Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Jiří Suchý. Rozhlasová úprava hry divadla Semafor. Adaptace Jiří Suchý. Hraje orchestr Ferdinanda Havlíka. Dramaturg Jan Kolář. Zvuk Miloš Kot. Záznam a střih Anna Suchánková. Zvukové efekty Radislav Nikodém. Režisér hudby Pavel Nikl. Asistentka režie Jana Knappová. Režie Jan Fuchs.

Osoby a obsazení: Faust (Jiří Suchý), Markétka / skriptka (Jitka Molavcová), vrchní Wagner (Svatopluk Beneš), herečka Christel (Jiřina Jirásková), herečka Lotte (Věra Křesadlová), herec Brander (Zbyšek Pantůček), režisér Frosch (Jiří Datel Novotný), Zorka, zpěvačka (Luciana Krecarová) a komentátor (Jan Fuchs).

Premiéra 1. 7. 1990 (Praha, 19:15 h.; 81 min.) v cyklu Nedělní divadelní večery. Repríza 4. 9. 1990 (Praha, 20:00 h.) v cyklu Na vaše přání; 16. 10. 1999 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.); 2. 1. 2005 (ČRo 2 Praha, 20.05 h.); 1. 10. 2011 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h); 30. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) v cyklu Rozhlasové jeviště; 8. 5. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.).

Pozn.: V roce 2006 byl vydán na 2 CD i zvukový záznam původní divadelní inscenace (režie Jiří Menzel).

Lit.: Soprová, Jana: Faust mezi námi. Scéna 16/1990 (8. 8. 1990), s. 4 (recenze).

Lit.: jko: Semaforsko-rozhlasové variace na staré téma. In Rozhlas 26/1990 [68], (18. 6. 1990), s. 4. (článek). – Cit.: V roce 1982 měla v Semaforu premiéru komedie Jiřího Suchého s hudbou Ferdinanda Havlíka Dr. Johann Faust Praha II, Karlovo nám. 40. Hra osobitým způsobem obměňuje klasický faustovský motiv. Faust si od ďábla objedná přesun časem do našeho století, v němž už nebude závist a války – a paradoxně se ocitá na sklonku nejstrašlivější války dějin. v pražském hotelu Alcron, na večírku německých filmařů, propíjejících své zanikající třetí říši poslední marky…

Tato hra, kterou v Semaforu režíroval Jiří Menzel, se stala vedle Kytice nejúspěšnější semaforskou inscenaci pošlitrovské éry. To však nebyl hlavni důvod, proč právě ji jsme vybrali jako počátek návratu Jiří Suchého mezi rozhlasové dramatické autory. Její koncízní dramatická stavba přímo vybízela k rozhlasovému zpracování. Zdálo se nám též, že připomenout atmosféru zániku jedné totalitní moci — kterou hra výstižně a s typickým semaforským humorem zachycuje — bude aktuální právě dnes. Byli jsme si však vědomi i určitého rizika. Suchého poetika je velice specifická, počítá s přímým kontaktem s divákem, kalkuluje se smíchovou reakcí i jistým prvkem improvizace To vše v rozhlase chybí, pokud nezvolíte přímou nahrávku s publikem. Neusilovali jsme však o „divadlo před mikrofonem“, ale o „čisté“ rozhlasové drama. Zároveň jsme se snažili zachovat původní semaforský styl, což zdůrazňuje i obsazení — Jiří Suchý a Jitka Molavcová v hlavních rolích — a účast orchestru Ferdinanda Havlíka v hudebních nahrávkách naší rozhlasové verze.

Pro zajímavost dodejme, že v této hře se autor faustovského námětu zmocňuje už potřetí. Ponejprv to bylo v komedii Faust, Markétka, služka a já, kterou na psal roku 1958 spolu s dr. Ivanem Vyskočilem pro Divadlo Na zábradlí. Podruhé se faustovské variace objevily v jeho recitálu Benefice, uvedeném v Semaforu o osm let později. Tuto svou posedlost faustovským tématem Jiří Suchý komentuje slovy. „Tak jako si někdo potřebuje zajít na pivo, někdo pocítí nutnost zapálit si cigáro, někoho to vyžene do přírody, jiný občan zatouží po nezřízeném životě a dopřeje si ho, tak já čas od času musím napsat Fausta.“

Lit.: anonym: Jiří Suchý: Dr. Johann Faust, Praha 2, Karlovo náměstí 40. In web ČRo 3 Vltava, 1. říjen 2011 (článek). – Cit.: Divadlo Semafor se těší přízni diváků už několika generací. Z jeho repertoáru vysíláme na Vltavě hru Dr.Johann Faust, Praha 2, Karlovo náměstí 40 s Jiřím Suchým a Jitkou Molavcovou v hlavních rolích. Osobitá parafráze faustovského tématu je situována do protektorátní Prahy a odehrává se přímo ve Faustově domě. Rozhlasová inscenace zachycuje studiovou rekonstrukci oblíbeného semaforského představení, které mělo premiéru v roce 1982. Hru vysíláme k významnému životnímu jubileu zakladatele Semaforu Jiřího Suchého.

30.října 1959 o půl osmé večer vstoupili na scénu divadla Ve Smečkách čtyři pánové, a zazpívali úvodní píseň: K smíchu toto představen/Trochu je a trochu není/Záleží teď velectění/Na vašem rozhodnutí… Tím byla odstartována hra Člověk z půdy a také existence pražského Semaforu. Nový neznámý soubor se tehdy představil divákům v malém sálku divadla Na Slupi. Shodou okolností to bylo ve stejném divadle, z jehož scény vyšly několik desítek let předtím osobnosti meziválečné divadelní avantgardy, jejíž poetikou se Semafor inspiroval. Prvním představením Semaforu byl legendární Člověk z půdy. V hlavní roli se střídali Miroslav Horníček s Milošem Kopeckým a Františkem Filipovským. Původní soubor prošel ještě proměnou, než se ustálil v okruh osobností semknutých kolem tvůrčí dvojice Suchý – Šlitr. Právě kolem této dvojice vznikla legenda Semaforu.

Po tragické smrti Jiřího Šlitra dlouho hledal Jiří Suchý hereckého partnera, až ho po letech hledání našel v Jitce Molavcové. Jedním z nejlepších představení této dvojice byla parafráze faustovského tématu s nezvyklým titulem Dr.Johann Faust, Praha 2, Karlovo náměstí 40. Premiéru mělo v Semaforu v roce 1982 a na rozhlasový pás bylo zaznamenáno v roce 1990.