Účinkuje Svatopluk Beneš.
Natočeno 1990 (27 min.).
18. 4. 2006
Jak jsem vyhrál válku (1990)
Půjčka za oplátku (1994)
Z rozmarných novel „lombardského Boccaccia“ přeložil Adolf Felix.
Připravila Blanka Stárková. Účinkuje Pavel Soukup. V roce 1994 natočil režisér Michal
Pavlík. (24min.)
Nešťastná láska Ippolita Bondelmontiho (20005)
Leon Battista Alberti. Povídka italského renesančního umělce. Překlad Adolf Felix. Připravil Petr Turek. Režie Vlado Rusko
Účinkuje Otakar Brousek I.
Natočeno 2005. Repríza 21. 9. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.; 28 min). Repríza 2. 5. 2020 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Pozn.: V milostném příběhu o Ippolitovi a Leonoře si vždy univerzální Alberti “odskočil“ do novelistického žánru, kvetoucího v Itálii již od konce 13. století a v Albertiho době živeného novými podněty Boccacciova Dekameronu.
Příběh je zasazen do Florencie, sice bez přesnějšího časového určení, ale objevuje se v něm řada konkrétních florentských prvků, především zmínka o rodinách Bardi a Bondelmonti. Rodina Bardi je s Florencií svázána velmi úzce: až do poloviny 14. století vlastnila největší bankovní dům v Evropě. Rovněž rodina Bondelmonti patřila ve Florencii vždy k těm nejvýraznějším – jejího představitele zmiňuje i Dante v Komedii. Z místních údajů Alberti hovoří o klášteře Monticelli, starobylém klášteře založeném roku 1218 klariskami za branou San Frediano.
Z historické reality vychází i zápletka příběhu. Italská města byla v době vrcholného středověku sužována neustálými politickými i ozbrojenými střety zájmových skupin a jejich vůdců, které se v dlouhodobě trvající ekonomické konjunktuře snažily získat nadvládu nad městem a jeho obchodem. Klima rodové nenávisti tedy není pohádkovým rysem, ale holou skutečností. V našem příběhu je jeho vrcholem scéna, kdy mužští členové rodiny Bardi prchají z domu, aby nemuseli přijmout omluvu od Ippolita, vedeného na popravu. To, že k sobě vzplanuli láskou potomci znepřátelených rodů, bylo velmi dobře možné, ale málokdy, jestli vůbec někdy, taková láska končívala happyendem.
Biblické príbehy (2005)
Katarína Pirohová. Dramatizované příběhy inspirované biblickou tématikou. Redakce Hana Rodová. Spolupracovali : Peter Vilhan, Lucia Tarbajovská, Alexander Berta, Peter Krajčovič, Peter Vaško, Renáta Miškovičová.
Účinkují Vlado Kramár , Robert Čudík, Soňa Petrilová, Jana Valocká, Jozef Úradník, Peter Sasák, Eva Rišáková, Peter Cibula,Igor Makovický, Jozef Stražan, Stanislav Pitoňák, Juraj Zeťák.
Nastudoval SRo Košice, prosinec 2005 (60 min).
17. 4. 2006
Třinácté dveře (2006)
Redakce Jan Sulovský. Technická spolupráce, záznam, zvuk a střih Zdeněk Slavotínek.
Režie Jakub Vítek
Osoby a obsazení : vypravěč (Miroslav Hruška), Koralina (Anna Korhoňová), maminka (Dita Vojnarová), tatínek (Dušan Urban), slečna Špétová (Vlasta Hartlová), slečna Čurikovová (Ivana Plíhalová), Maestro a pes (Václav Bahník), kočka a stín (Evelyn Pacoláková).
Natočeno 2006 ve studiu Olomouc ČRo, premiéra 17. 4. 2006 ČRo5 Olomouc 15:05 – 16:00. (34 min)
Timon Aténsky (Timon athénský, 1985)
William Shakespeare (Timon of Athens). Tragédie o osudu bohatého mecenáše a slavného předáka Athén. Překlad Ján Bóhr. Pro rozhlas upravil Viliam Sýkora. Hudební dramaturgie Katarína Cútová. Mistr zvuku Dolinka. Dramaturgie Vladimír Holan. Režie Viliam Sýkora.
Účinkují Karol Machata, Vladimír Minarovič, Lubo Roman, Vlado Müller, Peter Rúfus, Boris Farkaš Marian Galo, Lubo Gregor, Oldo Hlaváček Ján Mistrík, Palo Mikulík, Milan Kňažko, Jan Valentík, Dušan Blaškovič, Elo Romančík, Július Palúš a další.
Natočeno v Bratislavském studiu SRo 1985 (91 min).
Ja, Pontius Pilatus (Já, Pilát Pontský, 2006)
Alojz Čobej. Původní rozhlasová hra o římském prokurátorovi a místodržiteli Judeje. Mistr zvuku Marek Rimóci. Hudební redaktor Imrich Šimig. Režie Alojz Čobej.
Osoby a obsazení: Pontius Pilatus (František Výrostko), Svetlana Salašová, Jozef Novotný, Michal Adam, Lubomír Holčík, Štefan Šmihla, Michal Nikodem, Richard Sanitra a Michal Vosko.
Připravilo Rádio Lumen Bánská Bystrica v roce 2006 (55 min.). Premiéra Rádio Lumen 16. 4. 2006, 15:00 hod.
Pozn. : Kromě této dramatizace byly na téma Pilát Pontský natočeny česky a slovensky další dvě hry. Na Slovensku zdramatizovala Bulgakovu novelu Viera Mikulášová-Škridlová a natočil ji pod názvem „Pilát Pontský“ Slovenský rozhlas. Režie Vladimír Rusko. Česky v 90-tých letech zdramatizoval Bulgakovu novelu Jan Kašpar. Dramatizaci natočil opět pod názvem „Pilát Pontský“ Český rozhlas, režie Hana Kofránková.
14. 4. 2006
Dášeňka čili život štěněte 1/8 (1983)
Karel Čapek. Režie Helena Philippová.
Čte Vlastimil Brodský.
Natočeno 1983. Repríza 1. dílu 5. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 19:00 h.).
Pivovar v Sojkově (1977)
Jan Nepomuk Štěpánek. Rozhlasová úprava Vladimír Procházka. Hudba Jiří Váchal, řídí autor. Úvodní slovo prof. Jan Císař. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Miloslav Jareš.
Osoby a obsazení: vrchní z Dajetic (František Hanus), Ojíř, správce v Sojkově (Bohumil Vávra), Kakadubius, jeho písař (Jiří Kvasnička), Hurták, dráb (Jan Hyhlík), Mařík, přísežní (Václav Král), Povolný, přísežní (Roman Holát), Antonín Kudrna (Petr Herrmann), Ferdinand, jeho přítel (Jiří Ptáčník), Chmel, sládek v Sojkově (Zdeněk X. Štěpánek), Bětuška, jeho dcera (Vlasta Machníková), Václav, postarší (Jaroslav Toť), Hynek, mládek (Milan Livora), Michal, sladomel (Artur Šviha), Kordula, správcova hospodyně (Jitka Součková), Marie a Vojtěch, sedláci (Miroslav Mokošín a Jaroslav Radimecký), ponocný (Jiří Adam).
Natočeno 1977. Premiéra 25. 1. 1979 (Vltava, 21:50 h.; 105 min.). Repríza 29. 10. 1989 (Praha, 19:12 – 21:00 h) v cyklu Nedělní divadelní večery.
Lit.: tom [=TOMÁŠ, Jiří]: Rozhlas. Tvorba. R. 1979, č. 6, 7. 2., s. 19-20.
Třetí zvonění (2001)
Václav Štech. Rozhlasová úprava a režie Otakar Kosek. Hudba Michal Rataj. Dramaturgie Jana Paterová.
Osoby a obsazení: Sadílek (Vladimír Brabec), Ema (Jana Drbohlavová), Kváčková (Jana Paulová), Doktor Hudec (Bohumil Klepl), Růženka (Monika Coufalová), Kaštyl (Stanislav Zindulka), bábi (Antonie Hegerlíková), Pilz (Miroslav Táborský), Kejval (Vladimír Mrva), Posel (Roman Hemala) a Hvězdínský (Aleš Procházka)
Natočeno 2001. Premiéra 1. 1. 2002 (Praha, 20:03 – 21:11 h.; 66 min.). Repríza 8. 11. 2014 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 20. 3. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.
Lit.: Velíšek, Martin: Václav Štech: Třetí zvonění. Veselohra o vdavkách purkmistrovy dcery Růženy. In web ČRo 3 Vltava, 20. březen 2021 (článek). – Cit.: Bláznivá historie svatby v rodině purkmistra, která sice hýbe celým městečkem, ale o které se do poslední chvíli neví, jestli se vůbec uskuteční, nebo ne. (…)
Hra měla premiéru v roce 1900 v Národním divadle, o měsíc později byla uvedena v Plzni v režii Vendelína Budila. Zápletka je vystavěna na propletenci lží, intrik a nedorozumění, které zkomplikují svatbu dcery purkmistra Sadílka. Musí se vyřešit záhada ztraceného kufříku i domnělá ženichova nevěra a svatební obřad se ocitá v ohrožení…
Třetí zvonění ovšem není jen o zmatcích kolem jedné svatby, ale také o svérázných představách místních hodnostářů o řízení věcí veřejných. Svatba se nakonec konat bude, dokonce tu najde své štěstí i druhá dvojice. A také obecní zájmy se podaří spojit s těmi soukromými.