Salman Rushdie. Četba na pokračování. Překlad Martina Neradová. Pro rozhlas připravil Viktor Bezdíček. Dramaturgie Alena Blažejovská. Hudba Josef Klíč. Režie Lukáš Kopecký.
Čte Vladimír Hauser.
Nastudovalo Brno v roce 2025. Premiéra 2. – 9. 9. 2025 (ČRo 3 Vltava, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.
Obsah: 1. Nůž. Dne 12. srpna 2022 ve městě Chautauqua ve Spojených státech amerických napadl autora nožem atentátník. Tehdy spisovatele Salmana Rushdieho dostihla dávná minulost a spojila naši současnost s rozsudkem, který nad domněle rouhačským románem Satanské verše vyslovil íránský ajatolláh Chomejní před třiatřiceti lety. Odtud se odvíjí skutečný příběh nože a jeho oběti.
2. Eliza. Salman a básnířka Eliza se poznali na literárním festivalu roku 2017. Ve druhém díle Radioknihy sledujeme dramatické události v Chautauquě z Eliziny perspektivy. Další osudy jsou nejisté, ale v pozadí událostí zaznívá setrvalý imperativ: Žij! (anotace)
3. Hamot. Pohmožděná tvář, krk, hrudník, levá ruka, játra, tenké střevo a hlavně nenávratně poškozené oko, to vše bylo nutné v traumatologickém centru v Hamotu spravit. Ty dny prožil autor obklopen rodinou, čas tu s ním trávili manželka, sestra, syn, snacha a mladší ze synů se za otcem vypravil lodí přes oceán. Úspěch nebyl zdaleka jistý, tělo má ale úžasnou schopnost regenerace.
4. Rehabilitace. Osmnáctého dne po útoku odvezli autora tajně do newyorského rehabilitačního centra. Začala rehabilitace. Nebyla v jeho životě první, v bodě nula stál již kdysi při rozhodnutí přesídlit z Indie do Velké Británie nebo při úsilí obnovit svobodný přístup k životu po Chomejního fatvě. A tak i teď se Salman Rushdie staví opět na nohy, i když je to nesmírně obtížné.
5. Návrat domů. Čtvrt roku trvalo, než se před autorem opět otevřely dveře domova. I když jej lékařské zařízení propustilo, musel nejprve utichnout mediální humbuk a ten čas bylo nutné strávit v domě u přátel. Pro Salmana Rushdieho se čas na moment zastavil, ne tak pro okolní svět. Brzy po jeho návratu domů umírá dobrý přítel Martin Amis. Autor však také sbírá síly a opět usedá k práci. Začíná vznikat tato kniha.
6. A. Atentátník, zkráceně A., je jedním ze dvou protagonistů této kapitoly. Útočník a oběť se ve skutečnosti – alespoň v době sepsání této knihy – nikdy nesetkali. Přesto zde vedou dialog, pochopitelně fiktivní. O osudu mladíka, který se rozhodl stát se vrahem. O podstatě Boha. O Knize. O hodnotě života.
7. Druhá šance. Druhá šance je něco jako příležitost žít svůj život znovu. Příběh pokračuje, autor konečně navštěvuje svou rodinu v Londýně, ale také se znovu chápe úlohy angažovaného intelektuála. V ní stojí za to obhajovat upřímné a pravdivé příběhy proti příběhům falešným. Ty druhé vpouští do světa ruský tyran, jsou ale i součástí dávného sporu o Boha. Svůj postoj k náboženství zde proto Salman Rushdie – jak říká, naposled – vysvětluje.
8. Smíření? Rok po útoku se Salman Rushdie s manželkou Elizou vypravují do Chautauquy, na místo činu. Nikdo z nich netuší, jaké emoce tenhle návrat probudí, jisté smíření je ale možné. Jak sám autor píše o svém životě po 12. srpnu 2022: „Onen útok jsem vnímal jako velkou rudou kaňku, která ukápla na předchozí stránku a rozlila se na další. Byla ošklivá, ale knihu nezničila. Stačilo otočit list a číst dál.“
Lit.: Blažejovská, Alena: Salman Rushdie: Nůž. Přemítání po pokusu o vraždu. In web ČRo Plus, 3. září 2025 (článek). – Cit.: Bylo 12. srpna 2022, když ve městě Chautauqua ve Spojených státech amerických napadl slavného i zatracovaného spisovatele nožem atentátník. Tehdy dostihla Salmana Rushdieho dávná minulost a spojila naši současnost s rozsudkem, který nad domněle rouhačským románem Satanské verše vyslovil íránský ajatolláh Chomejní před třiatřiceti lety. Odtud se odvíjí skutečný příběh nože a jeho oběti. (…)
„Onen útok jsem vnímal jako velkou rudou kaňku, která ukápla na předchozí stránku a rozlila se na další. Byla ošklivá, ale knihu nezničila. Stačilo otočit list a číst dál,“ prohlásil Salman Rushdie o 12. srpnu, o dni, kdy se ho pokusil zabít mladý muž.
Spisovatel vyvázl. Odnesl si ale pohmožděnou tvář, krk, hrudník, levou ruku, játra, tenké střevo a nenávratně poškozené oko. Pečovali o něj nejdřív v pensylvánském Hamotu, později v newyorském rehabilitačním centru.
Trvalo ale čtvrt roku, než se Rushdie dostal domů. Čekal totiž, až utichne humbuk. (…)