Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Charles Dickens. Překlad Emanuel Tilsch a Emanuela Tilschová. Dramatizace Radoslav Lošťák. Natáčecí technik Jana Fišerová. Zvukový mistr Miloš Kot. Dramaturg Ivan Hejna (= Ivan Hubač). Režie Jiří Horčička.

Účinkují Radoslav Brzobohatý, Jana Paulová, Eva Horká, Blanka Bohdanová, Jan Šťastný, Jiří Holý, Antonie Hegerlíková, Oldřich Vlach, Jaroslava Adamová, Ivan Řezáč, Antonín Molčík, Jan Maršálek, Bohumil Švarc, Miloš Rozhoň, Vladimír Krška, Zdenička Tichá, Eduard Pavlíček, Josef Novák, Milan Slabihoud, Miluše Vondráčková, Tereza Kostková, Markéta Baštová, Oldřich Hrůza

Natočeno v roce 1995 (49min. + 50 min.). Premiéra 1. dílu 3. 6. 1995 (Praha, 13:05 h.). Repríza 1. dílu 11. 4. 2015 (ČRo 2 Praha, 13:00 h.); 2. 2. 2019 (ČRo Rádio Junior, 10:00 h.); 13. 6. 2020 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); 2. dílu 20. 6. 2020 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu.

Vydala Radiotéka, únor 2026 (MP3, CR.ES.2026.17). Ukázky k poslechu zde.

Alternativní název: Malá Dorritka.

Lit.: anonym: Rozhlasová hra: Malá Doritka. In web ČRo Rádio Junior, 2. 2. 2019 (anotace). – Cit.: Amy Dorritová, přezdívaná Malá Doritka, se narodila ve vězení pro dlužníky, ve kterém je vězněn její otec William Dorrit. Aby tatínkovi pomohla, začne pracovat u bohaté ženy, paní Clennamové, jejíž syn Artur se právě po několika letech vrací z cest domů. Čím si získá chudá a nevzdělaná Amy mladého, bohatého Artura? Z jakého důvodu zaměstnala paní Clennamová Malou Doritku? Proč Artur chodí navštěvovat Williama Dorrita do vězení?

Georges Simenon.  Překlad Evženie Drmolová. Dramatizace Jaroslava Strejčková. Hudební spolupráce Iva Valentová. Jazyková spolupráce Jarmila Baxová. Zvukový mistr Miloš Kot. Natáčecí technik Jana Fišerová. Produkční Lidmila Čáslavská. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: komisař Jules Maigret (Rudolf Hrušínský), Desiré Lacoeur (Josef Somr), paní Maigretová (Jiřina Petrovická), paní Lacoeurová (Eva Klepáčová), Trigaud, strážmistr (Antonín Molčík), Francine Langeová (Hana Talpová), továrník Louis Pélardeau (Jiří Holý), telefonistka (Marie Marešová), Bébert, bývalý zloděj (Milan Klásek), lázeňský lékař (Ladislav Kazda), novinář (Miloš Rozhoň), fotograf (Oldřich Janovský), hlas (Jiří Binek).

Použitá hudba: Americká tragédie, Delfy (Vladimír Popelka, hraje Studiový orchestr).

Natočeno 20. 1. 1990. Premiéra 11. 2. 1990 (Praha, 15:05 – 16:20 h.; 73 min.). Repríza 7. 8. 2016 (ČRo 2 Praha, 20:05 h.) v cyklu Léto s Maigretem. Vyšlo na CD Komisař Maigret podruhé (Radioservis, 2012).

Georges Simenon. Komisař Maigret vede pátrání po brutálním vrahovi mladých žen. Přeložila Jarmila Friedlová. Dramatizace Jaroslava Strejčková. Hudební spolupráce Iva Valentová. Použitá hudba: Americká tragédie (Vladimír Popelka, hraje Studiový orchestr); Nezbyly ani stopy v písku (Tomáš Pergl). Záznam a střih  Jana Fišerová. Zvukový mistr Jan Nedorost.   Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: Jules Maigret, komisař policie (Rudolf Hrušínský st.), Janvier, policejní inspektor (Vladimír Brabec), Mauvoisin, policejní inspektor (Jiří Plachý), Marta, policistka (Alexandra Tomanová), Moers, pracovník laboratoře (Bohumil Švarc), profesor Tissot, psychiatr (Jiří Adamíra), Marcel Moncin, dekoratér (Petr Svoboda), Moncinova matka (Věra Kubánková), Odila, služebná Moncinových (Jiřina Chlumská), žena Moncinova (Miluše Šplechtová), reportéři (Viktor Vrabec, Stanislav Bruder, Jana Drbohlavová), kameloti (Miroslav Saic, Martin Velda), krejčí (Oldřich Janovský, Ferdinand Krůta, Vladimír Krška), úředník (Jan Maršálek), obchodník (Ladislav Kazda), Lognon (Ilja Racek).

Natočeno 11. 11. (14:00 – 18:00h., režie 6) – 16. 11. 1991 (14:00 – 18:00 h., režie 6; 57 min). Premiéra 11. 9. 1992 (Praha, 22:45 h.). Repríza 20. 1. 2005 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.); 21. 8. 2016 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) v cyklu Léto s Maigretem; 17. 10. 2020 (ČRo 2 Praha, 13:03 h.) k 100. výročí narození R. Hrušínského v cyklu Hra na sobotu.

Vydal Radioservis v roce 2003 na CD a MC (CD: CR0286-2-801, MC: CR0286-4-801; délka: 56:06 min.).

Georges Simenon. Komisař Maigret pátrá po útočníkovi na komisaře Lognona. Překlad Jiří Pechar. Dramatizace Jaroslava Strejčková. Stereoscénář Milan Křivohlavý. Hudební spolupráce a dramaturgie Petr Mandel. Zvuková spolupráce Petr Šplíchal. Použitá hudba: Chanson gitane (Maurice Yvain, Louis Poterat, zpěv José Marie); hudební improvizace (Petr Mandel a Peter Binder). Zvukový mistr Milan Křivohlavý. Natáčecí technik Daniela Sochorová a Alena Vejsadová. Asistent režie Jana Knappová. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Ivan Chrz.

Osoby a obsazení: komisař Jules Maigret (Josef Somr), paní Maigretová (Vlasta Peterková), inspektor Lapoint (Miroslav Táborský), inspektor Janvier (Michal Pavlata), Chinquier, inspektor osmnáctého obvodu (Ladislav Frej), Norris Jonker, bohatý sběratel obrazů (Otakar Brousek st.), Mirelle, jeho žena (Simona Postlerová), Ed Gollam, kritik výtvarných děl (Jan Vlasák), dědek ze sousedství (Steva Maršálek), Moers, vedoucí policejní laboratoře (Karel Pospíšil), domovnice (Jaroslava Obermaierová), Marinetta Augierová (Simona Vrbická), civilní policista (Pavel Oskar Gottlieb), hlas v telefonu (Zdeněk Hess), hlasy (Eduard Pavlíček, Zdenička Tichá, Josef Plechatý, Dagmar Podlešáková a Kateřina Kamarádová).

 

Natáčeno 23. 9. (14:00 – 19:00 h., režie 6), 16. 10. (dtto), 18. 10. (dtto), 23. 10. (dtto), 25. 10. (9:00 – 12:00 h., studio R34-F), 30. 10. (dtto), 10. 11. (dtto), 11. 11. (dtto), 12. 11. (dtto), 13. 11. (dtto) a 15. 11. 1999 (dtto).

Premiéra 26. 1. 2000 (Praha, 20:00 – 21:00 h.; 60 min.).

Vydal Radioservis v roce 2015 na 4CD 4x komisař Maigret (CR0765-2, EAN     8590236076525).

Lit.: Macháček, Tomáš: Když Maigret neznamená Hrušínský. In web Naposlech.cz, 25. 11. 2015 (recenze 4 CD 4x komisař Maigret počtvrté). – Cit.: Existuje u nás v rámci detektivních rozhlasových her silnější pouto mezi postavou a jejím interpretem, než vzniklo mezi komisařem Maigretem a Rudolfem Hrušínským? Říká se, že nikdo není nenahraditelný. Ale v případě hereckých osobností, které určitému literárnímu hrdinovi vtisknou osobitou a nezaměnitelnou, třebas jen pomyslnou rozhlasovou tvář, by mnozí o tomto tvrzení pochybovali. Když se v polovině devadesátých let chystala pokračování Maigretovského cyklu, vznikla nelehká situace. Po dvaceti letech a čtrnácti rozhlasových hrách, ve kterých utkvěla českému posluchači představa Maigreta jako Rudolfa Hrušínského, nastala chvíle, kdy bylo nutné najít za zemřelého herce náhradu. Ukázalo se, že dva režiséři zvolili dva přístupy a také dva odlišné interprety. (…)

Po této úvodní, obvyklou hodinovou stopáž přesahující dramatizaci, následuje první ze dvou Chrzových děl, a sice Maigret a případ Cecilie. V něm se úlohy Maigreta zhostil jiný Josef, tentokrát Somr. (…) Ve třetím příběhu Maigret a přízrak čeká na pařížskou policii nelehký úkol – objasnit útok na jednoho muže z jejích řad. Maigret, opět ztvárněný Josefem Somrem, musí rozplést hustou síť vedoucí z uměleckých kruhů možná až do podsvětí, aby se dopátral pravdy. Oproti prvnímu příběhu s Josefem Vinklářem se v následujících případech setkáme i s dalšími postavami, které do maigretovského světa patří. Ivan Chrz obsadil do rolí inspektorů výrazné hlasy herců Miroslava Táborského, Jiřího Brudera a Michala Pavlaty. Ačkoliv všichni předvedli naprosto profesionální herectví, trochu mi, snad až na Michala Pavlatu, připadali až příliš odlišní od pojetí inspektorů z původních maigretovek. Totéž platí i o hudební složce obou dramatizací, které sice mají francouzský původ, kromě titulní melodie však ničím nepřipomínají klasickou atmosféru staré Paříže. Právě kouzlo minulých dob v této metropoli, silně přítomné u původních maigretovek, se tady jakoby vytratilo. Ivan Chrz zkrátka chtěl v nové době pojmout Maigreta po svém, bez návaznosti na práci předchůdců, čemuž se na druhou stranu asi nelze moc divit. (…)
Porovnávat čtyři nahrávky obsažené v kompletu 4x komisař Maigret počtvrté s původními příběhy nejspíš není fér, jen těžko se tomu ale lze ubránit. Zatímco Maigretovy Vánoce ještě vycházejí z původního pojetí a odpovídají, i díky době vzniku, zvukově specifické atmosféře původních maigretovek, nejnovější příběhy se od minulosti snaží zřejmě záměrně odvrátit. Netypicky pojatý Případ Saint-Fiacre se zdařile vydává svou vlastní cestou – rozdílné prostředí, absence ostatních známých postav i fakt, že Maigret je zde na velkém prostoru i vypravěčem, mu v tom napomáhá. Maigret a případ Cecilie i Maigret a přízrak přes nesporně zajímavé zápletky a dobré zdramatizování v celkovém vyznění pro někoho trochu zaostávají a postrádají tempo. Co se týče samotných představitelů titulní role, lze s povděkem konstatovat, že ani jeden z nich tradici nepošlapal. Všichni odvedli profesionální práci, přesto si možná ne všichni, u posluchačů navyklých na projev Rudolfa Hrušínského, získají stejnou oblibu.

Navazovat úspěchy starší verze je vždy těžké. Zatímco britská televize ITV se pouští do natáčení minisérie s kontroverzním Rowanem Atkinsonem, Český rozhlas sáhl ve své době po osvědčeném Josefu Somrovi a Josefu Vinklářovi. Maigrety v jejich podání stojí za to slyšet. A je jedno, zda kvůli srovnání s Rudolfem Hrušínským, promyšleným zápletkám či jen pro vychutnání si bohatého hereckého obsazení, zahrnujícího mimo jiné Otakara Brouska, Ladislava Freje, Jana Vlasáka, Simonu Postlerovou, Věru Kubánkovou nebo Oldřicha Vlacha. Přijměte proto pozvání na poslední návštěvu v kanceláři kriminální policie na Zlatnickém nábřeží u Julese Maigreta v závěrečném kompletu 4x Komisař Maigret počtvrté. Na shledanou u pana komisaře!

Georges Simenon. Komisař Maigret řeší případ záhadné vraždy, nenadálého dědictví a tajemných rodinných souvislostí. Překlad a dramatizace Zdena Josková. Hudební a zvukové efekty Radislav Nikodém. Zvukový mistr Miroš Svatoň.  Natáčecí technik Anna Halbichová. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: komisař Jules Maigret (Rudolf Hrušínský I.), inspektor Lucas (Vladimír Brabec), starosta Grandmaison (Jiří Němeček), jeho žena (Irena Kačírková), „velký Jean“ Legrand (Jiří Vala), Julie Legrandová (Karolína Slunéčková), Jean Martinaux-Raymond (Jiří Adamíra), Delcourt, náčelník přístavu (Felix Le Breux), kapitán Lannec (František Hanus), Bernard (Vladimír Huber), policisté (Ladislav Kazda, Miloš Rozhoň), lékař (Jiří Pick), servírka (Věra Havlatová), hostinský (Artuš Kalous).

Natočeno 1970 – 1977. Natáčeno 22. 11. 1970 a 24. 3. 1977 (!). Premiéra 16. 8. 1977 (Vltava, 20:20 – 21:30 h.; 66 min.). Originál smazán 8. 9. 1999.

Repríza 2. 1. 1988 (Praha, 15:50 h.); 21. 12. 2008 (ČRo 2 Praha, 20:00 h); 10. 7. 2016 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) v cyklu Léto s Maigretem.

Vydal Radioservis v roce 2005 na CD a MC (kód výrobku: CD: CR0315-2-801,  MC: CR0315-4-801). Ukázka ke stažení zde.

Část zvukové koláže byla použita později v Horčičkově realizaci Ocelového města.

Lit.: Tomáš, Jiří: Nad třetím čtvrtletím dramatického vysílání. Obraz rozhlasového léta. In Rudé právo, 21. 10. 1977, s. 5 (recenze).

Lit.: anonym: Rozhlasová hra: Georges Simenon: Přístav v mlze – 21.12. In web ČRo 2 Praha, prosinec 2008 (článek). – Cit.: I v idylickém čase Vánoc si dopřejte trochu vzrušení a pusťte si dobrou detektivku. V prosinci nám Český rozhlas 2 – Praha v cyklu Večer s komisařem Maigretem nabídne několik příběhů s jedním z nejslavnějších detektivů. Další příběh nazvaný Přístav v mlze vysílá Český rozhlas 2 – Praha ve 20:05 hodin. Na komisaře Maigreta tentokrát čeká případ záhadné vraždy, nenadálého dědictví a tajemných rodinných souvislostí.

Romány s komisařem Maigretem, byly v díle Georgese Simenona první knihy, které podepsal vlastním jménem. Do té doby – do roku 1930 – sice publikoval bezmála dvě stovky sešitových románů a bezpočet povídek v novinách a časopisech, ale vždy pod pseudonymem. Komisaře Maigreta představil veřejnosti v té době způsobem značně nezvyklým a zvládl to s obratností, kterou by mu dnes mohla závidět renomovaná marketingová agentura.

Simenon uvedl své dvě první „maigretovky“ na okázalém večírku v nočním podniku, který pro ty účely proměnil v kancelář sídla pařížské policie na Nábřeží zlatníků. Mezi hosty patřily špičky uměleckého i finančního světa. Celý večírek se navíc odehrával za asistence filmových kamer. Ani sebevětší smysl pro marketingovou prezentaci by však Simenonovi nestačil k tomu, aby jako autor lehké múzy vstoupil do dějin francouzské literatury. Uměl napsat poutavý příběh a jeho postavy byly tak živé, že se s nimi sblížily tisíce čtenářů na celém světě. Mezi jeho upřímné obdivovatele a přátele patřili i takoví umělci jako André Gide, Arthur Miller a Federico Fellini.

Simenon byl autorem neuvěřitelně plodným: jeho literární odkaz čítá na 400 románů a 1000 kratších povídek. Jak to Simenon dokázal? „Jsem především člověk, který stále pracuje a který by byl zoufalý, kdyby to nemohl dělat až do konce svých dnů.“, prohlásil Simenon v rozhovoru pro časopis pro Paris Match v roce 1967. K napsání detektivního románu nepotřeboval více jak 10 dní a psaní pro něho bylo životní potřebou, kterou si dopřával až do vysokého věku. Simenonovy nejvlastnější literární ambice však směřovaly k psychologickému románu, hezkou řádku – a nesporně literárně kvalitních – jich také napsal, do paměti většiny čtenářů se především zapsal jako muž, který stvořil komisaře Maigreta. Dobrácký komisař s vizáží usedlého Pařížana a náklonností k dobrému jídlu i voňavé dýmce vystupuje celkem v 84 románech a 136 povídkách Georgese Simenona. Poslední příběh s komisařem Maigretem publikoval v roce 1972, jmenoval se „Maigret a pan Charles“.

První sérii „maigretovek“ v Českém rozhlase natočil Jiří Horčička v roce 1970 s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli. Tyto nahrávky dodnes představují Hrušínského rozhlasové herectví ve vrcholné formě. Shodou okolností to byla v roce 1991 opět role slavného komisaře, s níž se Hrušínský s rozhlasovým studiem navždy loučil.

Režisér Jiří Horčička: Jakmile jsem přečetl sérii her o komisaři Maigretovi, bylo jasné, že mám Maigreta, což je hlavní a klíčová figura. Věděl jsem, že to bude – že to musí být Rudolf Hrušínský, který měl pro tuhle figuru fantastické dispozice v tom svém neokázalém herectví, v tom svém báječném umění zcivilňovat a řekl bych lehce, ironicky a s nadhledem pojmout figuru. (z knihy Jana a Honzy Vedralových Jiří Horčička-rozhlasový režisér)

Lit.: anonym: Georges Simenon: Přístav v mlze. In web ČRo 2 Praha, červenec 2016 (článek). – Cit.: Celé letošní léto, tedy hned 14 nedělních večerů, bude patřit proslulému pařížskému detektivovi s geniální intuicí a osobitým šarmem.

6. ze série detektivek Jiřího Hořčičky s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli.

V Paříži se objeví muž, který nemluví a vypadá, že ztratil paměť. Ukáže se, že se jedná o kapitána Jorise, který bydlí v Oiustrehamu, malé vesnici na pobřeží Bretaně. Komisař Maigret ho tam odveze. Tsk začne záhadné drama, kde nikdo nic nechce říct. A Maigret si musí přivolat inspektora Lucase.

Pár slov o autorovi

Romány s komisařem Maigretem byly v díle Georgese Simenona první, které podepsal vlastním jménem. Do té doby (do roku 1930) publikoval skoro 200 sešitových románů a bezpočet povídek v novinách a časopisech vždy pod pseudonymem.

Komisař Maigret vystupuje celkem v 84 románech a 136 povídkách Georgese Simenona. Poslední krimi příběh publikoval v roce 1972. Byl to Maigret a pan Charles. Simenonovy literární ambice ale směřovaly k psychologickému románu. Hezkou řádku (a nesporně kvalitních) jich taky napsal.

Georges Simenon. V detektivním, psychologicky laděném příběhu, umožňuje kazetový magnetofon ubodaného studenta, vášnivého lovce zvuků, analyzovat zvyky a záliby oběti a seznámit s prostředím vraždy na pařížském předměstí.
Překlad a dramatizace Miroslava Hrušková. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: komisař Jules Maigret (Rudolf Hrušínský), paní Maigretová (Růžena Lysenková), inspektor Janvier (Josef Větrovec), inspektor Lucas (Vladimír Brabec), inspektor Grosjean (Vladimír Krška), Robert Bureau (Petr Haničinec), vyšetřující soudce (Vlastimil Fišar), advokát Huet (Karel Beníško), Yvonne Demarle (Zdeněk Dítě), pan Batille (Čestmír Řanda), hospodský Pagliati (Ivo Gübel), novináři (Ladislav Kazda, Svatopluk Skládal), hlas z magnetofonu (Radislav Nikodém), slečna z centrály (Daniela Šrajerová), fotograf (Karel Houska), Mauricette Galloisová (Jorga Kotrbová), Batille mladší (Tomáš Töpfer), komorná (Jaroslava Drmlová).

Natočeno 1970 – 1977. Natáčeno 15. 11. 1970 a 17. 3. 1977 (!). Premiéra 2. 8. 1977 (Vltava, 20:20 – 21:25 h.; 60 min.). Originál smazán 8. 9. 1999.

Repríza 26. 6. 2016 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) v cyklu Léto s Maigretem; 12. 4. 2026 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.

Vydal Radioservis v roce 2012 v rámci kompletu 5x komisař Maigret podruhé (5 CD).

Pozn.: Některé prameny uvádějí jako autorku dramatizace Jaroslavu Strejčkovou a jako dramaturga Jaromíra Ptáčka.

Lit.: Tomáš, Jiří: Nad třetím čtvrtletím dramatického vysílání. Obraz rozhlasového léta. In Rudé právo, 21. 10. 1977, s. 5 (recenze).

Lit.: anonym: Georges Simenon: Maigret a lovec zvuků. In web ČRo 2 Praha, červen 2016 (článek). – Cit.:  Celé letošní léto, tedy hned 14 nedělních večerů, bude patřit proslulému pařížskému detektivovi s geniální intuicí a osobitým šarmem. 4. ze série detektivek Jiřího Hořčičky s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli.

V detektivním příběhu hraje hlavní roli kazetový magnetofon ubodaného studenta, vášnivého lovce zvuku. Maigret tak dokáže analyzovat zvyky a záliby oběti a seznámí se i s pařížským předměstím. Psychologicky promyšlený postup komisaře přivede až na stopu vraha.

Komisař Jules Maigret se dočkal po celém světě bezpočtu rozhlasových, filmových i televizních interpretací. Poprvé byl maigretovský příběh zfilmován už v roce 1932. Rozhlasová série s Rudolfem Hrušínským ale u nás patří k těm nejslavnějším. Její osudy byly neméně překvapivé.

Adaptace režiséra Jiřího Horčičky začaly vznikat na počátku 70. let. Hrušínskému byla ale uprostřed práce pozastavena činnost v médiích. Sérii mohl dokončit až po šesti letech. První detektivka (Maigret a tulák) se tak v Československém rozhlase vysílala až v březnu 1977, poslední (Maigret a mrtvá dívka) v roce 1991.

I když okolnosti dlouhých 22 let, po které série vznikala, přinášely v průběhu natáčení různé změny, stěžejním režisérem maigretovek s Rudolfem Hrušínským byl právě Jiří Horčička. Připravil všechny díly s jedinou výjimkou: epizodu U kulaté báby režíroval v roce 1988 Josef Hajdučík.

Český rozhlas Dvojka vysílá v rámci Léta s Maigretem jednotlivé díly vpořadí, v jakém byly během dlouhého zrodu série původně nasazovány do vysílání. Zmapování všech jejích osudů a souvislostí je samo o sobě napínavým pátráním, někdy téměř detektivním.