Přemysl Rut. Komitragédie pro rozhlas. Příběh o tom, jak loajální státní úředník a buřič proti režimu jsou jedna osoba. Dramaturg Jiří Hubička a Pavel Minks. Režie Hana Kofránková.
Osoby a obsazení: Vilém Ujc / Hynek Jejda (Ivan Řezáč), Jarmila Ujcová, jeho žena (Simona Stašová), vypravěč (Přemysl Rut), ministr vnitra (Bořivoj Navrátil), předseda vlády (Miroslav Moravec), hlava státu (Ladislav Smoljak), mladý, později starý učitel a ředitel školy (David Novotný), dítě (Magdaléna Rutová). Dále účinkují David Beneš, Martin Jurajda, Josef Novák, Jakub Stich, Jan Štěpánek, Eduard Pavlíček, Milan Slabihoud, Anna Řezníčková, Jana Samšuková, Berenika Kohoutová, Zdeněk Charvát, Jan Šťastný ml., Markéta Ježková, Petra Fialová, Petr Pulc a Tomáš Stich.
Natočeno 2001. Premiéra 12. 6. 2001 (ČRo 3 Vltava, 21:30 – 22:25 h.). Repríza 11. 3. 2008 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h), 7. 6. 2015 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 27. 2. 2022 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.
Pozn.: Text hry je uveřejněn ve sborníku Rutových her „Dvojrole“ (Brno, Větrné Mlýny, 2003).
Lit.: anonym: Přemysl Rut: Dvojrole. In web ČRo 2 Praha, červen 2015 (článek). – Cit.: Uslyšíte příběh, jak loajální státní úředník, a zároveň buřič proti režimu, je jednou a tou samou osobou. A taky co z toho vzešlo. V hlavních rolích Ivan Řezáč a Simona Stašová.
Kdo je vlastně hlavním hrdinou hry? Starosta Ujc, nebo protirežimní buřič Jejda? Starosta Ujc brojí proti Jejdovým pamfletům, které sám po večerech píše. Kdo ho nutí mířit stále výš v politických funkcích? Jak se stoupá ze starostenského místa na ministerské křeslo? A jak pak na pozici předsedy vlády? Starosta Ujc a buřič Jejda lezou po štaflích. Každý ale na jiné straně. Kdo vyleze na vrchol první? A setkají se tam oba hlavní hrdinové?
Vymýšlet politické praktiky doma v ložnici nebo u psacího stolu může být docela zábavné. Nejsou však praktiky mocnějších ještě rafinovanější než ty, které dokáže vymyslet starosta Ujc a jeho žena Jarmilka?
Pár slov o autorovi
Známý dramatik, herec i publicista Přemysl Rut napsal původní rozhlasovou komitragedii Dvojrole v roce 2001. V té době měl jako autor za sebou už nejednu rozhlasovou hru. Podepsaný je ale taky pod celou řadu literárních, hudebních i dramatických pořadů, na kterých se podílel i jako vypravěč, herec, zpěvák a klavírista.
Lit.: Mikulášek, Alexandr: Netuctové grotesky. In Obrys – Kmen, 49/2004 (3. 12. 2004) (recenze knižního vydání). – Cit.: Český dramatik, režisér, editor, pedagog na pražské DAMU Přemysl Rut (1954) patří k autorům publikujícím kontinuitně od osmdesátých let do současnosti; redakční věty na přebalu, budící místy dojem málem „zakázaného autora“, berme jako projev kulturní mytologie: komu „komunistický režim“ alespoň jeden text „nezakázal“, ten nepatří do „Literatury“. Rutova nová kniha vyšla jako 29. svazek edice „dramatické texty“ v pozitivně agilním brněnském nakladatelství Větrné mlýny, a to „díky laskavé podpoře Ministerstva kultury České republiky“, což by měla být samozřejmost. Není opatřena shrnujícím názvem, nese však výmluvný podtitul (titul?) HRY S DRUHÝM JÁ. Přináší dvě divadelní a dvě rozhlasové hry: prvním třem je společná snaha vložit do historického rámce aktuální modelovou situaci, zatímco třetí, rovněž modelová, je zasazena do přelomu 80. a 90. let a představuje svého druhu apokryfní výklad spojnice mezi „mocí“ a „bezmocí“ na pozadí některých máchovských motivů.
Rut je spíše pokračovatelem tradice modelového realismu O. Daňka nebo – snad lépe – epického divadla než řekněme poetiky absurdní a hravě poetistické, ale to neznamená, že by mu chyběl cit pro absurditu či nonsens, odhalování lidské ješitnosti a zrodu mýtu na jejím pozadí: svět chce být klamán, proč jej tedy neklamat, říkejme si s klasikem. Je to častý motiv intelektuálně hravé literatury, ovlivněné postmodernou (D. Hodrová, V. Macura). Hlavním tématem všech her jest, jak uvedeno výše, vztah mezi mocí a jejím protipólem, což by samo o sobě bylo vděčné téma schematických her glorifikujících „boj s diktaturou“ a „totalitou“.
Modelovost, snaha najít obecné, podstatné zkušenostní vrstvy a snad i opakovatelné zákonitosti se projevuje ve všech čtyřech hrách, byť jejich žánrové východisko je odlišné. Za schematické je jistě označit nelze. Ne náhodou hraje domněle protikladné postavy jeden a týž herec, což je demonstrativně zdůrazněno v rozhlasové apokryfní hře nazvané Dvojrole, jejíž text knižní svazek uzavírá. Charakterově i lidsky málo pevný Vilém Ujc, vedený k politické kariéře ženou Jarmilou, si vymyslel politického protivníka Hynka Jejdu, jehož jménem opatřuje vlastní opoziční texty jako vystřižené z havlovské dílny: „Ujcův a Jejdův žebřík se opíraly o sebe navzájem. Spíš než žebřík to byly společenské štafle: stály samy, vystačily si.“ Ochotně je vysílá zahraniční rozhlas (Turecko!). Když umírá Ujc (je popraven jako ministr vnitra „lidem“), byl již založen Výbor na podporu Hynka Jejdy, z něhož se smrtí „tyrana“ stává legenda, mýtus, symbol boje za svobodu: „Smrt Ujcovi, Jejda na Hrad!“ (s. 180). Čtenář či posluchač zvyklý na vnější věrohodnost zápletky sice bude krčit rameny, hra má však svou pravdu vnitřní, podstatnější. (…)
