Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

29. 3. 2007

Paměti 1/10 (2003)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 12:34

Lorenzo da Ponte. Překlad Josef Kostohryz. Připravil Jaroslav Havel. Účinkuje Josef Somr. V roce 2003 natočil režisér Vlado Rusko (1 díl cca 28 min.).

Lit.: Jaklová-Oravová, Dagmar: Lorenzo da Ponte: Paměti. In web ČRo 7. 1. 2003 (anotace). – Cit.: Básník Lorenzo da Ponte by nejspíš již dávno upadl v zapomenutí – nebýt toho, že mezi četnými skladateli, kteří zhudebňovali jeho operní libreta, byl také Wolfgang Amadeus Mozart. A proto dokud se budou hrát opery Figarova svatba, Don Giovanni a Cosi fan tutte, bude živé i jméno jejich libretisty? Vybrané kapitoly z Pamětí Lorenza da Ponte si poslechneme v přednesu Josefa Somra.

Za svůj dlouhý život pobýval Lorenzo da Ponte (1749-1838) v několika světových metropolích, stýkal se s umělci i panovníky, a tak ve svých Pamětech má skutečně na co vzpomínat. Milostná dobrodružství, aféry u dvora, intriky konkurentů v divadelním podnikání, skvělé úspěchy i závratné pády, neúnavná snaha šířit italský jazyk a italskou kulturu – to vše je vylíčeno svěžím jazykem a řadí Paměti Lorenza da Ponte k nejčtivějším dílům světové memoárové literatury.

Básníkův život i jeho Paměti můžeme rozdělit do několika etap. Mládí v rodné Cenedě – městečku na severu Itálie, studium a krátké učitelské působení v semináři v Portogruaru a bouřlivácká léta v Benátkách. – Pobyt ve Vídni, kde se stal dvorním básníkem Josefa II. a kde vznikla i jeho libreta pro Mozarta, Salieriho a další skladatele. – Londýnské období, kde kromě působení u divadla také obchodoval s knihami a začal je i sám vydávat. – A konečně dlouhá závěrečná životní etapa, kdy se s rodinou uchýlil do Ameriky. Zde obchodoval nejen s knihami, ale dosti překvapivě i s obilím, kořením, léčivy. Vyučoval také italský jazyk a literaturu a položil základ souboru italských knih v newyorské veřejné knihovně. Ve 30. letech 19. století se přičinil o uskutečnění řady italských operních představení v New Yorku a ve Filadelfii a dokonce i o postavení operní budovy – padesát let před Metropolitní operou.

Je třeba dodat, že některé skutečnosti ze svého života vylíčil autor značně subjektivně, občas něco zamlčel nebo přikrášlil. V jeho Pamětech najdeme také některé časové nepřesnosti, způsobené nejspíš velkým časovým odstupem, s nímž Lorenzo da Ponte své životní osudy líčil; do psaní pamětí se totiž pustil až po své sedmdesátce. Za jeho fanfaronstvím a leckde i přeháněním se však skrývá nesporný literární talent a hluboké vzdělání, zdravý patriotismus a především nezdolná vůle a životní síla. Kdo jiný než právě lidé takovýchto kvalit by měl vyprávět o svém životě?

26. 3. 2007

Muzikant a tulák Eduard Ingriš 1/5 (2005)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 13:47

Četba na pokračování. Seriál, natočený u příležitosti 100. výročí narození Eduarda Ingriše. Pořad připravili Gabriel Gössel a Max Wittmann. Režie Eva Řehořová.

Připravilo Brno v roce 2005 (25min.).

25. 3. 2007

Já, Slezskoostravský hrad 1/3 (2007)

Filed under: Četba na pokračování — rickie @ 2:39

Miloš a Radim Poláškovi a Bohuslav Žárský. Třídílné čtení na pokračování. Režie Tomáš Hanzl.

Účinkuje Stanislav Žárský.

Natočilo studio Ostrava Český rozhlas v roce 2007.
Premiéra ve dnech 3., 10. a 17. března 2007.

22. 3. 2007

Aaronův skok 1/12 (2007)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 18:22

Magdalena Platzová. Četbu na pokračování z románu současné české autorky připravila Klára Lukavská. Režie Aleš Vrzák.

Účinkují Věra Kubánková, Blanka Bohdanová a Andrea Elsnerová.

Premiéra prvního dílu 8. 3. 2007 (Vltava, 18:30 – 19:00 h.; 30 min.).

Pozn.: Trojice žen, které jsou hlavními postavami Platzové románu, naznačuje krom toho jakési základní podoby ženství ve 20. století. První z nich je talentovaná, silná a fascinující rakouská malířka Berta Altmannová, jejíž životní a tvůrčí síly se nesmyslně vyčerpají v poměru s ženatým architektem. Paradoxní momenty štěstí zažívá Berta teprve v terezínském ghettu, kde – sama bezdětná – učí děti malovat a vidět křehkost a krásu světa. Její poslední stopy vedou pak do Osvětimi. Druhou ženskou postavou je Kristýna Hládková, mladší přítelkyně Altmanové. Jejím hlavním cílem je vytvořit v očích druhých o sobě takový obraz, který popře slabosti, zrady a neúspěchy. Úspěšná matka úspěšného syna bilancuje v Platzové románu své životní omyly a prázdnotu a dovoluje čtenáři pochopit zdánlivě neobhajitelné kroky a postoje a soucítit s nimi. Poslední hrdinka románu, Kristýnina vnučka Milena, přenáší děj románu do současnosti. Bytostně ženská, čistá a vnímavá duše této pražské studentky a její čerstvě rozepsaný milostný osud umožňují Platzové ukončit vyprávění happyendem, který v sobě přes všechnu pohádkovost skrývá i nosné a silné poselství. Nad vším rozervaným a nepovedeným v lidském osudu může a chce zvítězit důvěra, naděje a blízkost. (anotace)

Ať to zůstane v rodině 1/5 (2007)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 18:04

Daniela Kapitáňová. Četba na pokračování. Pro rozhlas připravil, přeložil a režii má Miroslav Zelinský.

Účinkuje Gabriela Mikulková.

Nastudoval ČRo Ostrava v roce 2007. Premiéra prvního dílu 5. 3. 2007 (Praha, 22:05 – 22:29 h.; 24min.).

Deník 1/5 (2007)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 12:21

Jan Rychlík. Četba na pokračování. Připravila Petra Kunová. Účinkuje Antonín Kaška. Režie Miroslav Buriánek.

Připravila Plzeň. Premiéra prvního dílu 28. 3. 2007 (Vltava, 18:30 – 19:00 h.; 30min.).

Lit.: (pek): Žiji ve věku zneužitých moudrostí… In Týdeník Rozhlas, 13/2007 (anotace).

Cit.:
Teprve po půl století se dostal ke čtenářům Deník 1955 Jana Rychlíka. Vloni ho u příležitosti autorových nedožitých devadesátin vydala Společnost pro Revolver Revue. Jan Rychlík – český hudební skladatel, multiinstrumentalista, publicista a teoretik – si tento deník vedl pouze od 1. ledna do 20. dubna. Jeho záznamy tak mají charakter ohraničeného experimentu a můžeme je vnímat jako paralelu k Přestupnému roku Jiřího Koláře z téže doby či k deníkům Jana Hanče nebo Pavla Juráčka z přelomu padesátých a šedesátých let. (more…)

20. 3. 2007

Saturnin 1/5 (1992)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 14:39

Zdeněk Jirotka. Připravil Zbyněk Ungr. Zvukový mistr Jiří Emil Silovský. Režie Antonín Kaška.

Účinkují Ondřej Havelka, Ivana Finková, Miroslav Buriánek, Kateřina Vinická, Antonín Kafka a Jiří Emil Silovský

Nastudovala Plzeň v roce 1992. Obnovená premiéra 19. – 23. 9. 2011. Repríza 1. dílu 28. 5. 2023 (ČRo Olomouc, 18:04 h.) v cyklu Počteníčko.

Webová repríza 20. 12. 2024 (ČRo Brno) v cyklu To nejlepší k poslechu.

Ukázka in: Hvězdný prach – Ondřej Havelka (2010).

Lit.: ele (= Lenartová, Eva): Zdeněk Jirotka: Saturnin. Slavný humoristický román v jedinečném podání Ondřeje Havelky. In web ČRo Olomouc, 29. květen 2023 (článek). – Cit.: Vypravěč knihy, mladý, klid preferující úředník, si Saturnina najme jako sluhu. Aniž tuší, kolik jeho výstředních nápadů bude muset přežít. Saturnin totiž ve skutečnosti události řídí a jeho služebné postavení je spíše zdánlivé. (…)

Humoristický román Saturnin vyšel roku 1942. Vypráví příběhy svérázného sluhy Saturnina, jeho pána a dalších postav, z nichž zejména teta Kateřina se svou oblibou přísloví doslova zlidověla.

Kniha se stala v Československu a České republice mimořádně populární, roku 2009 zvítězila v anketě České televize Kniha mého srdce a stala se tedy nejoblíbenější knihou Čechů vůbec. Roku 2018 pak získala cenu Magnesia Litera v kategorii Knihy století.

A kde se vlastně vzalo jméno Saturnin? Traduje se, že Jirotka náhodně zabořil prst do válečného kalendáře a u dne 29. listopadu bylo jméno Saturnin. (…)

Lit.: anonym: Zdeněk Jirotka: Saturnin. V roli legendárního sluhy exceluje Ondřej Havelka. In web ČRo Brno, 20. 12. 2024 (anotace). – Cit.: (…)  Legendární Saturnin nespatřil světlo světa v Praze, ale v Brně. A právě z Brna zní letos v originální rozhlasové podobě. Humoristický román Zdeňka Jirotky vydalo poprvé v roce 1942 vydavatelství Lidové noviny, a to v Brně. Právě z města, kde tato kniha vznikla, zamíří k posluchačům Českého rozhlasu Brno jako předvánoční dárek pětidílný seriál z této knihy.

Saturnin (1991, 2007)

Zdeněk Jirotka. Čte Jiří Samek. Hudební improvizace Leoš Kosek. Mistr zvuku Miroš Svatoň. Režie Jan Berger.

Natočeno ve studiu historické budovy Národního divadla v Praze 25 .4., 6. 5. a 29. 5. 1991.
Reedice Popron Music, s. r. o., v roce 2007 (3CD, 54882-2, 79:35, 79:46, 79:49).

Pozn.: Velmi zdařilý humoristický román našeho současníka, spisovatele i dlouholetého redaktora rozhlasu a Dikobrazu. Napsal jej před více než padesáti lety, za války, snad jako výraz odreagování své duše v těžké době, a přesto jde o dílo nadčasové a stále aktuální. Okouzluje a získává už několik generací čtenářů. (anotace vydavatele)

Saturnin (1990, 1994)

Zdeněk Jirotka.  Výběr hudby a klavírní improvizace Vladimír Truc. Zpívá R. A. Dvorský. Hrají Melody Boys. Výběr, sestava a režie Jiří Šrámek.

Účinkuje Svatopluk Beneš.

Nahráno 10.-13. září 1990 v pražském studiu Lucerna pro Supraphon. Vydal Bonton Music v roce 1994 (2MC, 71 0210-4, 38:27, 38:42, 38:58 a 38:47).

19. 3. 2007

O věrné lásce statečného Chairea a sličné Kalliroy 1/7 (1967, 2018)

Chariton. Četba z prvního dochovaného římského milostného románu. Překlad Rudolf Mertlík. Připravil Zdeněk Záplata. Hudba Mlhoš Kafka, zpívá Vokální skupina Jiřího Linhy. Technická spolupráce Karel Probošt, Petr Podlešák a Bedřich Marek. Asistent režie Artur Šviha. Režie Miroslava Valová.

Čte Jan Werich, Gabriela Vránová, Jan Tříska, Rudolf Jelínek, Josef Velda, Josef Větrovec, Lída Engelová, Karel Urbánek, Jan Vala, Otomar Korbelář, Jiřina Švorcová, Josefa Pechlátová, Jiří Holý, František Vicena, Luděk Kopřiva a Bedřich Bobek.

Natočeno 1967, konec natáčení 28. 8. 1967. Premiéra (?) 1968.

Vydal Radioservis, listopad 2018 (2 CD).

Pozn.: První díl četby byl v sedmdesátých letech smazán. Děj první části převyprávěl a zbytek četby zachránil Rudolf Matys.

Pozn. 2: Úryvek na CD Jan Werich (ne)známý (2009).

Lit.: Halas, Jan: Léto s literární redakcí (Ve dnech 13. až 18. července vysíláme…). In Čtvrtletník Klubu Vltava 3/1997, s. 3 (anotace).

Alternativní název: O věrné lásce statečného Chairea a ctnostné Kallirhoy.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress