Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

25. 8. 2008

Pohádky z pravěku 1/3 (1963)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 12:22

Helena Lyerová-Hofmeisterová. Zvuk Julie Faitlová. Záznam a střih J. Kofroňová. Dramaturgie Alena Břízová. Režie Jan Berger.

Čte Václav Vydra II.

O Barovi a panně u studánky. Natočeno 8. 1. 1963 (studio 6, 9:00 – 13:30 h.). Premiéra 17. 2. 1964 (14:30 – 15:00 h.).

Pozn.: Z celého cyklu se zachoval pouze díl O Barovi a panně u studánky.

Můj životopis 1/8 (1966-1967)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 12:20

Charles Spencer Chaplin. Překlad František Vrba. Připravil Zdeněk Záplata. Dramaturgie Dagmar Jaklová-Oravová. Režie Viktor Dusil.

Účinkují Martin Růžek, Otakar Brousek I., Alena Kreuzmannová, Jaroslava Adamová, Josef Velda, Dimitrij Rafalský, Jan Plavka.

Natočeno 1966-1967, konec natáčení 1. 1. 1967 (??). Premiéra prvního dílu 2. 1. 1967 (9:30 h.).

Kočkovo loutkové divadlo 1/3 (1960)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 12:08

Vzpomínky. Jaroslav Průcha.

Vypráví Jaroslav Průcha.

Natočeno 1960. Premiéra prvního dílu 4. 5. 1960 (14:00 – 14:30 h.); 3. dílu 18. 5. 1960 (Praha II, 14:00 – 14:30 h.) v cyklu Četba pro děti.

Souběžný název: Poklad principála Kočky (tak bylo uvedeno v týdeníku Čs. rozhlas a televize).

Jan Ámos Komenský 1/9 (1969)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 12:03

Miroslav Hanuš. Devět obrazů z románu Osud národa. Připravila Květa Janoušková. Záznam a střih Karel Kubát. Režie Pavel Michal.

Čtou Antonín Hardt a Karel Soukup.

Natočeno 1969, konec natáčení 8. 4. 1969. Premiéra prvního dílu 2. 5. 1969 (29 min.). Repríza 22.-31. 3. 2019 v cyklu Radiokniha (ČRo Plus); repríza 1. dílu 2. 3. 2023 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.); 9. dílu 14. 3. 2023 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).

Alternativní názvy: Jan Amos Komenský, Osud národa.

Lit.: Přinosilová, Jana: Miroslav Hanuš: Osud národa. In web ČRo 22. 3. 2019 (anotace). – Cit.: Román Osud národa je věnovaný životu a tvorbě Jana Amose Komenského po jeho nuceném odchodu z Čech. Napsal ho spisovatel Miroslav Hanuš v roce 1957. Spolu s Komenským se vydáme do Anglie, Nizozemí, Švédska i dalších míst jeho exilového působení. Uslyšíte, jak se vyrovnával se smrtí své ženy i s tím, že už se do své vlasti nikdy nevrátí.

Miroslav Hanuš se narodil v roce 1907 v Praze, zemřel v roce 1995 v Chrudimi. Po vystudování dějin umění, filozofie a historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se živil jako učitel na gymnáziu. Za svůj život napsal Miroslav Hanuš celkem 24 románů a povídkových sbírek. Z nich největší ohlas mají romány Méněcennost, Bílá cesta mužů a právě Osud národa.

Rozhlasové zpracování Hanušova Osudu národa ve formě cyklu devíti obrazů pochází z roku 1969. V režii Pavla Michala účinkovali Antonín Hardt a Karel Soukup.

Bílý den 1/8 (1962, 2014)

Mluvené slovo Jack London: Bílý denJack London. Překlad Alois Josef Šťastný. Připravil František Fabian. Režie Zdeněk Jiřičný.

Čte Václav Neužil I.

Nastudovala Plzeň. Natočeno 1962, konec natáčení 27. 12. 1962. Premiéra prvního dílu 7. 1. 1963. Obnovená premiéra 20. – 24. 2. 2023 a 27. 2. – 1. 3. 2023 (ČRo Pohoda, 12:00 a od 21:00 hod.). Repríza 1. dílu 3. 3. 2023 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).

Vydala Radiotéka v roce 2014 (MP3, CR.ES.2013.194; celková délka 3 hod. 29 min.). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Román z prvních let zlaté horečky, kdy zprávy o nalezištích zlata přivábily na sever mnohé tuláky a dobrodruhy. Příběh o mladém zlatokopovi, který se stal legendární postavou Aljašky, je zároveň i vyprávěním o návratu k přírodě.

Londonův dobrodružný román o Bílém Dni, hrdinovi Aljašky z prvních let zlaté horečky, patří do časů ještě před velkým objevem zlata na Klondyku. Tehdy zprávy o nalezištích přivábily na sever neohrožené průkopníky a zlatokopy, tuláky a dobrodruhy, uvyklé drsnému životu. Jako jeden z prvních přišel mladý zlatokop Bílý Den, který se stal legendární postavou Aljašky. Román Jacka Londona není jen příběhem z časů zlatokopeckých, ale i knihou o návratu k přírodě. (anotace)

24. 8. 2008

Příběhy z kroměřížského ghetta 1/3 (po 1997)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 13:35

Max Grünfeld. Připravil Petr Adler. Překlad z němčiny Miroslav Marada. Hudbu židovského folkloru vybrala Dana Stuchlíková. Režie Petr Adler.

Čte Rudolf Pellar.

Natočeno po roce 1997 (celkem 85,5 min.).

Pozn.: Německy píšící židovský publicista a autor povídek z prostředí moravské židovské ulice poloviny 19. století. Narozen 27. prosince 1856 v Kroměříži, v letech 1867-1875 studoval na piaristickém gymnáziu v Kroměříži a na německém gymnáziu v Olomouci, v letech 1875-1881 vystudoval filozofii, historii a geografii na filozofické fakultě vídeňské univerzity. Při univerzitním studiu navštěvoval také židovský teologický ústav Beth Hamidrasch.
Po skončení studia krátce působil jako soukromý učitel, po neúspěšných snahách o získání místa středoškolského profesora ve Vídni přijal roku 1884 místo učitele židovského náboženství na německých školách v Olomouci, odkud v roce 1887 přešel na místo profesora židovského náboženství na německých středních školách v Brně. V tomto povolání setrval až do svého penzionování v roce 1917, od roku 1920 po dalších deset let vyučoval židovské a světové dějiny na brněnském židovském reálném gymnáziu.
V Brně také působil jako kazatel v synagoze na Kolišti.
S domovskou kroměřížskou židovskou obcí udržoval po celý život úzké vztahy. Zemřel při léčebném pobytu v lázních Badenu u Vídně 7. června 1933, pohřben je na židovském hřbitově v Brně.
Počátky Grünfeldovy publicistické a literární tvorby spadají do. 80. let 19. století, kdy začal publikovat knižní a divadelní recenze, k nimž brzy přibyly i fejetony a příspěvky na různá temata především z oblasti kultury a historie. Jeho tvorba je rozptýlena v řadě židovských a německých novin a časopisů. Publikoval např. vídeňských časopisech Jüdische Nationalzeitung a Österreichische Wochenschrift, v pražském židovském listu Selbstwehr nebo v brněnském týdeníku Jüdische Volksstimme. Kromě kulturně publicistické tvorby napsal i několika odborných příspěvků z oblasti židovské historie. Známějším se však Grünfeld stal především díky své povídkové tvorbě. Její převážná část pochází z konce 19. a počátku 20. století.
Své příběhy publikoval v literárních přílohách novin a kalendářů a vydal také tři samostatné povídkové sbírky. První dvě vyšly roku v 90. letech 19. století pod názvy Leben und Lieben im Ghetto (česky dosud nevydáno) a Die Leute des Ghetto (česky Lidé ghetta, Olomouc, Votobia 2000).
Třetí z nich, Mährische Dorfjuden (česky Příběhy z kroměřížského ghetta, Olomouc, Votobia 1997), jejíž název zvolil jako parafrázi na dílko Oskara Donatha Böhmische Dorfjuden.
Za náměty povídek autorovi sloužily skutečné události a osobnosti z kroměřížské židovské ulice, které zaznamenal podle vyprávění svých rodičů, přátel a známých a kterým dal literární podobu. S humorným i vážným pohledem zobrazují zanikající svět uzavřeného stísněného ghetta a i způsob života a mentalitu jeho obyvatel. K jeho příběhům se proto dnes vracíme jako k cennému svědectvím o tomto zmizelém světě.

22. 8. 2008

Odvodní ročník (2008)

Filed under: Četba na pokračování,Povídky — Přemek @ 21:26

Vladimir Vojnovič. Četba z povídky ruského překladatele. Překlad Olga Mašková. Připravil Jan Halas. Písně Vladimíra Vysockého ve vlastních překladech interpretuje a na kytaru hraje Milan Dvořák. Režie Hana Kofránková.

Účinkuje Michal Zelenka.

Natočeno 2008. Premiéra 22. 8. 2008 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 22:00 h.; 120 min.). Repríza 21. 8. 2015 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Pokračování za pět minut.

Lit.: anonym: Vladimír Vojnovič: Odvodní ročník. In web ČRo 3 Vltava, srpen 2008 (článek). – Cit.: V cyklu Pokračování za pět minut uvádíme četbu z novely sovětského disidentského autora, který pro své kritické postoje byl posléze vyhnán ze země. (…)

Sovětský disidentský autor Vladimír Vojnovič se narodil 26.9.1932 ve Stalinabadu (dnes Dušanbe) v rodině novináře a učitelky matematiky. V květnu 1941 odjel s otcem do Zaporoží, poté pobýval na mnoha místech SSSR. Vystřídal mnohá zaměstnání – byl pastýřem, truhlářem, leteckým mechanikem, rozhlasovým redaktorem, v letech 1951-1955 sloužil v armádě. Když měl možnost, navštěvoval večerní školu. Za pobytu v armádě začal psát verše, poté přešel výhradně k próze. V autobiograficky laděné próze Vojnovič (mino jiné autor úspěšného románu Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina) zaznamenal život mladých lidí v každodenní sovětské skutečnosti. Pro své kritické postoje byl Vojnovič pronásledován a vyhnán ze země, až do začátku 90. let žil v Německu a ve Spojených státech. Novela Odvodní ročník vyšla v roce 1968 v časopise Světová literatura v překladu Olgy Maškové. 

Osudy – Můj deník 1/5 (2008)

Filed under: Četba na pokračování,Radiodokument — Přemek @ 20:04

Elvíra Filipovičová. Četba na pokračování z knihy deníkových záznamů zemědělské inženýrky a vědecké pracovnice. Překlad Taťjána Podhájecká. Připravila Jana Doležalová. Účinkuje Jana Franková. Režie Markéta Jahodová.

Natočeno 2008. Premiéra 18. – 22. 8. 2008 (24 min.).

Přístav Tarascon 1/10 (2008)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 20:01

Alphonse Daudet. Poslední dobrodružství slovutného Tartarina. Překlad Jiří Guth. Připravil a účinkuje Pavel Soukup. Režie Vlado Rusko.

Natočeno 2008 (34min.).

21. 8. 2008

Milí spolužáci 1/6 (1996)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 19:45

Ludvík Vaculík. Připravila Jaroslava Jiskrová. Použitá hudba – skladba Radosti, radosti (hudba anonym, text Ludvík Vaculík, hraje a zpívá cimbálová skupina Technik, Ostrava). Zvukový mistr Ladislav Reich. Záznam a střih Jiří Suchánek. Dramaturg Jiří Vondráček. Režie Jan Fuchs.

Účinkuje Ludvík Vaculík.

Natočeno 1996 (konec natáčení 12. 1. 1996). Premiéra prvního dílu 1. 3. 1996 (ČRo 2 Praha, 9:00 – 9:30 h.).

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress