Jiří Voskovec. Z doslovu ke knize Klobouk ve křoví. Režie Aleš Vrzák.
Účinkuje Ivan Řezáč.
Natočeno 2005 (15 min.). Repríza 6. 12. 2019 (ČRo 3 Vltava, 9:10 h.) v cyklu Esej.
17. 2. 2006
Čeští emigranti a reemigranti 1/2 (2005)
Šedá zóna 1/2 (2005)
Jiřina Šiklová. Esej socioložky. Připravila Alena Zemančíková. Režie Hana Kofránková.
Účinkuje Daniela Kolářová.
Natočeno 2005. Repríza 29. – 30. 1. 2014 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.; 2 x 15 min.) v cyklu Psáno kurzívou a 19. a 20. 11. 2014 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.) v cyklu Psáno kurzívou; 18. – 19. 1. 2018 (ČRo 3 Vltava, 9:10 h) v cyklu Esej; 14. a 15. 11. 2022 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h.) v cyklu Dopolední četba.
Lit.: Zemančíková, Alena: Jiřina Šiklová: Šedá zóna. In web ČRo 3 Vltava, 18. leden 2018 (článek). – Cit.: Esej s názvem Šedá zóna uveřejnila Jiřina Šiklová v roce 1989 v zahraničí, těsně před pádem komunistického režimu. Úhlem pohledu socioložky se podívala na strukturu české společnosti pokleslého pozdního „reálného socialismu“ a pronikavě přesně předpověděla budoucí vývoj. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Pojem „šedá zóna“ přešel z tohoto textu ústním podáním do obecného jazyka – jenom přátelé a kolegové Jiřiny Šiklové, která jako aktivní odpůrkyně komunistické totality rozhodně do „šedé zóny“ nepatřila, věděli, že autorkou toho sousloví je ona.
Šedou zónou pojmenovala vrstvu obyvatel, kteří nepatřili k vládnoucí komunistické nomenklatuře a nepožívali jejích výhod, ale také nebyli aktivními disidenty. Předpověděla, že právě tito lidé stanou na rozhodujících pozicích v novém politickém uspořádání.
Esej Jiřiny Šiklové uvádíme ve dvou dílech s přesvědčením, že posluchači budou překvapeni přesností formulací i objektivitou úsudku, vlastnostmi, kterými ovšem vynikají i další, rozsáhlejší a odborné práce Jiřiny Šiklové.
Vojkovičtí a přespolní 1/5
Dvakrát o přirovnáních (2005)
Waterloo aneb Jak to začalo a skončilo (2005)
K výročí bitvy připravila Eliška Závodná.
Premiéra 11. 6. 2005 (ČRo 2 Praha, 20:06 h.; 53 min.).
Pozn.: Bitva u Waterloo (současníky nazývaná bitvou u Belle Alliance, Napoleonem pojmenovaná bitvou u Mont-Saint-Jean) se odehrála v odpoledních a podvečerních hodinách neděle 18. června 1815 asi 20 km jižně od belgické metropole – Bruselu. Francouzská armáda císaře Napoleona I. zde utrpěla drtivou porážku od části vojsk VII. koalice evropských panovníků, reprezentované sbory anglo-batavské armády polního maršála vévody z Wellingtonu a pruským vojskem pod velením polního maršála Blüchera. Pro francouzského panovníka se bitva stala jedním z jeho posledních vystoupení v roli vojevůdce, stratéga a hlavy státu, pro Evropu znamenala ukončení napoleonských válek. Přestože se spojencům podařilo dosáhnout generálního vítězství, průběh tažení hrál spíš v jejich neprospěch. 16. května utrpěli porážky v bitvách u Ligny a Quartre-Bras a byli nuceni se odděleně stahovat k belgické metropoli. Britský maršál však druhého dne ústup zastavil a zaujal výhodné postavení na svahu v krajině kolem Waterloo, kde přes noc vyčkal útoku nepřítele. Po promarněném dopoledni pak Napoleon podnikl opakované útoky na střed jeho pozic, avšak francouzští vojáci byli za vysokých ztrát na obou stranách pravidelně obraceni na ústup. Kolem 16:00 hodin se k Britům začaly připojovat první pruské jednotky, které s přibývajícím množstvím, po necelých čtyřech hodinách tlaku na protivníkovo pravé křídlo, obrátily francouzské vojsko na útěk. I když Napoleon ve svých memoárech přičítal vinu za debakl neschopnosti svých maršálů, byla spíš souhrou desítek selhání jak císaře samotného, tak jeho podřízených, ale stejnou měrou i okolností a schopnostmi jeho protivníků.
Vzhledem ke své definitivnosti pro Napoleona a jeho sto dní trvající císařství se městečko Waterloo, v jehož blízkosti se bitva odehrála, stalo celosvětovým synonymem pro velkou porážku nebo konečný akt zásadního významu s negativními důsledky či jakékoliv fatální selhání.
(Wikipedie)
O umění jídla 1/12 (2005)
Olga a Christian 1/8 (2005?)
Jiří Berka. Milostný příběh německého důstojníka a české gymnazistky z časů Protektorátu v osmi částech. Připravil Tomáš Sedláček. Použitá hudba Originální pražský synkopický orchestr.
Připravilo Brno. (1 díl cca 30 min.)
Pozn.: Novela „Olga a Christian“ je jedním z pěti protektorátních a těsně poválečných příběhů, které Jiří Berka shrnul do knihy Ve znamení ryb.
Novelu o nenaplněném a nenaplnitelném milostném vztahu české gymnazistky a německého inženýra, posléze pilota Luftwaffe, napsal autor, jenž svou pravou identitu úzkostlivě tají. Je to bezesporu zkušený vypravěč, kterému jen s obtížemi uvěříme tvrzení, že dosud téměř (s výjimkou zahraničí) nepublikoval.
Jeho příběhu nechybí ani jímavé, ani krutě groteskní prvky, je jízlivým pozorovatelem i pečlivým a jemným psychologem. A třebaže k zaujetí čtenáře využívá osvědčených prvků (kolik jen takových milostných příběhů ve válečném koloritu jsme už slyšeli), líčení vztahu dvou společensky nerovných mladých lidí je mu prostředkem k jinému cíli.
Tím je sarkastická analýza skutečné malosti „velkého“ historického času – příběh se odehrává v protektorátní Praze v letech 1941-1942. Autor nezůstává nic dlužen oběma stranám – naivní, rozdychtěné septimánce, ani jejímu rytířskému pilotovi. Iluze, které o sobě oba dva chovají, pochopitelně nevydrží nápor války a Christianových představ o vojenské cti. Ale Olžin příběh demaskujte také slabosti české strany, a protože se většinou odehrává v Olžiných vzpomínkách v pražské kavárně při čekání na poslední rande s Christianem, autor nepomine ani příležitost vykreslit v hostech i personálu podniku komicky truchlivý obrázek drobného českého člověka v časech nástupu Heydricha do úřadu zastupujícího říšského protektora. O nic lépe ovšem nedopadá ani pohled do domácnosti Olžiných rodičů, středostavovské rodiny, žijící v zaujetí upřímné katolické víry. Milostné patálie se tedy mění v jízlivou grotesku, ale přesto příběh neztrácí svou jímavost a čistotu, navzdory ponižujícím podmínkám, v nichž se odehrává. (anotace ČRo)