Curzio Malaparte. Dramatizovaná četba na pokračování z románu italského spisovatele a novináře, který během 2. světové války působil jako válečný zpravodaj na východní frontě. Překlad Josef Heyduk. Připravil a natočil režisér Miroslav Buriánek.
Účinkují Pavel Soukup, Jan Maléř, Apolena Veldová a Igor Bareš.
Nastudoval ČRo Plzeň v roce 2017. Premiéra 1. dílu 15. 3. 2017 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).
Max Dauthendey. Výběr z asijských povídek německého spisovatele a malíře impresionistického období. Překlad Alfons Breska. Připravil a jazykově upravil Hynek Pekárek. Režie Lukáš Hlavica.
Účinkuje Igor Bareš.
Natočeno 2017. Premiéra 13. – 17. 3. 2017 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc. Repríza 20. – 24. 4. 2020 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h.) v cyklu Dopolední četba.
Obsah: 1. Lingam a Dalar se mstí. – 2. Kouzelník Walai. – 3. Chlapec na slonově hlavě. – 4. Zavřená zvířata. – 5. V mandarínském klubu.
František Richard Jura. Četba ze sbírky pověstí a pohádek. Dramaturgie Eva Lenartová.
Čte Marie Logojdová.
Nastudoval ČRo Ostrava v roce 2017 v rámci cyklu Rozhlasové listování.
Obsah: Crlička –
Pozn.: Crlička – tak se jmenuje studánka, kterou najdeme kousek za vesnicí Mikolajice na Opavsku. Právě tam prý kdysi kázal jeden ze dvou slovanských věrozvěstů – Cyril. Nabídneme vám také vyprávění o pánovi z hradu nad Řepištěm či o Meluzíně, která prý strašívala v komínech šenovského zámku. Pověsti a pohádky, které před lety sebral František Richard Jura, uslyšíme v podání herečky Marie Logojdové.
Juraj Briškár. Četba na pokračování. Režie Pavel Uher.
Čte Miroslav Kolbašský.
Natočeno 2015.
Pozn.: Próza Juraja Briškára Sprievodca nezrozumiteľnosťou ponúka čitateľovi príležitosť, aby si vystačil takmer bez akéhokoľvek príbehu, s jedinou postavou a s minimom udalostí. Takýto pomerne asketický rámec predstavuje ako priestor, ktorý umožňuje uvidieť o to viac, o čo menej v ňom treba prežiť. Za istých priaznivých okolností tak možno získať svojho univerzálneho cestovného sprievodcu, ktorý zaujato a miestami aj zasvätene vykladá svet, nech už pôjdeme kamkoľvek. (anotace)
Anton Hykisch. Četba na pokračování. Produkce Sylvia Lukáčová. Hudební dramaturgie Ludmila Hodulíková. Mistr zvuku Ĺubica Olšovská. Redakčně připravila Zuzana Belková. Režie Laco Kerata.
Účinkuje Peter Rúfus.
Natočeno 2017. Premiéra 6. – 10. 3. 2017. K poslechu zde.
Pozn.: Možno milióny ľudí obšťastniť rýchlo, bez lásky a často aj proti ich vôli? Túto otázku osvetľuje nový historický román Antona Hykischa, situovaný do sklonku 18. storočia, v predvečer Francúzskej revolúcie (ide o voľné pokračovanie úspešného románu Milujte kráľovnú). Roky čakal cisár Jozef II. na smrť svojej matky Márie Terézie. Hneď po jej skone začal netrpezlivo uskutočňovať svoj sen o spravodlivej vláde. V horúčkovitej sebazničujúcej práci chce zabudnúť na svoje osobné nešťastia a nedostatok lásky. Román odkrýva bolestné súkromie mladého vládcu až po jeho predčasný tragický koniec.
Desaťročie vlády Jozefa II. znamená aj počiatok národného prebudenia Slovákov. Na stránkach knihy stretneme Jozefa Ignáca Bajzu s jeho trampotami pri písaní prvého slovenského románu. Spoznáme život v starej Bratislave/Prešporku, kde v seminári na hrade Anton Bernolák s priateľmi vytvoril prvú slovenskú gramatiku. V pútavom románe nazrieme do života panovníkov v Európe, najvyšších cirkevných hodnostárov aj chudobných dedinských kňazov. Dostaneme sa do málo známych kútov rozsiahlej habsburskej monarchie. (anotace);
Pavel Brycz. Četba na pokračování. Připravil Ivan Němec. Režie Lukáš Kopecký.
Čte Michal Isteník.
Nastudovalo Brno v roce 2017. Premiéra 24.- 28. 4. a 1. – 5. 5. 2017 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).
Lit.: Kopecký, Lukáš: MUŽ BEZ ŽENY. In web Lukáš Kopecký – Backstage, 6. 1. 2017 (článek). – Cit.: Když si žena Martina Samka sbalila věci, myslel si, že co ho nezabije, to ho posílí. Ale to by mu nesměl na slabiny útočit divoký kanec, na nervy alkohol a hlasité orgie tajemné sousedky za zdí. Taková je výchozí situace knihy jabloneckého spisovatele Pavla Brycze, autora řady děl a držitele několika literárních ocenění. Muž bez ženy není člověk vypráví příběh o nebývale silném ataku krize středního věku. Podaří se hrdinovi dnešní doby zastavit volný pád až na dno a zachránit si své mužství? A opravdu se dá z osamělosti ve velkoměstě vystoupit skokem z jednoho eskalátoru metra na druhý? V desetidílné rozhlasové četbě na pokračování uslyší posluchači tento humorný příběh ze současnosti v podání brněnského herce Michala Isteníka.
Lit.: anonym: Pavel Brycz: Muž bez ženy není člověk (5/10). In web ČRo 2 Praha, 28. 4. 2017 (článek). – Cit.: Bryczův hrdina dnešní doby, čtyřicátník Martin Samko, se marně pokouší rozchod s manželkou vyřešit nevěrou. Krizi středního věku řeší Martin nevěrou a alkoholem. Bryczův hrdina dnešní doby, čtyřicátník Martin Samko, se marně pokouší rozchod s manželkou vyřešit nevěrou a alkoholem. Napadán ve snech vlastním démonem v podobě kance, který usiluje o zničení jeho mužství, potácí se současným šíleným světem, ztratí zaměstnání, ocitne se na dně, a když z něho zase vystoupá nad hladinu, prožije opět nový pád. Teprve po mnoha životních kotrmelcích dospěje ke střízlivosti a moudrému poznání.
Kdo je Martin Samko?
„Po slabinách mu jde divoký kanec, opustila ho žena se synem a jiná žena nad stropem mu každou noc až do rána připomíná svým křikem při milování, jak je osamělý a neúspěšný. Ale nakonec se ze spacáku, v němž si ustýlá a líže rány, protože mu žena po rozvodu vybílila byt, musí vyhrabat, jestli se chce znovu stát důstojnou lidskou bytostí. Na cestě za ztracenou důstojností ho provází Viking Sven a psycholog Wernisch. Ale opravdu zachránit ho může jen žena,“ říká Pavel Brycz.
Jan Němec. Rozhlasová četba z životopisné knihy o fotografovi Drtikolovi. Pro rozhlas upravil autor Jan Němec. Dramaturgie Ludvík Němec. Režie Lukáš Kopecký.
Čte Michal Bumbálek.
Nastudovalo Brno v roce 2017. Premiéra 13. – 17. 3., 20. – 24. 3. a 27. 3. – 2. 4. 2017 (ČRo 2 Praha, 22:00 h). Repríza 1. dílu 2. 1. 2021 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).
Vydala Radiotéka, únor 2021 (MP3).
Lit.: Kopecký, Lukáš: DĚJINY SVĚTLA. In web Lukáš Kopecký – Backstage, 23. 2. 2017 (článek). – Cit.: V brněnském studiu pracujeme na patnáctidílné četbě na pokračování z knihy Dějiny světla spisovatele Jana Němce. Rozsáhlá románová freska, za kterou její autor získal Cenu Evropské unie za literaturu, pojednává o českém fotografovi Františku Drtikolovi a je psaná v netypické du-formě. Odehrává se v příbramských stříbrných dolech, secesním Mnichově a předválečné i prvorepublikové Praze. Drtikolovy osudy popisuje od jeho dětství, přes učednická a studijní léta až k budování kariéry. Kromě všech zásadních životních událostí se věnuje i vzniku nejslavnějších fotografových děl a též fotografovu příklonu k duchovním naukám Východu a mystice.
Důležitou roli proto v Němcově románu hraje světlo. Tento motiv odkazuje na Drtikolovu uměleckou tvorbu založenou na světelné kompozici a práci s kontrasty, světlem, stínem a tmou. Světlo je v knize popisováno též v duchovním smyslu.
Rozhlasovou verzi životopisné knihy o fotografovi Drtikolovi načetl brněnský herec Michal Bumbálek.
Lit.: Němec, Jan (?): Jan Němec: Dějiny světla (13/15). In web ČRo 2 Praha, březen 2017 (článek). – Cit.: Ateliérem světově proslulého fotografa Františka Drtikola prošly nejvýraznější osobnosti a nejkrásnější ženy meziválečné Prahy.
Říká se, že amatérský fotograf řeší fotoparáty, profesionál objektivy a mistr světlo. Fotografa Františka Drtikola oslovovali za první republiky „mistře“ a světlo ho skutečně provázelo celým životem, nejprve jako fotografa a později také jako duchovního učitele.
Muž rozporů
Drtikol byl mužem protikladů, ne-li přímo rozporů. Je spojený hlavě s Prahou, kde měl za první republiky svůj slavný atelier na rohu Jungmannovy a Vodičkovy ulice. Ale pocházel z Příbrami a v Praze působil tak trochu jako dandy z maloměsta. Vystavoval na čtyřech kontinentech, vypracoval se ke světové slávě, ale jako živnostník dvakrát v životě zkrachoval.
Světovou slávu si vydobyl hlavně akty. Dnes se prodávají na aukcích za statisíce. V osobním životě ale neměl na ženy štěstí. Ještě před první válkou se bláznivě zamiloval do své modelky Elišky Janské, ta ho ale odmítala. Po válce se oženil s tanečnicí Ervínou Kupferovou, ale manželství netrvalo dlouho.
Drtil jsem kola, která mě svírala
Na přelomu 20. a 30. let se Drtikol obrátil k buddhismu a prý i dosáhl nirvány, když jednou kráčel po Václavském náměstí. V jeho životě přišel ale ještě jeden rozpor: když jako duchovní učitel vstoupil v roce 1945 do Komunistické strany Československa a formálně v ní setrval až do své smrti (1961).
„Jmenuji se Drtikol – drtil jsem kola, která mně svírala. Jsem fotografem. Fotografoval jsem světlem. Píši lidem do duše světlem poznání.“
František Drtikol, fotograf
Za životopisný román o Drtikolovi Dějiny světla obdržel brněnský spivatel Jan Němec v roce 2014 Cenu česká kniha a Cenu Evropské unie za literaturu. Vypráví Drtikolův život především jako příběh světla. Toho vnějšího, s nímž Drtikol pracoval jako fotograf, ale i toho vnitřního, ke kterému se obrátil v druhé polovině života.
Elisabeth Jansteinová. Křehké literární črty. Z vlastních překladů připravil Lukáš Motyčka. Dramaturgie Irina Škaruba. Režie Tomáš Soldán.
Účinkuje Tereza Novotná.
Nastudoval ČRo Olomouc v roce 2017. Premiéra 1. dílu 8. 3. 2017 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Rakouský rok a Stránky na dobrou noc.
Obsah: 1. Dětství, Středobod. – 2. Sbírka minerálů, Útěk. – 3. Utrpení, Noc. – 4. Kam, Kudy se ubíráme. – 5. Promarněné odpoledne, Přemítání.
Vladimír Votýpka. Četba na pokračování. Připravil Petr Nejedlý. Režie Ivan Chrz.
Účinkuje Jan Kanyza.
Připravil ČRo3 Vltava v roce 1995 (12 x 25 min.).
Pozn.: Kniha o osudech příslušníků českých šlechtických rodů vznikla v průběhu let 1970-1993. Autor v ní nechává nahlédnout do vesměs tragických životů lidí pronásledovaných jak Němci, tak i komunisty, a popisuje také drancování a ničení jejich majetku.
Vypráví příběhy rodin Lobkowiczů, Mensdorffů-Pouilly, Dohalských, Schwarzenbergových, Schlikových, z Bubna a Litic, Wratislavů z Mitrovic, Czerninů, Kinských, Strachviců, Hrubých z Gelenj i Sternbergů.
Martin Andersen Nexö. Četba na pokračování. Překlad Dagmar Chvojková – Pallasová. Připravila Jiřina Klimentová. Improvizace na violoncello Miloš Sádlo. Režie Jiří Roll.
Čte Světla Amortová.
Natočeno 1957. Premiéra 6. dílu 12. 6. 1957 (Praha II, 11:25 – 12:00 h.). Repríza 3. – 15. 6. 1974 (Vltava, 11:00 h.; 18:05 h.).
Pozn.: Román o těžkém údělu dánského proletářského děvčete z doby před první světovou válkou patří k jednomu z nejvýraznějších děl moderní světové literatury. Hluboce působivá kniha v osobě hlavní hrdinky a řady výrazných postav, ježí ji obklopují, ukazuje svět chudých, ponížených a trpících lidí, kteří si zachovávají morální převahu nad těmi, kdo je vykořisťují. Nemanželská dcera prosté matky Ditta, chůva cizích dětí, služka, kojná, švadlena a nakonec matka umírající hladem a vysílením, se přidružila k řadě slavných ženských literárních hrdinek jako připomínka nelehkého údělu žen na počátku 20. století. V její postavě oslavuje autor tiché hrdinství, vytrvalost a ušlechtilost, s jakými tyto trpící ženy, vyděděné na okraj společnosti bohatých a mocných, trpělivě a beznadějně bojují o své právo na život. (anotace)
Lit.: VD: Ditta, dcera člověka. In Rozhlas 23/1974 (27. 5. 1974), s. 5 (článek).
Powered by WordPress