Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

19. 5. 2009

Vejce a já 1/12 (1997)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 9:18

Betty MacDonaldová. Četba na pokračování. Překlad Eva Marxová. Připravila Marta Kussová. Režie Vlado Rusko.

Čte Taťána Medvecká.

Připravil Český rozhlas v roce 1997 (celkem 240 min.). Premiéra 29. 6. – 14. 7. 1997 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.). Repríza 1. dílu 3. 9. 2024 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).

Pozn.: Ve svém autobiografickém románu se autorka s humorem vyrovnává s nelehkým životem na slepičí farmě v zapadlém koutě severozápadní Ameriky a také s nepříliš šťastným manželstvím.  (anotace)

Zasněžená žena 1/5 (2009)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 9:17

Leena Lehtolainen. Rozhlasová úprava Markéta Hejkalová. Režie Hana Kofránková.

Účinkuje Hana Briešťanská.

Nastudoval ČRo Region, Vysočina v roce 2009. Premiéra 11. 5. – 15. 5. 2009 (ČRo 2 Praha, 22:05 h.; 1 díl cca 25 min.).

Lit.: Kofránková, Hana: Četba na pokračování: zasněžená žena. In web ČRo 12. 5. 2009 (anotace). – Cit.: Detektivku plnou napětí a nečekaného rozuzlení připravil Český rozhlas Region Vysočina. V pěti dílech uslyšíte příběh nejpopulárnější finské autorky detektivek Leeny Lehtolainen s názvem „Zasněžená žena“. Děj začíná na zámku Rosberga nedaleko Helsinek, ve kterém působí centrum pomoci pro ženy ve složitých situacích. Hlavní hrdinkou je mladá policejní komisařka Maria Kalciová. Ta hned v úvodu příběhu musí řešit záhadné zmizení psycholožky Eliny Rosbergové, která je po několika dnech nalezena zmrzlá v lese. Vypadá to na nešťastnou náhodu, ale případ se začíná komplikovat.
Autorka dokonale vykreslila střídající se prostředí a posluchačům dokáže servírovat napětí až do samého, překvapivého závěru.

18. 5. 2009

Alexis Zorbas 1/12 (1974)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 12:33

Nikos Kazantzakis. Četba na pokračování. Režie Olga Valentová.

Účinkují Otomar Korbelář, Miroslav Doležal, Slávka Budínová, Vladimír Šmeral, Jiří Bartoš, Miloš Rozhoň, Mirko Musil, Vladimír Čech I., Vladimír Hrubý, Jaroslava Drmlová, Emilie Hráská, Luděk Kopřiva, Jiří Bruder, Miroslava Hajská, Alexandra Hájková, Karel Fořt, Jan Kotva, Pavel Wiener a Antonín Jedlička.

Natočeno 1974. Repríza 11. dílu 12. 8. 1977 (Vltava, 17:00 h.). Obnovená premiéra 12. – 23. 8. 2000 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Pozn.: Kazantzakisův nejslavnější román Řek Zorbas (Bios kai politeia tu Alexis Zorba, v doslovném překladu O životě a činech Alexise Zorbase) vznikl nejen z autorovy upřímné touhy zpodobnit svéráznou lidovou postavu dlouholetého přítele Georgiose, s nímž si r. 1919 najal pilu ve vesnici Pastrov v kraji Mani na Peloponésu, ale i z příčin daleko hlubších, jež souvisejí s podstatou Kazantzakisovy tvorby. Zorbas – prostý venkovan, žijící v souladu s přírodou a s jejími přirozenými zákony, člověk, který dovede vychutnat všechny krásy života a smířit se s jeho ranami, člověk s bezprostředním vztahem k lidem – to je tak trochu Kazantzakisův ideál, meta jeho filosofického i tvůrčího úsilí. A tak k nám Zorbasův příběh mluví dvojí řečí – zaujme nás nejen poutavostí a neuvěřitelnou pestrostí osudu svého hrdiny, ale také otázkami po smyslu života, tajemství smrti, podivuhodné složitosti lidských vztahů. (anotace)

Lit.: Turek, Petr: Próza v rozhlase. Kazantzakisův Řek Zorba. In web Týdeník Rozhlas 33/2000 (31. 7. 2000) (článek). – Cit.: Cacoyannisův film Řek Zorba z roku 1964 s uhrančivým Anthony Quinnem v titulní roli známe snad všichni. Může rozhlasové zpracování zprostředkovat podobně silný zážitek? Zaposlouchejme se do příběhu zemitého Řeka Zorby, nechme se vést představivostí a výbornými interpretačními výkony herců… Vizuální vjemy postrádat nebudeme a středomořská příroda před námi ožije neméně věrohodně než ve filmu! Kréta, kde se odehrává děj románu, je Kazantzakisovým rodištěm.

V románu Život a skutky Alexise Zorbase, napsaném za pouhý měsíc na jaře roku 1943 (řecky vyšel poprvé r. 1946, česky pod názvem Řek Zorbas r. 1967), jsou hlavními postavami autor a titulní hrdina – horal, který nese některé rysy autorova přítele Georgise Zorbase, s nímž se autor v letech 1916?1917 pokoušel o podnikání při těžbě lignitu na Peloponésu. Konečným podnětem se Kazantzakisovi stala zpráva o přítelově úmrtí v roce 1942.
Jakkoli bylo autorovým záměrem především oslavit postavu rázovitého Zorbase, vznikl v podstatě filozofující román plný úvah o smyslu lidského života, o životě a smrti, dobru a zlu, o vztahu mezi ideou a praxí, o rozporu mezi touhou po životě v ústraní pracovny ve společnosti knih a slov a vědomím, že pouze činy vytvářejí skutečné hodnoty, román o vztahu svobody a povinnosti. Nenechme se však mýlit, není to žádný nudný moralistický traktát:

„Kolikrát jsi byl ženat, Zorbasi?“ zeptal jsem se.
„Kolikrát? Řádně jednou a dost. Zpola řádně dvakrát a neřádně tisíckrát a víckrát, copak si dělám záznamy? (…)
U nás na vesnici se říká: Zakázané ovoce nejvíc chutná. A vlastní žena není zakázané ovoce.“

Dvanáctidílná četba na pokračování z Kazantzakisova románu byla natočena roku 1974 s vynikajícími interprety: Otomarem Korbelářem, Vladimírem Šmeralem, Miroslavem Doležalem, Slávkou Budínovou a dalšími


14. 5. 2009

Mladosť je krásna 1/5 (Mládí je krásné, 199?)

Filed under: Četba na pokračování,Slovenské — Přemek @ 11:53

Hermann Hesse. Povídky. Překlad Daniela Humajová. Redakčně připravila Zuzana Belková. Hudební dramaturgie Katarína Bielčíková. Zvuk Alena Duchoňová (1-2) a Ĺubica Olšovská (3-5). Režie Jozef Pražmári.

Účinkuje Miroslav Trnavský.

Připravil Slovenský rozhlas v roce 199? (5 x 30 min.). Repríza 8.-12. 2. 2016 (SRo 3 Rádio Devín).

Povídky: 1. Gavalier na ľade. O dvoch bozkoch. Čo videl básnik večer – 2. Tedium Vitae – 3. Mladosť je krásna – 4. Júl – 5. Hans Amstein.

Pozn.: Čítanie na pokračovanie poviedok švajčiarskeho spisovateľa, esejistu a maliara nemeckého pôvodu, nositeľa Nobelovej ceny za literatúru z roku 1946. Jeho dielo významne ovplyvnilo učenie psychoanalýzy, buddhistická a hinduistická filozófia. Medzi jeho najznámejší diela patrí Stepný vlk, Siddhártha a Hra so sklenenymi perlami.

Vnímanie prvých silných ľúbostných emócií je náporom pre búrlivé dni dospievania,a predsa by bez nich stratil obdobie prechodu z detstva do dospelosti nepopierateľné čaro trpkosladkých objavovaní nových svetov. Hesse sa v poviedkach do sveta dospievajúcich prezentuje ako citlivý pozorovateľ schopný zachytit aj najjemnejšie odtiene psychologických charakteristík svojich hrdinov. Ponúka zretelne vykreslený obraz
kolízie sveta ilúzií s neprajnou realitou. Zklamanie totiž kráča ruka v ruke s krásou výšin zaľúbenia. (anotace)

11. 5. 2009

Dr(o)bečky z půjčovny duší 1/6 (1995, 1996)

Vlastimil Brodský čte z knihy vlastních vzpomínek. Jemný a laskavý humor, sebeironie a hluboká životní moudrost charakterizují knihu vzpomínek herce Vlastimila Brodského. Rozhlasová úprava Eva Kopecká. Režie Karel Weinlich.

Účinkují Vlastimil Brodský, Jiřina Jirásková a Jaroslav Satoranský (1).

Natočeno 1995 (Český rozhlas, 6 x 30 min.). Repríza 1. dílu 9. 2. 2021 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.); 16. 12. 2025 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha k 105. výročí od narození Vlastimila Brodského.

Vydalo vydavatelsví HAK v roce 1996 (1 MC, 050912, 75 min.).

Obsah: 1. Úvodní slovo Jiřiny Jiráskové (1:13), 2. Tak já tedy píšu (4:06), 3. O rodišti jménem Hrušov (5:22), 4. O tatínkovi (12:11), 5. O mamince (14:44), 6. …ještě o mamince (3:57), 7. O prvních láskách (6:34), 8. O cestě k divadlu (14:59), 9. O partnerství (12:10).

Alternativní název: Drobečky z půjčovny duší.

Lit.: Fajmon, Kamil: Uvážlivé vzpomínky milovníka invektiv. In web Naposlech.cz, 30. 9. 2016 (recenze). – Cit.: K čtenářsky oblíbeným žánrům bezesporu patří biografie známých osobností a tak není divu, že mu pozornost dlouhodobě věnuje i stále více se rozvíjející audioknižní trh. Vzpomínky slavných jsou v knihách zaznamenávány různými způsoby – někdo se nechává zpovídat novináři či spisovateli, jiný si své paměti ve spolupráci s redaktory napíše sám, často autoři vytvářejí portréty osobností na základě archivních materiálů. S obdobnými přístupy pracují i vydavatelé mluveného slova. Z rozhovorů vychází edice Mluviti stříbro, či nedávno vydaná nahrávka vzpomínek Lídy Baarové, se kterou rozmlouval v roce 1982 Josef Škvorecký. Několik životopisů sepsaných autory o někom jiném natočila například Audiotéka, nechybí ani umělecký deník Karla IV. od Josefa Bernarda Prokopa z vydavatelství OneHotBook. V jisté menšině se však k posluchačům dostávají autobiografie napsané a namluvené samotnými majiteli vzpomínek. Jednu z takových výjimek představují Dr(o)bečky z půjčovny duší Vlastimila Brodského.

Nutno říci, že si dal Brodský na sepsání pamětí velmi záležet a to i přes skutečnost, že se jim dlouho usilovně bránil. Při vzpomínání se držel prosby jedné obdivovatelky, která mu napsala: „Chcem Vás poprosit, aby ste nepísali raz vo svojich pametiach o úlohách herca, ktoré ste stvárnili, ale aby ste napísali, ako ste žili mimo javiska, mimo kamery. Nás drobných, bezvýznamných ludí práca herca nadchne len v tých chvílach, keď úlohu s jeho výkonom prežívame v divadle, vo filme, v televízii. Potom zabúdame. V životopise herca nás nezaujímá, čo hrál a ako hrál, ale ako žil ako človek.”Své vzpomínky tedy Brodský volil velmi uvážlivě. V textu nenajdeme pikantní historky z natáčení, rádoby vtipné pomluvy hercových kolegů, ani bulvární příběhy typu kde, kdo, kdy a s kým. Naproti tomu poznáváme Brodského jako člověka laskavého, kultivovaného, sebekritického a moudrého. Jsme svědky hercova přemítání na různá témata – úvaha o partnerství na jevišti, a po celou dobu nás provází typický humor Vinohradského divadla plný invektiv mimo jiné i na vlastní osobu. Ke kladům díla také přispěla autorova bohatá slovní zásoba, vyprávění bez známek patosu, i přiznávání vlastních chyb a omylů.Brzy po vydání knihy (1995) byl herec pozván do studia Českého rozhlasu, aby své vzpomínky přednesl na mikrofon. Někteří příznivci mluveného slova vyžadují tituly bez dramaturgických zásahů, v šestidílné četbě na pokračování v režii Karla Weinlicha se však krácení ukázalo jako velké plus. V předloze se totiž nachází mnoho pasáží, které by si měl čtenář přečíst raději sám, a celá řada korespondencí, jejíž přednes by autentičnosti spíše ubral. Kapitoly jsou také často řazeny jinak než v knize. Jedním z důvodů byla jistě stopáž jednotlivých dílů, která vyžaduje dělit části na uzavřené celky, na druhou stranu odlišný výběr umožnil vznik zajímavých kompozic, z nichž jmenujme alespoň tu o stáří a dorostencích.

O dokonalost pro vydání zvukového záznamu se v letošním roce postarala i Radiotéka, když metaforu v podání Jiřiny Jiráskové ponechala jen u první části a následující díly uvedla klavírním doprovodem. Posluchači je tak umožněn souvislý poslech, nahrávka přitom neztrácí nic z původního formátu četby na pokračování. Nezbývá než dodat: zaposlouchejte se do autentického a upřímného vyprávění člověka, kterému přátelé přezdívali „laskavý Bróďa“.

Cestopis s jezevčíkem 1/? (1967)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 21:10

Ludvík Aškenazy. Četba na pokračování (?). Režie Jan Fuchs.

Obsazení nezjištěno.

Připravil Československý rozhlas v roce 1967.

Adamův deník 1/12 (1995)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 20:30

Knut Faldbakken. Četba na pokračování. Z norštiny přeložila Jarka Vrbová Vaňková. Připravila Libuše Čunátová. Režie Jan Fuchs.

Čte Marek Vašut.

Připravil Český rozhlas v roce 1995.

Čmeláčí med 1/? (1996)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 20:30

Torgny Lindgren. Četba na pokračování z knihy švédského spisovatele (Hummelhonung, 1995). Přeložil Zbyněk Černík. Režie Jan Fuchs.

Obsazení nezjištěno.

Připravil Český rozhlas v roce 1996.

Pozn.: Hadar a Olof, tak se jmenují dva bratři, kteří žijí, každý zvlášť, kdesi v zapadlém koutě severního Švédska, v dobrovolné izolaci od okolního světa. Pokud jde o jejich názory, postoje a záliby, je jeden pravým opakem druhého, přesto jsou si však nedobrovolně blízcí. Spojuje je vzájemná nenávist (nebo snad láska?) a skutečnost, že oba svádějí poslední životní zápas, v němž žádný nechce podlehnout jako první. Pak však do jejich osudu zasáhne žena z jihu, která objíždí švédský venkov s přednáškou o světcích a píše knihu o svatém Kryštofovi… (anotace)

Moje cesta kolem divadla 1/7 (2009)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 12:04

Jarmila Liebscherová. Z rukopisných vzpomínek dcery spisovatele, dramatika a divadelního ředitele Václava Štecha. Připravila a účinkuje Hana Kofránková. Režie Tomáš Vondrovic.

Premiéra 4. 5. 2009 – 18. 5. 2009 (ČRo 3 Vltava). Repríza 1. dílu 7. 8. 2015 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Obsah:  1. První dojmy divadelní (10:59) – 2. Vinohradské divadlo (12:30) – 3. Vinohradské divadlo a jeho opera (10:19) – 4. Vinohradská opereta (11:42) – 5. Divadlo Urania (11:58) – 6. Hvězdy Uranie (12:02) – 7. Moje jevištní lásky (1:34).

7. 5. 2009

Milostný dopis klínovým písmem 1/12 (2009, 2010)

zmeskal_malyTomáš Zmeškal. Četba na pokračování z románu současného českého spisovatele. Připravila Jana Doležalová. Svatba. Režie Aleš Vrzák.

Účinkují Alois Švehlík, Dana Černá, David Novotný, Petr Pelzer, Jiří Ornest, Marta Vančurová a Jan Dolanský.

Natočeno 2009. Premiéra prvního dílu 23. 4. 2009 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.). Repríza 1. dílu 6. 7. 2024 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Četba s hvězdičkou.

Vydal Radioservis 23. 2. 2010 (1 CD mp3; CR0818-2).

Obsah: 01 Svatba (30 min.).  – 02 Po svatbě.  – 03 Dobrovolný výslech.  – 04 Vize o nesmrtelnosti.  – 05 Milostné hrátky.  – 06 Mučitel.  – 07 Maxmilián.  – 08 Květa.  – 09 Bratránek. – 10 Alice u otce. – 11 Milostný dopis klínovým písmem.  – 12 Běh lesem.

Lit.: anonym: Milostný dopis klínovým písmem. In web ČRo, 23. 4. 2009 (anotace). – Cit.: Četba na pokračování z románu současného českého autora, v němž zaznamenává osudy jedné rodiny od 40. let 20. století do začátku 90. let. Próza se umístila na 2. a 3. místě v anketě Lidových novin 2008 a byla nominována na cenu Magnesia litera 2009. (…)

Autor (narozen v roce 1966) vystudoval anglický jazyk a literaturu. Pracoval jako tlumočník, lektor, překladatel a odborný asistent na pedagogické fakultě Karlovy univerzity. V současnosti pracuje jako středoškolský učitel. Publikoval v časopise Weles a v anglickém časopise Wasafiri. Jeho první román Milostný dopis klínovým písmem vydalo nakladatelství Torst v září 2008. Románový debut Tomáše Zmeškala Milostný dopis klínovým písmem je takřka rodinnou ságou. Základní dějový rámec spadá do Československa 40. až 90. let minulého století. Hlavní děj je sklenut příběhem Josefa a Květy Černých. Román není sestrojen podle chronologické osy, a tak hned v první kapitole vstupujeme do závěru šedesátých let a zastihujeme jejich dceru Alici v okamžiku svatby. Na konci románu zas potkáme Josefa v západočeských lesích v ohrožení vlastního života během posledních dnů druhé světové války. V průběhu četby se dozvíme, že Josef Černý se se svou ženou Květou seznámil před válkou na přednáškách o kultuře Chetitů, které pro veřejnost pořádal prof. Bedřich Hrozný, rozluštitel chetitského jazyka. (Historie a mýty Chetitů pak provází Josefa celým životem jako jakýsi pandán k jeho lásce ke Květě.) Květa tehdy dala přednost Josefovi před jejich společným přítelem Hynkem, Ten začal v 50. letech pracovat pro komunistickou policii a když byl Josef zatčen a uvězněn, vydala se Květa za Hynkem s prosbou o pomoc a o radu. Hynek zneužívá situace, nejprve vyčkává, pak následují psychicky i fyzicky ponižující schůzky. Další vrstvu románu tvoří vize cukráře Marka Svobody, které zaznamenává rodinný přítel psychiatr dr. Lukavský. Mezi Josefem a jeho ženou vyvstává vzdálenost díky jeho mnohaletému uvěznění a tato vzdálenost je pak prodloužena takříkajíc „až za hrob“ skrze poodhalené selhání Květy a Josefovo neodpuštění. A ona vzdálenost zůstává jako odkaz a břemeno další generaci. Román Tomáše Zmeškala vykazuje řadu předností v kontextu současné české prozaické a především románové tvorby. Nejde o jednoduché lineární vyprávění, o autobiografii, o dlouhou povídku či prodlouženou novelu. Jedná se o dílo promyšleně strukturované a zároveň živé, místy fantazijně živelné. Určité kapitoly v závislosti na ději a hypotetickém vypravěči mění styl. Jakkoli vyznívají osudy hlavních protagonistů tragicky, a vskutku tragické jsou, začínáme tušit, že tragické vnímání je hlubokým otiskem touhy po smyslu.
Román „Milostný dopis klínovým písmem“ byl v r. 2009 nominován společně s knihami Michala Ajvaze a Martina Ryšavého na cenu Magnesia Litera. Kniha se také umístila na 2. – 3. místě v anketě Lidových novin roku 2008. Románový debut Tomáše Zmeškala (* 1966) je takřka rodinnou ságou. Základní dějový rámec spadá do Československa čtyřicátých až devadesátých let minulého století. Hlavní děj je sklenut příběhem Josefa a Květy Černých. Román není sestrojen podle chronologické osy, a tak hned v první kapitole vstupujeme do závěru šedesátých let a zastihujeme jejich dceru Alici v okamžiku svatby. Na konci románu zas potkáváme Josefa v západočeských lesích v ohrožení vlastního života během posledních dnů II. světové války.
„Milostný dopis klínovým písmem“ vydalo na podzim roku 2008 nakladatelství Torst.

Milostný dopis klínovým písmem je strhující, milostný a historický příběh o druhé půli minulého století v Čechách. „Nenápadně a zároveň neobyčejně sugestivně ukazuje – bez velkých dobových obrazů a jakékoli prvoplánové politické proklamace -, jak odporná může být doba, která dovoluje vyřizovat si osobní účty prostřednictvím státní perzekuce, jak hluboce dokázal stát vstupovat až do soukromých ložnic a rozvracet vše, čeho se dotkl, kolik síly si žádal i malý odpor proti němu. Román popisuje i míjení, vinu a trest, nesnadnost odpouštění a nenápadnou lidskost podloženou soucitem a neokázalou pomocí,“ píše se v anotaci Torstu.

Lit.: ppp: Živelné vyprávění Tomáše Zmeškala. In Týdeník Rozhlas 17/2009 (14. 4. 2009), s. 10 (článek).
ppp - Živelné vyprávění Tomáše Zmeškala. In Týdeník Rozhlas 17-2009 (14. 4. 2009), s.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress