Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

3. 11. 2008

Skotské pohádky a legendy 1/7 (2008)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 20:32

Příběhy ze skotské Vysočiny. Z anglických originálů přeložila Martina Joujová. Připravil Petr Turek. Režie Vlado Rusko.

Účinkují Petr Pelzer a Barbora Hrzánová.

Natočeno 2008. Premiéra 3. – 9. 11. 2008 (7 x 15 min.). Repríza 11. – 17. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Díly: 1. Whuppity stoorie, 2. Rezaté tele, 3. Černý býk z Norska, 4. O rudém obrovi, 5. Princezna z Modrých hor, 6. Vdovin syn a králova dcera, 7. Mally Whuppie.

Lit.: anonym: Skotské pohádky a legendy. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2008 (článek). – Cit.: Skotská lidová tradice patří v evropském kontextu k těm obtížněji definovatelným. Tvoří ji několik mocných kulturních proudů, které se tu slévají, tu zase do sebe prudce narážejí. Základní vymezení hlavních kulturních oblastí se obvykle provádí pomocí geologického základu země na severní Vysočinu, Západní ostrovy, střední Nížinu a Jižní Vrchovinu. Během sedmi večerů zazní sedm rázovitých příběhů ze severní Vysočiny. Jejich názvy – Whuppity stoorie, Rezaté tele, Černý býk z Norska, O rudém obrovi, Princezna z Modrých hor, Vdovin syn a králova dcera, Mally Whuppie – naznačují, že nepůjde o běžné pohádky… Z anglických originálů přeložila Martina Joujová. Připravil Petr Turek.

Skotská lidová tradice patří v evropském kontextu k těm obtížněji definovatelným. Tvoří ji totiž několik mocných kulturních proudů, které se tu slévají, tu zase do sebe prudce narážejí. I původ názvu této země je nejasný a poněkud matoucí: výrazem Scotia označil Skotsko poprvé až Marianus Scotus v 11. stol., ještě dlouho se však rozlišovalo mezi Scotia Maior pro Irsko a Scotia Minor pro dnešní Skotsko. Skotská lidová tradice se nedá charakterizovat jako kompaktní celek. Základní vymezení hlavních kulturních oblastí se obvykle provádí pomocí geologického základu země na severní Vysočinu (Highlands), Západní ostrovy (Western Islands), střední Nížinu (Lowlands) a Jižní Vrchovinu (Southern Uplands). Jižní a nížinná část je plně pod vlivem anglické tradice, kdežto část horská a ostrovní si poměrně dlouho – mnohdy dodnes – uchovávala původní svéráz gaelské kultury. Tradice gaelského Skotska spočívá především v obměnách každodenního života, jehož časovými milníky jsou svátky. Kromě plynutí času v období roku však měl život v gaelském Skotsku i závazná pravidla chování, která vycházela jak z letitých zkušeností – tzv. „starého zvyku“ – tak pečlivě uchovávané lidové víry. V tradiční společnosti byla ctěným pravidlem i pověrečnost, silná je tu i tradice nadpřirozených bytostí. Lidových vyprávění je několik druhů: rozlišuje se „starý příběh“ – pověst nebo legenda, „čerstvý příběh“ – historka či novinka, „bláznivý příběh“ – vymyšlený nebo neskutečný příběh, „přehnané“, tedy přibarvené vyprávění, „historický příběh“. Šiřitelem příběhů byl především lidový vypravěč, schopný zaujmout posluchače. Existovali lokální vypravěči (často ševci a krejčí) i vypravěči potulní, kočovní (často řemeslníci, dráteníci, námezdní dělníci, atd.). Během sedmi večerů zazní sedm rázovitých příběhů. Jejich názvy – Whuppity stoorie (wapity stóri), Rezaté tele, Černý býk z Norska, O rudém obrovi, Princezna z Modrých hor, Vdovin syn a králova dcera, Mally Whuppie (mely wapi) – naznačují, že nepůjde o běžné pohádky… 

2. 11. 2008

Proměny mladého muže 1/14 (1991, 2024)

Jaroslav Putík. Četba na pokračování. Pořad připravil autor. Hudební spolupráce Josef Plechatý. Zvukový mistr Jan Bláha. Natáčecí technik Markéta Košťáková. Redaktor Jiří Vondráček. Režie Hana Kofránková.

Čte Miroslav Středa.

Natočeno v roce 1991 (14 x 30 min). Vydala Radiotéka, leden 2024 (MP3, CR.ES.2023.383; celková délka 6 hod. 23 min.). Ukázka k poslechu zde.

Obsah: 1. A to je první cesta …; 2. Nač není nárok; 3. Co je pravá touha; 4. Mastné hrnce; 5. Březnové Idy; 6. Křížová cesta; 7. Kanadskie batinky; 8. Návrat nežádoucí; 9. Jak začíná kariéra; 10. Ta tvam asi-totéž jsi i ty; 11. Svody moci; 12. Nebe je prázdné; 13. Mejdan; 14. Pohyb v kruhu.

Pozn.: Příběh chlapce z hornického pohraničí, který prožívá pubertu na konci první republiky, za okupace prochází těžkou zkouškou v německém koncentračním táboře a po válce se stává představitelem dělnické mládeže mezi pražskými vysokoškoláky. Román je plný hořkosti a ironie příznačné pro část generace, která vstoupila do života plná nadějí v prvních poválečných letech. Dalším vývojem jsou zbavováni iluzí a sráženi na kolena tvrdou skutečností.

Jaroslav Putík v 90. letech spolupracoval hojně s literární redakcí Českého rozhlasu. Připravil zde četby na pokračování ze svých próz Muž s břitvou (1990), Proměny mladého muže (1991), Odchod ze zámku a Odyssea po česku (1992), Plyšový pes (1996), schůzky s literaturou – pásmo postřehů a krátkých příběhů ze sbírky Zvonění na mraky pod názvem Pražský chodec, v cyklu Život-osudy-osobnosti vyprávění o svém životě a tvorbě nazvané Pohyblivé písky (oba pořady v roce 1999). (anotace)

29. 10. 2008

Mezi trůnem a oltářem 1/5 (2008)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 19:05

Bohuš Balajka. Četba na pokračování z historického románu, vyprávějícího o spletitých osudech krále Václava IV. a arcibiskupa Jana z Jenštejna. Děje se na sklonku 14. století. Rozhlasová úprava Magda Wdowyczynová. Hudba Markéta Mazourová. Zvuk, záznam a střih Jakub Tandler. Dramaturgie a režie Michal Bureš.

Účinkují Josef Pejchal (Václav IV.) a Filip Čapka (Jan z Jenštejna).

Nastudoval ČRo Olomouc v roce 2008.

Synáček 1/5 (2003?)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 16:06

Jaroslav Havlíček. Dramatizovaná četba na pokračování. Připravili Jan Dvořák a Nella Mlsová. Dramaturgie Režie Pavel Krejčí.

Účinkují Luděk Munzar, Pavel Novotný, Petr Hübner, Lucie Štěpánková, Tomáš Buchar, Leopold Běhan a další.

Nastudoval Hradec Králové v roce 2003 (?).

Pozn.: Uvedeno k 60. výročí Havlíčkova úmrtí. – Toník Skála se sice narodil jako pohrobek, hmotnou bídou ani nedostatkem lásky však v dětství rozhodně netrpěl. Spíše naopak: hýčkala jej nejen matka, ale také obě babičky se předháněly, aby mu splnily každé přání. A tak není divu, že si ve škole vysloužil přezdívku Synáček.
Možná právě přehnaná ženská péče ho nutila vyvádět nejrůznější alotria, uličnické kousky a zlomyslnosti. Od jisté doby však překvapil celé městečko nepochopitelnou náklonností ke spolužáku Xaverovi – neduživému synovi chudého punčocháře. Toto neobvyklé přátelství a jeho peripetie ovlivnily celý Synáčkův život: z lehkomyslného světáka a povaleče se postupně stává samotářským škarohlídem – až do chvíle, kdy do hry nečekaně vstoupí Xaverova nemocná dcera Markétka.
Jaroslav Havlíček (1896-1943) zaujímá v naší literatuře významné místo mezi „kronikáři“ českého maloměsta. Nikdy se nemohl věnovat literární tvorbě naplno (živil se jako bankovní úředník), a přesto dal české literatuře několik vynikajících psychologických románů. Lze v nich vystopovat znalost ruské klasické literatury, zejména Dostojevského, i vliv francouzského naturalismu, z domácích autorů pak hlavně K. M. Čapka-Choda. Dnes je z Havlíčkova díla nejznámější román Petrolejové lampy – bezesporu díky skvělému filmovému zpracování s Petrem Čepkem a Ivou Janžurovou v hlavních rolích. Čtenářským žážitkem jsou však i jeho další psychologické romány, jako např. Neviditelný, Helimadoe, Ta třetí. V těchto románech i v četných povídkách se projevuje Havlíček jako důvěrný znalec mentality podhorského maloměsta (byl rodák z Jilemnice) a skvělý analytik lidských charakterů.
Novela Synáček vyšla až na sklonku autorova života, v roce 1942, první verze však vznikla již celých deset let předtím. V tomto malém chef d’oeuvre nacházíme všechny typické znaky Havlíčkovy tvorby: oceníme jeho vypravěčský styl, smysl pro ironii a nadsázku, přesnou psychologickou charakteristiku postav, vkomponování snových prvků do realistického popisu maloměstského prostředí atd. Ústřední autorovo téma – smrt – nachází zde protipól v očistné síle obětavé, nezištné lásky. Historie Synáčkova milostného vztahu k Markétce přerůstá v podobenství o nalézání a ztrácení smyslu života. Rozsahem nevelká baladická novela Synáček se řadí k nejhlubším milostným příběhům v české literatuře první poloviny 20. století.
(anotace)

Pláč koruny české 1/12 (1990, 2018)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 12:03

CoverVáclav Černý. Četba na pokračování. Připravil Jan Halas. Režie Hana Kofránková.

Účinkuje František Derfler.

Natočeno 1990 (1 díl cca 30 min.). Obnovená premiéra 28. 10. – 8. 11. 2008 (ČRo Vltava, 18:30 h.). Repríza 1. dílu 14. 6. 2018 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h).

Vydala Radiotéka, srpen 2018 (MP3).

Lit.: Boková, Marie: Literatura v rádiu. In Scéna 15-1990, s. 4 (recenze).

Boková, Marie - Literatura v rádiu. In Scéna 15-1990, s. 4

Četnické trampoty 1/10 (2008)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 11:44

Michal Dlouhý. Četba na pokračování z tuctu čtyřlístků veselých, ale i smutných povídek ze života četnictva na našem území. Připravil Dominik Mačas. Režie Miroslav Buriánek.

Ćte Josef Nechutný.

Nastudoval ČRo Plzeň v roce 2008. Premiéra 27. 10. – 7. 11. 2008 (1 díl cca 25 min.).

Části: 1. Poučný rozkaz (24:17), 2. Přehlídka (23:57), 3. Svatý Hubert (24:04), 4. Náhoda v Pátrací službě (26:40), 5. Něžné pohlaví (27:12), 6. Bodák (25:54), 7. Četnická čest (24:23), 8. Školní střelby (27:07), 9. Redrezurní kurz (26:10), 10. Pytláci (25:16).

Poetické zálety Jany Kališové 1/5 (2008)

Filed under: Četba na pokračování,Literární pásma — Přemek @ 11:39

Jana Kališová. Divadelní a filmoví režiséři uvádějí ve vlastní interpretaci a režii verše svých oblíbených autorů.

Natočeno 2008. Premiéra 27. – 31. 10. 2008. Repríza 19. – 23. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 12:50 h) v cyklu Poetická zastávka.

Obsah: 1. Emanuel Frynta. Písničky bez muziky (10 min.). – 2. Jan Vladislav (10 min.). – 3. Josef Hiršal (10 min.). – 4. Jan Zábrana (10 min.). – 5. Jan Skácel (10 min.).

27. 10. 2008

Z drobných próz 1/5 (1996)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 15:02

Robert Musil. Ukázky ze sbírky časopisecky publikovaných literárních miniatur Pozůstalost za života (Nachlass zu Lebzeiten, 1936). Překlad Anna Siebenscheinová. Připravil a uvádí Jiří Hubička. Režie Markéta Jahodová.

Účinkuje Eduard Cupák.

Natočeno 1996 (5 x 9 min.).

Části: 1. Myš, Dívky a hrdinové, 2. Dveře a brány, 3. Pomníky, 4. Kulturní otázka, 5. Umělecké výročí.

21. 10. 2008

Osudy – Pan Kamarád 1/5 (2002)

Filed under: Četba na pokračování,Radiodokument — Přemek @ 11:45

Příběh politického vězně Václava Kamaráda, vyprávěný Václavem Kamarádem. Hovoří Václav Kamarád. Dramaturgická spolupráce Jan Sulovský. Autor a režisér pořadu Michal Bureš.

Nastudoval ČRo Olomouc v květnu 2002. Premiéra v cyklu Osudy ČRo3 – Vltava (5 x 27 min.).

Názvy dílů: 1. Chléb náš vezdejší, 2. Odsouzenec, 3. Zelenkavá smrt, 4. Prašivec, 5. Svědek.

Pozn.: Pan Václav Kamarád zemřel 17. 2. 2007.

20. 10. 2008

Jak to vlastně bylo 1/10 (2003)

Filed under: Četba na pokračování,Radiodokument — Přemek @ 9:16

Stanislav Budín. Četba na pokračování ze vzpomínek novináře, politického a kulturního publicisty. Připravila Marie Jirásková.  Režie Vlado Rusko.

Účinkuje Miloš Hlavica.

Natočeno 2003. Premiéra 1. dílu 24. 3. 2003 (10 x 30 min.). Repríza 1. dílu 16. 11. 2006 (ČRo Leonardo.); 2008.

Lit..: Vančura, Jiří: Život na horské dráze. In Respekt, 10. 5. 2008 (recenze knihy). – Cit.:  „Páchal neplechu za neplechou,“ orazítkoval Klement Gottwald v roce 1936 šéfredaktora Rudého práva Stanislava Budína (1903-1979), následně vyloučeného z KSČ. Budínovo osobní svědectví Jak to vlastně bylo není to jen obhajoba autorových názorů, ale také paměti a zároveň kronika větší části minulého století.
Vzpomínkovou knihu Stanislava Budína lze doporučit, třebaže její sepsání od publikování dělí pětatřicet let, během nichž by autor pravděpodobně některá hlediska korigoval. Při čtení nás napadá, jaká je škoda, že dosud neexistují relevantní dějiny KSČ. Instituce, jejíž význam a důsledky pro naši společnost lze srovnat s působností Sokola nebo církve. Jak zajímavé by takové dějiny musely být, dokazuje i Budínova výpověď.
Stanislav Budín – Původním jménem Bencion Bať. 1913-1919 studoval na gymnáziu v rodišti, 1922 odešel ze Sovětského svazu, téhož roku složil maturitu na gymnáziu ve Varšavě. Nejprve pracoval jako účetní ve Lvově, poté 1923-1930 studoval na ČVUT v Praze, kde získal diplom inženýra elektrotechnika. Byl politickým pracovníkem Komsomolu (1929-1930) a propagačního oddělení ÚV KSČ (1930-1933), 1934-1936 šéfredaktorem Rudého práva, poté rok bez zaměstnání, 1937-1939 pracoval jako redaktor časopisu Radiojournal. 1939 emigroval do USA, kde byl 1940-1945 redaktorem Newyorských listů, pak půl roku redaktorem časopisu Overseas News Agency v New Yorku. Po návratu do Prahy se 1946 stal redaktorem Kulturní politiky, 1947-1949 zastával místo šéfredaktora tiskové agentury Pragopress při ministerstvu informací a zároveň 1948-1949 přednášel zahraniční politiku na Vysoké škole politické a sociální. Od 1950 pracoval ve výstřižkovém archivu ČTK, 1953-1966 v Novinářském studijním ústavu, 1966-1968 byl redaktorem časopisu Reportér, v posledním roce jeho šéfredaktorem. Poté odešel do penze. 1947-1969 spolupracoval pravidelně s Čs. rozhlasem na relacích z oboru zahraniční politiky. Signatář Charty 77
. (citace – Slovník české literatury)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress