Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

26. 9. 2007

Deset českých soudniček 1/10 (2007, 2025)

Z novin, časopisů a starých vydání vybrala Jiřina Tejkalová. Natáčecí technik Jitka Kundrumová. Zvukový mistr Roman Špála. Režie Ivan Chrz.

Jednotlivá pokračování: 1. Karel Poláček, účinkuje Václav Vydra, premiéra 20. 9. 2007 (15 min.), 2. František Šimeček, účinkuje Barbora Hrzánová (15 min.), 3. Rudolf Těsnohlídek, účinkuje Jiří Ornest 15 min.), 4. Ignát Herrmann, účinkují Václav Vydra, Otakar Brousek (15 min.), 5. Jakub Arbes, účinkuje Otakar Brousek (15 min.), 6. Jaroslav Hašek, účinkuje Jiří Ornest (15 min.), 7. Jan Drda, účinkuje Otakar Brousek (15 min.), 8. František Němec, účinkuje Václav Vydra (15 min.), 9. Karel Poláček II, účinkuje Jiří Ornest (15 min.), 10. Josef Burgr, účinkují Václav Vydra, Jiří Ornest (15 min.).

Natočeno 2007. Premiéra 1. dílu 20. 9. 2007 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc. Repríza 1. dílu 28. 1. 2017 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Vydala Radiotéka, listopad 2025 (MP3, CR.ES.2025.299). Ukázka k poslechu zde.

Lit.: (anonym): Deset českých soudniček. In web ČRo 20. 9. 2007 (anotace). – Cit.: Soud jako místo, kde sídlí spravedlnost, je instituce stará jako lidská civilizace, a také každá kultury má své mýty o soudech a soudcích. Tak třeba pohádka o chytré horákyni je vlastně svého druhu soudnička podobně jako ostře pointovaný příběh o Šalamounově soudu mezi dvěma ženami. Moderní společnost ovšem je protkána nepřehlednou sítí zákonů, takže mezi samým právem je často spravedlnost k nenalezení. Soudy a soudci pozbyli elegance, současné žurnalistické referování o soudních procesech ztratilo švih a humor. Žánr soudničky jakoby zahynul se zmizelým světem habsburské monarchie a první republiky.
Pro Stránky na dobrou noc jsme vybrali novinové soudničky mistrů tohoto žánru. Nejstarší z nich je František Šimeček, redaktor Národních listů, který zemřel v 35 letech roku 1877, s Národními listy spolupracoval i Jakub Arbes a Ignát Herrmann, “zlatou éru” meziválečných Lidových novin představují Rudolf Těsnohlídek a Karel Poláček, ale také Jan Drda. Brilantní humorista František Němec je spojen s Českým slovem, Jaroslav Hašek si své soudničky dílem vymýšlel pro nejrůznější, často bizarní tiskoviny. Nejmodernějším autorem našeho cyklu je Josef Burgr, původně kriminalista, který léta normalizace strávil jako topič v jednom pražském divadle, kde také začal psát.

 

24. 9. 2007

Ukřižovaná 1/7 (1992)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 16:10

Jakub Arbes. Úprava Jaroslav Pour. Režie Petr Adler.

Účinkují Ivan Řezáč, Otakar Brousek II., Pavel Pípal a Viola Zinková.

Natočeno 1992.

Zločin na Zlenicích hradě Léta Páně 1318 1/5 (1982)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 15:06

Radovan Šimáček. Petr Ptáček z Ledců vyšetřuje vraždu místního pána uprostřed neklidných let počátku vlády Jana Lucemburského. Dramaturgie Milena Lukavská. Režie Jiřina Martínková.

Účinkuje Marcel Vašinka.

Připravil Československý rozhlas v roce 1982 (5 x 17 min.). Repríza 27.-31. 8.2007 v pořadu Domino (ČRo2 Praha, 19:00 h.), 24.-28. 7. 2017 v cyklu Čtení pro celou rodinu (ČRo 2 Praha, 20:04-20:20); 30. 8. – 1. 9. a 3. – 5. 9. 2023 (ČRo Pohoda, 21:00 h.).

Pozn.: Nuže, co se nepřihodilo: ten den Léta Páně 1318 se na pozvání pana Oldřicha ze Zlenic sešli na jeho hradě nad vodami Sázavy Ctibor z Kožlí, Beneš z Konopiště, Zdeslav ze Šternberka, Ondřej z Hrádku a Zdislav z Mrače. Nepřijel Oldřich z Dubé. Debatovali, popili, pohádali se, zase popili a šli spát. Ráno našli pokoj zlenického pána zamčený a protože se na bušení neozýval, dveře vylomili. Co vidí? Oldřich leží na zemi mrtev, dýku v ruce, a klíč za ním na skobičce. Sebevražda? Nikoli. Všechno ukázalo na násilí, ale nebýt jistého Petra Ptáčka, nadaného detektivními schopnostmi, záhada zamčené komnaty by zřejmě zůstala nerozřešena a vrah nepoznán.

Bylo nebylo… Ve skutečnosti nebylo. Ten dávný mord se zrodil jen v hlavě Radovana Šimáčka, který v roce 1941 začal uveřejňovat na stránkách večerního vydání Lidových novin svůj slavný „Zločin na Zlenicích hradě L.P. 1318“. A vyprávěl tuhle středověkou detektivku tak rafinovaně, jako by se opravdu odehrála. Ostatně, byl zkušený autor historických románů a svůj příběh po okraj zaplnil skutečnými postavami. Cožpak dodnes nestojí na protějším břehu, kus proti proudu Sázavy, zbytky tvrze, z níž na Zlenice přijel Ondřej z Hrádku? Cožpak nezaznamenal sám August Sedláček, že roku 1318 Oldřich ze Zlenic „poháněl Ctibora z Kožlí pro škodu, kterou mu učinil v Koutech“? A nedochovala se snad u Benešova cenná tvrz Mrač, ze které na zlenické posezení dorazil pan Zdislav? A tak se zdá, že jediné, co si Radovan Šimáček vymyslel, byla vražda, o které není nikde v kronikách ani slovo, a k ní si pak přibásnil středověkého amatérského detektiva Petra Ptáčka.

Lit.: anonym: Radovan Šimáček: Zločin na Zlenicích hradě (1/5). In web ČRo 2 Praha, 24. 7. 2017 (anotace). – Cit.: (…) Poslechněte si příběh z roku 1318, kdy v Čechách vládne Jan Lucemburský a zem je rozdírána ustavičnými spory mezi králem, šlechtou a městy. Vznešení pánové se sešli k přátelskému posezení, aby se pokusili tyto nekonečné spory mezi sebou urovnat. Jeden z pánů je ale zavražděn, druhý obviněn z vraždy. Přichází středověký detektiv, pan Petr Ptáček, a ujímá se vyšetřování.

19. 9. 2007

Taneční hodiny pro starší a pokročilé 1/6 (1989, 2020)

Bohumil Hrabal. Četba na pokračování. Připravila Věra Pašková. Režie Petr Adler.

Účinkuje Lubor Tokoš.

Natočeno v Československém rozhlase v roce 1989 (6 x 23 min.). Premiéra 1. dílu 28. 3. 1989 (Praha, 21:45 – 22:15 h.), 6. dílu 2. 4. 1989 (Praha, 21:45 – 22:15 h.). Repríza 1. dílu 9. 11. 2026 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).

Vydala Radiotéka, květen 2020 (MP3).

Pozn.: Stylově originální novela Bohumila Hrabala. Experimentální text, který je jedinou jakoby nekonečnou větou, monologem zestárlého vychloubačného pábitele. (anotace)

Láska za časů cholery 1/15 (199?)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 16:20

Gabriel García Márquez. Překlad Blanka Stárková. Připravil Václav Cibula. Režie Dimitrij Dudík.
Interpretace Boris Rösner.

Natočeno 199?

Pozn.: Plných jedenapadesát let, devět měsíců a čtyři dny čekal Florentino Ariza na novou příležitost, aby mohl Fermině Dazové znovu vyznat lásku, již k ní pociťoval od mládí. Chvíle pro kdysi opuštěného milence přichází v okamžiku, kdy Ferminin manžel, proslulý lékař, ve věku osmdesáti let umírá. Oba staří lidé se spolu vydávají na cestu po řece Magdaleně. Gabriel García Márquez, autor románu Láska za časů cholery, představuje své postavy v rozmanitých podobách lásky. Líčí lásků milenců i manželů, lásku skrývanou i stavěnou na odiv, lásku na jednu noc i na celý život, lásku tělesnou i spirituální … Ukazuje i mnohost podob samoty, jež je především prostorem, který láska vyklidila nebo dosud nezabydlela. Tento kolumbijský romanopisec, povídkář a publicista, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1982 se s jistotou pohybuje i v oblastech, v nichž jeho vyprávění hraničí s triviální literatutou. Láska za časů cholery je dílem jeho životní zralosti. V době před dokončením románu (kniha vyšla roku 1986) autor o své knize v New York Times Book Review prohlásil : Prvním obrazem této knihy byla představa dvojice starých lidí, kteří prchají na lodi. Párek šťastných starých lidí tančících na lodním můstku. (…) Začínám si uvědomovat, co to znamená věk. Kniha, kterou píši, mne nutí šest hodin denně přemýšlet o věcech, o nichž jsem dosud vážně nepřemýšlel: stárnutí, láska a smrt.Román lze však číst i jinak než jako příběh o stáří, lásce a smrti. A sice jako chvalozpěv na dobu, kdy se ještě pěstovalo epistolární umění. Vždyť psaní milostných dopisů je jedním z jeho významných motivů. Nejmenovaným dějištěm je starobylé kolumbijské město Cartagena de Indias na pobřeží Karibského moře a povodí řeky Magdaleny … (-tur-, Týdeník Rozhlas, nezjištěný rok)

18. 9. 2007

Mezi polednem a půlnocí 1/12 (2001)

Filed under: Četba na pokračování — beatman @ 23:03

Lubomír Martínek. Připravila Jana Soprová. Režie Ivan Chrz.

Účinkuje Ladislav Mrkvička.

Natočeno 2001.

Pozn.: Spisovatel Lubomír Martínek (narozený 9. 5.1954 v Českých Budějovicích) vystudoval strojní průmyslovku a pracoval jako dělník a pomocný projektant v ČKD Kompresory, poté působil jako kulisák v Divadle na Zábradlí (1976 – 1979). Zážitky z tohoto období se inspiroval i pro svou prozaickou prvotinu Představení (Index v Kolíně nad Rýnem). V roce 1979 emigroval do Francie, kde pracoval v dlouhé řadě povolání (konstruktér, řidič, dělník nejrůznějších profesí, tlumočník aj.) a studoval dějiny umění a psychologii. Podnikl množství cest po Evropě i exotických zemích. Zkušenost z exilu a s ní nejúžeji spjaté poznatky a prožitky hledání identity – životní, sociální, jazykové, schopnost či neschopnost zakotvení v určitém prostředí, představují hlavní témata Martínkovy dnes už značně rozsáhlé románové i esejistické literární tvorby.

Ve svém nejnovějším románu Mezi polednem a půlnocí využívá Lubomír Martínek svých vynikajících teoretických a praktických znalostí mořeplavby. Jeho hlavní hrdina Jeroným Fok se na přání místního bosse vydává na své devítimetrové plachetnici Alibě z jižní Afriky do Norska, aby doručil jejich společnému kumpánovi Olafovi záhadný balíček. Krok za krokem sledujeme jeho cestu provázenou zastávkami a setkáními s přáteli i s jen náhodnými známými, jak je Jeroným posbíral za léta takto praktikovaného putování. Jsou mezi nimi lidé rozdílných povah a zkušeností, lidé mnohdy vnitřně rozervaní, poznamenané rozličnými zážitky. Je lhostejné, zda sami skutečně na moře vyplouvají, nebo se pouze pohybují v přístavech a přímořských střediscích. Často jsou to uprchlíci z různých zemí a totalitních režimů. Tím je spolu se způsobem jejich života i s jejich názory zřejmé, že těmto lidem se přes všechny rozdíly společná snaha uchovat si nejen vnitřní svobodu, ale především nezávislost a nečitelnost vnitřní. Jen se nenechat spoutat konvencemi, nestat se krasoduchem. Ovšem ne vždy a ne všem se to úspěšně daří. Nedaří se to ani Jeronýmově norskému příteli Olafovi. Jeroným se tak nechtěně stává svědkem rodinné tragédie.

15. 9. 2007

Vilémky … 1/4 (2007)

Filed under: Četba na pokračování — rickie @ 0:53

Jiří Wilson Němec. Čtyřdílná četba na pokračování ze vzpomínkového románu s podtitulem „…čili takhle nějak to bylo“. Technická spolupráce Zdeněk Prchlík. Režie Jakub Vítek.

Účinkuje Josef Vrána.

Natočeno ve studiu Olomouc ČRo v roce 2007 (díl cca 23 – 28 min., celkem 1:40 hod.) Premiéra na stanici ČRo5 – Olomouc ve dnech 13., 20., 27. 5. a 3. 6. v 15:05 hod. v pořadu Počteníčko s reprízou vždy následující den v 19:00 hod. Repríza 1. dílu 5.6.2016 (ČRo Olomouc, 18:03 h.) v programové řadě Počteníčko.

Lit.: Vítek, Jakub: Jiří Wilson Němec: Vilémky … čili takhle nějak to bylo. In web ČRo Olomouc, květen 2007 (anotace). – Cit.:  Čtyřdílná četba ze vzpomínkového románu Jiřího Wilsona Němce se nostalgicky vrací k časům dávno minulým – ke klukovským dobrodružstvím na severomoravské vesnici Nové Vilémovice. 

Hlavní hrdina vypráví s dětskou otevřeností o vesnických a rodinných legendách.
O tom, jak ho mladší bratr chtěl podpálit, protože už ho prostě nebavil; jak mu kamaráda odvezli četníci, když pásl krávy na polské straně hranic; jak s klukama kouřili za hasičárnou a přistihli je rodiče.
V úsměvných historkách se jen tak mimochodem, nazírány logikou dětského světa, vynořují vzpomínky na místy nepříjemné (odsun Němců) a místy nezapomenutelné sociální klima poválečných let.
V režii Jakuba Vítka, interpretaci Josefa Vrány a s dobovou hudbou je možnost ztratit se vždy na necelou půlhodinku v pohodové atmosféře vilémovických lesů a strání s jejich bizarními a komickými obyvateli.

14. 9. 2007

Indiánský lovec objevuje Prahu 1/6 (1984, 2023)

Alberto Vojtěch Frič. Šestidílná četba na pokračování ze stejnojmenné knihy o indiánském náčelníkovi „Červíčkovi“. Pro rozhlas ze stejnojmenné prózy připravil autorův syn Ivan Frič a Bohumíra Preussová.  Hudební spolupráce Jaroslav Kasl. Technická spolupráce Jaroslav Kasl, Marie Kantorová. Hudební improvizace Petr Broch. Režie Miroslav Buriánek.

Účinkuje Ivan Frič, Bohumíra Preussová. Čte Jiří Samek.

Natočilo studio České Budějovice Československého rozhlasu v roce 1984. (díl 28-30 min.). Premiéra 24. 7. – 29. 7. 1984 (Praha, 21:45 h.). Repríza 16. – 23. 5. 2024 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).

Vydala Radiotéka 2. 11. 2023 (MP3, CR.ES.2023.300, celková délka 2 hod. 57 min.). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Jednou ze senzací, které Praha zažila v roce 1908, byl pobyt indiánského chlapce Čerwuiše. Přivezl ho sem cestovatel Alberto Vojtěch Frič, aby ho vyléčil ze záhadné choroby a zároveň ho mohl „demonstrovat“ jako živou ukázku svých výzkumů. Šestidílná četba na pokračování ze stejnojmenné knihy o indiánském náčelníkovi Červíčkovi. Pro rozhlas ze stejnojmenné prózy připravil autorův syn Ivan Frič a Bohumíra Preussová. (anotace)

Lit.: Preussová, Mirka: Indiánský lovec objevuje Prahu. In Rozhlas 31/1984 (16. 7. 1984), s. 1 (článek).
Indiánský lovec objevuje Prahu. In Rozhlas 31-1984 (16. 7. 1984), s. 1 (článek) 01Indiánský lovec objevuje Prahu. In Rozhlas 31-1984 (16. 7. 1984), s. 1 (článek) 02

Na krásné samotě 1/4 (199?)

Filed under: Četba na pokračování — rickie @ 1:37

František Bernard Vaněk. Čtyřdílná četba na pokračování. Rozhlasová úprava, zvuk, hudební a technická spolupráce Pavel Šobr. Režie Ludvík Mühlstein.

Čte Josef Bulík.

Natočil Český rozhlas studio České Budějovice v roce 1999?. (díl 29-30 min., celkem 1:57 hod.)

František Bernard Vaněk (1872 Stádlec – 1945, Dachau), kněz, básník, spisovatel.

11. 9. 2007

Kufr 1/? (1997)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 15:09

Sergej Dovlatov. Překlad a úprava Libor Dvořák. Režie (?) Hana Kofránková.

Natočeno 1997.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress