Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Karel Čapek. Četba na pokračování.  Rozhlasová úprava Jan Němec. Dramaturgie Ludvík Němec. Zvukový mistr Walter Rient. Režie Lukáš Kopecký.

Čte Igor Bareš.

Nastudovalo Brno v roce 2018. Premiéra 23. 12. 2018 – 2. 1. 2019 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.). Repríza 1. dílu 24. 5. 2024 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Lit.: Kopecký, Lukáš: PŘÍPAD X. In web Lukáš Kopecký Backstage, 29. 7. 2018 (článek). – Cit.: Poklidnou hladinu letních dní rozčeřila nenápadná událost. Natáčení slavného Případu X (takový vzácný a krásný případ!) jako rozhlasovou četbu na pokračování. Řeč je samozřejmě o Čapkově Povětroňovi, románu mnoha příběhů a jediného osudu, jak stojí v podtitulu rozhlasové úpravy. Tento opus, který je společně s Hordubalem a Obyčejným životem součástí volné, noetické trilogie, začíná tím, že do nemocnice přivezou muže v bezvědomí, jenž utrpěl vážná zranění při leteckém neštěstí. Nad jeho lůžkem se postupně vystřídají jasnovidec, jeptiška a básník a každý z nich se snaží přijít na důvod, který muže vedl k tomu, letět v tak špatném počasí. Vznikají tak tři příběhy, všechny stejně pravděpodobné, ale pravda zůstává skryta.

Adolf Branald.  Životní osudy průkopníka českého filmu Jana Kříženeckého. Pro rozhlas připravila Iveta Novotná. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Lukáš Kopecký.

Čtou Zdeněk Bureš a Michal Bumbálek.

Nastudovalo Brno v roce 2018. Premiéra 17. – 28. 9. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:00 h).

Obsah: 1.  Velký filmový třesk. – 2. Český kinematograf. – 3. Výstava architektury a inženýrství. – 4. Smích a pláč. – 5. Dobývání Prahy. – 6. Sen starého mládence. –  7. Grand Royal Bio de Prague. – 8. Louvre a Illusion. – 10. Nedozírné následky.

Lit.: Kopecký, Lukáš: PRŮKOPNÍCI KINEMATOGRAFIE. In web Lukáš Kopecký Backstage, 20. 8. 2018 (článek). – Cit.:  Životní osudy průkopníka českého filmu Jana Kříženeckého připomene Český rozhlas desetidílnou četbou na pokračování z knihy Adolfa Branalda My od filmu. Stanice Dvojka ji odvysílá při příležitosti 10. výročí autorovy smrti (28. září 2008), 150 let od narození Jana Kříženeckého (20. března 1868) a 120 let od chvíle, kdy byl převeden na výstavě architektury a inženýrství na pražském výstavišti ve Stromovce Český kinematograf Jana Kříženeckého (19. června 1898). Rozhlasový pořad připravila Iveta Novotná. Účinkují: Zdeněk Bureš a Michal Bumbálek

„Diváci se smějí, ale ne všichni. Nepochopitelnost podívané zmrazila jejich smysl pro humor.“

Lit.: anonym (= Blažejovská, Alena): Adolf Branald: My od filmu. In web ČRo 2 Praha, 21. září 2018 (článek). – Cit.: Desetidílná dramatizovaná četba mapující životní osudy průkopníka českého filmu Jana Kříženeckého.

Spisovatel, dramatik a filmový historik Adolf Branald (4. října 1910 – 28. září 2008) se narodil do kočovné herecké rodiny. Po maturitě vystřídal řadu zaměstnání. Pracoval jako úředník v bance, výpravčí, klavírista v kině, tiskový referent na ministerstvu dopravy nebo i v nakladatelství a v olejářské firmě. Náměty pro svá díla často čerpal právě ze svých bohatých pracovních zkušeností, a stal se tak jedním z průkopníků profesního románu u nás.

Můj otec, režisér, stával na rampě a v ruce držel scénář, podle nějž fabuloval svůj svět. Také já potřebuji podklad. Dělám své knihy jako tatínek. Já je nepíši, já je režíruji. Adolf Branald

Reportážní styl, ve kterém Branald propojoval faktografické informace s fikcí a ve kterém kladl důraz na specifičnosti určitých povolání, poprvé autor použil už ve své románové prvotině Stříbrná paruka (1947), kde zachycoval osudy několika generací kočujících herců ve druhé polovině 19. století.

Branald se často vracel do prostředí herců a filmařů, které mu bylo nejbližší. Jako dítě hrál v několika němých filmech. Ve 12 letech se například ocitl před kamerou s prvním českým filmovým hercem Josefem Švábem-Malostranským, který se následně stal jednou z hlavních postav Branaldova románu My od filmu (1988), ve kterém spisovatel mapuje počátky filmu u nás a osudy prvního českého filmaře Jana Kříženeckého.

Zrod českého kinematografu

Fotografa Jana Kříženeckého „pohyblivé obrázky“ zaujaly v roce 1896, kdy byly poprvé v hostinci U saského dvora předvedeny snímky bratrů Lumièrů. Film si ho okamžitě získal a společně se svým bývalým spolužákem Josefem Pokorným se v roce 1898 za přispění Josefova otce rozhodli koupit kameru a svitky.

V té době se oba mladí muži podíleli na přípravě Výstavy architektury a inženýrství v Praze, kterou společně oživili snímky ze života pražského a zejména pak výstavního. V prosté dřevěné boudě se zrodil Český kinematograf a předvedl překvapeným divákům div divoucí, a sice Prahu oživenou skrz přístroj na bílém plátně.

Trojité výročí

Desetidílnou četbu vysílá Dvojka při příležitosti 10. výročí autorovy smrti, 150 let od narození Jana Kříženeckého a 120 let od chvíle, kdy byl na Výstavě architektury a inženýrství na pražském výstavišti ve Stromovce předveden Český kinematograf Jana Kříženeckého (19. června 1898).

Mariusz Surosz. Četba na pokračování z knihy polského novináře a publicisty. Přeložila Anna Plasová. Připravil Lukáš Vrbovský. Režie Vít Vencl.

Účinkují Aleš Procházka a Marie Málková.

Natočeno 2018. Premiéra 1. dílu 10. 9. 2018 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 26 min) v cyklu sPOLeCZně.

Obsah: 1. – 2. Růžena Vacková, 3.- 4. Miloslava Žáková, 5.- 6. Věra Čáslavská, 7. – 8. Petra Šáchová.

Lit.: Doležal, Miloš: Mariusz Surosz: Ach, ty Češky! In web ČRo 3 Vltava, 10. září 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Obdivované, odvážné, šikanované, vězněné, odhodlané, vzdělané, půvabné, zapomenuté… Sportovkyně, farářka, historička, volyňská Češka… Barvité a komplikované příběhy československých žen 20. století očima polského novináře a historikaposlouchejte on-line vždy po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Rozhlasový výběr z nejnovější knihy Mariusze Surosze dokazuje, že novodobé československé dějiny nebyly žádným švejkovským závětřím. A současně autor skrze silné příběhy polemizuje s polskými stereotypy o Češích jako o podivné směsi knedlíků, piva, Rumcajse a Švejka.

Mariusz Surosz, známý polský novinář a znalec českého prostředí, žijící v Praze, navazuje na svoji předešlou knihu Pepíci, vydanou v roce 2010. Určitým způsobem ji doplňuje či rozšiřuje. A jak sám přiznává:

Výchozím bodem každé kapitoly je žena, jejíž osud mě fascinuje. Ve skutečnosti jsou to črty o dějinách našich jižních pobratimů.

Na půdorysu osudů několika známých i pozapomenutých osobností – např. Věry Čáslavské, Růženy Vackové, Petry Šáchové… – Surosz ozřejmuje širší dobové souvislosti a rozkrývá novodobé dějiny našeho národa z perspektivy, která o nás vypovídá více, než si sami myslíme. Ach, ty Češky! jsou unikátním dílem o naší národní povaze, přednostech i komplexech, vnitřní síle i slabosti, ženské něze i zrůdnosti totalitních režimů.

A proč si Surosz tentokrát svolil zrovna pohled na československé dějiny skrze ženy? V předmluvě ke knize píše:

Básníku Jaroslavu Seifertovi se připisuje efektní maxima: Ženy jsou běloučký cukr v tom hořkém kafi života. Nejsem básník, nedokáži tak mistrně formulovat myšlenky. Ale ani bych nechtěl, reálie jsou pro mě totiž cennější než originální bonmoty.

Dodejme, že první dva díly četby na pokračování, kterou uvádíme v rámci Polského týdne na Vltavě, jsou věnovány historičce a vězenkyni nacistických a komunistických věznic. profesorce Růženě Vackové; třetí a čtvrtý díl je věnovaný volyňské Češce Miloslavě Žákové; pátý a šestý gymnastce Věře Čáslavské a sedmý a osmý farářce a modelce Petře Šáchové.

Valja Stýblová. Četba z rukopisu nového románu. Připravila Věra Pašková. Hudební spolupráce Mojmír David. Dramaturgie Kopecká. Režie Vladimír Tomeš.

Čte Věra Galatíková.

Natočeno 1988. Premiéra 6. dílu 6. 3. 1988 (Praha, 21:45 – 22:15 h.).

Lit.: kop: Valja Stýblová: Zlaté rybky. In Rozhlas 10/1988 (22. 2. 1988), s. 4 (článek).

Josef Pánek. Mladého vědce na sympóziu v přelidněném, špinavém a hlučném indickém Bangalore zaujme evropsky oblečená žena mezi Indkami v barevných sárí. Jejich krátký intenzivní vztah autor prolíná vzpomínkami na mladické stopování na Islandu i úvahami o paradoxech globalizovaného světa. Z novely oceněné v roce 2018 Magnesií literou za prózu pro rozhlas připravila Zuzana Vlčková. Režie Izabela Schenková.

Účinkují Petr Stach a Kajetán Písařovic.

Natočeno 2018. Premiéra 3. – 7. 9. a 10. – 14. 9. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:00 h). Repríza 1. dílu 1. 5. 2021 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Četba s hvězdičkou; 5. 6. 2023 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Četba s hvězdičkou.

Jiřina Šiklová. Výběr z dopisů, které Jiřina Šiklová psala své rodině a blízkým z vazební věznice v Ruzyni od května 1981 do března 1982. Připravila Marina Feltlová. Režie Petr Mančal.

Účinkuje Zuzana Stivínová.

Natočeno 2018. Premiéra 3. – 7. 9. 2018 (ČRo 3 Vltava, 23:45 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc. Repríza 26. – 30. 7. 2021 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h.) v cyklu Dopolední četba.

Lit.: Feltlová, Marina: Jiřina Šiklová: Omlouvám se za svou nepřítomnost. Dopisy z Ruzyně 1981-1982. In web ČRo 3 Vltava, 26. červenec 2021 (článek). – Cit.: Odvaha, pevná vůle i morální síla nepodlehnout zvůli totalitního režimu. Vybíráme z dopisů, které Jiřina Šiklová psala své rodině a blízkým z vazební věznice v Ruzyni od května 1981 do března 1982. (…)

Socioložka a spisovatelka Jiřina Šiklová (1935-2021) vystudovala historii a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 1965 se zde podílela na založení katedry sociologie, kde se zabývala problematikou mládeže a studentského hnutí. Kvůli své angažovanosti byla po 21. srpnu 1968 z fakulty propuštěna. Pracovala jako uklízečka a sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze, kde se podílela na výzkumu, avšak bez možnosti publikovat. (…)

Josef Hlinomaz. Autorská četba.

Natočeno 1969. Premiéra 25. – 27. 12. 1969 (Československo, 18:30 h.; 3x 28 min.).  Obnovená premiéra 1. dílu 29. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h.); 2. a 3. dílu 20. 5. 2018 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h.; 16:30 h) v rámci bloku Repete.

Obsah: 1. Jak začínal bezdrátový věk. – 2. Občané města Příbrami. – 3. Co jsem si zapamatoval.

Pozn.: Pořad vznikl v redakci AZET (redakce Aktualit a zajímavostí). Od roku 1969 nikdy nereprízováno.

Jana Vrzalová. Četba na pokračování. Příběh Inky Bernáškové, první Češky popravené nacisty. Pro rozhlas připravila autorka. Zvukový mistr Michal Zelinka. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Alexandra Bauerová.

Čte Věra Zástěrová.

Nastudovalo Brno v roce 2018. Premiéra 1. dílu 22. 8. 2018, 10. dílu 31. 8. 2018 (ČRo Plus, 23:33 h) v cyklu Radiokniha. Repríza 1. dílu 22. 8. 2022 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha k 80. výročí popravy Inky Bernáškové.

Alternativní verze názvu: Zasnoubená se smrtí

Obsah: 1: Sudičky a hákový kříž – 2. Draví ptáci se také nevzdávají – 3. Otec a dcera – 4. Návrat do vlasti – 5. Místo něhy nenávist. – 6.  Tak přísaháme – 7. Na pašerácké stezce“ – 8. Ostrov hlubokého přátelství – 9. Kořist je na dosah – 10. Nebojím se tě, smrti!

Pozn.:  Sudičky a hákový kříž – tak se jmenuje první část Radioknihy, ve které budeme číst z knihy Jany Vrzalové „Zasnoubena se smrtí“. Popisuje v ní zapomenutý příběh Inky Bernáškové, první Češky popravené nacisty. V úvodní kapitole uslyšíte sugestivně podaný obraz jejího dětství. Narodila se do rodiny vynikajícího českého grafika Vojtěcha Preissiga, který se v rakouských Čechách potýkal s existenčními problémy a přezíráním jeho uměleckých kvalit.

Lit.: Blažejovská, Alena:  Jana Vrzalová: Zasnoubena se smrtí. In web ČRo Plus, 24. srpen 2018 (článek). – Cit.:  Příběh Inky Bernáškové, její rodiny, blízkých spolupracovníků, spojených s vydáváním ilegálního časopisu V BOJ, je obrazem statečnosti ženy, která pro svobodu své vlasti neváhala obětovat to nejcennější − vlastní život|foto: Česká televize

Ivan Olbracht. Četba na pokračování. Připravila Eva Lenartová. Mistryně zvuku Hana Plecháčková. Režie Tomáš Jirman.

Účinkuje Stanislav Šárský.

Nastudovala Ostrava v roce 1996. Obnovená premiéra 20. – 24. 8. 2018 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) v cyklu Čtení na pokračování.

Lit.: anonym:  Ivan Olbracht: O smutných očích Hany Karadžičové. In web ČRo 2 Praha, 22. srpen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Pětidílná dramatická četba z prostředí ortodoxní židovské vesnice na Podkarpatské Rusi.