniklo německé TV nastudování pod názvem Jim Valentines großer Coup.

Lit.: Pekárek, Hynek: Mikromuzikál Napravení Jima Valentina. In web ČRo, červenec 2012 (článek). – Cit.: Drobná O“Henryho povídka z amerického Západu o napraveném kasaři inspirovala libreto rozhlasového mikromuzikálu natočeného v roce 1965. Hudbu složil Harry Macourek a libreto napsal podle O“Henryho povídky Karel Michael Walló. Vysíláme v obnovené premiéře na Českém rozhlase 3 – Vltava v sobotu 21. července ve 14.00.

V malé letní přehlídce rozhlasových muzikálů, které uvádíme v obnovené premiéře, vám nabídneme skutečnou raritu z rozhlasového archivu. Mikromuzikál Napravení Jima Valentina byl natočen v roce 1965. A nahrávka je to skutečně unikátní. Za dirigentským pultem Tanečního orchestru Československého rozhlasu se tehdy vystřídala hned tři kapelnická esa: Kamil Hála, Karel Kraugautner a Josef Vobruba. Vedle Karla Štědrého a Pavlíny Filipovské si tu zazpívala i Eva Olmerová ve své vrcholné formě. Činili se však i činoherci jako Jiří Bruder nebo Oldřich Musil.

Bohužel nedochovaly se nám z té doby žádné bližší informace o vzniku muzikálu. Jisté je pouze to, že ho natočila v témže roce i Československá televize. Hudbu složil osvědčený skladatel lehké múzy Harry Macourek. Libreto napsal zkušený scenárista K.M.Walló. Už v době premiéry (poprvé vysíláno 29. 12. 1965) označili tvůrci svoje dílko za mikromuzikál. I příběh, který nabízela libretistovi několika stránková O“Henryho povídka, je zábavnou miniaturou. Autor ji však dokázal zaplnit zajímavými lidskými charaktery, s nimiž měl osobní zkušenost, a jednoduchý příběh překvapivě pointovat.

Lit.: Kamberský, Jakub:  Červenec na vlnách Vltavy a Dvojky. In Týdeník Rozhlas 34/2012 (recenze). – Cit.:  Mám to štěstí, že text recenze sepisuji na rozhraní července a srpna, proto bych se rád pokusil o komplexní zhodnocení červencového vysílání na stanicích Dvojka a Vltava.

Zatímco privátní televize „vyvařují“ o sto šest a ta veřejnoprávní točí dokolečka mnohokrát obehrané seriály a opakovaně by nás snad nejradši „donutila“ k smíchu s Gottem, rozhlasoví dramaturgové kromě běžných repríz toho nejlepšího z uplynulé sezony vylovili z archivu pro posluchače fajnšmekry dlouho či vůbec neslyšené pozoruhodné tituly.

Chvála patří dramaturgyni Václavě Ledvinkové, která pro sobotní a nedělní odpoledne zařadila buďto dlouho neodvysílané hry (Příběh čisté lásky, Syn Padající hvězdy), či humorné pohádky (Bleděmodrý Petr, My se vlka nebojíme). Pravda, kvalita je různorodá, přiznám se, že pohádku Můj deštník je jako balon jsem vzhledem k její infantilnosti nerozdýchal, a je rovněž pravda, že hry pro mládež ze sedmdesátých let působí z dnešního pohledu poněkud těžkopádně, ale buďme za takové návraty rádi – jak jinak bychom se k jejich poslechu dostali? Totéž se dá říct i o vybraných epizodách seriálu Jak se máte, Vondrovi? vysílaných v rámci cyklu Rozhraní. Tady se skutečně ukazuje, že spíš než poplatný byl seriál, aspoň dle zatím slyšeného, opravdu přihlouplý, ale zase – nelitujme zmíněných repríz.

S povděkem jsem přivítal Jana Wericha a jeho Italské prázdniny, ale také dramaturgický tah Hynka Pekárka, který na Vltavě oprášil tři zapomenuté rozhlasové muzikály – Zmatek kolem Lydie, Napravení Jima Valentina a Noc je můj den. Samotným poslechem jsem sice už tolik nadšen nebyl, i když u Napravení Jima Valentina bych zmínil kvalitní hudbu Harryho Macourka a vynikající projev legendární Evy Olmerové, texty písní po letech bohužel znevtipněly. S muzikálem Noc je můj den je to snad ještě horší, vyznívá – což je ale logické – příliš protiamericky a sborové zpěvy mají bohužel hodně daleko k černošským gospelům, navíc obsadit do role černošské zpěvačky Evu Pilarovou nebylo šťastné.

U Vltavy ještě zůstanu s drobným povzdechem: Opravdu je mi líto, že oproti předchozím rokům se příliš nepracovalo s odpoledními půlhodinami po 16. hodině. Pamatuji si, že namísto repríz Kritického a Historického klubu zazněla kupříkladu Čítanka Milana Uhdeho či Potulky knihami a časem Antonína Přidala. Letos žádná inovace.

Závěrem se ještě zmíním o rozhlasové zábavě. Tady pro změnu Vltavu chválím za zařazení deseti vybraných repríz pořadu Setkání u kulatého stolku, kdy Ivan Vyskočil, Přemysl Rut, Jiří Just a další vedli inteligentním humorem prodchnuté diskuse na všemožná témata. Nejednou jsem si při poslechu posteskl nad stavem současné zábavné produkce, čímž se dostávám ke „dvojkovým“ Letním úsměvům z rozhlasového archivu. Oproti loňskému roku, kdy jsme mohli slyšet reprízy Padesátníku, rozhlasových Silvestrů, Sedmilhářů či Gramotingltanglu, spatřuji letos kvalitativní sešup. Ano, Sedmilháři zůstali, objevil se pořad En passant, dokolečka se opakující Klub komiků a klaunů, ale jinak? Lenošku Ivo Šmoldase slýcháme každé dva měsíce a vnímat čerstvý pořad U Kalicha jako „archivní“ mi přijde absurdní. Přitom by šlo zopakovat leccos jiného, dlouho nevysílaného, třeba další Silvestry, Bolkoviny nebo třeba Tobogany s Tomášem Slámou.

Přes všechny subjektivní zápory je na tom rozhlas pořád lépe než Česká televize. Toho je třeba si považovat.

Pygmalion (1956)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 13:07

George Bernard Shaw. Překlad a rozhlasová úprava Frank Tetauer. Režie Jiří Roll.

Osoby a obsazení: profesor Higgins (Rudolf Krátký), paní Higginsová (Jarmila Urbánková), plk. Pickering (Štěpán Zemánek), Doolitle, popelář (František Šlégr), Líza, jeho dcera (Vlasta Fialová), paní Hillová (Helena Krtičková), slečna Hillová (Eva Kubešová), Freddy Hill (Rudolf Jurda), paní Pearceová (Jarmila Kurandová), zevloun (Karel Kabíček), posměšný zevloun (Jiří Valchař), služebna (Jiřina Smutná), pán (Miloš Hájek), paní (Markéta Rauschgoldová).

Nastudovalo Brno. Premiéra 8. 1. 1956 (Praha 1, 20:00 – 22:00 h.).

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress