Mikrokomedie. Vojtěch Steklač. Zvukový mistr Libuše Podlešáková. Natáčecí technik Daniela Sochorová. Režie Jan Fuchs.
Účinkují Jiří Krampol, Jiřina Bohdalová a Otakar Brousek I.
Premiéra 3. 8. 1998 (17 min.). Webová repríza 27. 7. 2025 (MujRozhlas, 10:25 h.) k úmrtí Jiřího Krampola.
Vydala Radiotéka, září 2025 (MP3, CR.ES.2025.231) pod názvem Dvě mikrokomedie s Jiřím Krampolem společně s mikrohrou Vzorný živnostník. Ukázka k poslechu zde.
Účinkují Jiří Krampol, Jaroslava Obermaierová, Helena Růžičková, Vilma Cibulková, Sabina Langrová, Jiřina Bohdalová.
Premiéra 17. 8. 1998.
Emil Borčin. Puvodní rozhlasová hra. Dramaturgie Oľga Duhanová. Hudební spolupráce Lýgia Vojtková. Zvuk Ĺuboš Klásek a Andrej Klimits. Režie Štefan Korenči.
Osoby a obsazení: doktor (Vladimír Jedĺovský), strážmistr (Štefan Kožka), Jakub Kušnier (Anton Korenči), Rozálie Kušnierová (Anna Javorková), Hana (Zuzana Kapráliková), Tereza (Monika Hilmerová), stařenka (Viera Topinková), Gusto (Peter Marcin), šofér (Eduard Bindas), Lazdník (Elo Romančík), žena (Mária Dacejová), hostitel (Jozef Šimonovič), hostitelka (Soňa Ulická).
Nastudoval Slovenský rozhlas Bratislava 9. 2. 1998. Premiéra 23. 4. 1998 (Slovensko 1, 20:05 h.; 34 min.). Repríza 24. 4. 1998 (Slovensko 1, 8:30 h.); 23. 3. 2013 (SRo 8 Rádio Litera), 9. 9. 2015 (SRo 2 Rádio Regina); 26. 2. 2021 (SRo Rádio Pyramída).
Pozn. 1: v Týdeníku Rozhlas (46/1998) je autor uveden jako E. Burčin.
Pozn. 2: Pôvodná rozhlasová hra – trochu tajomný príbeh s detektívnym pozadím, ktorý sa možno odohral v 50. rokoch na kopaniciach.
Lit.: anonym: Krajina v daždi. In Rozhlas a televízia 16/1998, roč 72, str. 3 (článek). – Cit.: Trochu nostalgický, trochu snový a trochu záhadný príbeh z lazov. Lekár kupuje na lazoch chalupu a pri tej príležitosti si spomenie na udalosť, ktorú zažil kedysi v päťdesiatych rokoch, keď v tom kraji začínal ako mladý lekár. Spomienka je stará a vyblednutá, zahalená do povrazov dažďa a šedých oblakov, aké sedávajú na vrchoch. Príhoda má detektívnu príchuť. Ale aby všetko bolo ešte zložitejšie, starý lazník, ktorého lekár osloví, tvrdí, že na lazoch sa podobná udalosť nikdy nestala. Ako to bolo naozaj, musí sa rozhodnúť poslucháč sám.
Vyjadrenie autora: Každý zasvätenec to bude oprávnene považovať za opovážlivosť, že na detektívne chodníčky sa dal autor, ktorý sa bez mučenia priznáva k tomu, že nemá rád tento druh literatúry, že v živote azda nedočítal jediný takýto príbeh a aké – také dotyky s detektívkou zaregistroval len cez rozhlas či televíziu. Do písania hry Krajina v daždi som sa pustil bez hlbšej teoretickej znalosti tohto žánru. Napriek tomu som ju musel napísať. Prečo, pýtate sa? Priznávam, neviem to racionálne vysvetliť. Jednoducho som sa na tento príbeh upäl. Žil som kedysi v prostredí, v ktorom mravná rigoróznosť nadobúdala často až prazvláštne podoby a medziľudské strety ponúkali pozoruhodné osudy. Aj keď – a to treba povedať – nie zasa tak tragicky vyhrotené ako v tejto hre. Skôr ako žánrová stránka ma teda fascinovala viac ľudská stránka príbehu, zasadená do konkrétnych časových i priestorových súradníc.
Vyjadrenie režiséra: Je to detektívka, ale nie klasická. Je tam síce vražda, i samovražda, ale celá hra má zvláštny slovenský kolorit a prepája sa v nej minulosť zo súčasnosťou. Jednou vetou by som povedal akčná detektívka s folklórnym nádychom.
Bertolt Brecht. Překlad Ludvík Kundera, spolupráce M. Steffinová. Hudba Josef Berg. Dramaturg Dalibor Chalupa. Režie Vladimír Vozák.
Osoby a obsazení: Osoby a obsazení: Lukullus, římský vojevůdce (Štěpán Zemánek), Mluvčí posledního soudu (Otakar Dadák), Soudce zemřelých (Arnošt Navrátil), Učitel (Jiří Dušek), Kurtizána (Helena Kružíková), Pekař (Karel Hospodský), Prodavačka ryb (Vilma Nováčková), Sedlák (Josef Somr), Král (Josef Karlík), Královna (Eva Kubešová), Panna s tabulí 1 (Jiřina Prokšová), Panna s tabulí 2 (Eva Vosáhlová), Otrok se zlatým bůžkem 1 (Zdeněk Kampf), Otrok se zlatým bůžkem 2 (Jiří Tomek), Legionář 1 (Karel Šebesta), Legionář 2 (Karel Fajt), Lukullův kuchař (Rudolf Chromek), Muž s třešňovým stromkem (Stanislav Zindulka), Mrtvolný hlas (Miloš Hájek), Stará žena (Anděla Novotná), Trojhlas (Dagmar Pistorová), Stín 1 (Josef Štefl), Stín 2 (Bohumil Slezáček), Hlasatel (Bohuš Smutný), Děvče 1 (Jana Hliňáková), Děvče 2 (Milada Brožová), Kupec 1 (Václav Kyzlink), Kupec 2 (Stanislav Fišer), Žena 1 (Markéta Rauschgoldová), Žena 2 (Libuše Billová), Plebejec 1 (Pavel Kunert), Plebejec 2 (Karel Adam), Kočí (Miloš Chmelař), Voják 1 (Oldřich Celerýn), Voják 2 (Jaroslav Dufek), Voják 3 (Dobroslav Čech), Voják 4 (František Vicena), Voják 5 (Bedřich Synek) a další.
Nastudovalo Brno 28. 1. 1960 (57 min.). Obnovená premiéra 13. 9. 2011 (ČRo 3 Vltava, 21:30 – 22:31 h.).
Pozn.: Hra byla napsána 1939 na zakázku švédského rozhlasu, nebyla však jím realizována. V roce 1940 ji nastudovalo Radio Beromünster (Švýcarsko).
Lit.: –hh- (= Hložková, Hana): {Lukullův výslech} (anotace). – Cit.: Lukullův výslech německého dramatika Bertolta Brechta se odehrává na půdě starověkého Říma. Jeho ulicemi právě projíždí velkolepý smuteční průvod, aby uctil památku právě zesnulého vojevůdce Lukulla. Pompézní akt kolorují oficiální komentáře pořadatelů, ale i prosté výpovědi obyčejných obyvatel země. Ve stejné době stojí zesnulý dobyvatel Lukullus před výslechem, po kterém se rozhodne, má-li nárok vstoupit do říše blaženosti nebo bude svržen do podsvětí. Brechtova hra se zaměřuje na problematiku skutečných zásluh o veřejné blaho a na iluzi o prospěšných činech. Pomocí zcizovacích efektů – v této hře komentářů lidí zúčastněných na oslavě organizované státem – vytváří kontrast k „soudnímu dramatu“, které se odehrává mimo pozemský svět. Důležitou součástí inscenace Vladimíra Vozáka, kterou natočil v roce 1960 v brněnském studiu Českého rozhlasu, jsou opulentní hudební a pěvecké party skladatele Josefa Berga. V hlavních rolích inscenace účinkovali Otakar Dadák, Štěpán Zemánek a Arnošt Navrátil.
David Herbert Lawrence. Překlad Martin Hilský. Technická spolupráce Marie Kantorová a Michal Žák. Úprava a režie Miroslav Buriánek.
Účinkují Monika Švábová, Jindřiška Orhová-Kikinčuková, Milan Vlachovský, Martin Stránský, Jindřiška Cerhová-Kikinčuková.
Nastudovala Plzeň (25 min.). Repríza 24. 4. 2017 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.) v cyklu Noční bibliotéka.
Pozn.: Dvě staropanenské sestry, jejich na smrt nemocný otec a jeho adoptivní syn jsou hlavními postavami rodinného dramatu, které se odehrává v malém průmyslovém městečku v Anglii na počátku 20. století.
Mikrokomedie. Jiří Just. Režie Jan Fuchs.
Účinkují Jaroslava Obermaierová, Jaroslav Kepka, Jiří Ptáčník.
Natočeno 1998. Premiéra 19. 10. 1998 (ČRo 2 Praha, 14:20 – 14:40 h.).
Komedie o mužích, kteří i v plamenech zůstali chladní. George S. Kaufman. Překlad a úprava Josef Červinka. Improvizace na housle Jiří Litoš. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Josef Červinka.
Osoby a obsazení: Ed (Jan Kraus), Bob (Jiří Ornest), hotelový poslíček (Jaroslav Kepka), hasiči (Antonín Molčík a Petr Klíma).
Natočeno 1998. Premiéra 22. 10. 1998.
Osoby a obsazení: ženich (Kamil Halbich), nevěsta (Hana Ševčíková), manžel (Jiří Ornest), manželka (Daniela Kolářová), stařeček (Stanislav Fišer), stařenka (Luba Skořepová).
Natočeno 1998.
Pozn.: Tři miniatury o třech manželských dvojicích. Vysíláno i samostatně pod názvy Nejlepší přítel člověka, Od desíti k pěti a Není nad slanečky.
Milan Navrátil. Rozhlasová pohádka. Hudba Petr Mandel. Zvuk Tomáš Gsöllhofer. Zvuková spolupráce Petr Šplíchal. Produkce Dana Dudová. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Karel Weinlich.
Osoby a obsazení: vypravěč (František Němec), vypravěčka (Eliška Balzerová), Alíbaba (Boris Rösner), Alíbabova žena (Eva Horká), Mardžána (Sylva Sequensová), Kásim, Alíbabův bratr (Alois Švehlík), Kásimova žena (Marie Kalubová), vůdce loupežníků (Josef Somr). Dále účinkují Jan Maršálek, Ivan Gübel, Antonín Hardt, Mirko Musil a Ladislav Brothánek.
Natočeno v roce 1995 (55 min.). Repríza 30. 1. 2015 (Rádio Junior); 13. 1. 2018 (Rádio Junior, 20:00 h.); 25. 10. 2020 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); 16. 4. 2025 (ČRo Rádio Junior, 13:00 h.) v cyklu Velká pohádka.
Lit.: anonym: Alíbaba, loupežníci a chytrá Mardžána. In web ČRo 2 Praha, 25. říjen 2020 (článek). – Cit.: Nesmrtelný příběh z Tisíce a jedné noci, ve kterém Alibaba a jeho chytrá služebnice Mardžána přelstí hloupé loupežníky. (…)
Dávno pradávno, kdy ještě čáry a kouzla provázely běh lidského života, žili v Persii dva bratři, Kásim a Alíbaba. Zatímco první si vzal za ženu dceru bohatého kupce a vyženil zlatnický krám, druhý má chudou manželku, hubenou jako lunt, a je bez peněz. Rozhodne se proto zbohatnout prodejem dřeva a odjede do dalekého lesa kácet stromy. Při práci však najednou spatří čtyřicet strašných jezdců – bandu lupičů, kteří si do nedaleké jeskyně schovávají měchy a pytle plné uloupených věcí. Jaké heslo je klíčem k otevření zázračné jeskyně s poklady? Jak Mardžána obelstí loupežníky?
Co poslouchat při běhu nebo jako kulisu v práci?
Roman Sikora. Dramaturg divadelního provedení Petr Oslzlý. Režie divadelního čtení Ján Zavarský. Redaktor Tomáš Sedláček. Zvuk Zdeněk Janoušek. Režie rozhlasového záznamu Jaromír Ostrý.
Osoby a obsazení: Pierot (Michal Bumbálek), Kreon (Petr Oslzlý), Antigona (Dita Kaplanová), Isména (Gabriela Ježková), Euridiké (Alena Ambrová), Haimon (Radim Fiala), ředitel hřbitova, Lokaj 2 a scénické poznámky (Vladimír Hauser), vypravěč (Pavel Zatloukal). Úvodní slovo Petr Oslzlý a Tomáš Sedláček.
Rozhlasová rekonstrukce scénického čtení z Divadla Husa na Provázku (v rámci festivalu Divadlo v pohybu „98).
Natočeno 22. 9. 1998 během jedné nahrávací frekvence (cca 4-6 hodin). Premiéra 1. 10. 1998 (Praha, Večerní klub, 23:10 – 24:00 h.; 50 min.).
Pozn. od Martina Janouška: Jenom drobná oprava a upřesnění. Ono úvodní slovo nebo spíše jakýsi rozhovor vysvětlující pozadí a formát scénického čtení s Petrem Oslzlým nevede režisér Jaromír Ostrý, ale rozhlasový autor pořadu a jeho redaktor Tomáš Sedláček. Smetení Antigony byl poslední příspěvek brněnského studia do rozhlasového cyklu Večerní klub, v němž se uváděly pořady, které se jinak velmi těžce zařazovaly do programového schématu. Mnohé pořady v tomto cyklu byly více méně dokumentární záležitosti. Brněnské studio do tohoto cyklu mimo jiné přispělo i rekonstrukcí inscenace Něžná z Divadla v 7 a půl, Lišák je lišák – Petr Váša a jeho fyzické básnictví, nebo Komediograf v éteru – střihový pořad představení Luboše Baláka, aj.
Lit.: Syrovátka, Tomáš: Rozhovor – Roman Sikora. In web Dilia, 18. 11. 2005 (rozhovor). – Cit.: V čem je Smetení Antigony jiné než ostatní hry o Antigonách? Kdo je pro tebe autoritou coby dramatik? Bránil by ses např. přirovnání k německému expresionismu?
V čem je jiná, to je těžké říci. Ve všem a v ničem. Opravdu nevím. Objevují se tady témata, kterými jsem posedlý a která se v dalších hrách vracejí. Co ji ale opravdu odlišuje je nejspíš to propojení monologických pasáží s groteskními dialogickými výstupy. A ty travestie a zkomoleniny antických mýtů. Ta nedořečenost témat, otevřenost. To nejspíš.
Lit.: Šmerdová, Štěpánka: Parafráze Sofoklovy Antigony v české dramatice 90. let 20. století. Brno: Masarykova univerzita, 2020 (bakalářská práce). – Cit.: (…) Bakalářská práce Parafráze Sofoklovy Antigony v české dramatice 90. let 20. století se zabývá dvěma parafrázemi klasického antického mýtu o Antigoně, které vznikly v českém prostředí. První z nich je hra Romana Sikory Smetení Antigony, druhou rozhlasová hra Přemysla Ruta Polygoné. První část práce je část teoretická, která pojednává především o Antigoně, dramatu od antického dramatika Sofokla, pojetí mýtu této hrdiny a jejími dalšími zpracování v české dramatice. Druhou částí je část analytická, zabývající se již dvěma zmíněnými dramatizacemi. Poslední část slouží jako shrnutí celé práce a objasnění rozdílu mezi původní předlohou a jejími dvěma parafrázemi.
Lit.: Drozd, David. Sikorovo Smetení Antigony – Pokus o postmoderní tragédi. Kontext(y) : litteraria, theatralia, cinematographica : sborník katedry teorie a dějin dramatických umění. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006, roč. 5, č. 1, s. 125-130, 5 s. ISSN 1212-1207.
Powered by WordPress