Friedrich Dürrenmatt. Překlad Josef Balvín. Překlad a úprava textů písní Vladimír Merhaut. Zpívají Josef Klička, Libor Pokorný, Milan Slabihoud, Vladimír Pokorný a Rudolf Straka. Zvukový mistr Marie Podlešáková. Použitá hudba Marek Kopelent, Albin Helge, Vladimír Severa. Dramaturg Oldřich Knitl. Režie Josef Henke.
Osoby a obsazení: Alfredo Traps (Bořivoj Navrátil), soudce (Josef Kemr), prokurátor (Josef Patočka), obhájce (Martin Růžek), Pilet, kat (Soběslav Sejk), Simona, služebná (Drahomíra Fialková), automechanik (Rudolf Kvíz), Tobiáš (Radan Rusev), hostinský (Vladimír Krška). Dále účinkují Vladimír Krška a Dagmar Jaklová.
Natočeno 1994 (ČRo 3 Vltava, 10:30 – 11:50 h.; 72 min.) v cyklu Hra humoru a napětí. Repríza 24. 6. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.
Vydal Radioservis v listopadu 2011 (1 CD; CR0579-2 – EAN 8590236057920).
Lit.: Pražan, Bronislav: Porucha. (sleeve-note) – Cit.: Friedrich Dürrenmatt (1921-1990) se v padesátých letech dvacátého století – to měl svou světovou slávu teprve před sebou – živil psaním detektivek a hlavně rozhlasových her. Nikdy je ovšem nebral na lehkou váhu a později si stěžoval, jak uvádí autor jeho monografie Heinrich Goertz, že jim nebyla věnována dostatečná pozornost a že neprávem zůstávají ve stínu jeho próz a divadelních dramat.
Jaký význam měla v kontextu Dürrenmattovy tvorby rozhlasová hra (z těch nejznámějších jmenujme alespoň Dvojníka, Noční rozhovor nebo Herkula a Augiášův chlév), lze dobře dokumentovat právě na Poruše (Die Panne). Autor ji napsal v roce 1955 a poprvé byla vysílána v lednu 1956 stanicí Bayerischer Rundfunk. K příběhu obchodníka Alfredo Trapse, který se kvůli poruše svého auta stane náhodným účastníkem vybrané večeře čtyř důchodců, znenáhlu se měnící v soudní proces s ním, se autor vrátil ještě třikrát: v roce 1956 jej zpracoval jako povídku (česky vyšla pod názvem Malér), o rok později jako televizní hru a v roce 1979 jako divadelní komedii. I když je zajímavé srovnávat třeba nuance tónu, jímž je Trapsův příběh v odlišných žánrech traktován, a zvláště pak varianty „konců“ tohoto viníka odsouzeného k nejtěžšímu trestu, důvod, proč se Dürrenmatt k příběhu znovu a znovu vracel, bude tkvět spíše v tom, že v něm podal kvintesenci svých nejoblíbenějších motivů a témat: viny, spravedlnosti, trestu… Především v něm ale dokonale rozvinul dvojmotiv nehody-náhody, který je hybatelem i mnoha jiných jeho příběhů, kde přebírá roli, kterou v klasické dramatice plní „osud“.
Hra, rozvíjející absurdní situaci až k nejhlubším otázkám morálky a v komediálním rouše odhalující temné stíny pragmatického počínání průměrných občanů, našla v režiséru Josefu Henkem, který byl mistrem v odhalování významových podtextů a skrytých faset postav, kongeniálního interpreta. Jeho cizelérská práce s herci přivedla Bořivoje Navrátila v hlavní roli, stejně jako Josefa Kemra, Josefa Patočku, Martina Růžka a Soběslava Sejka v postavách hledačů a vykonavatelů spravedlnosti k výkonům, jež právem inscenaci zařazují do zlatého fondu Českého rozhlasu.
