Mikromuzikál. O“Henry. Překlad ? Dramatizace Karel Michael Walló. Hudba Harry Macourek. TOČR řídí Kamil Hála, Jiří Vobruba, Karel Krautgartner. Zpívá Sbor Lubomíra Pánka. Hudební režie Bohumil Čipera. Technická spolupráce Jiří Kanzelsberger, Jiřina Nováková a Václav Zamazal. Dramaturg Jiří Aplt. Režie Jiří Nesvadba.
Osoby a obsazení: Mary, dívka z krčmy (Slávka Budínová / Eva Olmerová), Jim Valentin, zvaný Jim Abstinent (Karel Štědrý), detektiv Ben, zvaný Nedobytný Ben (Jiří Bruder), Anabella, dívka z dobré rodiny (Pavlína Filipovská), Mike Dolan, krčmář (Oldřich Musil), Adams, bankéř (František Paul), Adamsová, jeho žena (Jarka Celnerová), Polly, Anabellina sestra (Ljuba Skořepová), Burns, Pollyin manžel (Bohumil Pastorek), vězeňský dozorce (Václav Štekl), recepční (Ladislav Krečmer), chlapci (Petr Nesvadba, Antonín Krčmář), farmář (Jiří Schiller), vězni (Adolf Doležal, Josef Žák), žena (Slávka Hamouzová).
Natočeno 1965. Premiéra 29. 12. 1965 (Praha, 20:00 – 21:00 h.). Repríza 14. 1. 1967 (Československo I, 20:00 – 21:00 h.); 23. 2. 1968 (Československo I., 22:00 – 23:10 h.). Obnovená premiéra 21. 7. 2012 (ČRo 3 Vltava, 14:00 – 15:00 h.; 52 min.). Repríza 12. 6. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky; 9. 10. 2022 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).
Pozn.: Rozhlasové inscenaci předcházela inscenace televizní v téměř stejném obsazení (1964, režie Jiří Nesvadba; obnovená premiéra srpen 2020 na ČT3). V roce 1967 pak vzniklo německé TV nastudování pod názvem Jim Valentines großer Coup.
Lit.: Pekárek, Hynek: Mikromuzikál Napravení Jima Valentina. In web ČRo, červenec 2012 (článek). – Cit.: Drobná O“Henryho povídka z amerického Západu o napraveném kasaři inspirovala libreto rozhlasového mikromuzikálu natočeného v roce 1965. Hudbu složil Harry Macourek a libreto napsal podle O“Henryho povídky Karel Michael Walló. Vysíláme v obnovené premiéře na Českém rozhlase 3 – Vltava v sobotu 21. července ve 14.00.
V malé letní přehlídce rozhlasových muzikálů, které uvádíme v obnovené premiéře, vám nabídneme skutečnou raritu z rozhlasového archivu. Mikromuzikál Napravení Jima Valentina byl natočen v roce 1965. A nahrávka je to skutečně unikátní. Za dirigentským pultem Tanečního orchestru Československého rozhlasu se tehdy vystřídala hned tři kapelnická esa: Kamil Hála, Karel Kraugautner a Josef Vobruba. Vedle Karla Štědrého a Pavlíny Filipovské si tu zazpívala i Eva Olmerová ve své vrcholné formě. Činili se však i činoherci jako Jiří Bruder nebo Oldřich Musil.
Bohužel nedochovaly se nám z té doby žádné bližší informace o vzniku muzikálu. Jisté je pouze to, že ho natočila v témže roce i Československá televize. Hudbu složil osvědčený skladatel lehké múzy Harry Macourek. Libreto napsal zkušený scenárista K.M.Walló. Už v době premiéry (poprvé vysíláno 29. 12. 1965) označili tvůrci svoje dílko za mikromuzikál. I příběh, který nabízela libretistovi několika stránková O“Henryho povídka, je zábavnou miniaturou. Autor ji však dokázal zaplnit zajímavými lidskými charaktery, s nimiž měl osobní zkušenost, a jednoduchý příběh překvapivě pointovat.
Lit.: Kamberský, Jakub: Červenec na vlnách Vltavy a Dvojky. In Týdeník Rozhlas 34/2012 (recenze). – Cit.: Mám to štěstí, že text recenze sepisuji na rozhraní července a srpna, proto bych se rád pokusil o komplexní zhodnocení červencového vysílání na stanicích Dvojka a Vltava.
Zatímco privátní televize „vyvařují“ o sto šest a ta veřejnoprávní točí dokolečka mnohokrát obehrané seriály a opakovaně by nás snad nejradši „donutila“ k smíchu s Gottem, rozhlasoví dramaturgové kromě běžných repríz toho nejlepšího z uplynulé sezony vylovili z archivu pro posluchače fajnšmekry dlouho či vůbec neslyšené pozoruhodné tituly.
Chvála patří dramaturgyni Václavě Ledvinkové, která pro sobotní a nedělní odpoledne zařadila buďto dlouho neodvysílané hry (Příběh čisté lásky, Syn Padající hvězdy), či humorné pohádky (Bleděmodrý Petr, My se vlka nebojíme). Pravda, kvalita je různorodá, přiznám se, že pohádku Můj deštník je jako balon jsem vzhledem k její infantilnosti nerozdýchal, a je rovněž pravda, že hry pro mládež ze sedmdesátých let působí z dnešního pohledu poněkud těžkopádně, ale buďme za takové návraty rádi – jak jinak bychom se k jejich poslechu dostali? Totéž se dá říct i o vybraných epizodách seriálu Jak se máte, Vondrovi? vysílaných v rámci cyklu Rozhraní. Tady se skutečně ukazuje, že spíš než poplatný byl seriál, aspoň dle zatím slyšeného, opravdu přihlouplý, ale zase – nelitujme zmíněných repríz.
S povděkem jsem přivítal Jana Wericha a jeho Italské prázdniny, ale také dramaturgický tah Hynka Pekárka, který na Vltavě oprášil tři zapomenuté rozhlasové muzikály – Zmatek kolem Lydie, Napravení Jima Valentina a Noc je můj den. Samotným poslechem jsem sice už tolik nadšen nebyl, i když u Napravení Jima Valentina bych zmínil kvalitní hudbu Harryho Macourka a vynikající projev legendární Evy Olmerové, texty písní po letech bohužel znevtipněly. S muzikálem Noc je můj den je to snad ještě horší, vyznívá – což je ale logické – příliš protiamericky a sborové zpěvy mají bohužel hodně daleko k černošským gospelům, navíc obsadit do role černošské zpěvačky Evu Pilarovou nebylo šťastné.
U Vltavy ještě zůstanu s drobným povzdechem: Opravdu je mi líto, že oproti předchozím rokům se příliš nepracovalo s odpoledními půlhodinami po 16. hodině. Pamatuji si, že namísto repríz Kritického a Historického klubu zazněla kupříkladu Čítanka Milana Uhdeho či Potulky knihami a časem Antonína Přidala. Letos žádná inovace.
Závěrem se ještě zmíním o rozhlasové zábavě. Tady pro změnu Vltavu chválím za zařazení deseti vybraných repríz pořadu Setkání u kulatého stolku, kdy Ivan Vyskočil, Přemysl Rut, Jiří Just a další vedli inteligentním humorem prodchnuté diskuse na všemožná témata. Nejednou jsem si při poslechu posteskl nad stavem současné zábavné produkce, čímž se dostávám ke „dvojkovým“ Letním úsměvům z rozhlasového archivu. Oproti loňskému roku, kdy jsme mohli slyšet reprízy Padesátníku, rozhlasových Silvestrů, Sedmilhářů či Gramotingltanglu, spatřuji letos kvalitativní sešup. Ano, Sedmilháři zůstali, objevil se pořad En passant, dokolečka se opakující Klub komiků a klaunů, ale jinak? Lenošku Ivo Šmoldase slýcháme každé dva měsíce a vnímat čerstvý pořad U Kalicha jako „archivní“ mi přijde absurdní. Přitom by šlo zopakovat leccos jiného, dlouho nevysílaného, třeba další Silvestry, Bolkoviny nebo třeba Tobogany s Tomášem Slámou.
Přes všechny subjektivní zápory je na tom rozhlas pořád lépe než Česká televize. Toho je třeba si považovat.
