Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Gottfried August Bürger. Četba na pokračování. Připravil Zbyněk Ungr. Překlad Jiří Kolář. Hudební spolupráce Vladimír Truc. Režie Marie Texelová.

Čte Jan Gross.

Natočeno 1981. Repríza všech dílů najednou 10. 8. 2022 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 119 min.) v cyklu Pokračování za pět minut; 5. 8. 2026 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 119 min.) v cyklu Pokračování za pět minut.

Pozn.: Přibližovat českému posluchači postavu barona Prášila by bylo nošením dříví do lesa. Kdosi uvedl, že knížka dobrodružných baronových příběhů byla původně napsána jen proto, aby se stala odstrašujícím příkladem všem chlubilům a chvastounům. Však také předmluva k vydání z roku 1788 říká, že vynalézavý baron vypráví své nehorázné historky, aby znemožnil opravdové lháře. Bürger také tuto práci neřadil mezi svá původní díla a vydáním bez uvedení autora chtěl zdůraznit její lidový původ. Jeho zásluhou se stal baron Prášil lidovou postavou a četbou jako starší literární díla o Enšpíglovi či Kocourkově.

Lit.: anonym: Podivuhodná dobrodružství barona Prášila. Fantastické příhody okouzlujícího vypravěče a lháře z pera G. A. Bürgera. In web ČRo 3 Vltava, 10. srpen 2022 (článek). – Cit.: Neuvěřitelně zábavné, nebo zábavně neuvěřitelné? Podivuhodné cesty po vodě i souši, polní tažení a veselá dobrodružství Barona Prášila, jak je vypravuje při víně v kruhu přátel.  (…)

Německý spisovatel Gottfried August Bürger (1747-1794) vystudoval práva, od roku 1789 byl profesorem estetiky v Göttingenu. Živil se překládáním a je tvůrcem německé balady založené na lidové tradici balad a jarmarečních zpěvů. Jeho nejznámější dílo, satirická próza Podivuhodné cesty barona Prášila (1786, rozšířené vydání 1788), je souborem fantastických příhod okouzlujícího vypravěče a lháře, v nichž autor v celé řadě dobových politických a kulturních narážek zesměšňuje šlechtu a německý provincialismus.

Odstrašující příklad pro chlubily a lháře

Vypravěč podrobně probírá své neuvěřitelné lovecké zážitky, v nichž se představuje jako znamenitý lovec, který si dovede poradit v každé situaci, a chvástavě se zmiňuje i o svých zásluhách v bojích proti Turkům. Podle autorovy předmluvy spočívá smysl Prášilova vyprávění v tom, že působí jako odstrašující příklad pro všechny chlubily a lháře tím, že převádí obvyklé lhaní do monstrózních rozměrů a tím je odhaluje.

Asko Sahlberg. Četba na pokračování. Komorní psychologické drama o touze po lidském sblížení se odehrává ve vypjaté situaci v Helsinkách, za mrazivého února 1944. Blíží se sovětské bombardéry, ale ústřední dvojice setrvá navzdory hrozbě smrti v nejvyšším patře honosného domu. Četba na pokračování z knihy finského autora. Z vlastního překladu připravil Vladimír Piskoř. Režie Petr Mančal.

Účinkují Kamil Halbich, Jana Stryková a Ivan Řezáč.

Natočeno 2015. Premiéra 1. dílu 27. 2. 2015 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 30 min).

Pozn.: Poznámka na okraj k historii války o touze po lidském sblížení i za mimořádných okolností. Zároveň se pokouší nalézt odpověď na otázku, kudy vede hranice mezi tím, co je a co už není morální. Místo a čas děje – Helsinky, mrazivý únor 1944. Do krátkého časového úseku se toho věru vejde hodně – čtyři životy, náhodně svedené dohromady, jež nezadržitelně vrcholí v bombami pustošeném městě…  (anotace)

Lit.: Bezdíčková, Vladimíra: Asko Sahlberg: Styk (5/7). In web ČRo 3 Vltava, březen 2015 (článek). – Cit.:  Finský spisovatel Asko Sahlberg (nar. 1964) se narodil roku 1964 v Heinole. Po maturitě na gymnáziu vyzkoušel práci novináře, reklamního textaře, redaktora a vydavatele časopisu. Světem médií byl ale znechucen, takže na počátku devadesátých let se několik let toulal po Finsku. Dělal, co se namanulo, například ošetřovatele v psychiatrické léčebně nebo v pečovatelském domě pro lidi s handicapem. 

Na podzim roku 1996 odjel do Švédska, znovu žil z příležitostných prací a teprve tam začal uskutečňovat svůj sen stát se spisovatelem. Jeho prvotina, román Hlas tmy (2000), překvapila čtenáře i kritiky svou vyzrálostí. 

Sahlberg v příběhu zachytil problém člověka, který se ocitá v cizí zemi a obklopen cizí kulturou i jazykem ztrácí pojítka k vlastní minulosti. Poté vydal román Zbloudilí, plný násilí, zločinu a beznaděje. Prostřednictvím ústřední dvojice z okraje společnosti rozebírá podstatu morálky, jakož i příčiny a důsledky správné či nesprávné volby. Zlo v lidech je podle něho relativní, jakýkoli čin sice lze odsoudit, ale veškeré lidské soudy ve jménu morálky jsou přinejmenším stejně zpochybnitelné – „někdy se prostě nevede, a to může potkat každého“. 

Téma člověka na okraji je ostatně důležité v celé autorově tvorbě. V roce 2002 na sebe upozornil novelou Pírko. Odvážně tu experimentuje s jazykem a nahlíží tak na svět očima mentálně postiženého člověka. V roce 2004 vydal svůj doposud nejrozsáhlejší román Doubrava, v němž představuje vlastní pohled na finskou občanskou válku. 

Tématu války se věnoval i v následujících letech. „Válka je pro spisovatele přínosné téma v tom smyslu, že tehdy se lidské vlastnosti vyhrocují, lidskost se ocitá na ostří nože. Válka pomáhá spisovateli i čtenáři vidět člověka svým způsobem nahého,“ říká autor. 

Novela Styk nabízí komorní psychologické drama o touze po lidském sblížení ve válečném čase, tedy ve vypjaté situaci. Zároveň se pokouší nalézt odpověď na otázku, kudy vede hranice mezi tím, co je a co už není morální, a nakolik se tato hranice posouvá v závislosti na daných okolnostech. 

Příběh se odehrává v Helsinkách, za mrazivého února 1944. Náhodné setkání přivede muže a ženu do mužova bytu v centru, a přestože je vyhlášen letecký poplach a nad město se dunivě blíží sovětské bombardéry, dvojice setrvá vzdor smrtelné hrozbě v ložnici v nejvyšším patře honosného domu. Oba mají své důvody, proč pohrdat vlastním osudem. Oba hodně ztratili. Oba mají svá tajemství a oba prostřednictvím nesmělých dotyků hledají především sebe sama, své já ztracené ve vřavě válečných let a hledají únik ze své osamělosti. 

Pchu Sung-Ling. Vyprávění čínského spisovatele 18. století. Překlad Jaroslav Průšek. Připravila Eva Willigová. Režie Vlado Rusko.

Účinkují Igor Bareš a Ivan Řezáč.

Natočeno 2015. Premiéra 1. dílu 25. 2. 2015 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.; 15 min) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Obsah: 1. Bláznivý knihomol. – 2. Žena havran. – 3. Ministr Dračí let.  – 4. Hrdinka. – 5. Pomocník boha hromu. – 6. Vodní mang. – 7. Paní Cheng. – 8. Princ želva. – 9. Kung-sun Sia. – 10. Rozsouzená pře.

Lit.: anonym: Pchu Sung-Ling: Zkazky o šesteru cest osudu. In web ČRo 3 Vltava, únor 2015 (článek). – Cit.:  Jeden z nejpopulárnějších čínských spisovatelů Pchu Sung-ling žil v 17. století. 25. února uplyne od jeho smrti 300 let. Je autorem čtrnácti divadelních her se zpěvy a řady odborných pojednání určených k osvětě prostého lidu – byl již za svého života uznávaným básníkem.

Nesmrtelnost mu přinesla sbírka příběhů Záznamy o podivném a Ze Studovny klábosení (Liao-čaj č“-i), obsahující téměř 500 záznamů. Tiskem vyšla poprvé až po autorově smrti v r. 1752. Během 18. a 19. století byly některé příběhy znovu vydávány a staly se inspirací pro pozdější sbírky podobného charakteru.

Z Doslovu Olgy Lomové ke knižnímu vydání díla: „Pchu Sung-lingova sbírka obsahuje množství krátkých záznamů, které se velmi podobají tradičním zápiskům. Jedná se o krátké záznamy věcí neobyčejných, které postrádají příběh. V Průškově výboru je tento typ zastoupen jen několika ukázkami – Dvě vyprávění o zvířátkách umělcích, Koberec ryšavců (kde se hovoří o lidech z Evropy), Bakalář Kuo a Vinný červ.

Pchu Sung-ling se však proslavil tím, že původní formu „zápisku“ obohatil o narativní složku a vytvořil fantastickou povídku psanou klasickým jazykem. Součástí této proměny je také výrazná subjektivizace vyprávění. Příběhy o upírech a liškách, známé též z vypravěčské tradice a literatury psané hovorovým jazykem, Pchu Sung-ling proměňuje v romantické příběhy lásky, kde mezi člověkem a nadpřirozenou bytostí vzniká hluboké citové pouto. Napínavým zkazkám dává moralizující rozměr, promítá do nich zejména nechuť ke zkorumpovanému úřednictvu a obdiv k tradičním morálním hodnotám. Tento moralizující rozměr zaostřený na rozkládající se společenskou elitu sdílí s Wu Ťing-c’em, o generaci mladším autorem románu Literáti a mandaríni, známého i v českém překladu.
   (more…)

Petr Ritter. Četba na pokračování z románu olomouckého právníka vypráví o osudech několika trampů, kteří měli vlastní srub a osadu v lesích nad Hrubou Vodou v Nízkém Jeseníku. Co z jejich přátelství zbylo? Připravil Jan Sulovský. Redaktor Michal Bureš. Zvukový mistr Jiří Vavrda. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Použitá hudba Paul Lenart, Geoff Bartley (Red Mountain Hymn), Johnny Hawksworth  (Street Banjo), James Kalamasz, Alain J. Leroux (Gold Digger). Režie Michal Bureš.

Čte Igor Bareš.

Nastudoval ČRo Olomouc 9. 1. – 14. 2. 2015. Premiéra 1. dílu 15. 3. 2015 (ČRo Olomouc,  18,05 – 18,30 h.). Premiéra 7. dílu 26. 4. 2015 (ČRo Olomouc, 18,05 – 18,30 h.). Repríza 1. dílu 7. 7. 2018 (ČRo Olomouc, 18.04 h.) v cyklu Setkání s literaturou.

Pozn.: Z mnoha příběhů inspirovaných skutečnými událostmi splétá Ritter generační román popisující druhou polovinu dvacátého století až po začátek století jedenadvacátého, kdy se iluze o novém světě měnily v realitu.
Večer přechází do noci a lékař Marian Brody v prázdném domě sepisuje závěť. Čeká na Šedivce – svého vraha a zároveň nejlepšího přítele. Proč má dojít k jejich osudovému střetu? Nějaké zasuté nedorozumění? Souvisí to nějak s Brodyho prosperující soukromou klinikou, se Šedivcovou sestrou či jeho šílenou matkou, nebo jde o neodpuštěnou křivdu z dávných dob – vzpomínku na dívky, které je učily lásce nebo sexu? Jako trampové trvali na své svobodě, až je to kdysi přivedlo před soud – není v tom ukrytý tajemný důvod? Prošli spolu léty unavené totality, sametem revoluce, chaosem privatizace, drsností demokracie…, a jak se zdá: jsou na konci.  (anotace)

Vilém Mrštík. Připravila a režii má Eva Lenartová.

Účinkuje Tomáš Jirman.

Nastudoval ČRo Ostrava v roce 2015. Premiéra 1. dílu 17. 2. 2015 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h;. 15 min) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Lit.: Lenartová, Eva: Vilém Mrštík: Cesta do Ruska. In web ČRo 3 Vltava, únor 2015 (článek). – Cit.:  Dojmy českého dramatika a spisovatele z návštěvy Všeruské výstavy v Nižním Novgorodu. Kniha Cesta do Ruska s podtitulem Listy z Nižního Novgorodu se knihou stala teprve v roce 1992, kdy ji Jan Vladislav připravil pro vydání v nakladatelství Arkýř. Rukopis byl kdysi objeven pouhou náhodou mezi papíry určenými ke skartování, autor zřejmě nikdy neuvažoval o knižní podobě.

Cesta do Ruska je souborem novinových textů Viléma Mrštíka – korespondenta. V roce 1896 se Nižnij Novgorod stal místem konání Všeruské výstavy a jeho do Novgorodu vyslal pražský německy psaný deník Politik. Vzhledem v procarské orientaci listu to nejspíš nebyl nejšťastnější nápad, pisatel vskutku nešetřil kritikou, a tak se jeho texty dočkaly v německém překladu i několika cenzurních zásahů.

V této souvislosti jistě stojí za připomínku skutečnost, že zatímco v letech 1896-1897 směly Listy z Nižního Novgorodu vyjít téměř celé, o osmdesát let později se z nich ve výboru cestopisných črt bratří Mrštíků Okouzlené putování nemohly objevit ani ukázky.

George Eliotová. Četba na pokračování. Pro rozhlas připravila Petra Ševců. Překlad Kristýna Ševčíková. Hudbu složil Richard Mlynář. Na violoncello hraje Lukáš Pelikán. Režie Tomáš Soldán.

Účinkují Jaroslav Plesl a Martin Myšička.

Nastudoval ČRo Olomouc v roce 2015. Premiéra 1. dílu 16. – 27. 2. 2015 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.; 10 x 25 min).

Lit.: anonym (= Soldán, Tomáš?):  George Eliotová: Osud je černý jezdec. In web ČRo 2 Praha, únor 2015 (článek). – Cit.:  Spisovatelka Marry Ann Evansová, která psala pod mužským pseudonymem George Eliot, byla pověstná svými na tu dobu velmi liberálními náboženskými postoji.

Dva příběhy o osudu, ze kterého se nevyvlečeme. V povídce nazvané Opona budoucnosti účinkuje herec Jaroslav Plesl. Martin Myšička pak čte povídku Bratr Jakoubek. Vysíláme v premiéře.

Budoucnost, do které je nám umožněno nahlédnout. Strach, který nám tento pohled přináší. Zároveň touha vidět i tam, kde nám to není umožněno. To jsou jen některé z motivů první povídky.  (more…)

Milena Štráfeldová. Četba na pokračování. Režie Michal Bureš.

Účinkují Valérie Zawadská a Igor Bareš.

Nastudoval ČRo Olomouc. Natočeno 9. – 13. 2. 2015. Premiéra 1. dílu 9. 3. 2015 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).

Pozn.: Guláš pro Masaryka je zčásti fiktivní rodinnou kronikou vyhlášené hostinské z jihomoravských Židlochovic, která skutečně vařila guláš pro prezidenta T. G. Masaryka.

Kuchařka Poldinka je ale jen jednou z těch obyčejných ženských, které dokáží své blízké pokaždé chránit tím nejprostším způsobem – i uprostřed nejhorší válečné bídy, za epidemií a požárů postaví na stůl mísu s gulášem. A na pozadí této kroniky „bouří“ velké dějiny, probíhá národní obrození se svými spory, obě války, Osvětim.

V Blouzněních o Vlasti, o Divadle, O Republice a Lepších Zítřcích, které román prolínají, se autorka také kriticky dívá na nedotknutelné národní mýty a idoly naší novodobé historie. Ptá se, jak jinak by se třeba naše dějiny vyvíjely, kdyby věc národního obrození nevzala za svou jakási kávová společnost básníků, kteří si národ vysnili jako literární postavu? Proč horliví vlastenci raději uvěřili padělkům, i když je před podvrženými Rukopisy varoval už sám Josef Dobrovský? A proč se celá desetiletí hádali nad Národním divadlem? Proč studenti uspořádali za hilsneriády štvanici na svého profesora T. G. Masaryka a titíž studenti ho pak nadšeně vítali jako Presidenta Osvoboditele? A zaplatil skutečně Masaryk z peněz, které byly určeny pro Čs. legie, atentát na Lenina? Byl Edvard Beneš agentem NKVD? Nebyl nakonec vznik samostatného Československa historickým omylem? A umíme se dnes, po sto letech, vyrovnat s tak provokativními otázkou? (anotace)

Lit.: Bureš, Michal: Milena Štráfeldová: Guláš pro Masaryka. In web ČRo 2 Praha, březen 2015 (článek). – Cit.: Premiéra fiktivní rodinné kroniky hostinské Poldinky z jihomoravských Židlochovic. Hlavní hrdinka v podání Valérie Zawadské skutečně vařila našemu prvnímu prezidentovi. V roli TGM Igor Bareš.

Z dívky, která toužila hrát divadlo, se nakonec stane vyhlášená hostinská. Vždyť být schopen dobře uvařit i téměř z ničeho, to je umění, které je v životě k nezaplacení! Zvláště v dobách, kdy jídla není nazbyt.

Vařit ji učila negramotná máma

Poldinčina matka Anna měla při vší životní smůle velikánské štěstí. Patřila totiž mezi životaschopné ženské, které zachraňují svět. I uprostřed nejhorší mizérie dokázala postavit na stůl hrnec s polívkou nebo gulášem a sezvat všechny k jídlu.

Vařit guláš bylo taky to jediné, co negramotná Anna opravdu uměla. A toto umění se rozhodla předat své jediné dcerce. Jen kvůli tomu se naučila psát a po nocích smolila pro Poldinku své recepty. A právě tyto recepty Poldince skutečně pomůžou, když pak za dramatických okolností přichází o své nejbližší.

Klíčové okamžiky života dvou žen

Výstižně vylíčené útrapy a radosti nejednoho obyčejného lidského života na pozadí několika válek zachycuje rozsáhlá publikace Mileny Štráfeldové. Autorka z nich pro rozhlas vybrala klíčové okamžiky z příběhů dvou žen, které se rozhodly, že se nenechají životem utlouct. Třebaže při tom samy přijdou o život.