Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

13. 4. 2009

Příběhy a legendy středověké Evropy 1/12 (2009)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 15:42

Křesťanské příběhy ze západoevropského středověku. Překlad Alena Lhotová a Hana Prousková. Připravil Petr Turek. Režie Markéta Jahodová.

Účinkuje Růžena Merunková (1,3-6,10) a Jan Šťastný (2,7-9,11-12).

Natočeno 2009. Premiéra prvního dílu 12. 4. 2009.

Obsah: 1. Věrný milý (15 min.). – 2. Jak poustevník uchránil svého druha od zoufalství. – 3. Mnich s bárkou. – 4. Kejklíř v chrámu Matky Boží. – 5. Prozíravost. – 6. Mrtví na stráži.  – 7. Ptáček a mnich. – 8. Jak poustevník obrátil loupežníka na víru a sám se zatratil. – 9. Kostky. – 10. Rytíř a soudek na vodu. – 11. Co dokážou báchorky. – 12. Klášterní poklad.

Kouzelník z Pekingu 1/10 (2009)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 14:00

Markéta Hejkalová. Četba na pokračování z románu spisovatelky, překladatelky z finské literatury, spolumajitelky nakladatelství Hejkal a ředitelky Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Petr Dufek.

Čte Zuzana Slavíková.

Nastudoval ČRo Brno v roce 2009. Premiéra prvního dílu 6. 4. 2009 (26 min.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Kouzelník z Pekingu. In web ČRo, 7. 4. 2009 (anotace). – Cit.:  Kouzelník z Pekingu je čtvrtý román Markéty Hejkalové, která kromě románů Slepičí lásky, Vždycky jedna noc a Ženy a cizinci na konci tisíciletí vydala i faktografickou knihu věnovanou finskému spisovateli Mikovi Waltarimu. Vyšla jí také kniha o historii Finska a sama z finštiny překládá. Je spolumajitelkou rodinného nakladatelství Hejkal v Havlíčkově Brodě a zakladatelkou a ředitelkou Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě.

Její román Kouzelník z Pekingu se odehrává v Česku, Finsku a v Číně – protínají se v něm příběhy několika lidí současného světa. Pro Češku Hanu je několikaměsíční kontrakt v Pekingu útěkem před manželskou krizí i pokušením v podobě mladého milence. Číňanka Jasmine, stará a ošklivá asistentka kouzelníka z pekingské programové čajovny, musí sehnat velkou sumu peněz, aby mohla zaplatit za maminčinu operaci. Stará paní Vlasta Kryštůfková je snad jediná, kdo neztrácí odvahu a naději. A kouzelník? Ten odjel s mladou a krásnou Daj-lin do Hongkongu, kde možná začne nový život.

Osudy – Miloslav Vlk 1/5 (2009)

Filed under: Četba na pokračování,Radiodokument — Přemek @ 13:16

Rozhlasové vzpomínky kardinála a arcibiskupa pražského. Připravil Ondřej Vaculík.

Natočeno 2009. Premiéra 6. – 10. 4. 2009. Repríza 20. 3. – 24. 3. 2017.

Lit.: Pavlovský, Petr: Fonogramy, Osudy, Trip do Česka. In Divadelní noviny 9/2009 (recenze). – Cit.: Pětidílné vzpomínání kardinála Miloslava Vlka znělo ve všednodenních předvelikonočních půlhodinách – Osudy. Každý, kdo něco ví o dogmatu »třídnosti«, kterým se vždy oháněla komunistická ideologie, si musel už při líčení pomaturitního mládí na konci čtyřicátých let minulého století povšimnout režimního pokrytectví v jeho aplikaci. Chlapec, pocházející z nejchudších poměrů, byl do nich promptně opět uvržen (dělník v cihelně, pomocný soustružník), nad původem převážilo nečlenství v ČSM a především nevíra v Marxe (doslovný citát důstojníka). Skromné bylo líčení neokázalé, ale o to principiálnější statečnosti, se kterou budoucí bohoslovec odolával všem svodům a kariérním nabídkám, pevné vůle, se kterou dokázal s vynikajícími výsledky absolvovat jak obor archivnictví na FFUK (byl i ředitelem archivu v Třeboni), tak později i theologickou fakultu v Litoměřicích. Jeho nekompromisnost jej ovšem nakonec znovu přivedla do řad té údajně preferované dělnické třídy. A tak v centru Prahy umýval výlohy kněz, jemuž byl odňat státní souhlas pro výkon povolání, ale který přes-to riskuje kriminál a ilegálně káže i slouží mše, který pokoutně, třeba na opuštěném lešení činžáku nebo na lavičce v soudní budově ve Spálené (pod svícnem je tma), zpovídá. Ano, v tom byla dialektika protikomunistického odporu intelektuálů: vzpírat se z pozice proletáře, který, řečeno slovy komunistického manifestu z 19. století, nemá co ztratit, leda své okovy.

10. 4. 2009

Démonovy povídky 1/7 (2009)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 14:59

Výběr ze zkazek indických vypravěčů. Ze sánskrtského originálu přeložil Oldřich Friš. Připravila Vladimíra Bezdíčková. Režie Vladimír Gromov.

Účinkuje Lukáš Hlavica.

Natočeno 2009. Premiéra prvního dílu 5. 4. 2009. Repríza 1. dílu 14. 8. 2015 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.; 15 min.) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Trip do Česka 1/8 (2009)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 14:56

Josef Škvorecký. Četba na pokračování. Rozhlasová úprava Vladimír Zajíc. Režie Pavel Krejčí.

Účinkují Jiří Ornest, Zdena Bittlová, Lenka Loubalová a Václav Dušek.

Připravil Hradec Králové v roce 2009. Premiéra prvního dílu 5. 4. 2009 (30 min.).

Lit.:  Pavlovský, Petr: Fonogramy, Osudy, Trip do Česka. In Divadelní noviny 9/2009 (recenze). – Cit.: Ve druhém dubnovém týdnu mohli posluchači Vltavy sledovat hned dva seriály. V neděli 5. 4. v podvečer začala osmidílná dramatizovaná četba ze Škvoreckého prózy Trip do Česka z roku 1982 (režie Pavel Krejčí, studio Hradec Králové). Mezi milovníky Škvoreckého určitě nepatřím k menšině, zastávám-li názor, že ty z jeho příběhů, kde je vypravěčem dítě či mladistvý, patří k těm méně zdařilým. Na humoristickém dílku se tentokrát podepsalo i dlouhé autorovo odloučení od místa děje a v neposlední řadě i primární adresát – americká krajanská komunita. Některé reálie zjevně nesedí, spadají spíš do konce let padesátých, než začátku osmdesátých (např. celník v Ruzyni by krajance určitě nedělal potíže s fotkou papeže, protože by číhal na úplně jiné věci, jako např. na Svědectví nebo knížky z nakladatelství Toronto Publishers Sixty Eight). Normalizační kritéria »protistátnosti« se od těch, která pamatoval autor, dost lišila. Valný díl komiky spočívá v »emigrantštině«, kterou sice Jiří Ornest interpretuje mistrně, ale jejíž působivost je vázána na slušnou znalost angličtiny – je třeba identifikovat kalky, mechanické překlady idiomů, neadekvátní synonyma či syntax. Přes to všechno ale nelze říci, že jde vysloveně o dramaturgicky chybný tah. Hlavním tématem díla je mluvený jazyk, takže rozhodně neměl pravdu ženský hlas v některých ohlášeních, který se omlouval za újmu vzniklou z převedení psaného textu ve zvukový. Bylo tomu právě naopak: zatímco tichá, individuální četba textu je čím dál tím nudnější, jeho rozhlasové, a tudíž akustické provedení, porcované navíc po půlhodinkách, je osvěženo hereckými výkony a místy opravdu pobaví až rozesměje. Fiktivní autor interpretovaného deníku z výletu na maminčinu rodnou hroudu je anglofonní mluvčí, žák veřejné střední školy Stephena Leacocka v Torontu (ponechme stranou »básnickou licenci«, podle které si píše deník nejistým jazykem, tedy česky, a ne anglicky). Ale i kdyby byl studentem z Quebecku, nemohl by nikdy říci já mám v sobě ty dva lengvidž, tedy jazyky, což opakoval Ornest ve standardním úvodu každého pokračování. Podstatné jméno language není pomnožné, takže jazyky jsou languages.

Zajíc, Vladimír: Moozhu see vzeet cofoloo z fridzhe? In web ČRo, 2. 4. 2009 (anotace). – Letošní pětaosmdesáté narozeniny Josefa Škvoreckého připomene osmidílná dramatizovaná četba z jeho novely Trip do Česka. Představovat tohoto vynikajícího a v mnohém nedostižného českého spisovatele by bylo pověstným nošením dříví do lesa. Škvoreckého úspěšná literární, divadelní a filmová díla až po okraj zaplněná lidskostí a svébytnou poetikou byla v někdejším Československu zjevením. Ještě obsáhlejší a důraznější literární úspěch se pak autorovi povedl v exilu v Kanadě – o založení exilového nakladatelství Sixty-Eight Publishers ani nemluvě. Z rozsáhlé tvorby Josefa Škvoreckého zmiňme namátkou proslulé Zbabělce, romány Lvíče, Mirákl, Hořkej svět či Příběh inženýra lidských duší.

Novela Trip do Česka, napsaná během dvanácti hodin ve vlaku z New Yorku do Toronta v roce 1982, je „vizuálně obžerná“ jazyková hostina plná metaforických jednohubek, speciálních pojmových paštiček a lingvisticky šťavnatých nářezů. Významově, ale i jen pro pouhé potěšení autor přeskakuje z češtiny do angličtiny a oba jazyky kombinuje. Nezáleží přitom, zda jde o slovo či větu. Občas foneticky psaná čeština pak mívá takovouto podobu: „Moozhu see vzeet cofoloo z fridzhe?“

Použití obou jazyků a patvarů z nich odvozených udržuje napětí v dialogu mezi autorem a čtenářem, potažmo posluchačem. Princip mísení češtiny a angličtiny do jisté míry předjímá úpadek jazyka, který v současnosti sledujeme především v manažerském a politickém prostředí.

Rozhlasovým zpracováním je jazyková hostina, kterou autor předkládá čtenáři, logicky poněkud ochuzena, ale samotný příběh z deníku Dereka MacHane, žáka Veřejné školy Stephena Leacocka v Etobicoke, popisující výlet do Československa, do toho rudého srdce Evropy z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, zůstal zachován beze změny.

31. 3. 2009

Maliar bojových scén 1/? (Malíř bojových scén, 2008)

Filed under: Četba na pokračování,Slovenské — Přemek @ 13:54

Arturo Pérez-Reverte. Překlad  Paulína Šišmišová. Další tvůrci nezjištěni.

Čte Alfréd Swan.

Pozn.: Každý nový Reverteho román je literárnou udalosťou nielen v Španielsku, ale na celom svete. Maliar bojových scén nie je akčným románom ako sú napríklad Flámsky obraz, Templárova posledná výprava, Dumasov klub či Kráľovná juhu, ktoré z Reverteho urobili najčítanejšieho španielskeho autora súčasnosti. Vo svojej najnovšej knihe Maliar bojových scén sa autor vyrovnáva s prízrakmi minulosti (svojho času pôsobil ako vojnový fotoreportér). Celý príbeh sa krúti okolo vojnového fotoreportéra oceneného mnohými svetovými cenami, ktorý sa utiahol do starobylej veže na brehu Stredozemného mora aby mohol vytvoriť „freskovitú panorámu, z ktorej budú pozorovateľovi zjavné pravidlá vojny“. Na steny rotundy maľuje gigantickú fresku: nadčasovú krajinu trpiacu a zničenú vojnou. Sprevádza ho tvár muža, ktorá sa vracia z minulosti, aby si vybrala daň utrpenia, a tieň milovanej ženy. Na týchto troch postavách Reverte napísal najsilnejšiu a najznepokojujúcejšiu knihu svojho života. (anotace)

Bratislavské krutosti 1/4 (2009)

Filed under: Četba na pokračování,Slovenské — Přemek @ 9:25

Boris Filan. Hudba Katarína Bielčiková. Zvuk Eva Irmanová a Peter Hájek.

Účinkuje autor.

Natočeno 2009.

Pozn.: Hlavná myšlienková línia knihy Bratislavské krutosti je Filanovo vyznanie lásky tomuto mestu. Prečo potom taký krutý názov? Stalo sa mu vraj v perle na Dunaji niečo kruté? „No milión vecí. Zbili ma, ja som zbil nejakých ľudí, spadol som do výkladu medzi kaktusy, okradli ma, môjho syna zbili, vykradli nás, ukradli mi štyri autá…,“ spomína Boris Filan. Kniha je aj o bitkároch. Filan totiž vyrastal na predmestí Bratislavy. „Tam rodičia bili svoje deti tak, že z nich boli invalidi, otcovia spávali so svojimi dcérami a všetci boli alkoholici. Ja toto mesto poznám ako drsné,“ priznáva.

30. 3. 2009

Velkovýroba ctnosti 1/8 (1992)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 18:33

Jiří Haussmann. Četba na pokračování ze satirického románu českého spisovatele z dvacátých let. Pořad připravil Jiří Plachetka. Redaktor Dagmar Jaklová. Režie Petr Adler.

Účinkuje Rudolf Pellar a Milan Neděla.

Natočeno v roce 1992  (8 x 30min.).

Obsah: 1. Divný návštěvník (24:49) – 2. Dva selfmademeni (24:59) – 3. Horečné přípravy (25:32) – 4. Tragédie belikázská (24:49) – 5. Mobilizace (25:27) – 6. Tajemná schůzka (25:10) – 7. Konečná vítězství (24:11) – 8. Důsledky vítězného konce (23:20).

Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou 1/6 (1991, 2023)

Arnošt Lustig. Četba na pokračování. Připravila Iva Steinová. Zvukový mistr Hana Milenová. Dramaturg Jiří Vondráček. Režie Hana Kofránková.

Účinkují Rudolf Pellar, Jan Teplý a Ota Sklenčka.

Natočeno 1991. Repríza 5. – 9. a 12. 12. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h). Repríza 1. dílu 30. 4. 2021 (ČRo České Budějovice, 18:03 h.) v cyklu Podvečerní čtení; 29. 4. 2022 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Vydala Radiotéka, listopad 2023 (MP3, CR.ES.2023.355). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: „Ale já nechci zemřít,“ odpovídá Kateřina Horowitzová svému otci při příjezdu na kolejiště koncentračního tábora. Právě tato slova, její krása, hrdost a vůle k životu jí zajistí, že je vykoupena a připojena ke skupině dvaceti amerických bohatých židů. Těch se ujal nacistický důstojník Bedřich Brenske a slíbil jim cestu na západ. Mluvčí skupiny zajatých židů Herman Cohen přejímá starost o Kateřinu a u tamějšího krejčího objednává jí i sobě drahý cestovní oblek.

Pozn. 2: Kateřina Horovitzová je velmi krásná, odvážná dospívající dívka, která na rampě po vystoupení z vlaku ve vyhlazovacím táboře prohlásí, že nechce zemřít. Zahlédne ji při tom Herman Cohen, bohatý židovský obchodník, který se jí ujme a vyprosí si její záchranu. Jenže oba se stanou obětí cynické hry nacistů. Kateřina Horovitzová ale bojuje až do konce. Tento příběh prý napsal Arnošt Lustig za pouhých dvanáct dní a vycházel z reálné události.

Své knihy měl Lustig tendenci přepisovat či rozšiřovat, snad proto, aby se nezapomnělo a aby bylo řečeno co nejvíc.

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou je jednou z mála knih, kterou dodatečně téměř neupravoval. Vychází z reálné události, která se stala italským Židům, a z příběhu o polské tanečnici, která se na poslední chvíli před plynovou komorou vzepřela svému osudu. (anotace)

Pozn. 3: Podle tvrzení Hany Kofránkové (in Páteční večer – Rudolf Pellar) interpret Lustigův text zásadně přestylizoval. V úvodu každého dílu je použita nahrávka židovského zpěvu, která zazněla i v Horčičkově inscenaci textu Jistý den daleké minulosti (Jaromír Ptáček, 1965).

Lit.: Toušková, Martina – Kliková, Marie: Arnošt Lustig: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. Novela o marné touze po svobodě a odvaze uchýlit se k poslednímu zoufalému činu. In web ČRo České Budějovice, 30. duben 2021 (článek). – Cit.: Spisovatel Arnošt Lustig za druhé světové války prošel terezínským ghettem a koncentračními tábory Osvětim a Buchenwald. V dubnu 1945 se mu podařilo utéct z transportu smrti a až do konce války se ukrýval v Praze.

Po zbytek svého života prý přemýšlel nad tím, proč zrovna on přežil. To, že přežil, znamenalo, že zabili někoho jiného. Hrůzy koncentračních táborů a toho, co zažil na útěku za svobodou, nosil v sobě a zpracovával do svých knih.

Věnoval se tématu holocaustu i života po válce, kdy prožité děsy zůstávají s vámi a je těžké znovu začít žít. Hrdiny jeho próz jsou většinou obyčejní lidé, velice často mladé dívky a chlapci, vrženi do neúprosného prostředí koncentračních táborů. Své knihy měl Lustig tendenci přepisovat či rozšiřovat, snad proto, aby se nezapomnělo a aby bylo řečeno co nejvíc.

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou je jednou z mála knih, kterou dodatečně téměř neupravoval. Napsal ji prý za pouhých 12 dní. Vychází z reálné události, která se stala italským Židům, a z příběhu o polské tanečnici, která se na poslední chvíli před plynovou komorou vzepřela svému osudu. Knize se dostalo jak filmového, tak divadelního zpracování.

Kateřina Horovitzová je velmi krásná, odvážná dospívající dívka, která na rampě po vystoupení z vlaku ve vyhlazovacím táboře prohlásí, že nechce zemřít. Zahlédne ji při tom Herman Cohen, bohatý židovský obchodník, který se jí ujme a vyprosí si její záchranu.

Kateřina se tak dostává mezi další bohaté obchodníky s americkými pasy, kterým bylo přislíbeno, že můžou výměnou za německé zajatce odplout do Ameriky. Kateřina může odjet s nimi, stává se však jen dalším nástrojem k vydírání. V uzavřeném vlaku na cestě mezi táborem a pomyslnou svobodou se pod vedením důstojníka SS Bedřicha Brenskeho začíná odehrávat krutá a cynická hra nacistů. (…)

Africká farma 1/? (1990)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 18:28

Karen Blixenová. Četba na pokračování. Režie Markéta Jahodová.

Čte Rudolf Pellar.

Natočeno 1990.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress