Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Milan Valenta. Četba na pokračování pro děti. Režie Miroslav Buriánek.

Účinkuje Blanka Josephová Luňáková.

Připravil Český rozhlas v roce 2016 (10 x 12 min.). Premiéra 20.-24., 27.-31. 3. 2017 v cyklu Příběhy, fantazie, dobrodružství (ČRo Rádio Junior, 18:10-18:25). Repríza 1. dílu 6. 6. 2020 (ČRo Rádio Junior, 18:30 h.).

Obsah: 1. Bylo nebylo, 2. Jak půďáci napravili školní hodiny, 3. Jak půďáci měli popletený čas švestek, 4. Jak půďáci cestovali duhou, 5. Jak půďáci číhali na stavovskou čest, 6. Jak se Ruprecht půďákům pomstil, 7. Jak půďáci putovali s dobrou vůlí, 8. Jak půďáci vyvolali počítačové strašidlo, 9. Jak byly Velikonoce a jak to nebylo ono, 10. Jak půďáci poshověli skřítku školníčkovi.

Pozn.: Kdo jsou to půďáci? Dvě strašidýlka – Trámoš a Světlík, co obývají půdu staré školy a kamarádí se s copatou Johankou z parku. V desetidílném seriálu se představí i školník Kukrle, kocour Medřich, myška Ámoska a krysák Ruprecht. (anotace ČRo)

Hana Librová. Četba na pokračování. Pro rozhlas knihu připravila Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.

Čte Jana Štvrtecká.

Nastudovalo Brno v roce 2017. Premiéra 30. 3. – 3. 4. 2017 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha. Repríza 1. dílu 30. 11. 2023 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Pozn.: Neradi nakupují, dávají přednost dobrovolné skromnosti a životu v souladu se zákony přírody.  Věnuje se jim kniha Věrní a rozumní: kapitoly o ekologické zpozdilosti environmentalistky Hany Librové. která nedávno obdržela od prezidenta republiky Řád TGM a 26. listopadu oslavila 80. narozeniny.  (anotace k repríze z roku 2023)

Lit.: Blažejovská, Alena: Kapitoly o ekologické zpozdilosti. In Týdeník Rozhlas 13/2017, s. 8 (článek).

Lit.: Blažejovská, Alena: Hana Librová: Věrní a rozumní. In web ČRo Plus, 30. 3. 2017 (článek). – Cit.:  V lednu vydala bioložka a socioložka Hana Librová v nakladatelství Masarykovy univerzity knihu Věrní a rozumní: kapitoly o ekologické zpozdilosti. Je to třetí díl trilogie započaté knihou Pestří a zelení: kapitoly o dobrovolné skromnosti.

První díl se snažil odpovědět na otázku, zda na začátku 90. let, v porevoluční době všeobecného stupňování spotřeby, existoval v České republice způsob života, který lze označit jako dobrovolnou skromnost. Po deseti letech se autorka do domácností pestrých vrátila s hypotézou, že skromný život obsahuje některé rysy ekologického luxusu. Zprávu z výzkumu zveřejnila v monografii Vlažní a váhaví: kapitoly o ekologickém luxusu (2003).

Hana Librová od roku 1968 učila na katedře sociologie brněnské Filozofické fakulty metody sociologického výzkumu, demografii a později vedla kurzy věnující se sociologickým aspektům environmentálních otázek. Od roku 1997 je profesorkou sociologie a působí na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, kde založila obor humanitní environmentalistika a Katedru environmentalistických studií.

Také poslední kniha je výsledkem výzkumu ekologicky příznivého života, zajímá se především o motivace. Jako autoři jsou na titulu uvedeni „Hana Librová a žáci“. Proč? Autorka vysvětluje: „S vědomím přibývajících let a ubývajících sil bych se neodvažovala plánovat výzkum spočívající na náročných rozhovorech s respondenty žijícími na vzdálených místech. Navíc obsahová logika výzkumu volala po novém kroku: bylo třeba se zeptat, jak žijí většinou už dospělé děti pestrých. K projektu se tedy připojili socioložka Lucie Galčanová, Lukáš Kala, čerstvý Ph.D. v oboru humanitní environmentalistiky, a antropolog Vojtěch Pelikán.“ Tým se rozrostl o filmaře Davida Musila.

Když vzpomíná na počátky svého výzkumu, podotýká, že iniciátorem byl Josef Vavroušek: „Kdyby naše rozhovory v rodinách pestrých slyšel, na chvíli by znovu uvěřil, že existuje Třetí cesta.“ Autorčino rozpoložení ale není optimistické, charakterizuje je slovní spojení „environmentální žal“. Vyjádřila jej i v úvodní kapitole: „Živáčci hynou, máme své starosti…“ Proč volí slovo „živáčci“, které se nezdá svědčit o akademickém odstupu? „Dobře vyjadřuje můj badatelský i autorský zorný úhel, protože prozrazuje můj emocionální postoj.“

Environmentální žal, truchlenci či sartrovci

Environmentálnímu žalu je věnován první díl Radioknihy. Výrazem environmentálního znepokojení může být i poezie. Čteme verše Miloše Spurného, doprovázející film Sbohem, staré řeky, verše Jakuba Demla, ale i mladého autora Radka Štěpánka: „Pandořina skříňka je otevřena. / Ne děti, ne vnuci, já sám přihlížím, / jak současnost překresluje mapy světa.“ Žal je však víc než znepokojení. Hana Librová vysvětluje, že termín „environmentální žal“ vnesly do odborného diskursu Američanky Kriss A. Kevorkianová a Marie Eatonová, jejichž oborem je thanatologie – ta se zabývá žalem jako přirozenou reakcí na ztrátu.

„Žal chápe v obecné rovině jako emoční strádání, které zažíváme, když někdo, koho milujeme, zemře. Environmentální žal je tedy podmíněn láskou k živým tvorům či ke krajině.“ Zatímco smrt v osobním životě je přirozená, environmentální ztráta (zánik druhů) není nutná, je nesmyslná. Můžeme ji vidět jako důsledek lidské bezohlednosti. Citliví lidé, vyčerpaní marnou snahou chránit přírodu, podléhají zármutku a jsou vystaveni nepochopení většiny společnosti, upozorňuje autorka.

Kromě truchlenců (toto máchovské slovo autorka opravdu užívá) existují však i ekopragmatici. Těm je věnována druhá kapitola Radioknihy. Propagují ekologicky příznivé technologické změny – čistší výrobní postupy, domácí spotřebiče šetřící energii… Jejich vůdčí postavou je Peter Kareiva, vědecký viceprezident americké organizace The Nature Conservancy. Jsou zastánci jaderné energie, genetického inženýrství, nanotechnologií, geoinženýrství. Ptají se, zda je vůbec nějaký důvod soudit, že původní ekosystém je lepší než ekosystém, na jehož vzniku se podílel člověk. A Hana Librová se zase ptá, zda to není pokus o únik ze žalu, o jeho přerod v účelový racionalismus.

Skutečné řešení ekologických problémů je mimořádně obtížné. A není divu, že někteří vyhořelí ochránci přírody přecházejí kupříkladu k lidskoprávní problematice. Mnozí pečovatelé o ohrožené živáčky končí v kancelářích u počítačů, kde sepisují grantové přihlášky, vyplňují tabulky, připravují výchovné a vzdělávací programy či oslovují novináře. K těm věrným v terénu patří „dravčaři“ jako Hynek Matušík. Jeho věrnost dravcům je živena nejen soucitem, ale i obdivem, ba vášní. O těch, které stále „baví terén“, se dozvíme ve třetí kapitole Radioknihy.

Lidem, kteří „nejsou zvědaví na trapné skřehotání ptactva“, říká autorka ve čtvrté kapitole Radioknihy „sartrovci“. Příkladem této protipřírodní subkultury je životní styl dandyů 19. století, jak o něm píše Bernard-Henri Lévy v knize Sartrovo století. Příroda jim připadá zneklidňující, ba odporná. Sartre měl chorobou hrůzu ze zvířat. Autorka nachází podobné rysy i u současných kavárenských intelektuálů, ale připouští, že kavárenské řeči nezanechávají škodlivou ekologickou stopu. Škodí spíš činnost radikálních urbanistů, kteří vytlačují zeleň z městské zástavby.

Pátá kapitola Radioknihy nám představí „pestré“ po třiadvaceti letech. Odepisují mailem, ale jinak jsou věrní svému životnímu stylu. Zůstávají ve svém bydlišti i ve svých profesích. Děti jim dorostly a zůstalo „opuštěné hnízdo“. Ale respondenti výzkumu jsou činní ve službě obci: jako sousedé, starostka, zastupitelé, občanští aktivisté. Nechte si vyprávět o lidech, kteří se obejdou bez auta, nakupování „pitomostí“ a místo toho pečují o zahradu, ovce… a říkají: „Teď je blahobyt!“ O globální environmentální situaci nemají iluze, ale moudře konstatují: „Kdybychom přestali dělat tyto obyčejný věci, tak se nikam nedostanem.“

Anonym. Překlad Jaroslav Šonka (1, 6), Ferdinand Stiebitz (2 – 4), Václav Bahník (3, 5, 7, 10), Jaromír Bělský (8) a Bořivoj Borecký (8, 9), Martin Steiner (9), Štěpánka Brožová (10). Připravila Eva Willigová. Režie Vlado Rusko.

Účinkují Jaroslav Plesl (1-10), Josef Somr (2 – 4, 7, 10) a Igor Bareš (1, 4, 5-10).

Natočeno 2017. Premiéra 27. – 31. 3. a 3. – 7. 4. 2017 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.) v cyklu Kabinet.

Obsah: 1. Hérodotos, otec historické povídky. – 2. Ktésias, autor ztracených Dějin Persie. – 3. Aisópos, dávný moralista a bajkař a Lysias, který psal vzorná podání k soudu. – 4. Slavný řečník Démosthenes a jeho následovníci. – 5. Xenofón, tvůrce ideálního obrazu. – 6. Livius, dějepisec Říma. – 7. Strašidelné příběhy Petronia Arbitra a Lucia Apuleia. – 8. Plútarchos a Lúkianos, vypravěči řeckých příběhů v římské době. – 9.  Claudius Aelianus, autor příběhů o vztahu zvířat a lidí. – 10. Pamětihodná připomenutí Valeria Maxima a erotický epilog Aristainétův.

Lit.: anonym: Antické báje a povídky (1/10). In web ČRo 3 Vltava, 27. 3. 2017 (článek). – Cit.: Prozaické texty z období od 6. století př. n. l. do 5. století n. l. Tisíc let, ve kterých vládnou i padají říše a nové se vytvářejí, v nichž se mění uspořádání tehdejšího civilizovaného světa, ale přetrvává vášeň pro vyprávění příběhů a víra v jejich přesvědčivost. Hérodotos, otec historické povídky.

V posledních letech v Evropě diskutujeme o kořenech evropské kultury a identity. Výběr z antických legend a povídek dokazuje, že naše kořeny jsou hluboce zapuštěné v antice. Ta ale považuje za přirozenou součást svého kulturního prostředí orientální říše, kam pořádá výpady, jejich vládci ovšem také vpadají do Evropy. Persie, Skýthie, říše Médů, Egypt. Seriál antických próz chce přispět i k poznání toho, jak velkorysé a široce i hluboko rozrostlé jsou kořeny Evropanů.

Nejstarší autoři antického Řecka, mezi nimi i Hérodotos, otec dějepisu a historik řecko-perských válek, a Ktésias, který sloužil jako lékař na perském dvoře, zprostředkovávají zkušenost dalekého Orientu. S jejich vyprávěními se dostáváme až k řece Donu. Perská říše zahrnovala rozlehlé prostory na východě až ke Kaspickému moři. Tehdejší orientální despocie byly řeckým historikům a vypravěčům civilizačním vzorem nejen v bohatství a vládě, ale i v ušlechtilém chování k lidu i k soupeřům.

Lit.: Zemančíková, Alena: Vášeň pro příběhy, víra v jejich přesvědčivost. In Týdeník Rozhlas, březen 2017 (článek). – Cit.:

Václav Rameš.  Lidová vyprávění z knihy Kapsář jihočeských pověstí I. – Děje pánů z Růže. Připravil Petr Turek. Režie Lukáš Hlavica.

Účinkuje Ivan Řezáč.  

Natočeno 2017. Premiéra 1. dílu 26. 3. 2017 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Obsah: 1. Vítkova růže. O panně Želnavě. – 2. O čertově šlápotě. Ženský vzdor. – 3. O králi Václavovi. Hrobka pánů z Růže. – 4. O tom velkém českém pití. Černá paní z velechvínských lesů. – 5. Bílá paní – Perchta z Rožmberka.

Martin Pollack. Reportážní román rakouského autora o emigraci z Haliče na přelomu 19. a 20. století. Překlad a adaptace pro rozhlas Tereza Semotamová. Zvukový mistr Josef Daněk. Režie Radim Nejedlý.

Čte Zdeněk Junák.

Nastudovalo Brno v roce 2017. Premiéra 1. dílu 22. 3. 2017 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h) v cyklu Rakouský rok.

Obsah: 1. Lákavý život v cizině.  – 2. Haličská bída v číslech. – 3.  Obchod s delikátním masem. – 4. Osvětim. – 5. Masový soudní proces. – 6. Johnstown Horror. – 7. Šejdíři a podvodníčci. – 8. Pryč odsud. – 9.  Koupat se v šampaňském. – 10. Vykoupej se u Ballina.

Lit.: Semotamová, Tereza: Martin Pollack: Americký císař (1/10). In web ČRo 3 Vltava, březen 2017 (článek). – Cit.: Lákavý život v cizině. Reportážní román rakouského autora o emigraci z Haliče na přelomu 19. a 20. století. Četba na pokračování, která vás přiměje k zamyšlení nad migrací a jejími různorodými aspekty obecně. Jde o hrozbu, nebo přirozený jev?

Martin Pollack se narodil roku 1944 v Horním Rakousku. Vystudoval slavistiku a je významným slavistou a také překladatelem. Do polštiny přeložil několik děl významného polského reportéra a novináře Ryszarda Kapuścińského. Právě tato literární zkušenost a dále dlouholeté působení v časopise Spiegel významně ovlivnilo jeho reportážní styl.

Roku 2004 vyšla Pollackova kniha Mrtvý v bunkru s podtitulem Zpráva o mém otci. V ní Pollack odkryl temné téma své rodiny – jeho biologický otec byl velitel jednotek SS Gerhard Bast. Osobní téma se mísilo s tíživým tématem rakouské historie a vyvolalo celospolečenskou diskusi o tom, jak důležité je zajímat se o historii své rodiny a země.

Svůj dlouhodobý zájem o Halič, v současné době nacházející se na území Polska a Ukrajiny, Pollack zúročil v reportážně esejistické knize Americký císař. Jednotlivé kapitoly knihy věnované bídě Haliče, loďařskému průmyslu, překupnictví, prostituci, andělíčkářství a tak dále lze číst jako samostatné reportáže, které dohromady tvoří působivý obraz v nejchudší korunní zemi Rakouska-Uherska.

„Dne 27. března 1888 četnická hlídka ve Starých Stawech, malé osadě v západní Haliči, dopadne čtyři slovenské muže. Staré Stawy se nacházejí nedaleko Osvětimi, několik kilometrů od pruské hranice. Slováci jdou pěšky. Nejdříve na všechny položené otázky mlčí a dělají, jako by polsky nerozuměli ani slovo. Jen krčí rameny a vrtí hlavami. Teprve až jeden z četníků nejmladšímu z nich, vlastně ještě dítěti, uštědří pár štulců, kápnou božskou. Říkají, že pocházejí z Uher, ze spišské vísky Brutovce, a chtějí se vystěhovat do Ameriky. Protože kromě tohoto chabého vysvětlení mohou dohromady předložit jen pár zlatých, jsou eskortováni do Starých Stawů a tam předáni starostovi obce.“

Krátká ukázka ilustruje, jakým způsobem nás Pollack uvádí do problematiky. Líčí osudy několika konkrétních hrdinů, přičemž tím se mu daří zmapovat i úlohu, kterou tehdy sehrávali převaděči, agenti, kuplíři a podplacení státní úředníci, kteří na bídě „ekonomických migrantů“ slušně vydělávali. Kvůli povzbuzení imigrační vlny podvodníci navíc neváhali posílat jménem svých obětí do jejich domovských obcí dopisy vychvalující poměry v nové vlasti, ovšemže podvržené a zcela lživé.

Pollack ovšem své hrdiny sleduje i po příchodu do nové vlasti a my zjišťujeme, že nikde neměli na růžích ustláno, jak se jim slibovalo. Není tedy divu, že mnozí z nich se vraceli domů a líbali rodnou hroudu. Jiní dál žili svůj „americký sen“, přestože zjistili, že v Americe žádný císař nevládne.

Četba této knihy je obohacující především vzhledem k současnému geopolitickému dění. Pollack ukazuje, že migrace velkého množství obyvatel není v lidských dějinách ničím výjimečným. Nelze ji tedy brát jako hrozbu, ale jako cosi přirozeného.

Bohumil Říha. Četba na pokračování. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 1957 (?). Premiéra (?) ?.dílu 20. 11. 1957 v rámci pořadu Kohoutek (Praha II, 14:00 – 14:30 h).

Ida Friederike Görresová. Čtení na pokračování.

Čte Jana Beránková.

Natočeno 2011. Premiéra 1. dílu 17. 10. 2011 (Radio Proglas, 21:30 h), 23. dílu 16. 11. 2011 (Radio Proglas, 11:05 h.).  Repríza 1. dílu 17. 10. 2015 (Radio Proglas, 21:30 h); 25. 11. 2015 (Radio Proglas, 21:30 h). K poslechu zde.

Lit.: anonym: Čtení na pokračování – Velká hra Mary Wardové. In web Radio Proglas, listopad 2015 (anotace). – Cit.: Mary Wardová (1585-1645), zakladalka Institutu blahoslavené Panny Marie (Anglické panny) s neuvěřitelnou houževnatostí usilovala o církevní uznání svého Institutu, který měl být ženskou paralelou Tovaryšstva Ježíšova. Plného papežského schválení svého díla se nedožila, stalo se tak až roku 1877.

Čtení na pokračování: listování knihami starými i novými, duchovními i odpočinkovými a nahlédnutí do dílen slavných i neznámých autorů (pondělí až pátek 11.05, repríza 21.30).