Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

24. 11. 2005

Tankový prapor 1/? (1968)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 14:58

Josef Škvorecký. „Vybrané kapitoly z knihy sice před časem napsané, ale teprve nyní vydávané.“ Připravil a vybral Arno Linke.

Čte Miroslav Horníček.

Natočeno 1968. Premiéra 3. dílu 10. 6. 1968 (Praha, 17:30 – 18:00 h.)

Pozn.: Smazáno. Úryvek (příprava závěrečného večírku) dochován v rámci 10. dílu cyklu Slabikář padesátky (1969). (more…)

Zmatek kolem Lydie (1959)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 14:57

Richard Brinsley Sheridan (komedie Rivalové). Hudební rozhlasová komedie. Podle klasického námětu napsal Benda Josef (= Josef Škvorecký a Lubomír Dorůžka). Hudba Zdeněk Jonák. Zpívá Malý sbor Státního hudebního divadla v Karlíně, orchestr řídí Jan Frýda. Hudební režie Bohumil Čipera. Redaktor Jiří Aplt. Režie Jaroslav Burian.

Osoby a obsazení: Bob Acres (Josef Chvalina), Tomáš, sluha (Václav Trégl), Sir Anthony Absolute (František Kreuzmann), Faukland (Jiří Robert Pick), kapitán Jack Absolute, syn (Otakar Brousek I.), Sir Herkules (Oldřich Musil), Filip, sluha (Vladimír Brabec), David, sluha (František Filipovský), paní Malapropová (Ljuba Hermannová), Julie Melvillová (Viola Zinková), Lydie Languisová (Jaroslava Adamová), Lucy, komorná (Alena Kreuzmannová), úvod (Zdenka Procházková).

Natočeno 1959. Premiéra 25. 7. 1959 (Praha II, 19:30 h.; 130 min.). Obnovená premiéra 14. 7. 2012 (ČRo 3 Vltava, 14:00 – 16:10 h.).

Pozn.: Škvoreckým a Dorůžkou upravený text měl i svou televizní premiéru 13. 12. 1961 – televizní úprava Julius Tschorn, kamera Adolf Navara, zvuk Jiří Kanzelsberger, režie Rudolf Vedral. Účinkují Felix le Breux, Jiří Vala, Miloš Zavřel, Jiří Vršťala, Oldřich Musil, Rudolf Pellar, Jiří Pleskot, Jan Šmíd, Ljuba Hermannová, Blažena Holišová, Věra Vlková, Alena Kreuzmannová.

Lit.: Hnilička, Přemysl: Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Sheridanovi Rivalové v rozhlasově hudebním hávu. In Týdeník Rozhlas 52-1/2018-2019, s. 28 (článek). – Také dostupné na Panáčkovi.

Lit.: Hnilička, Přemysl: Lahůdky i kostlivci z archivu. In web Týdeník Rozhlas 32/2012 (recenze). – Cit.: Je léto, a tak přichází období repríz z archivu. Aby ne – jsou dovolené, a tak je věčná škoda plýtvat premiérami, které zaujmou spíše v říjnových plískanicích. Jenže pro fanouška rozhlasové hry jsou červenec a srpen pravým požehnáním, neboť se ve vysílání objevují i pořady dávno neslyšené. Ne vždy jde o zázraky rozhlasové dramatiky, ale rozhlasový projev stárne přece jen pomaleji než filmový – a přesto lze v televizi zhlédnout množství filmů z období třicátých a čtyřicátých let, kdežto rozhlasová hra z let sedmdesátých se nevysílá, protože současný posluchač „by to nevydržel“. I vydržel, a rád. Setká se totiž s herci, kteří již dávno nežijí anebo jsou v důchodovém věku, zatímco v rozhlasové hře je uslyší ještě v období, kdy si teprve hledali svůj herecký výraz…

V polovině července jsme tak mohli slyšet několik obnovených premiér. Hned v sobotu to byla hra pro mládež Příběh čisté lásky. Na motivy japonského filmu Giunai monogatari ji napsal Karel Urbánek a v roce 1976 natočil režisér Gustav Heverle. Mírně bizarní dramaturgický výběr (provedla ho Václava Ledvinková) se ukázal jako funkční. Rozhlasová hra nabízí příběh pozvolna se rozvíjejícího vztahu dvou mladých lidí (Václav Postránecký a Hana Maciuchová) na pozadí právě skončené druhé světové války uprostřed zdevastovaného poraženého Japonska. Drsné prostředí, v němž je problém najít práci a naopak není problém dostat se do špatné party, je vylíčeno přesvědčivě, byť samotná inscenace není snímána nijak objevně. Dnešního posluchače zaujme sevřeným příběhem s tragickým vyústěním, dobrými hereckými výkony (kromě zmíněných hlavních protagonistů je to například v rozhlase málo slýchaný Václav Lohniský v epizodě hostinského Okawy nebo Libuše Švormová v postavě učitelky).

V nedělním odpoledni 15. července následovala další archivní lahůdka (tentokrát ji prosadil dramaturg Hynek Pekárek): po mnoha letech jsme mohli vyslechnout rozhlasovou adaptaci hry Richarda Brinsleye Sheridana Rivalové (Soupeři) pod názvem Zmatek kolem Lydie. Premiéru měla v červenci roku 1959 a pozoruhodná je již tím, že libreto k ní napsali Lubomír Dorůžka a Josef Škvorecký. Skutečnosti, že se nahrávka dochovala až dodnes (což autora těchto řádků velmi překvapilo), je pravděpodobně důsledkem toho, že úpravci se skryli již tehdy pod pseudonym – jinak by hra se jménem Škvorecký na křestním listě pravděpodobně zmizela v nenávratnu. Na Zmatku kolem Lydie, který režíroval Jaroslav Burian, se čas podepsal výrazně. Komedie je omšelá některými humornými prvky, ale potěší jinak: kde jinde lze slyšet Otakara Brouska staršího ve věku, kdy ani nepomyslel na to, že jednou bude potřebovat za svým jménem přídomek „starší“, nebo vynikajícího charakterního herce Františka Kreuzmanna? Potěší i hřmotný Oldřich Musil v roli sira Herkula, nedovzdělaná paní Malapropová v podání Ljuby Hermanové nebo Vladimír Brabec jako sluha Filip.

Posledním bonbónkem, o němž se chceme v tomto článku zmínit, je repríza vybraných dílů legendárního seriálu Jak se máte, Vondrovi?, kterou do svého pořadu RozHraní – Poklady z rozhlasového archívu vybral Tomáš Černý. Krok to byl přece jen diskutabilní (však o něm také nechal Černý hlasovat posluchače), ale ve výsledku dělá dobrou službu; zatím odvysílané díly (Lupič v domě, Trojská válka) totiž dokazují, že onen nekonečný cyklus, obepínající patnáct let Husákovy normalizace, nebyl žádnou oázou dramatické kvality, jak občas čteme či slýcháme. Při poslechu lze jen potvrdit dobově tvrdý odsudek Jana Lopatky, který ve své knize Radiojournal v ko(s)mickém věku dopodrobna rozebral rozhlasovou tvorbu normalizace. Lze tedy Tomáši Černému jen poděkovat, že nám tohoto rozhlasového kostlivce ve skříni zase jednou ukázal.

Lit.: Pekárek, Hynek: Obnovená premiéra hudební komedie Zmatek kolem Lydie. In web ČRo, červenec 2012 (anotace). – Cit.: Bohatý mladík se raději vydává raději za chudého, aby tak naplnil romantické představy své vyvolené o lásce… od této záměny se odvíjí komické situace hry napsané podle klasické předlohy Richarda Brinsleye Sheridana. Rozhlasovou hudební komedii z roku 1959, k níž napsali libreto Lubomír Dorůžka a Josef Škvorecký, uvádíme v obnovené premiéře v sobotu 14. července od 14.00.

Hudební publicista a překladatel Lubomír Dorůžka a spisovatel Josef Škvorecký byli celoživotní přátelé. Pojilo je nejen studium anglistiky, ale i vážný zájem o jazzovou hudbu. Když se Dorůžka stal redaktorem Československého rozhlasu, vytvořili společně scénáře, které se věnovaly americké a anglické historii i literatuře a samozřejmě jazzu. Prvním takovým doloženým pořadem je rozhlasové pásmo o americkém presidentovi Abrahamovi Lincolnovi z roku 1955.

Rok po vydání Zbabělců, které sice Škvoreckému přineslo velkou popularitu u čtenářů, ale zároveň bylo záminkou ke štvanici komunistů na jeho osobu, napsali společně libreto k hudební komedii podle hry Richarda Brinsleye Sheridana Soupeři. Text vznikal pro tehdejší Redakci zábavné a operetní hudby a jejím redaktorem byl Jiří Aplt. Přestože na scénáři komedie uchovaném v archivu Českého rozhlasu jsou Škvorecký i Dorůžka uvedeni jako autoři, při premiéře 25. července 1959 byl jako libretista ohlášen Josef Benda. Autoři zůstali inkognito, i když posluchači mohli poznat v úvodu inscenace, v níž neexistující Josef Benda dokonce vystupuje, že mluví hlasem Lubomíra Dorůžky. Sheridanova komedie skýtala libretistům látku jako stvořenou pro lehkou rozhlasovou zpěvohru.

Půvabná slečna Lydie Languishová s oblibou čte sladkobolné romány určené pro paní a dívky. Když se zamiluje do zámožného mladíka, kapitána Jacka Anthonyho, ten raději předstírá, že je chudý podporučík. Aby se Lidiiny romantické představy o lásce vyčtené z románů naplnily, slíbí ji Jack, že ji unese. Dopis s plánem únosu se však dostane do rukou slídivé tety. Ta chce Lydii bohatě provdat a rozhodne se, že vše překazí…

Dlouhá desetiletí nahrávka odpočívala v archivu, letos jsme se ji rozhodli uvést v měsíci, ve kterém i intelektuálně naladění posluchači Vltavy jistě nepohrdnou dílem lehké můzy. Mají tak jedinečnou příležitost slyšet hrát a zpívat Jaroslavu Adamovou v méně obvyklé roli naivky. A slyšet další oblíbené herce, jejichž hlasy již můžeme slyšet pouze ze zvukového záznamu: Františka Filipovského, Františka Kreuzmanna, Josefa Chvalinu, Václava Trégla a Ljuba Hermannovou. Zvláště poslední jmenovaná tu exceluje v roli slídivé a přísné paní Malapropové, za jejíž neuvěřitelné komolení cizích výrazů by se nemusel stydět ani pověstný pan Kaplan. Hudbu ke komedii složil Zdeněk Jonák, dirigentem byl Jan Frýda a režii měl Jaroslav Burian.

Zmatek kolem Lydie uvádíme v obnovené premiéře v letním triptychu původních hudebních rozhlasových her. Jako další uslyšíte rozhlasové muzikály Napravení Jima Valentina (21. 7.) a  Noc je můj den (28. 7.).

Lit.: anonym: Z Čs. rozhlasu. In Hudební rozhledy 5/1956, s. 216.

Benjamin Franklin (1956)

Filed under: Literární pásma — Přemek @ 14:56

Rozhlasové pásmo o životě a díle Benjamina Franklina. Sestavili Lubomír Dorůžka a Josef Škvorecký. (more…)

Slyším Ameriku zpívat (1955)

Filed under: Literární pásma — Přemek @ 14:55

Rozhlasové pásmo o životě a díle amerického básníka Walta Whitmana, (Kulturní výročí Světové rady míru: 100 let od vydání jeho sbírky „Stébla trávy“). Autoři: Lubomír Dorůžka a Josef Škvorecký. Režie: Miloslav Jareš. (more…)

Abraham Lincoln (1955)

Filed under: Literární pásma — Přemek @ 14:49

Josef Škvorecký a Lubomír Dorůžka. Písně a vyprávění o velikém americkém demokratovi. Režie Přemysl Pražský.  Odpovědný redaktor Miroslav Kratochvíl. Dramaturgie Alena Maxová.

Osoby: Abraham Lincoln – vypravěč 1 – vypravěč 2 – černoch – zpěvák.

Natočeno 7. 7. 1955. Premiéra 2. 8. 1955 (Praha II, 21.30 – 22.00 hod.).

21. 11. 2005

Pásky na vousy (1990)

Filed under: Rozhlasové hry — beatman @ 9:18

Karel Poláček. Dramatická anekdota o velké lásce a neprodejném zboží. Rozhlasová úprava Jaroslav Etlík. Dramaturg Dušan Všelicha. Režie Petr Adler.

Osoby a obsazení: muž (Stanislav Oubram), žena (Vlasta Peterková), Leopold Hahn (Jiří Sovák), paní Hahnová (Jaroslava Adamová), Alfréd Votický, příručí u pana Hahna (Václav Vydra III.), Julius Baum (Jan Teplý), Elsa (Jolana Maurerová), Artur Popper (Jiří Lábus), paní Paškes (Jana Synková), Hugo Lüftschütz (Milan Neděla), Oskárek Paškes (Tomáš Longa), dívka v obchodě (Lenka Termerová), maminka v obchodě (Taťjana Medvecká), Ignác (Jaroslav Kepka), první , sentimentální teta (Drahomíra Fialková), druhá, melancholická teta (Jaroslava Drmlová) a číšník (Oldřich Janovský).

Premiéra 12. 9. 1990. Repríza 7. 11. 2015 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 8. 6. 2019 (ČRo 2 Praha, 13:03 h) v cyklu Hra na sobotu; 17. 6. 2023 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu; 10. 10. 2026 (ČRo 2 Praha, 13:03 h.) v cyklu Hra na sobotu.

Lit.: Vadlejchová, Ivana: Poláčkův návrat. Scéna 24/1990, 28. 11. 1990.

Vadlejchová, Ivana - Poláčkův návrat. In Scéna 24-1990

Vadlejchová, Ivana - Poláčkův návrat 2. In Scéna 24-1990


Janův přítel (2005)

Filed under: Rozhlasové hry — beatman @ 9:16

Hans Christian Andersen. Pohádkový příběh. Dramatizace Václava Ledvinková. Hudba Leoš Kosek. Dramaturgie Jiří Hubička. Režie Jaroslav Kodeš.

Osoby a obsazení: Jan (Ivan Jiřík), přítel (Jan Hartl), Ljuba Krbová, král (Stanislav Zindulka), skřet (Miroslav Táborský), loutkář (Vladimír Brabec). Dále účinkují Viola Zinková, Barbora Hrzánová, Květa Fialová, Otmar Brancúzský, Jaroslav Vlach, Pavel Macák, Bohumila Dolejšová, Dalimil Klapka, Hana Brothánková, Jana Knappová, Dagmar Podlešáková, Libuše Pražáková, Jiří Litoš, Petr Šplíchal, Tomáš Pergl, Josef Plechatý a Hana Kofránková.

Premiéra 4. 12. 2005 (Praha, 13:05 – 14:00 h.). Předpremiéra 11. května 2005 od 10.00 hodin v poslechové místnosti Českého rozhlasu (mezipatro budovy Vinohradská 12, Praha 2). Repríza 23. 7. 2017 (ČRo  2 Praha, 13:04 h.); 31. 5. 2021 (ČRo Rádio Junior, 13:00 h.); 22. 5. 2022 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.).

Čichač (1991)

Filed under: Rozhlasové hry — beatman @ 9:15

Eduard Fiker. Detektivní příběh – science fiction o zpronevěřeném dědictví a pokusy s hranicemi lidských možností. Dramatizace  Jan Kolář. Hudba Vladimír Popelka a Leoš Kosek.  Dramaturg Roman Kopřivík. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: Josef Pekárek, zvaný Píček (Miroslav Středa), Háta, zvaná Hatinka (Jitka Molavcová), Martin (Luděk Munzar), Angler (Soběslav Sejk), Řimbaba (Ilja Racek), Kormorán (Jan Teplý), Kurz (Jiří Adamíra), Kurzová (Jana Hlaváčová), Pacák (Bohumil Bezouška), Bukovský (Miroslav Vladyka), hostinský (Jan Maršálek), asistent (Viktor Vrabec), domovnice (Ludmila Roubíková), policista (Miloš Rozhoň), reportér (Miloš Hlavica), muž (Jiří Šrámek) a žena (Alexandra Tomanová).

Natočeno v roce 1991 (78 min). Repríza 1. 12. 2005 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.), 13. 6. 2010 (ČRo 2 Praha, 20:05 h.), 12. 2. 2015 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.); 4. 2. 2018 (ČRo 2 Praha, 20:00 h).

Pozn.: Vyprávění o muži, který si v krizové životní situaci nechá do nosu transplantovat dokonalejší čichový psí orgán a stane se tak schopným detektivem…

Lit.: anonym: Rozhlasová hra: Eduard Fiker: Čichač – 13.6. In web ČRo 2 Praha, červen 2010 (anotace). – Cit.: Od 20:05 hodiny vysíláme dramatizaci románu Eduarda Fikera „Čichač“. V detektivním science fiction příběhu o zpronevěřeném dědictví a pokusy s hranicemi lidských možností, uslyšíme Luďka Munzara v titulní roli. Svůj charakteristický mužný hlas propůjčil herec Luděk Munzar mnoha velkým dramatickým postavám, které ztvárnil před rozhlasovým mikrofonem. Malou přehlídku jeho rozhlasové tvorby vysílá nyní Český rozhlas 2 – Praha.

Lit.: anonym: Hra pro tento večer: Eduard Fiker – Čichač. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2005 (anotace). – Cit.: Klasikem české detektivky byl Eduard Fiker. Jedním z jeho nejznámějších detektivních příběhů je román Čichač, ve kterém použil i prvky žánru science fiction. Dramatizaci tohoto románu v režii Jiřího Horčičky vám nabídne Český rozhlas 3 – Vltava 1. prosince ve 20.00 hod.

Eduard Fiker (1902-1961)
Český prozaik, dramatik, scénárista a překladatel z angličtiny, autor devadesáti titulů. Jeden z hlavních představitelů detektivního žánru v české literatuře. Autor rozhlasových her a dobrodružných i humoristických knih. Vystudoval reálné gymnázium na Vinohradech (1920) a osm semestrů strojního inženýrství. Byl kapelníkem a divadelním houslistou. V letech 1938-42 byl šéfredaktorem časopisu ‚Rozruch‘, po druhé světové válce přispíval např. do ‚Mladé fronty‘. Zemřel v rodné Praze.

Zvíkovský rarášek (1971)

Filed under: Rozhlasové hry — beatman @ 9:13

Ladislav Stroupežnický. Úsměvná romance ze života Mikuláše Dačického z Heslova. Rozhlasová úprava Prokop Voskovec. Scénická hudba Petr a Jiří Traxlerové. Dramaturg Jaromír Ptáček. Režie Jan Fuchs.

Účinkují: Jiří Holý, Jiřina Jirásková, Jaroslav Kepka, Stella Zázvorková, Jaroslava Pokorná a Miroslav Moravec. Natočeno v roce 1971.

18. 11. 2005

Idiot 1/2 (1982, 2016)

Fjodor Michajlovič Dostojevskij. Přeložila Tereza Silbernáglová. Dramatizace Jan Strejček. Scénická hudba Jiří Smutný. Dramaturg Pavel Minks. Režie Josef Melč.

Osoby a obsazení: kníže Lev Nikolajevič Myškin (Jan Hartl), Parafen Rogožin (Václav Postránecký), Nastasja Filipovna (Jana Hlaváčová), Generál Ivan Fjodorovič Jepančin (Martin Růžek), Lizaveta Prokofjevna, jeho žena (Ludmila Vostrčilová), Aglaja, jeho dcera (Klára Jerneková), Adéla, jeho dcera (Taťjana Medvecká), Lukjan Timofejevič Lebeděv (Josef Somr), generál Ardalion Alexandrovič Ivolgin (Rudolf Hrušínský I.), Gavrila Ardalionovič, zvaný Gaňa, jeho syn (Eduard Cupák), Varvara, jeho dcera (Růžena Merunková), Afanasij Ivanovič Tockij (Vladimír Ráž) a prolog a epilog (Radovan Lukavský).

Natočeno v roce 1982. Premiéra 28. 11. a 5. 12. 1982 (Praha, 19:15 h.; 57 + 57 min.). Repríza 1. a 8. 12. 2018 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h) v cyklu Rozhlasový seriál; 11. a 18. 4. 2026 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Vydala Radiotéka v roce 2014 (MP3) +  Radioservis, březen 2016 (2 CD; CR0867-2; EAN 8590236086722).

Obsah CD:

CD 1

Návrat 12:22
Na první návštěvě 18:00
Nastasja Filipovna 14:03
Sto tisíc 12:22

CD 2

Nůž 14:41
Aglaja 18:34
Schůzka 13:57
Před svatbou 18:52

Pozn.: Dostojevského román Idiot se řadí k nejznámějším dílům ruské literatury. Mladý kníže Myškin, zcela zchudlý a postižený epilepsií, prožije po návratu ze švýcarského sanatoria tak podivuhodné příběhy, že upadne znovu do své duševní nemoci. Autor představuje svého hrdinu jako člověka, který by mohl povznést svět; jemomže Myškin svou filozofií pokory a všelásky přivádí do neštěstí i ty, které miluje, a nakonec sám sebe… (anotace)

Lit.: Kamberský, Jakub: Přesvědčivý Hartlův Idiot. In web Naposlech.cz, 18. 4. 2016 (recenze). – Cit.: Nejednou byla na tomto místě vyzdvihována snaha vydavatelství Radioservis, přinášet posluchačům ty nejvybranější archivní skvosty ze zlatého rozhlasového fondu. Vděčnou studnicí jsou adaptace klasických románů, kterým Rozhlas vždy věnoval patřičnou péči. V době normalizace takto vznikla řada pozoruhodných dramatizací ruské klasiky v podání těch nejlepších herců. Stačí jmenovat několik vydaných titulů: dramatizovaná četba Zločin a trest, dramatizace Jiřího Horčičky Vojna a mír, či právě na CD vydaná, tak trochu neprávem opomíjená dvoudílná dramatizace románu Idiot z roku 1982, v režii další rozhlasové legendy, Josefa Melče.

K posluchačům se tak dostává další Dostojevského studie o lidském žití, o lidské krutosti konfrontované bezbřehou naivitou a všeobjímající láskou s destruktivními následky. Snad tak by šlo charakterizovat příběh poněkud slabomyslného a prostoduchého knížete Myškina, který se po léčení padoucnice objevil v Petrohradě, kde byl zatažen do mnoha intrik, nečistých her a zároveň vystaven ústrkům a posměchu. Jeho bezbřehá snaha každého milovat, třeba i z lítosti, každému odpouštět, nejenže páchá mnoho bolesti druhým, ale ve své podstatě zcela ničí jeho samotného. Čím víc se kníže Myškin zaplétá do absurdních situací, tím víc se propadá do stavu absolutní tmy. Posluchač si tíživou atmosféru zcela uvědomuje a díky brilantně vystavěné kompozici ji cítí na vlastní kůži. Režisér Josef Melč k tomu přitom nepotřebuje příliš hudby, s tou si vystačí vždy na začátku a konci každého dílu, nepotřebuje množství zvukové ambaláže, efekty se tu omezují pouze na cinknutí zvonku, klapnutí dveří, zvuk facky apod. Hlavní devizou jsou slova a především pauzy, s nimiž Melč pracuje velmi cíleně. Mají moc udržovat posluchače v takovém napětí, že je to někdy až o nervy. Herecké obsazení je naprosto skvostné. I v epizodních rolích dává Josef Melč zaznít velkým hlasům: Vladimír Ráž, Růžena Merunková, Taťjana Medvecká nebo Rudolf Hrušínský, jehož opilý generál Ivolgin patří k nezapomenutelným momentům inscenace. Z těch větších úloh určitě zaujme Klára Jerneková v roli rozpustilé, leč zároveň toužící Aglaji, Josef Somr coby pletichářský Lebeděv, Václav Postránecký v úloze vášnivého a prudkého Rogožina, Eduard Cupák jako citově zpustlý Gaňa, či Jana Hlaváčová v roli prostopášné a současně nešťastné Nastasji Filipovny.
 
Všichni jmenovaní zde předvádějí herecký koncert. Nad všemi ale musí nutně čnít představitel knížete Myškina, Jan Hartl. Nebyla to jeho první rozhlasová zkušenost, měl za sebou již řadu pohádek, ale až Idiot mu dal velikou příležitost k vyniknutí všemožných hereckých odstínů. Bezelstnost, rozhodnost, kdy cítí potřebu chránit slabé, pochybovačství, otupělost – tyto všechny polohy Hartl bravurně střídá. A až uslyšíte upadat knížete Myškina v Hartlově pojetí do záchvatu padoucnice, buďte si jisti, že pocítíte nejenom úlek, ale i vnitřní bolest. Tak přesvědčivým hercem už tehdy Hartl byl.

Celé dvě hodiny poslechu možná neuplynou jako voda, slibují ale nevšední herecký koncert a prožitek.

Lit.: Čípek, Martin: {Idiot}. In Facebook, 17. 6. 2019 (status). – Cit.: Tok lidského osudu, jenž je dávno rozpuštěn v nekonečnosti dějin… Tak extenzivní literární dílo, jakým Dostojevského Idiot bezpochyby je, si lze vlastně jen stěží představit coby rozhlasovou hru. Podrobné popisy, složité charaktery, množství postav… Režisér Josef Melč zavrhl klasické schéma a osekal Dostojevského košatý román na samou dřeň – minimalizoval hudební i zvukové efekty, soustředil příběh do jednoho rámce, tedy na osud knížete Myškina a Nastasji Filipovny, a ponechal prostor interpretům a jejich hlasům, aby tím podtrhl celkovou dynamiku hry. V popředí posluchačského zájmu stojí samozřejmě výtečný Hartlův Myškin, který svou filozofií pokory a všeobjímající lásky přivádí do neštěstí ty, které miluje a nakonec i sám sebe. Ale neméně skvělí jsou i ostatní – Jana Hlaváčová, která v roli Nastasji Filipovny, této přitažlivé petrohradské svůdnice, vytváří vpravdě ohromující rozhlasovou kreaci, plnou spalujícího hrdopyšství, Václav Postránecký jako žárlivostí posedlý rváč a fanfarón Rogožin, Eduard Cupák coby Gaňa, slaboch, kterému stačí počkat na příhodnou chvíli, anebo Rudolf Hrušínský v epizodní roli opilého generála Ivolgina. Bravurní, mistrovské dílo. Teď jen, řekni, kde ty hlasy jsou…

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress