8. 9. 2005
Zítra zase pojedu do Horní Vsi (2005?)
Básník a překladatel Zbyněk Hejda v rozhlasové kompozici. Připravil Karolína Jirkalová. Režie Vlado Rusko.
Účinkují Zdeňka Sajfertová, Miroslav Táborský a Jan Novotný.
Natočeno asi 2005 (58 min).
Falešný princ (1998)
Wilhelm Hauff. Rozhlasová pohádka na motivy pohádky Nepravý princ. Dramatizace Jaroslava Kubištová. Hudba Jiří Pazour. Zvukové efekty Tomáš Pergl.Záznam a střih Lenka Vintrová. Zvuk Tomáš Gsöllhofer. Asistentka režie Hana Dudová. Režie Karel Weinlich.
Osoby a obsazení: vypravěč (Boris Rösner), Labakan (Jiří Langmajer), dobrá víla (Veronika Gajerová), krejčovský mistr (Bořivoj Navrátil), Fatima, jeho dcera (Linda Rybová), Omar (David Novotný), sultán (Jiří Plachý), hostinský (Antonín Hardt), sultánka (Barbara Kodetová) a ohlášení (Hana Brothánková).
Natočeno v roce 1998. (35min.)
Roxana (1971)
Anatole France. Překlad Marie Vobrubová-Koutecká. Režie Jiří Horčička.
Účinkují Alena Vránová, Rudolf Jelínek a Martin Růžek.
Natočeno v roce 1971 (25 min). Repríza 9. 7. 1976 (Vltava, 17:00 h.); 25. 5. 1977 (Vltava, 19:30 h.); 13. 10. 1979 (Praha, 19:15 h.); 4. 1. 1990 (Vltava, 11:00 h.); 19. 9. 1999 (ČRo 3 Vltava, 1:30 h.) v cyklu Noční bibliotéka; 11. 9. 2005 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.) v cyklu Klasická povídka; 25. 1. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 17. 12. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Mozartiana (1984)
Literárně-hudební pásmo z veršů českého básníka Vladimíra Holana a hudby Wolfganga Amadea Mozarta. Připravila Karolína Jirkalová. Dramaturg Rudolf Matys. Výběr hudby a režie Hana Kofránková.
Recitují Radovan Lukavský, Magdaléna Borová, Rudolf Kvíz, Jiří Adamíra, Pavel Soukup a Hana Kofránková.
Natočeno 1984 (56 min). Premiéra (?) 4. 8. 1984 (Vltava, 14:00 h.). Repríza 19. 8. 1988 jako vložka do koncertu (Vltava, 19:30 – 21:30 h.); 15. 9. 2025 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.) v cyklu Souzvuk.
Ve vyšší společnosti (1998)
Blanka Kubešová. Z povídkové tvorby české autorky. Režie Jan Tůma.
Účinkuje Taťjana Medvecká.
Natočeno v roce 1998 (30min.). Repríza 19. 2. 2017 (ČRo 3 Vltava, 2:30 h) v cyklu Noční bibliotéka.
Podivuhodné dobrodružství kocoura Markuse (200?)
Jaroslav Hašek. Připravil, úvodem hovoří a režii má Dimitrij Dudík.
Účinkuje Miroslav Středa.
Cesta 1/12 (1996)
Cecilie Sternbergová. Četba na pokračování z pamětí české aristokratky. Překlad Eva Kondrysová. Připravila Sabina Langerová. Režie Ivan Chrz.
Čte Jaroslava Adamová. Uvádí Rudolf Kvíz.
Natočeno 1996 (12 x 27min.)
Pozn.: Biografie hraběnky Sternbergové, líčící s neobyčejným vypravěčským talentem a s velkou dávkou vnímavosti, jemného humoru a ironického nadhledu příběh její rodiny, plný událostí a zvratů. Předválečný život aristokratické smetánky, nacistická konfiskace majetku, krátký návrat na rodová panství, emigrace do USA, existenční nejistota, nutnost zabezpečit rodinu, zakotvení na Jamajce… Výjimečný talent autorce umožnil vytvořit pozoruhodnou , bezprostřední psychologickou sondu do života jedné společenské vrstvy, odhalující líc i rub jejího způsobu existence. (anotace)
Bez motivu (2005)
Daphne du Maurierová. Detektivní příběh anglické autorky. Překlad Jan Zábrana. Zpívá Petra Ernyeiová. Hudbu vybrala a režii má Hana Kofránková.
Účinkuje Petr Kostka.
Připravil Český rozhlas v roce 2005 pro cyklus Pokračování za pět minut (118 min).
Lit.: Pavlovský, Petr: Detektivka s fonogenickým hlasem. In Týdeník Rozhlas, 41/2005, 3. 10. 2005 (úryvek anotace). – Cit.: Jazzem nemenších kvalit, ale o poznání modernějším (zpěvačka Petra Ernyelová), byl prokládán i následující páteční večer, tentokrát ze skutečné, jakkoli spíše zábavné literatury britské provenience. Daphne du Maurier (1907-1989) není třeba představovat ani nečtenářům, proslavené jsou Hitchcockovy filmové adaptace jejích románů a povídek (Hospoda Jamaica s Charlesem Laughtonem, 1939; Mrtvá a živá s Laurencem Olivierem, 1939; Ptáci, 1963). Detektivní román Bez motivu patří k jejím méně známým, i když česky již rovněž publikovaným dílům (přel. J. Zábrana). I ten se ovšem dramatizaci přímo nabízí a kdoví, jestli jej už nějaká televize nenatočila. Sám jsem měl při poslechu pseudotelevizní zážitek: na Vysočině je totiž Vltava někdy slyšet dost špatně, ale přes TV satelit je zvuk skvělý. Na svítící obrazovku s motivem notové osnovy a nápisem Radio není třeba zírat, a tím spíš si milovník detektivek může představovat dramatické prostředí a situace ? la Vraždy v Midsomeru (prezentované TV Prima v době, kdy ještě neopruzovala Vyvolenými). Navíc nešlo jen o pouhou detektivku, příběh měl, jak je u Daphne du Maurier obvyklé, i jistý psychologicko-etický přesah. Soukromý detektiv, najatý k vysvětlení nepochopitelné sebevraždy mladé ženy ze šťastného manželství a navíc očekávající narození prvního dítěte, se nakonec dopustí typické pia fraus: o minulosti zesnulé zjistí skutečnosti tak otřesné, že je svému zaměstnavateli i jeho zákazníkovi raději zatají. Zalže, že na nic nepřišel, jakkoli jeho vyřešení záhady bylo obdivuhodné. Na světě jsou i vyšší hodnoty nežli pravda.
Petr Kostka v režii H. Kofránkové v každém případě předvedl, že i „pouhé čtení“ stačí – když se to umí. (Jak nevzpomenout starého dobrého Aristotela, který o kvalitě tragedie říká „jaká totiž je, pozná se při pouhém čtení“.) P. Kostka patří mezi dvě tři desítky našich herců s opravdu „fonogenickými“, tj. ihned rozpoznatelnými hlasy. Navíc dokáže dostatečně ostře a zároveň jemně v dialozích odlišovat jednotlivé postavy. Přitom to nejsou střihy hodné loutkářského principála; vypravěč zůstává stále identifikovatelný.