Jack Kerouac. Dvojhlas o Americe v rytmu jazzu. Z vlastního překladu připravil Josef Rauvolf. Hudbu vybral a částečně improvizoval Kryštof Marek. Režie Vlado Rusko.
Účinkují David Novotný a Jaroslav Plesl.
Natočeno 2012. Premiéra 8. – 22. 10. 2012 (15 x 30 min). Repríza 18. 3. – 1. 4. 2022 (ČRo Vltava, 18:30 h.) v cyklu Četba na pokračování.
Lit.: Zemančíková, Alena: Za večerů provoněných marihuanou. In Týdeník Rozhlas 41/2012 (článek). – Cit.: Jakousi literární laboratoří je román Jacka Kerouaka (1922-1969) Vize Codyho. Kniha vznikala na počátku padesátých let minulého století, v úplnosti byla ovšem publikována až v roce 1973, čtyři roky po autorově předčasné smrti. Do Kerouakovy „laboratoře“ dá od středy 10. října nahlédnout rozhlasová četba na pokračování připravená každý den v 18.30 na stanici Vltava.
„Má práce, tak jako práce Proustova, sestává z jedné obrovské knihy, jenže já ji psal v běhu a ne na posteli nemocného“
Stejně jako ve většině Kerouakových knih i Vize Codyho evokují skutečné události a předobrazem postav jsou reálné osoby. Román, který mnozí čtenáři i kritici považují za Kerouakovo nejlepší dílo, je nejvíce zaměřen na Kerouakova přítele a souputníka Neala Casadyho (Deana Moriartyho z románu Na cestě), vystupují tu také Allen Ginsberg, William S. Burroughs a další snadno identifikovatelné osoby.
Kerouac v knize střídá vypravěčské postupy ve snaze naplnit svou představu spontánního psaní, jež pravdivě zachytí skutečnost. Nejdále v této snaze zachází v pasáži, která je doslovným přepisem rozhovorů s Codym, které vedli během několika večerů provoněných marihuanou. Jinde Kerouac prostřednictvím „náčrtů“ zachycuje detaily drobného výseku skutečnosti a opět jinde používá techniku proudu vědomí, kdy postup vyprávění ovlivňují bezprostřední asociace. Celek působí mohutným dojmem (nejen proto, že čítá v českém překladu šest set stran) a bezesporu patří k nejvýznamnějším Kerouacovým knihám.
Jack Kerouac byl extrémně vnímavý a citlivý člověk. Jeho pochybnosti o sobě pramenily mimo jiné i z faktu, že jeho novátorská tvorba nebyla dlouho považována za způsobilou k vydání. Zažíval období těžkých depresí a pocitů osamění, zničujícím způsobem pil alkohol a z těchto stavů se dostával pomocí buddhismu. Domníval se, že zemře o samotě jako jeho oblíbení spisovatelé Emily Dickinsonová a Henry David Thoreau, a sám o sobě v dopisech psal jako o zuboženém papírovém žebrákovi.
Ke Kerouakovým nejslavnějším knihám patří romány Na cestě, Dharmoví tuláci, Podzemníci či Satori v Paříži. Román Vize Codyho, knížka o „vizionářském“ experimentu, se šířil mezi spřízněnými americkými čtenáři a záhy se stal kultovním. Česky knihu máme k dispozici v překladu Josefa Rauvolfa, který také vybral patnáct pokračování pro rozhlasovou četbu. V režii Vlada Ruska čtou David Novotný a Jaroslav Plesl, hudbu, která je další „jednající postavou“, z klasických jazzových nahrávek zvolil a částečně improvizoval Kryštof Marek.
Lit.: Rauvolf, Josef: Jack Kerouac: Vize Codyho. Dvojhlas o Americe v rytmu jazzu. In web ČRo 3 Vltava, 1. duben 2022 (článek). – Cit.: Odhodil veškerou autocenzuru, dal zcela průchod svému básnickému nadání a napsal patrně svůj nejlepší román Vize Codyho. Jack Kerouac v něm vypráví mnohé, na co si ve své nejslavnější knize Na cestě netroufl. (…)
Před sto lety se narodil Jack Kerouac, nejvýznamnější prozaik a představitel americké „beat generation“. Jeho dílo lze rozdělit na cyklus románů „ze silnice“, zachycující newyorskou a sanfranciskou bohému a Kerouacovy toulky po Americe, a „lowellský cyklus“, oživující svět Kerouacova rodného městečka. Kromě „beatnického manifestu“, románu Na cestě (1957), patří do první skupiny romány Dharmoví tuláci (1958), Podzemníci (1959), Vize Codyho (1960), Tristessa (1960), Andělé zoufalství (1960) ad. (…)