Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

24. 1. 2007

Osudy – Rudolf Pellar 1/5 (2006)

Filed under: Četba na pokračování,Radiodokument — Přemek @ 17:11

Český herec, zpěvák a překladatel vzpomíná na svůj život. Připravila Hana Soukupová. Technická spolupráce Michal Kolář.

Připravily České Budějovice v roce 2006. Premiéra 8. – 12. 1. 2007 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 5 x cca 30 min.). Repríza 14. – 18. 7. 2008 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.); 30. 12.  – 3. 1. 2025 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.).

Lit.: has (= Soukupová, Hana): Vlídné vzpomínání Rudolfa Pellara. In Týdeník Rozhlas 17/2007 (29. 12. 2006), s. 16 (článek).
has (= Soukupová, Hana) - Vlídné vzpomínání Rudolfa Pellara. In Týdeník Rozhlas 17-2007 (29. 12. 2006), s. (článek)

Cestovní pas 1/10 (2006)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 17:10

Bruno Frank. Četba na pokračování z románu německého humanisty. Překlad Karel Houba. Pro rozhlas upravila Ilona Janská. Čte Jiří Štěpnička. Hudební spolupráce Jan Jirásek. Zvuk Jiří Václavíček. Režie Pavel Krejčí.

Nastudoval Hradec Králové. Premiéra 1. dílu 8. 1. 2007 (ČRo 2 Praha, 22:05 h.; 27 min.). Repríza 1. dílu 20. 11. 2023 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Nominace pro Jiřího Štěpničku na cenu Neviditelný herec.

Pivoňková lucerna 1/8 (2006)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 16:54

Enčó Senjútej. Četba na pokračování. Přeložila Věna Hrdličková. Čte Bořivoj Navrátil. Režie Aleš Vrzák.

Připravily České Budějovice. Natočeno 2006. Premiéra prvního dílu 6. 1. 2007 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 30 min.).

Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha 1/12 (1978)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 16:15

Miguel de Cervantes y Saavedra. Četba na pokračování z klasického díla španělské literatury. Překlad Zdeněk Šmíd. Upravila Květa Kuršová. Režie Vladimír Tomeš.

Účinkují Radovan Lukavský, Petr Haničinec, Eva Klepáčová, Milan Neděla, Jaroslav Moučka, Miloš Rozhoň, Jarmila Krulišová, Jaroslava Tvrzníková, Blanka Bohdanová, Milena Dvorská, Ivo Gübel, Jan Bartoš, Karel Hlušička, Miroslav Moravec, Dalimil Klapka, Miloš Hlavica, Petr Oliva a Ladislav Potměšil.

Natočeno 1978 (1 díl cca 30 min.). Repríza 1. dílu 13. 4. 2016 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.) u příležitosti 400. výročí Cervantesova úmrtí; 11. 4. 2026 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.) u příležitosti 410. výročí Cervantesova úmrtí.

Pozn.: Španělský prozaik, dramatik a básník Miguel de Cervantes y Saavedra svým románem Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha (1605-1615), tímto „arcidílem španělské a světové literatury“, patrně původně zamýšlel parodovat rytířské romány, avšak původní úmysl autorovi přerostl v rozsáhlý a hluboký obraz titulního hrdiny, doby a lidského života vůbec. Román vstupuje do složitého kontextu: Cervantes boří „babylónskou věž rytířských románů“, paroduje román pastýřský, utopický i dobrodružný, vyrovnává se s podněty románu pikareskního. Don Quijote, který toužil světu vnutit svůj ideál, a jeho nerozlučný druh Sancho Panza vyjadřují symbolicky dualismus španělského ducha, neustálé střetání ideálu, iluze a snu s realitou, které je bohatým zdrojem komiky i tragiky. (anotace)

Lit.: anonym: Miguel de Cervantes y Saavedra: Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. In web ČRo 3 Vltava, duben 2016 (článek). – Cit.:  „Časově první román dějin naší kultury, (…) možná dosud vůbec největší a nejhlubší román naší vzdělanosti. (…) Novodobý román je Cervantesovým dílem vůbec založen a zahájen,“ napsal v roce 1966 literární historik a romanista Václav Černý, mj. autor jednoho z moderních českých překladů Cervantesova románu.

Španělský prozaik a dramatik Miguel de Cervantes y Saavedra (29. září 1547 – 23. duben 1616) svým románem Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha (1605-1615), tímto „arcidílem španělské a světové literatury“, patrně původně zamýšlel parodovat rytířské romány, avšak původní úmysl autorovi přerostl v rozsáhlý a hluboký obraz titulního hrdiny, doby a lidského života vůbec. Světoznámý román vstupuje do složitého kontextu: Cervantes boří „babylónskou věž rytířských románů“, paroduje román pastýřský, utopický i dobrodružný, vyrovnává se s podněty románu pikareskního. Don Quijote, který toužil světu vnutit svůj ideál, a jeho nerozlučný druh Sancho Panza, vyjadřují neustálé střetání ideálu, iluze a snu s realitou, které je bohatým zdrojem komiky i tragiky.

První díl Dona Quijota měl roku 1605 okamžitě velký úspěch u čtenářů, kteří jej četli jako humorný román. Když pak r. 1614 vydal dosud nezjištěný autor „pokračování“ Dona Quijota, Cervantes urychleně dopsal druhý díl, v němž postavy v nové hře fikce a skutečnosti odsuzují své falzifikáty…

F. X. Šalda napsal: „Není zajisté náhodné, že na prahu nové doby stojí komický román Cervantesův Don Quijote a že právě on jest prvním románem v dnešním, moderním smyslu slova. (…) Z reka stala se komická figura, „rytíř smutné postavy“, parodie a paskvil někdejšího poetického reka, cosi přežilého a nemožného, ztřeštěnec nechápající naprosto chodu světa, který, při vší své poctivosti a vnitřní ušlechtilosti, po napětí všech sil dochází jen výsměchu. Mechanismus světa udržuje vrch nad poetickým individuem a „rek“ sám podrobuje se mu nakonec a dává mu za pravdu na smrtelném loži.“

Vysíláme u příležitosti 400. výročí Cervantesova úmrtí.

Údolí včel 1/5 (2006)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 15:33

Vladimír Körner. Četba na pokračování. Pro rozhlas připravila Johana Zelinská. Zvuk Aleš Huber. Režie Miroslav Zelinský.

Účinkuje Norbert Lichý.

Připravil ČRo Ostrava. Premiéra prvního dílu 1. 1. 2007 (Vltava, 18:30-19:00 h.; 30min.). Repríza 7. – 11. 10. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h) v cyklu Povídka.

23. 1. 2007

Boží duha 1/7 (1993)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 15:27

Jaroslav Durych. Připravila Dagmar Oravová. Režie Josef Melč.

Účinkuje Petr Pelzer a Marta Vančurová.

Natočeno v roce 1993. Repríza 20. – 26. 8. 2017 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 30 min) k úmrtí P. Pelzera.

Lit.: anonym: Jaroslav Durych: Boží duha (7 dílů). In web ČRo 3 Vltava, 22. srpen 2017 (článek). – Cit.:  Spisovatel Jaroslav Durych je pro mnohé postavou silně kontroverzní – zejména pro svoji publicistickou angažovanost koncem 30. let 20. století – nic to však nemění na nesporné umělecké kvalitě jeho díla. Novelu Boží duha dokončil v roce 1955, jejího vydání se už nedožil. Poprvé vyšla až v roce 1969, v tom krátkém údobí, kdy nakladatelství stihla v několika měsících vychrlit knihy, které dřív nesměly být publikovány. V případě Boží duhy byl jedním důvodem sám kontroverzní autor, druhým téma novely, v níž se po skončení 2. světové války setkává poutník v opuštěné pohraniční vesnici s mladou Němkou. Milostná novela spojuje linii příběhů ze současnosti s linií historických próz.

Když Jaroslava Durycha poslala jeho babička na studie (oba rodiče ztratil už v dětství), předurčila mu dráhu kněze. Nakonec se jím nestal (stal se lékařem), ale hluboká víra a nezlomné katolické přesvědčení mu zůstaly po celý život. Jaroslav Durych je považován za nejvýraznějšího představitele české katolicky orientované literatury.

Nejznámější a také umělecky nejsilnější jsou jeho historické romány (za všechny připomeňme alespoň tzv. větší a menší valdštejnskou trilogii: Bloudění a Rekviem) a jeho doménou bylo období raného baroka. Tento zájem výrazně ovlivnil volbu témat i umělecký rukopis, jeho obraznost, symboliku, jazyk, slovník, větnou stavbu atd.

Projevuje se to také v novele z autorovy současnosti Boží duha. Příběh se odehrává v česko-německém pohraničí těsně po 2. světové válce. Do vylidněné zpustošené vesnice přichází starý muž – vypravěč příběhu. Sám jen tuší, co ho sem přivádí. Je to klíčová durychovská výchozí situace: bloudící člověk, hledající životní rovnováhu a vnitřní klid. Popis opuštěného kraje působí snově až strašidelně, osamělého poutníka přivítá pach tlení a rozkladu. První živý tvor, na kterého narazí, je had, následuje scenérie hřbitova, kaple s otevřenou rakví…

To je ovšem jen jeden pól barokního kontrastu. V opuštěné chalupě se poutník nečekaně setkává s mladou Němkou, která se tajně vrací do svého rodného domku poté, co prožila a zázrakem přežila všechny hrůzy konce války v německém pohraničí. Tato mladá žena je symbolem nevinnosti a čistoty. V souvislosti s ní se objevují jiné symboly: rozkvetlá růže, vůně dřeva a sena, pozlacený šálek bílého kozího mléka, zapálená svíce…

Nejhlubší ponížení a utrpení, kterému byla vystavena, zanechalo v mladé ženě hluboké trauma. Oba protagonisté mají pocit, že jsou na konci sil a jen velmi zvolna a obtížně hledají východisko z krize. Musí ovšem projít těžkou cestou vyrovnání se s minulostí, upřímným, hlubokým pokáním – teprve pak si navzájem mohou udělit rozhřešení a společně hledat odvahu k novému začátku.

Haškův Svět zvířat 1/5 (1993?)

Filed under: Četba na pokračování,Povídky — Přemek @ 14:34

Cyklus povídek. Jaroslav Hašek. Pro rozhlas připravil a uvádí Jan Profous. Režie Miloš Novotný.

Účinkuje Ivan Řezáč.

Natočeno 1993 (?). Repríza 4. části 19. 5. 1993 (Praha, 23:46 – 23:56 h.;  10 min.).

Pozn.: Autor pořadu Jan Profous se náhodně stal majitelem svázaných několika ročníků časopisu Svět zvířat, který v době před první světovou válkou založil a vydával Václav Fuchs. Nalezl mezi nimi i ročníky 1910 a 1911, kdy v časopise působil jako redaktor spisovatel, žurnalista, bohém a mystifikátor Jaroslav Hašek.

Pro Haška to bylo velice šťastné období, jak v osobním životě – v košířské redakci našel své první stálé zaměstnání a mohl se proto oženit se svou snoubenkou Jarmilou Mayerovou, tak i z hlediska jeho tvorby, pro níž se psaní a redigování časopisu Svět zvířat stalo mohutným inspiračním zdrojem. (anotace)

Sedmkrát v hlavní úloze 1/12 (1990, 2018)

CoverEgon Hostovský. Dramatizovaná četba z psychologicky pronikavého a dějově poutavého románu. Úprava a režie Pavel Linhart.

Účinkují Jan Kačer, František Němec, Ilja Racek, Milan Friedl, Boris Rösner, Jiří Adamíra, Josef Vinklář, Dana Syslová, Jiří Němeček, Radim Vašinka, Jiřina Třebická, Vít Ondračka a Deborah Garfinkle.

Natočeno v roce 1992 (12 x 30 min.). Repríza 1. dílu 2. 2. 2000 (Vltava, 18:30 h). Vydala Radiotéka, říjen 2018 (MP3).

Pozn.: Hostovského román Sedmkrát v hlavní úloze, poprvé vydaný v roce 1942 v americkém exilu, jako jeden z prvních pojmenovává vinu evropské inteligence, která se jednoznačně nepostavila proti nástupu fašismu. O tomto díle prohlásil velký anglický spisovatel Graham Greene: „Tento román je svrchovaně zajímavým příkladem metafyzické literární tvorby, aplikované na politický námět. Neznám jemnějšího popisu přízračného ovzduší Evropy let třicátých, jež vyvrcholilo v obecnou bartolomějskou noc válek.“  (anotace)

17. 1. 2007

Pozdrav pánbu, pane Randák! 1/12 (1990)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 9:22

František Rachlík. Výběr z knihy Jiří Plachetka. Improvizace na akordeon Josef Konšal. Režie Alena Adamcová.

Účinkuje Lubor Tokoš.

Natočeno 1990. Premiéra 22. – 26. 5., 28. 5. – 2. 6., 4. 6. 1991 (Praha, 21:45 h.). Repríza 5. – 16. 4. 1994 (ČRo 2 Praha, 9:00 h.; 22:00 h.); 1. – 16. 7. 1998 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.) ve všední dny.

Pozn.: 2. 6. 1991 vysílala Praha četbu až od 22:00 h.

Pozn.: Nová verze; původně nastudováno v roce 1960 s Janem Pivcem.

12. 1. 2007

Pěna dní 1/8 (2003)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 17:24

Boris Vian. Dramatizovaná četba na pokračování. Překlad Svatopluk Horečka.Hudba Petr Mandel. Dramatizace a režie Dimitrij Dudík.

Účinkují Jiří Ornest, Lukáš Hlavica, Věra Slunéčková, Ivan Řezáč, Dana Černá, Jiří Štěpnička, Anna Suchánková.

Natočeno 2003 (8 x 30 min.). Repríza 1. dílu 7. 3. 2020 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Lit.: Turnovská, Jarmila: Boris Vian: Pěna dní. In web ČRo 14. 10. 2003 (anotace). – Cit.: Román francouzského prozaika, básníka, hudebníka, dramatika a mystifikátora Borise Viana Pěna dní vyšel sice už před více než půl stoletím, ale jeho nevšední příběh plný nespoutané fantazie působí neobyčejně svěže dodnes. Ostatně nesmírně sečtělý Raymond Queneau označil Pěnu dní za “nejpůsobivější román o lásce, jaký kdy byl napsán”.
Nic na tom nemění skutečnost, že Vian se za svého života proslavil spíš svým mystifikačním románem Naplivu na vaše hroby, který vydal pod pseudonymem Vernon Sullivan, než románem Pěna dní, který přijali čtenáři bez zájmu. Přiblížit posluchačům svět hrdinů Vianova originálního příběhu o lásce se pokusíme v desetidílné dramatizované četbě na pokračování.

V Pěně dní vytvořil Vian originální svět, kde se mísí parodování směšných aspektů dobové módní záliby mládeže v existencialistické filozofii a jejích představitelích (v čele se slavným, fetišisticky uctívaným Jean-Sol Partrem – vzpomeňme slavné přednáškové scény) s temně zlověstným leknínem pučícím v plicích mladé Chloé či s Colinovým nevšedním zaměstnáním spjatým s pěstováním hlavní střelných zbraní. Jeho hrdinové žijí ve vybájeném prostředí, které funguje podle svébytných zákonů: úhoři se tu chytají přímo z vodovodních kohoutků a na Colinově vynálezu zvaném pianocktail (který je replikou Des Esseintesových “chuťových varhan” z Huysmansova románu Naruby) se jazzové skladby proměňují v pozoruhodné drinky! Příběh lze číst jako alegorický milostný román, ve kterém láska přestává být zasněnou hrou a stává se osudovou skutečností, v níž zásadní místo patří smrti. Nevšední příběh je od začátku až do konce provázen humorem v rozpětí od lehké ironie po drtivý sarkasmus a vyniká originalitou jazyka, v němž není místa pro šeď a nudu.

Lit.: Dudík, Dimitrij: Boris Vian: Pěna dní. In web ČRo 3 Vltava, 7. březen 2020 (článek). – Cit.: (…) Román francouzského prozaika, básníka, hudebníka, dramatika a mystifikátora Borise Viana Pěna dní vyšel sice už roku 1947, ale jeho příběh nesený nespoutanou fantazií působí neobyčejně svěže dodnes. Ostatně spisovatel Raymond Queneau označil Pěnu dní za nejpůsobivější román o lásce, jaký kdy byl napsán. A nic na tom nemění skutečnost, že Vian se za svého života proslavil spíš svým mystifikačním románem Naplivu na vaše hroby, který vydal pod pseudonymem Vernon Sullivan, než románem Pěna dní, který přijali čtenáři bez zájmu.

V Pěně dní vytvořil Vian originální svět, kde se mísí parodování směšných aspektů dobově módní záliby mládeže v existencialistické filozofii a jejích představitelích (v čele se slavným, fetišisticky uctívaným Jean-Sol Partrem – vzpomeňme slavné přednáškové scény…) s temně zlověstným leknínem pučícím v plicích mladé Chloé či s Colinovým nevšedním zaměstnáním spjatým s pěstováním hlavní střelných zbraní…

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress