Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

17. 12. 2005

Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludrácký trojlístek (1986)

Filed under: Rozhlasové hry — beatman @ 20:31

Johann Nepomuk Nestroy. Kouzelná fraška se zpěvy. Přeložil Bohumil Mathesius. Texty písní Ivan Wernisch, hudba Miroslav Kořínek. Rozhlasová úprava Jarmila Konrádová. Dramaturg Jan Vedral. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: Klížil, truhlář (Vlastimil Hašek), Jehlička, krejčí (Viktor Preiss), Knejp, švec + Hilaris, kouzelnický syn (Miroslav Středa), Lumpacivagabundus (Vladimír Brabec), mistr Hoblík + Stellaris, vládce kouzelné říše (Milan Neděla), Pepi + víla Amorosa (Iveta Dušková), Mystifax, starý čaroděj a kočébr (Zdeněk Martínek), hostinský (Vladimír Krška), Soudek (Oldřich Janovský), hospodyně u Hoblíků (Božena Böhmová), Štrudl (Svatopluk Skládal), paní Palpiti (Slávka Budínová), Camilla + víla Fortuna + Rézinka (Helena Friedrichová), Laura + Kačenka (Taťjana Medvecká), Korouhvička (Dalimil Klapka), Luftík (Jindřich Hinke) a další.

Natočeno v roce 1986 (75 min). Premiéra 9. 1. 1987 (Praha). Repríza 30. 7. 2011 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 22. 7. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 11. 12. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Tomáš, Jiří – Rozhlasový Nestroy. In Rudé právo, 14. 1. 1987, s. 5 (recenze).Tomáš, Jiří - Rozhlasový Nestroy. In Rudé právo, 14. 1. 1987, s. 5 (recenze).

Lit.: jw: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludrácký trojlístek. In: Týdeník Rozhlas, roč. 6, č. 52, s. 24 (K divadelní tvorbě a hereckému působení Johanna Nepomuka Nestroye při příležitosti uvedení rozhlasové adaptace jeho frašky Zlý duch Lumpacivagabundus).

Lit.: Venclová, Renata: Johann Nepomuk Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludrácký trojlístek. In web ČRo 3 Vltava, červenec 2011 (článek + ukázka k poslechu). – Cit.: V kouzelné frašce Johanna Nestroye Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludrácký trojlístek pátrají tři věrní braši po pravé blaženosti. Co jim pomůže více – štěstí mocné vládkyně Fortuny nebo láska ochranitelky Amorosy?

Po několikaletém putování se v roce 1831 Johann Nepomuk Nestroy nastálo usadil v populárním Divadle na Vídeňce, aby tu jako herec a dramatik bavil vídeňské publikum skoro třicet let. Napsal přes osmdesát her a ve většině z nich si i zahrál. Dodnes je z nich patrno, že si oblibu obecenstva získaly především živým, ironickým a často velmi aktuálním slovním vtipem. Řeč Nestroyových postav je plná paradoxů, v dialozích se šermuje bonmoty, které zlidověly do podoby okřídlených citátů. Jako dramatik i herec pěstoval Nestroy ve svých hrách také monology (ve zveršované a zhudebněné podobě také kuplety), v nichž se obracel přímo k publiku a přes zákaz dobové cenzury je využíval k aplaudovaným extempore.
 
Oč větší invenci věnoval Nestroy jazykové stránce svých her, o to méně se zdržoval s vypracováním jejich dějové linky. Děj Nestroyových komedií často není příliš originální, dramatik se opíral se o starší předlohy, využíval pohádkové motivy, i známá schémata z lidové víděňské frašky.

To platí bezesporu i pro komedii z roku 1833 Zlý duch Lumapcivagabundus aneb Ludrácký trojlístek, jednu z Nestroyových nejúspěšnějších her. Tři svobodní mládenci truhlář, švec a krejčí vedou lehkomyslný život plný zahálky a často nad poměry svých skromných živností. Ani jeden z nich se nechce usadit a vést spořádaný rodinný život, za všechno může zlý duch Lumpacivagabundus, který má povedený trojlístek ve své moci. Naštěstí zasáhne král duchů Stellaris a za pomoci víly Fortuny a Amorosy přivede tři brachy do chomoutu i ke štěstí.
 
Rozhlasovou inscenaci Nestroyovy komedie natočil v roce 1986 režisér Jiří Horčička s Vlastimilem Haškem, Vikorem Preissem a Miroslavem Středou v hlavních rolích. Na Českém rozhlase 3 – Vltava ji vysíláme v rámci letního cyklu Divadelní komedie z německé jazykové oblasti. 

Žlutý kůň aneb příběhy ze zlatokopeckého tábora 1/5 (1967)

Filed under: Četba na pokračování — beatman @ 20:29

A. M. Chisholm. Četba na pokračování. Překlad Josef Vorel. Připravil Ivan Osvald. Režie Olga Valentová.

Účinkují Miloš Kopecký a Rudolf Deyl ml.

Natočeno v roce 1967 (5 x 30 min.).

Obsah: 1. Jak se vzdělávat v písmu, 2. Jak se adoptuje otec, 3. Jak se slušně pobavit, 4. Jak se ženit a nebo taky ne, 5. Jak se nesmí žertovat s ženami.

Zlatá reneta 1/4 (1988)

Filed under: Četba na pokračování — beatman @ 20:26

František Hrubín. Četbu na pokračování připravil Ivan Kruis. Stereofonní scénář Hana Milenová a Hana Kofránková. Hudební improvizace Jiří Strohner. Režie Hana Kofránková.

Účinkují Luděk Munzar, Eduard Cupák, Daniela Kolářová, Simona Stašová, Růžena Merunková, Petr Pelzer, Petr Haničinec, Helena Friedrichová, Jan Kotva, Bohumil Švarc ml., Drahomíra Fialková a Jiří Bruder.

Natočeno 1988. Premiéra (?) 2. dílu 18. 2. 1989 (Vltava, 19:55 – 20:25 h.); 4. dílu 4. 3. 1989 (Vltava, 20:00 – 20:25 h.) v rámci cyklu 3 x 60, a to stereo.

Zkrocení zlé ženy (2000)

Filed under: Rozhlasové hry — beatman @ 20:24

William Shakespeare. Komedie. Překlad Martin Hilský. Úprava a dramaturgie Jana Paterová. Hudba Miki Jelínek.
Režie Markéta Jahodová.

Osoby a obsazení: Baptista Milola, bohatý měšťan z Padovy (Viktor Preiss), Vincentio, bohatý měsťan z Pisy (Karel Pospíšil), Petruchio,veronský šlechtic (Otakar Brousek), Gremio, Biančin nápadník (Ladislav Frej), Hortensio, Biančin nápadník (Martin Zahálka), Tranio, sluha Lucentiův (David Novotný), Biondello, Lucentiův sluha (Ota Jirák), Grumio, sluha Petruchiův (Ladislav Mrkvička), Curzio, sluha Petruchiův (Antonín Molčík), Nathan, sloužící Petruchiův (Radim Vašinka), Filip, sloužící Petruchiův (Matěj Dadák), Josef, sloužící Petruchiův (Jindřich Hinke), starý pán (Rudolf Pellar), Kateřina (Barbora Hrzánová), Bianca (Andrea Elsnerová), Lucentio, Vincentiův syn (Tomáš Petřík), vdova (Vlasta Žehrová), krejčí (Stanislav Zindulka), kloboučník (Miloš Rozhoň) a sluha Baptistův (Tomáš Racek).

Natočeno 2000. Premiéra 1. 1. 2001 (102 min.). Repríza 21. 8. 2010 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 27. 2. 2016 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.).

Lit.: anonym: William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy. In web ČRo 3 Vltava, srpen 2010 (anotace). – Cit.:

To si dám líbit! Do toho, ať hrajou!
A ať to pěkně koukaj zkomedit!
Co že to bude? Ňáký šprťouchlata?
Hra se vším všudy. Prý i se zápletkou.

Se říká v úvodu Shakespearovy komedie Zkrocení zlé ženy (překlad Martin Hilský).

I když shakespearologové vedou spory o tom, zda Zkrocení zlé ženy je či není vůbec první komedií velkého alžbětinského dramatika, není to podstatné. K nejranějším Shakespearovým komediím sice Zkrocení patří, ale prozrazuje už pero skutečného mistra.
 

Italská Padova je zde kulisou pro originální milostné zápolení dvou silných osobností, Petruchia a Kateřiny, které se vymykají z konvencí své doby. Jejich souboj je plný vtipných nápadů a osobitého humoru, ale i pochopení, hlubokého citu a vzájemného respektu. Svéráznou ústřední mileneckou dvojici, která se vzájemně zkrotí láskou, tentokrát ztvárnili Barbora Hrzánová a Otakar Brousek ml. Inscenaci z roku 2000, která uzavírá naši přehlídku britské komedie, si můžete poslechnout 21. srpna ve 14 hodin.

Život na Mississippi 1/10 (1981, 2018)

Filed under: Četba na pokračování,Mluvené slovo na zvukových nosičích — beatman @ 20:22

Mark Twain. Překlad Josef Pospíšil. Připravil Zbyněk Ungr. Dramaturgie Dagmar Jaklová-Oravová. Režie Miroslav Buriánek.

Účinkuje Josef Vinklář.

Nastudovala Plzeň (?) v roce 1981. Repríza 1. dílu 11. 6. 2006 (Vltava, 0:05 h.); 4. dílu 29. 1. 2024 (ČRo Pohoda, 12:00 h.). Repríza 1. dílu 13. 8. 2025 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Vydala Radiotéka 1. 8. 2018 (MP3).

Obsah: 1. Chlapecká touha Jaká byla vaše dětská touha? Pirát, potulný zpěvák i klaun. To byly chlapcovy touhy kým se stát. S příchodem dospělosti se přikrčily a vybledly. Jedna ale zůstala stejně zářivá a lákavá, stále způsobující rozechvění po celém těle. Nad řekou se zvedá šedavý oblak kouře. Nese s sebou vůni dobrodružství i předtuchu neznámých dálek a krajů, co narušují otupělost opakujícího se rána. Spící město z jeho dřímot vytrhne jediný výkřik. Parník jede! – 2. Zkušenosti mladého kormidelníka Chlapec ví kam plout, přál by plavit se za obzor, proplout až k pramenům Amazonky, prozkoumat její břehy. Plavební brány se ale otvírají před dolary. Cestu nevzdává, jen odkládá, stará bárka brázdící vody mezi St. Louis a New Orleans může mnohé nabídnout, dveře do kormidelní kajuty se pootvírají, tak držte kurz! Prvním krokem je sehnat si tužku a zápisník. Ke kormidlu totiž vede jen jedna cesta a tou je znát řeku Mississippi nazpaměť. – 3. Odvážný skutek. Pluje-li se proti proudu, nízký stav vody ani tma nejsou překážkou. Pluje-li se po proudu, je vše jinak. Loď nesená proudem se stává takřka bezmocnou. Pro zastavení se zvoní třikrát, teď zvonec zůstává tichý, noc se blíží a loď hnána proudem pokračuje dál, stejně tak chlapcův výcvik. Stavovská pýcha kormidelníků překonává pýchu králů, opravdový kormidelník nosí řeku Mississippi v srdci i v hlavě. Je si vědom, že je nutné znát bezchybně její tvar. Ale co potom, když se tvar změní? – 4. Co potřebuje kormidelník. Na řeku padla noc, její temnota pohlcuje a přetváří, naznačuje a mění. Spolehnutí má kormidelník často jen na svůj úsudek, to je věc rozumu. A pak je tu odvaha. Ta je budována postupně. Pro začátek jí stačí krapet, uhlík pak vhodit do výhně a rozfoukat v plameny. Ruce pevně svírající kormidlo neznají zaváhání, neotřesitelná důvěra je znakem kormidelníků a není nikdo, kdo by ji jim mohl vzít. Chlapec pokračuje ve svém výcviku, naučit se náročnému povolání kormidelníka, což zprvu působilo nemožně, se mu začíná dařit. Chlapec už není dítětem, chce teď u kormidla stát. Tak ať se ukáže. – 5. Katastrofa. Vzpomínka stará dvacet let, snad i víc, dvě dlouhé řady těl opařené k nepoznání leží v nemocnici ve městě Memphis. Žijí, ale řada řídne, na nosítkách jsou postupně odnášeni vybraní pacienti do místnosti, z které není návratu. A přesto v nemocnici je jen zlomek těch, co ještě včera plavili se po řece Mississippi. Bylo šest hodin ráno, loď Philadelphia se šinula vpřed na poloviční chod, signální zvonec se rozezněl. To kormidelník zavelel plnou parou vpřed. – 6. Cestování inkognito. Kde jsou lokály plné hlučných námořníků se svým vodou vycepovaným chováním, kde jsou plavčíci se svým drsným slovníkem, kde jsou obchodníci prodávající na nábřeží a kampak se poděli někdejší dřevaři? Dřív bylo chlapci o jednadvacet let méně a paroplavba byla na svém vrcholu. Při návratu do St. Luis autor porovnává minulé s přítomným, ukazuje na nové čtvrti a připomíná si dřívější podobu města. Teď jsou tu obchodní třídy, výškové budovy i lesní park. – 7. Mé inkognito prasklo. Falešné jméno se rozplynulo v dým někde mezi St. Luis a Memphisem. Déle nevydrželo, v kormidelní budce pustilo se chlapce a zmizelo za obzor. Chlapec měl svůj sen, odplout po řece parníkem. To se mu povedlo, má splněno a teď vzpomíná na to, co dávno odnesla voda. Potkává staré známé kormidelníky i svého mistra od fochu pana Bixbyho. – 8. Dům mého dětství. V osmém díle se seznamujeme s domem chlapcova dětství. Tady se narodil. V hlavě obrázek stvořený očima dítěte se v mnohém rozchází se skutečností. Řada staveb chybí a o to víc jich přibylo, lidé zestárli a odešli, nahradili je noví. Je to návrat po 29 letech domů. Ve vyprávění se opět přeneseme do chlapcova dětství, kdy se koupal s kamarády v bahnité zátoce. Hrálo se, kdo vydrží pod vodou nejdéle. Čistá hra, když je někdo poctivý. Jen ten den se nehrálo fér. – 9. Krevní msta a jiné věci. Jak může být děvčátko babičkou? Zatímco vy jste stárli, vaši přátelé v tomto ohledu nezaháleli, nenechali vás v tom a stárli s vámi. Zestárl sedlář, zestárl i místní truhlář, prý lhář, ale kluk mu věřil a loveckého nože připnutého u pasu se upřímně bál. Stárnutí se snad nejvíc podepsalo na dobrých lidech. Zdá se, že být dobrý není snadné. Rodné město vyvolá další vzpomínku. – 10. Úvahy a závěry. Poslední díl je věnován řece Mississippi, ta je vykreslena všemi možnými přídavnými jmény s předponou nej. Vypravěč zasadí rok 1542 do barvitého obrazu světových dějin. Zatímco v Americe v tomto roce první běloch uviděl řeku Mississippi a nechal o tom zmínku, v Evropě schne barva na Michelangelově Posledním soudu v Sixtinské kapli, Marie Stuartovna se chystá přijít na svět a císař Karel V. tvoří historii. Cesta parníkem končí v St. Paul, městě vzdáleném 2000 mil proti proudu od New Orleans.

Pozn.: „Když jsem byl malý chlapec, ovládala mne a moje kamarády z našeho městečka na západním břehu Mississippi jedna neutuchající touha: stát se členem posádky na parníku,“ vzpomíná po letech Samuel Clemens. Jméno tohoto muže asi většině z nás nic neříká, zato jeho literární pseudonym Mark Twain zná celý svět. (anotace)

Ženský boj (1971)

Filed under: Rozhlasové hry — beatman @ 20:17

Václav Kliment Klicpera. Klasická komedie. Rozhlasová úprava Jarmila Hrubešová. Hudbu složil a řídí Jiří Váchal. Dramaturg Jaromír Ptáček. Režie Jana Bezdíčková.

Osoby a obsazení: Storoh, sudí na Krkonoších (Jaroslav Moučka), Božena, jeho choť (Jana Dítětová), Babuše (Nelly Gaierová), Smilina (Viola Zinková), Libomira (Jaroslava Pokorná), Dojka (Milena Šebestová), Silka (Jaroslava Obermaierová), stráž (Věra Havlatová), Halák (Soběslav Sejk), Rapota (Ivo Gübel), Hruba (Svatopluk Skládal), Slavoš (Bořivoj Navrátil) a Zvykoš (Jan Kotva).

Natočeno v roce 1971. Premiéra 29. 3. 1971 nebo 1. 1. 1972 (Praha, 16:30 – 17:30 h.). Repríza 3. 12. 2006 (ČRo 2 Praha, 20:30 h.); 31. 12. 2016 (ČRo 2 Praha, 13:00 h) v cyklu Rozhlasová hra pro celou rodinu (!).

Pozn: Jiné prameny  uvádějí jako úpravkyni Jarmilu Chloubovou (dívčí jméno?).

Lit.: Hubička, Jiří: Rozhlasový rok – Ženský boj – V. K. Klicpera 1971. In web ČRo Archiv, 29. 3. 2013 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Na konci března (bylo tomu přesně 29.) roku 1971 mělo v rozhlase premiéru nastudování komedie Václava Klimenta Klicpery Ženský boj.

Tato hra, jakkoli ji její autor napsal už v roce 1827, přináší věčné a stále platné téma sporů mezi ženským a mužským světem. Je přirozené, že pohled na emancipaci obou pohlaví byl na začátku 19. století značně odlišný, nežli je pohled našich současníků, podstata však zůstává stejná – jsou to povětšinou ženy, jež se cítí (a honem dodávám – velmi často právem) muži podceňovány a odstrkovány.

Je tomu tak i Klicperově hře, v níž se muži jedné podkrkonošské obce usnesou, že ženám svěří nošení dříví z lesa. Ženy se přirozeně vzbouří. Do jejich čela se postaví manželka místního soudce Bořena.

Žena Oscara Wildea (2005)

Filed under: Radiodokument — beatman @ 20:16

Marusa Kreseová. O lásce a slepé shovívavosti Constancie, dvojím životě Oskara a o nesnadném osudu jejich dětí Cyrila a Vyvyana. Redaktor Zdeněk Bouček.

Natočeno v roce 2005.

Zahradníkův pes (1993, 2024)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Rozhlasové hry — beatman @ 20:14

Lope de Vega. Klasická komedie o lásce a žárlivosti. Přeložil Emanuel Frynta. Rozhlasová úprava Jana Weberová. Scénická hudba Vladimír Popelka. Natáčecí technik Markéta Košťáková. Zvukový mistr Miloš Kot.  Spolupráce Vítězslava Fryntová. Dramaturgie Jarmila Konrádová. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: Diana, hraběnka z Belfordu (Jana Preissová), Teodor, její sekretář (Václav Postránecký), Tristan, jeho sluha (Ivan Řezáč), Marcela, hraběnčina komorná (Taťjana Medvecká), Dorothea, hraběnčina komorná (Helena Friedrichová), Anarda, hraběnčina komorná (Miluše Šplechtová), Otavio, majordom (Zdeněk Řehoř), Fabio, komorník (Miroslav Středa), Markýz Ricardo (Jiří Plachý), Celio, jeho sluha (Stanislav Bruder), Hrabě Federico (Petr Svoboda), Leonido, jeho sluha (Jindřich Hinke), Hrabě Ludovico (Martin Růžek), Camilo, jeho sluha (Miloš Rozhoň) a Páže (Iveta Dušková).

Natočeno v roce 1993. Repríza 12. 9. 2020 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.; 86 min.) v cyklu Sobotní drama.

Vydala Radiotéka, duben 2024 (MP3, CR.ES.2024.165). Ukázka k poslechu zde.

Lit.: Velíšek, Martin: Lope de Vega: Zahradníkův pes. Jana Preissová a Václav Postránecký v klasické komedii o lásce a žárlivosti. In web ČRo 3 Vltava, 12. září 2020 (článek). – Cit.: Když hraběnka Diana zjistí, že jejího sekretáře Teodora miluje komorná, sama naplno propadne dosud skrývanému citu. Již tak ošemetnou situaci dále komplikují nápadníci paní hraběnky a také neurozený původ Teodora. Vše nakonec dokáže vyřešit sluha Tristan.  (…)

Lope de Vegova komedie El perro del hortelano (Zahradníkův pes) z roku 1613 si do názvu dala část španělského rčení, které v češtině nemáme: „Zahradníkův pes zelí nežere, ale nikoho k němu nepustí“. Stejně jako Španělé ale víme, že závist vládne světem a že o žárlivosti to jistě platí též.

Lope de Vega byl autorem mimořádně univerzálním a neobyčejně plodným. Prožil bohatý, vzrušující život, proměnlivý a dobrodružný – stačí si připomenout, kým vším byl: sluha ávilského biskupa, univerzitní student, voják, hraběcí sekretář, milenec mnoha žen, kajícník přijímající kněžské vysvěcení (a jako takový plodící další nemanželské dítě s vdanou ženou). O to víc je udivující rozsah díla, které po sobě nechal. Jeho současník Peréz de Montalbán tvrdí, že jich napsal 1800, sám Lope de Vega o sobě říká, že napsal patnáct set veršovaných komedií. Dochovalo se 426 her a 42 autos. Kromě toho ovšem napsal Lope de Vega několik novel a románů, množství lyrických básní a řadu dalších příležitostných spisů.

Komedie Zahradníkův pes vznikla podle sedmé povídky pátého dne Boccacciova Dekameronu a jejím tématem je vedle lásky také žárlivost, žárlivost sžíravá a směšná. (…)

Vyprávění ze Staré Rusi 1/15 (2001)

Filed under: Četba na pokračování — beatman @ 20:12

Vladislav Stanovský a Jan Vladislav.
Mužický dekameron aneb Veselé i truchlivé příběhy, povětšině milostné. Dramatizace Stanislav
Migda. Režie Hana Kofránková.

Účinkují Josef Somr, Antonín Molčík, Stanislav Zindulka, Michal Zelenka, Jana
Paulová, Václav Vydra III., Lukáš Hlavica a další.

Natočeno v roce 2001.

Část 1. 28:16 – Část 2. 25:22 – Část 3. 25:01 – Část 4. 27:16 – Část 5. 29:05 – Část 6. 25:48 – Část 7. 27:19 – Část 8. 27:07 – Část 9. 27:15 – Část 10. 28:47 – Část 11. 27:58 – Část 12. 27:36 – Část 13. 26:51 – Část 14. 26:54 – Část 15. 26:59 min.

Vražda v Mariánských lázních (1994)

Filed under: Radiodokument — beatman @ 20:09

Karl Braun. Dokumentární pásmo bavorského rozhlasu o smrti Theodora Lessinga v roce 1933 na československém území. Přeložil Evžen Turnovský. Redaktor Zdeněk Bouček. Režie Jan Tůma.

Účinkují Karel Pospíšil (četba Lessingových statí), Josef Velda a Jiří Holý.

Natočeno v roce 1994 (58 min).

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress