Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Arthur Rubinstein. Četba na pokračování z druhého dílu pamětí amerického klavíristy polského původu. Překlad Vlasta Dvořáčková. Připravil Petr Balajka. Režie Jaroslav Kodeš.

Účinkuje Josef Somr.

Natočeno 2014. Premiéra 1. dílu 20. 10. 2014 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 29 min) v cyklu Polský rok.

Lit.: anonym: Osudy Arthura Rubinsteina: Moje mnohá léta. In web ČRo, říjen 2014 (článek). – Cit.: Desetidílná četba na pokračování z druhého dílu pamětí amerického klavíristy polského původu.  

Po úspěchu I. dílu svých pamětí – Moje mladá léta – který byl tři měsíce na seznamu bestsellerů v USA a vyšel v Německu, Japonsku, Izraeli, Finsku, Jugoslávii i v Polsku, se autor rozhodl na naléhání veřejnosti pokračovat druhým dílem.

Kniha zahrnuje období po 2. světové válce, kdy byl život velkého klavíristy rozdělen mezi Evropu a Spojené státy, pořádal nejméně sto koncertů ročně, obdržel za účasti prezidenta Kennedyho čestný doktorát Yaleovy univerzity a střetával se nejen s hudebníky z celého světa, ale i s mnoha zajímavými lidmi, například s Pablem Piccasem, Paulem Claudelem, Georgem Gershwinem a dalšími. 

Patrick J. O“Rourke. Úvahy amerického novináře a satirika. Návod pro všechny, kdo nemají potuchy, jak se s chodem domácnosti vypořádat, a nemají nejmenší chuť se to učit.  Překlad Martin Konvička. Připravila Daniela Jirmanová. Režie Tomáš Jirman.

Čte Ondřej Brett.

Nastudoval ČRo Ostrava v roce 2014. Premiéra 20. – 23. 10. 2014 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.) v cyklu Kabinet.

Lit.: anonym:  P. J. O“Rourke: Průvodce domácností starého mládence aneb Praktický návod jak žít jako prase (1/4). In web ČRo 3 Vltava, říjen 2014 (článek). – Cit.:  Patrick Jake O“Rourke (nar. 1947) je americký politický satirik, novinář a spisovatel. Autor téměř dvaceti knih je především známý svými humoristickými bestsellery z osmdesátých let minulého století. Považuje se za libertariána, který si dělá legraci, jak z demokratů, tak z republikánů. 

V českém překladu vyšly dvě jeho humoristické knihy: Průvodce domácností starého mládence s podtitulem Praktický návod jak žít jako prase (Votobia, 1996) a volně na ni navazující dílo Jak se dnes chovat ve společnosti s podtitulem Příručka etikety pro hulváty (Votobia, 1997).

Četba na pokračování o osudech zakladatelky slavné zvonařské dílny v Brodku u Přerova Laetitie Dytrychové (10. 1. 1919 – 12. 4. 2006). Připravil  Milan Švihálek. Scénář a dramaturgie Michal Bureš. Redaktor Jan Sulovský. Zvukový mistr Ladislav Reich. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Použitá hudba The Frames (In The Deep Shade). Režie Michal Bureš.

Čte Hana Maciuchová.

Nastudoval ČRo Olomouc 13. – 16. 10. 2014 (RS40 Karlín). Premiéra 24. – 28. 12. 2014 (ČRo Olomouc, 18:05 – 18:30 h.). Repríza 6. – 10. 7. 2015 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.); 26. – 30. 6. 2019 (ČRo Plus, 23:33 h.).

Lit.: Sýbová, Kristýna: SERIÁL. Milan Švihálek: Z pamětí zvonařky. In web ČRo Plus, 27. červen 2019 (článek). – Cit.: Životní příběh Laetitie Dytrychové (1919-2006), spoluzakladatelky významné české rodinné zvonařské dílny. Čte Hana Maciuchová.

Lit.: Švihálek, Milan: Milan Švihálek: Z pamětí zvonařky (5/5). In web ČRo 2 Praha, červenec 2015 (článek). – Cit.: Zvonařské řemeslo patří k nejnáročnějším na světě. Tajemství výroby si zvonařské rody předávají z generace na generaci. A přece se v naší zemi narodil muž, který dokázal tajemství odlévání zvonů odhalit bez pomoci předků. 

Josef Dytrych z Brodku 

Josef Dytrych z Brodku u Přerova odlil svůj první zvon 1. května 1950. Od té doby vyrobila zvonařská dílna, která nese jeho jméno, více než 7600 zvonů. Po jeho smrti v roce 1965 pokračovala v odlévání zvonů manželka Laetitie Dytrychová (1919-2006).  (…)

Obracela se na ní města a vsi z celé republiky, v nichž byly kostely zbaveny zvonů při válečných kontribucích. V 80. letech minulého století převzala rodinnou firmu pokračovatelka rodu Marie Tomášková-Dytrychová. To už bylo každý rok v Brodku odléváno na 1500 zvonů. 

Třetí rodinnou generací je zvonařka Laetitie Vránová-Dytrychová, které se podařilo rozšířit věhlas brodecké zvonařské dílny doslova do celého světa. Brodecké zvony zní třeba v japonské Hirošimě, americkém Texasu, ruském Jakutsku, kanadském Vancouveru, jihoafrickém Kapském Městě, v Austrálii, Itálii, Polsku, Rakousku, Německu, Švédsku, Irsku a dalších zemích. 

Unikátní zvony
– dar pro papeže Jana Pavla II. při jeho 1. návštěvě u nás
– zvony v chrámu sv. Víta v Praze
– největší zvon od konce 1. světové války: 3,4kg Urban v bardějovské bazilice sv. Egídia

Život v dílně nikdy neutichne 

Život ve zvonařské dílně prakticky nikdy neutichá. V Brodku u Přerova je dnes k dispozici celkem pět slévárenských pecí, které odlévají nejen zvony, ale i další výrobky přesného lití. Tato moderní technologie umožnila rozšířit sortiment slévárny a nabídnout dokonale lité výrobky nejširší veřejnosti.  

Největším divadlem je vždy samozřejmě odlévání zvonu. Tato vzrušující scéna byla popsána v knize Jak se rodí zvony, z níž Milan Švihálek připravil pětidílnou četbu na pokračování nazvanou Z pamětí zvonařky.  

Jiří Vojnar. Lidová vyprávění z okolí jihočeského města Lomnice nad Lužnicí. Ze stejnojmenné knihy  z roku 1948 připravil Petr Turek. Režie Hana Kofránková.

Účinkuje Stanislav Zindulka.

Natočeno 2014. Premiéra 17. – 19. 10. 2014 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc. Repríza 23. – 25. 5. 2018 (ČRo 3 Vltava, 23:45 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc; 24. – 26. 8. 2020 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h.) v cyklu Dopolední četba.

Obsah: 1. Neštěstí nechodí po horách. – 2. Tajemné moci zasahují. – 3. Svědkové a pamětníci vzpomínání.

Jane Austenová. Četba na pokračování. Překlad Eva Kondrysová. Připravila Monika Horsáková. Režie Tomáš Jirman.

Čte Anna Cónová.

Připravil ČRo Ostrava  v roce 2014. Premiéra 13. – 17. 10. a 20. – 24. 10. 2014 (ČRo 2 Praha, 22:00 h;. 10 x 25 min).

Lit.: anonym: Jane Austenová: Opatství Northanger. In web ČRo 2 Praha, říjen 2014 (článek). – Cit.: Sedmnáctiletá venkovská dívka Catherine se na pár týdnů dostane do „velkého světa“, který zná jen z románů. Vtipem nabitý text paroduje dobově populární gotické romány. Protože ho nejdříve vydavatel odmítl, vyšel až rok po autorčině smrti.

„Kdo znal Catherine Morlandovou jako malou holčičku, ten sotva tušil, že je jí souzeno stát se hrdinkou. Životní okolnosti, povaha jejího otce i matky, její vlastní osobnost i sklony – nic tomu nepřálo.“ 

Hlavní hrdinka románu 17letá dívka Catherine se díky rodinným přátelům na čas dostává do lázeňského města Bath. Poklidný venkov přitom mladá dáma opouští poprvé.   (more…)

Jerzy Andrzejewski. Četba na pokračování z klasického románu moderní polské literatury, který se stal předlohou slavného filmu Andrzeje Wajdy. Překlad Helena Teigová. Pro rozhlas připravil Tomáš Sedláček. Režie Lukáš Kopecký.

Účinkuje Luděk Randár.

Připravil ČRo Brno v roce 2014. Premiéra 13. – 22. 10. 2014 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 10 x  30 min) v cyklu Polský rok.

Lit.: anonym: Jerzy Andrzejewski: Popel a démant. In web ČRo 3 Vltava, říjen 2014 (anotace). – Cit.: Jerzy Andrzejewski (1909-1983) byl polský spisovatel, dramatik, scenárista, literární a divadelní kritik. Po druhé světové válce vedl Svaz polských spisovatelů v Krakově a ve Štětíně, byl poslancem Sejmu. 

Popel a démant (Popiół i diament, 1948) je nejznámější a nejslavnější Andrzejewského dílo. Sám autor román v roce 1954 přepracoval, o čtyři roky později bylo zfilmováno pod režijním vedením Andrzeje Wajdy. Román s krutou pravdivostí zachytil situaci konce druhé světové války, kdy se v bratrovražedných bojích konstituoval polský stát. Základem hlavního dramatu prózy byla skutečná událost, která vyvolala spisovatelovu uměleckou představivost. 

Sám autor o něm napsal: „Chtěl jsem v této knize ukázat polskou skutečnost, jaká byla v prvních dnech svobody, se vší slávou a bídou. Byla to skutečnost surová, brutální i tragická, a právě takový je můj román…“ 

Hrdina příběhu Maciek je příslušníkem Zemské armády (Armia Krajowa), která působila v Polsku za druhé světové války a byla součástí západního zahraničního odboje. Politickou situaci Polska na konci válečného konfliktu však určil stejně jako v celé východní Evropě fakt, že moc převzali komunisté. Zemská armáda, oslabená porážkou varšavského povstání v roce 1944, byla donucena ustoupit do ilegality. 

Alena Bartošíková. Pověsti z východní Moravy. Výběr ze stejnojmenné knihy sto dvaceti pověstí (1998). Technická spolupráce Radomil Štěpánek. Režie Petr Dufek.

Čte Zdeněk Maryška.

Připravil Český rozhlas v roce 20?? (10 x 15 min.). Repríza 28. 7. – 29. 9. 2013 v pořadu Račte vstoupit k Josefu Veselému (ČRo Brno).

Petr Placák. Četba na pokračování. Připravil Jiří Vondráček. Režie Vlado Rusko.

Účinkuje Igor Bareš.

Natočeno 2014. Premiéra 12. – 25. 11. 2014 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.). Repríza 11. – 24. 9. 2018 (ČRo Plus, 23:33 h) v cyklu Radiokniha; repríza 1. dílu 5. 11. 2019 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.); 23. 5. 2026 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Lit.: Přinosilová, Jana: SERIÁL.  Petr Placák: Fízl.  In web ČRo Plus, 11. září 2018 (článek). – Cit.: Radiokniha tentokrát přináší rozhlasové zpracování částečně autobiografické knihy Fízl prozaika, historika a publicisty Petra Placáka.

Dílo jedné z klíčových postav českého literárního undergroundu z roku 2007 je na pomezí dokumentu, vzpomínek a beletrie o životě v komunistickém Československu.

Autor v ní částečně autobiograficky zachytil dospívání nonkonformního opozičně naladěného mladého muže za normalizace. Jeho první střety s režimem přišly totiž už na základní škole.

Placák vychází z dobových úředních materiálů StB. Ty konfrontuje se svými vzpomínkami, poznámkami a úředními texty. Kniha vyšla v roce 2007.

Hned v následujícím roce získala prestižní cenu Magnesia Litera

Lit. Turek, Petr: Fízl. In Čtvrtletník Klubu Vltava 3/2014, s. 5 (článek). – Cit.: „Narodil jsem se čtyři roky před ruskou okupací Československa, právě tak akorát, abych v srpnu roku 1968 stihl do své paměti uložit obrázky ruských tanků, zoufalost a bezmoc dospělých. Srpnová okupace země v roce 1968 je moje nejranější souvislejší vzpomínka, na niž plynule navázal pohřeb Jana Palacha a celá následná doba normalisace. Už od předškolních let jsme věděli, kde žijeme – že zemi okupují Rusáci a vládnou jí kolaboranti – domácí komunisté.“

Prozaik, historik a publicista Petr Placák (nar. 8. 1. 1964) se vyučil mechanikem, poté prošel různými dělnickými profesemi. Patřil ke klíčovým postavám českého literárního undergroundu, v letech 1982-1986 byl klarinetistou kapely Plastic People of the Universe, s níž nahrál alba Hovězí porážka a Půlnoční myš. Publikoval v samizdatu, spoluorganizoval řadu protikomunistických demonstrací (mj. památnou akci na Škroupově náměstí v prosinci 1988). V květnu 1988 stál u zrodu nezávislé iniciativy České děti a sepsal její monarchistický manifest. Placák byl dlouho znám jako tzv. autor jedné knihy, prózy Medorek, která původně kolovala anonymně v samizdatu (od r. 1985) a svého času se stala literární událostí. Medorek pak vyšel v roce 1990 v Nakladatelství Lidové noviny a autor za dílo získal Cenu Jiřího Ortena. V samizdatu vydal Petr Placák pod pseudonymem Petr Zmrzlík básnickou sbírku Obrovský zasněžený hřbitov (1987), jejíž rozšířené vydání vyšlo v nakl. Torst v roce 1995. Od roku 1995 je Placák šéfredaktorem studentského časopisu Babylon. K vydání připravil memoáry svého otce Bedřicha Placáka Paměti lékaře (Torst, Praha 1997 ). V letech 1992- 2000 vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.