O“Henry. Překlad Stanislav Klíma. Režie Jiří Horčička.
Účinkují Václav Postránecký, Ilja Prachař a Oldřich Musil.
Natočeno v roce 1972 (28 min.).
11. 3. 2006
10. 3. 2006
Jahodová ulice 1/7 (2005, 2006)
Melita Denková. Původní pohádkový seriál. Dramaturgie Václava Ledvinková. Režie Yvona Žertová.
Vypráví Bára Štěpánová.
Natočeno v Českém rozhlase v roce 2005 (7 x 10 min.). Premiéra 13.-19. 3. 2006 v cyklu Hajaja (Praha, 18:50 – 19:00 h.; 1 díl 10 min.). Reprízy 25.-31. 10. 2010 v cyklu Hajaja (ČRo 2 Praha), 18.-24. 6. 2018 v cyklu Hajaja (ČRo 2 Praha, 19:45 h.).
Obsah: Příběh na pondělí: Stěhování. – Příběh na úterý: Kouzelná knížka. – Příběh na středu: Kočičí sněm. – Příběh na čtvrtek: Prales. – Příběh na pátek: Opice detektivem. – Příběh na sobotu: Myší svatba. – Příběh na neděli: Kouzelný nápoj.
Lit.: (anonym): Melita Denková: Jahodová ulice (1/7). In web ČRo 18. 6. 2018 (anotace). – Cit.: Veselý pohádkový příběh o ulici, ve které se pořád něco děje, vypráví Bára Štěpánová.
„Já jsem stvoření báječné, každý to o mně říká! Předně jsem velmi chytrá, moje mravy jsou výtečné…“ Tak takovouhle písničku si jednoho pondělního rána zpívala opice v Jahodové ulici! Její zpěv přitom vyrušil ze spánku kluka jménem Jeroným! Co se stalo pak? To se dozvíte v pohádce.
Potopené zrcadlo 1/5 (2006?)
Pro rozhlas vybral a úvodem opatřil Petr Hanuška. Překlad Ivana Tomková. Rozhlasová úprava a režie Michal Bureš.
Vypráví Miroslav Hruška.
Připravila Olomouc.
Kameny z Plouhinecu.První z pětice pověstí z Bretaně: O tajemství kamenů, pod nimiž se skrývá ďáblovo bohatství. – Legenda o potopeném městě Is. Druhá z pětice pověstí z Bretaně: O zkáze bájného města. – Noční pradleny. Třetí z pětice pověstí z Bretaně: O tom, že noční pradleny zvěstují svět. – Starý z Tourchu. Čtvrtá z pětice pověstí z Bretaně: Hřbitov provazníků. O tom, že s mrtvými máme vycházet dobře. – Korilové z Plaudrenu. Závěrečná z pětice pověstí z Bretaně: O trpaslících z Dubové země. (1 díl 15min.) (more…)
Josefina (1957, 2017)
Vladislav Vančura. Veselohra. Rozhlasová úprava a dramaturgie Jaromír Ptáček. Scénická hudba Vilém Prokop Mlejnek. Režie Ludvík Pompe.
Osoby a obsazení: Josefina (Věra Kubánková), Maleček, její strýc (Rudolf Deyl II.), Malečková (Jaroslava Vacková), profesor Vydra (Otomar Korbelář), profesor John (Zdeněk Hodr), Valenta (Petr Haničinec), režisér (Bedřich Veverka), paní Říhová (Marie Rosůlková), Irena, její dcera (Zdenka Procházková), Smrčková, školnice (Světla Svozilová), vrátný konservatoře (Jiří Smutný), studenti konservatoře hudby: Císař (Milan Friedl), Julínek (Antonín Šůra), Kubíček (Milan Mach), Valoušek (Oldřich Slavík). Dále účinkují Antonín Moskalyk, Antonín Jedlička, Jan Kačer, Jiřina Bohdalová, Ludmila Krajíčková, Marie Štichová a Aglaja Morávková.
Natočeno v roce 1957. Premiéra 20. 10. 1957 (89 min.) v cyklu Nedělní divadelní večery. Repríza 19. 3. 2006 (ČRo 2 Praha, 20:30 h.); 4. 6. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.
Vydala Radiotéka 5. 5. 2017 (MP3).
Alternativní název: Josefína.
Pozn.: Josefina nabízí úsměvný příběh z prostředí studentů dramatické konzervatoře. Vančurova divadelní komedie byla poprvé realizována v roce 1957, protože byla objevena až později v pozůstalosti spisovatele. Příběh dívky Josefiny je variací Shawovův Pygmalion. (anotace)
Lit.: Ptáček, Jaromír (ed.): Nedělní divadelní večery. Cyklus slavných činoher a oper 1957-1958. Praha: Československý rozhlas, 189 s.
Lit.: Venclová, Renata: Vladislav Vančura: Josefina. Povedená variace na Shawův Pygmalion s Věrou Kubánkovou v titulní roli. In web ČRo 3 Vltava, 4. červen 2022 (článek) – Cit.: Komedie o mladé pouliční zpěvačce Josefině, která způsobí poprask na půdě vážené konzervatoře, je českou verzí slavného Pygmalionu G. B. Shawa. Vladislav Vančura v ní zachytil kouzlo pražských ulic a veselou společnost studentů. Hrou natočenou v roce 1957 si připomínáme 80. výročí úmrtí autora, který byl popraven za odbojovou protinacistickou činnost 1. června 1942. (…)
Mladá, impulzivní a poněkud prostořeká Josefina se pozná s profesorem konzervatoře, který se rozhodne udělat z ní profesionální zpěvačku. Zpočátku se jí to zamlouvá, ale později, když se zamiluje do talentovaného studenta Valenty, o kterého usiluje také bohatá slečna Irena, začne se jí příčit maloměšťácké pokrytectví a intriky, do jejichž soukolí se dostala.
Vančurova hra z roku 1941 byla poprvé realizována až v roce 1947 poté, co byla nalezena v pozůstalosti autora. Její rozhlasovou podobu v úpravě Jaromíra Ptáčka vytvořil již v roce 1957 režisér Ludvík Pompe.
Energickou a upřímnou Josefinu, která se prosadí svým talentem a navíc získá srdce milovaného spolužáka, ztvárnila Věra Kubánková a partnery jí byli Petr Haničinec, Rudolf Deyl ml., Jaroslava Vacková, Otomar Korbelář a mnozí další.
Hlava k listování (2006)
Z cestovních deníků a poznámek malířky Adrieny Šimotové. Připravil Jiří Hůla. Hudební dramaturg Michal Rataj. Režie Aleš Vrzák.
Hovoří Adriena Šimotová.
Účinkují Hana Maciuchová a Blanka Bohdanová.
Natočeno 2006. Premiéra 19. 3. 2006 (Vltava, 20:20 – 21:20 h.; 60min.). Repríza 25. 5. 2014 v pořadu Ad libitum (ČRo 3 Vltava, 9:00 – 10:00 h.) u příležitosti úmrtí A. Šimotové; 7. 8. 2016 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Schůzky s literaturou.
Tři spravedliví (1998, 2018)
Karel Šiktanc. Původní rozhlasová pohádka. Hudba Hanuš Bartoň. Dramaturgie Eva Košlerová. Zvuková spolupráce Petr Šplíchal. Zvukový mistr Tomáš Gsöllhofer. Režie Karel Weinlich.
Osoby a obsazení: vypravěč (Ladislav Mrkvička), stařec (Jiří Holý), Pajda (Ivan Gübel), bláznivá tetka Plachetka (Simona Stašová), Habán (Petr Pelzer), Holohlavý (Jan Kukla), Hranatý (Ilja Racek), ??? (Radek Bár) a hostinský (Antonín Hardt).
Natočeno v roce 1998 (55 min.). Reprízy 19. 3. 2006 v cyklu Nedělní pohádka (ČRo 2 Praha), 8. 6. 2017 (ČRo Rádio Junior), 13. 8. 2017 (ČRo 2 Praha, 13:04 h).
Vydala Radiotéka, červen 2018 (MP3).
Pozn.: Hranatý, Holohlavý a Habán jsou názvy tří kopců. Nejsou to však kopce obyčejné, jsou pohádkové, a proto mají své kouzlo. Kdo na ně vystoupí, tomu nezbývá než přiznat sám sobě i druhým pravdu, třebas by byla nemilá. Přesvědčí se o tom dva poutníci z původní rozhlasové pohádky Karla Šiktance, které na tu správnou cestu ke kopcům pošle trochu potrhlá tetka Plachetka, která si pořád zpívá a ze všeho nejradši rozmlouvá s povětřím.
Lit.: Ledvinková, Václava: Sobotní hra 18. března a nedělní pohádka 19. března 2006. In web Čro 2 Praha, 17. 3. 2006 (článek). – Cit.: Pro ty, kdo rádi poslouchají sobotní hry a nedělní pohádky, tu máme pravidelnou upoutávku. Na sobotu jsme připravili příběh ze světa staropražských legend a pověstí a v neděli uslyšíte pohádku o pravdě a síle – Tři spravedliví… Z upoutávky se dozvíte, kdo v nich bude účinkovat. Takže pak již bude jen na vás pohodlně se posadit a naladit si v sobotu i v neděli ve 13 hodin Český rozhlas 2 – PRAHA, vysílání pro děti. (…)
Tři spravedliví
Za názvem Tři spravedliví se skrývá nejen titul nedělní rozhlasové pohádky, ale i tři kopce. Tomu, kdo na ně vystoupí, nezbývá než mluvit pravdu. A o pravdě a síle vlastního svědomí vypráví pohádkový příběh Karla Šiktance, který je připraven na neděli 19. března. Účinkují Ladislav Mrkvička, Jiří Holý, Ivan Gűbel, Simona Stašová a další.
Teď, když jsem se probudil (2006)
Valerij Brjusov. Povídku ruského spisovatele přeložila Alena Morávková. Režie Eva Řehořová.
Čte Michal Bumbálek.
Připravilo Brno v roce 2006. Premiéra 19. 3. 2006 (Vltava, 11:30 – 12:00 h.; 30min.). Repríza 16. 11. 2019 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.) v cyklu Klasická povídka.
Dveře (2006?)
Hlavolam (1982)
Jaromír John. Obrázek z Večerů na slamníku. Pro rozhlas upravila Dagmar Hubená. Režie Petr Adler.
Účinkují Miloš Hlavica, Karel Urbánek, Jiří Hálek, Jaroslav Kaňkovský, Ladislav Kazda, Pavel Zedníček, Jan Faltýnek, Ilja Racek, Bohumil Švarc, Oldřich Musil a Petr Svoboda.
Natočeno v roce 1982. Premiéra 14. 4. 1982 (Vltava, 17:30 h.) v cyklu 6x Jaromír John – mistr krátké prózy. Repríza 24. 5. 1988 (Praha, 20:00 h.); 29. 7. 1998 (ČRo 3 Vltava, 16:05 h.); 16. 9. 2025 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.; 21 min.).
Vína lok! (2006)
Gilbert Keith Chesterton. Verše velkého anglického romanopisce a esejisty přeložil Josef Hrdlička a komentáři doprovodil Mojmír Trávníček. Připravil Miloš Doležal. Režie Aleš Vrzák.
Účinkují Josef Somr a Hana Kofránková.
Natočeno 2006. Premiéra 18. 3. 2006 (14 min). Repríza 15. 8. 2015 (ČRo 3 Vltava, 22:45 h.) v cyklu Svět poezie; 27. 11. 2022 (ČRo 3 Vltava, 12:05 h.) v cyklu Svět poezie.
Lit.: Trávníček, Mojmír: Vína lok! In web ČRo 3 Vltava, březen 2006 (článek). – Cit.: Při desátém výročí smrti Gilberta Keithe Chestertona, který žil v letech 1874 až 1936, napsal Aloys Skoumal: „Dosti je u nás známo jeho dílo beletristické a esejistické, méně už jeho básně.“ Do češtiny byly přeloženy desítky Chestertonových knih prózy a esejů, hojně zejména ve dvacátých letech minulého století, ještě za jeho života.
Jedním z objevitelů jeho díla byl – jako v tolika jiných případech – staroříšský Josef Florian. Stesky na absenci českých překladů Chestertonovy poezie se stereotypně opakovaly, ale nikdo je nevyřešil tím nejprostším způsobem – překladem. Poté co Antonín Přidal v překladu Létající hospody zpřístupnil komplex vložených básní, mons. Josef Hrdlička (mj. římskokatolický biskup olomoucké diecéze) je první, kdo u nás přistoupil k vydání obsažnějšího výboru Chestertonovy originálně spirituální poezie. Knihu vydalo v roce 2004 olomoucké nakladatelství Matice Cyrilometodějská.
V Chestertonově poezii postřehne přítomnost teologického smyslu v nejedné, ba téměř v každé jeho básni i laický čtenář. Platí to zcela samozřejmě i o nejrozmarnějších burleskách, jako je například Víno a voda, jejíž refrén – „proti vodě nemám nic, jen ve víně ji nemám rád“ – naprosto není pouhým pijáckým bonmotem, nýbrž osobitým vyjádřením základní Chestertonovy myšlenky, která proniká celým jeho dílem: je to obrana Stvoření proti znehodnocování, urážce, pomluvě a lživému ostouzení, oproti opovrhování Božími dary v jakékoliv podobě a jakýmkoliv způsobem. Chesterton v běžných, všedních, obvyklých gestech a skutcích objevuje leckdy dobrodružně-duchovní jádro; ví, že neexistuje abstraktní spiritualita – existuje jedině v konkrétních lidských srdcích, a jedině když se v nich naplňuje, lze o ní platně hovořit. Nejnápadnější ovšem zůstává přítomnost humoru v této povýtce duchovní poezii.
Chesterton vystupuje celým svým dílem jako služebník evangelia – radostné zvěsti. Optimismus evangelia patří k jeho základní výbavě a obdařil ho radostnou tváří. „Má někdo radost? Ať zpívá Bohu chvály!“