Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Miroslav Skála (6.4.1924 Brno – 24.2.1989 Brno) – prozaik a dramatik, autor satirických her a humoristicko – satirické prózy.
Za 2. světové války byl totálně nasazen do hnědouhelných dolů. Po válce vystudoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obory čeština, ruština a divadelní věda. V roce 1954 působil jako literární redaktor Čs. rozhlasu v Brně. Zde spolu s V. Fuxem a Vlastimilem Pantůčkem vytvořili trojici, která vytvořila celou řadu úspěšných pořadů.

Podílel se na založení satirického divadla Večerní Brno. Stal se jeho kmenovým autorem, psal satirické hry na aktuální témata i kabaretní pásma (Charleston v 6 hodin ráno, 1961; Pozor, hodný pes, 1961 napsáno společně s V. Fuxem; Anděl na střeše, 1961 napsáno společně s V. Pantůčkem; Drak je drak, 1963, napsáno společně s V. Fuxem a s V. Pantůčkem; Angličan na rožni, 1969).

Po roce 1968 byl Skála donucen opustit brněnský rozhlas, někdy se uvádí, že z politických důvodů, jindy bývá uváděno, že důvodem byla jeho nervová choroba („Po nervovém onemocnění odešel Miroslav Skála v roce 1963 do invalidního důchodu.“). Po svém odchodu z rozhlasu pracoval jako lektor loutkového divadla Radost, někdy zde dělal i vodiče loutek. V roce 1974 dostal částečný invalidní důchod a od té doby se věnoval literatuře.

Život ukončil sebevraždou.

Rozhlasové dílo:

Rozhlasový měsíčník (1956 – 1960, společně s Vlastimilem Pantůčkem)
Nashledanou v sobotu (1961 – 1970, společně s Vlastimilem Pantůčkem)
Svatební cesta do Jiljí (1985, interpretace Jiří Tomek)
Holubník na odvrácené straně Měsíce (1988, režie Miroslav Buriánek, interpretace Jiří Samek, nastudovala Plzeň)
O holubu Jakubovi (fejeton, 1986, režie Petr Pleva)
Moji dvojníci (četba, 1989, režie Zdeněk Kozák)
Tamtamy (četba, 1989, režie Zdeněk Kozák a Liběna Skálová)
Uvěřitelné příhody doktora Papula (četba, 1994, čte Jiří Tomek)
Holubník na odvrácené straně Měsíce (1994, režie Eva Řehořová)
Cesta kolem mé hlavy za 40 dnů (1994, režie Eva Řehořová)
Bojínek a Samostrach (1999, připravil Tomáš Sedláček)
(more…)

Redaktor deníku Tribuna (1919-1920), volný novinář (1920-1922), úředník tiskového odboru předsednictva ministerské rady (1922-1930). Autor několika činoher, operních libret a celé řady rozhlasových her, resp. kompozic, dramatizací a překladů. Od 1. dubna 1927 do 31. března 1942 šéf slovesného odboru Čs. rozhlasu a jeho první dramaturg, po roce 1939 programový intendant odpovědný za celý rozhlasový program. Vytvořil základy rozhlasové dramaturgie v oblasti slovesného vysílání, za jehož hlavní cíl považoval výchovu a vzdělávání nejširších vrstev posluchačů. Dokázal pro rozhlas získat vynikající autory a režiséry a zprostředkovat rozhlasovým posluchačům klasická díla českého a světového divadla.

Při tematickém výběru her k adaptaci se u Miloše Kareše nezřídka projevovalo jeho zaměření na období národního obrození, jehož byl velkým znalcem a ctitelem. Byl přesvědčen, že hlavním úkolem rozhlasu je zvyšování kulturní úrovně posluchačů, kteří se ale musí nejprve seznámit s kulturním odkazem minulosti a až poté se současnou dramatickou tvorbou. Z tohoto důvodu byly jeho rozhlasové scény velmi často komponovány poněkud staromilsky jako náladové staropražské obrázky, zachycující dobovou atmosféru národně obrozeneckého období a oživené bohatým využitím hudby a zpěvu (např. Velikonoce, Jak se za starodávna slavíval masopust, Svatojánský večer, Fidlovačka). Popularitu mezi posluchači si získaly zejména Karešovy scénky, v nichž byly hlavními aktéry postavy pana důchodního a pana berního, které představovali Alois Charvát a Jaroslav Hurt.

V dubnu 1927 byl Miloš Kareš jmenován programovým šéfem Radiojournalu, a to poté, co Miloš Čtrnáctý podal výpověď k 31. březnu 1927.

Spisovatel a scenárista, dramatik

Debutoval románem „rockových příběhů z berlínského metra“ Nebe pod Berlínem (2002), za který obdržel Cenu Jiřího Ortena. Kniha byla přeložena do němčiny, polštiny, srbštiny, běloruštiny a bulharštiny, dočkala se i rozhlasového a divadelního zpracování.

Velký úspěch přinesla komiksová románová trilogie Alois Nebel (2003-2005; společně s výtvarníkem Jaromírem 99; v roce 2006 vyšla kompletní v jednom svazku) o českoněmeckém výpravčím vlaků sloužícím na malé stanici v Sudetech, která inspirovala vznik divadelní hry Alois Nebel (Činoherní studio Ústí nad Labem, 2005). Nyní vzniká také filmová podoba příběhu.

Další hra Léto v Laponsku (2005; knižně a rozhlasově 2006), napsal ji společně s Petrem Pýchou, získala Cenu Alfréda Radoka a Cenu Českého rozhlasu. V listopadu 2006 ji uvedlo Slovácké divadlo v Uherském Hradišti. Tato autorská dvojice stojí i za divadelní hrou Strange Love (2006, rozhlasová premiéra 2008) o posledním fanouškovi Depeche Mode v Čechách (nyní ji uvádí Činoherní studio v Ústí n.Labem).

V roce 2006 Rudiš vydal román Grandhotel; podle námětu knihy napsal pro režiséra Davida Ondříčka scénář ke stejnojmennému filmu (2006). Za román obdržel Kanzelsberger cenu čtenářů za nejoblíbenější knihu roku v rámci ocenění Magnesia Litera. Grandhotel se nyní překládá do němčiny. S Martinem Beckerem napsal německy rozhlasovou hru Lost in Praha (2007) pro Westdeutscher Rundfunk v Kolíně nad Rýnem. Pro Český rozhlas také připravil (s Alexem Švamberkem) projekt Trainstory (2008); v rámci cyklu Radioacustica.

Třetí román Potichu vyšel v listopadu 2007 v Labyrintu. Jako audioknihu jej vydalo nakladatelství Tympanum. Knihu načetl a hudbou doprovodil Richard Krajčo.

Jaroslav Rudiš žije v Praze. S básníkem Igorem Malijevským uvádí v Divadle Archa každý měsíc literární kabaret EKG a příležitostně vystupuje s hudebními skupinami U-Bahn a The Bombers.

(Více na www.rudis.cz)

Tereza Semotamová se narodila v roce 1983 v Boskovicích. Vystudovala rozhlasovou a televizní dramaturgii a scenáristiku na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Věnuje se autorské tvorbě pro rozhlas (rozhlasové hry, dokumenty a reportáže), překládání a publicistice. Z němčiny přeložila hry Anjy Hillingové Mé mladé idiotské srdce, Protection a Bulbus.

Pro Český rozhlas 3 – Vltava připravila pásmo Fenomén Günter Eich (2006), pro Český rozhlas Olomouc napsala několik rozhlasových her: Slyšíš mě? (2005?), Vjezd dočasně zakázán, Brambůrky (2007), Svatba nesvatba (2007), A zírat do stropu (2007), Vítej mezi námi (2007), Moje blány plovací (2008), Gothaj a plastová okna (2009).

Rozená Hospesová. Básnířka, překladatelka z polštiny, němčiny a angličtiny, za jazykové spolupráce z bulharštiny.

Narodila se 27. 2. 1924 ve městě Žďár (dnes Žďár nad Sázavou). Po maturitě (1943) na reálném gymnáziu v Havlíčkově Brodě byla dva roky zaměstnána jako písařka u Okresního spolku zemědělství a lesnictví v Novém Městě na Moravě. 1945-49 studovala češtinu a polštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; titul PhDr. získala 1952 prací František Kvapil, básník a překladatel. 1950 nastoupila jako jazyková redaktorka do nakladatelství Práce, 1952-54 byla redaktorkou polské literatury ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (od 1966 Odeon), kam se po letech strávených ve svobodném povolání 1965 vrátila a kde pak setrvala až do odchodu do důchodu 1979; redigovala díla literatury anglické, německé a zejména polské.

Autorka básnických sbírek (Větrný den, 1957, Jen galerie, 1959, Čistá řeka, 1962, Mezi chodci, 1962, Nechat odjet prám, 1968, pro děti Uletělo čapí pero, 1969, Chyťte si skřítka, 1969) a dramatizací. Překládá hlavně z polštiny (nejvýznamnější jsou překlady soudobých polských básníků), prózu také z angličtiny (hlavně detektivky v 90. letech) a němčiny, za spolupráce jazykových odborníků bulharskou poezii.

Autorka rozhlasových her Špička jehly, 1975, Zelený svět, 1977, Ctnost české šlechtičny, 1980, Kyselé jablko, 1982, Zvláštní nota, 1984.

Zemřela v roce 2018 v Praze.

Redaktor Českého rozhlasu Brno. Jeho oborem byl hudební folklor, folk a příbuzné žánry. Posluchači Českého rozhlasu Brno jej v poslední době znali především z pravidelných pořadů Na moravskou notu. Podílel se však i na celé řadě dalších pořadů, například na humorném cyklu Rozhlasový klub mentální archeologie. Jeho celoživotní láskou byla malá divadla a písničkářský žánr. (more…)

Josef Svátek se uplatnil ve studiu brněnské odbočky tehdejšího Radiojournalu jako herec a režisérův pomocník již v březnů 1926 – tehdy ještě jako posluchač dramatického odděleni Státní konzervatoře v Brně, aby pak po absolutoriu nastoupil v rozhlase 1. května 1928 jako asistent režie. Od té doby plné půl století žil plně rozhlasem, kterému věnoval všechny své schopnosti a síly a tím také svou lidskou osobnost, v níž byly hlavními rysy píle, houževnatost, vytrvalost, ale také ochota, laskavost a vždy vlídný i bujný rozmar, kterým uměl vytvořit v rozhlasovém studiu atmosféru, v niž se dobře a zdárně pracovalo.

Činnost Josefa Svátka byla mnohostranná, pestrá a bohatá. Hned v počátcích se sžil s problémy „akustického divadla“ a byl svými objevy zvukových kulis nepostradatelným pomocníkem režiséra a techniků. Jako první žák zakladatele české rozhlasové režie, zasloužilého umělce Josefa Bezdíčka uvěřil v moc a sílu osvobozeného slova, a proto měl později jako režisér velkou úctu k autorům literárních textů i k interpretům rozhlasových pořadů.

V Brně začínal Josef Svátek realizacemi pásem, pohádek, národopisných scén a obrázků, později pak režíroval řadu rozhlasových her i velkých dramat klasiků a autorů soudobých. Od roku 1955, kdy přesel do Prahy, specializoval se na režie her pro děti a mládež.

Za mnohaletou rozhlasovou uměleckou činnost obdržel odznak vzorný pracovník ministerstva školství a kultury a vyznamenání Za vynikající práci. (dobový nekrolog, říjen 1976)

Z množství pohádek, které Josef Svátek natočil, zaujala především Andersenova Sněhová královna (1968), podílel se i na četbě z Těsnohlídkových Příhod Lišky Bystroušky. (more…)

Dramatik a organizátor divadelného života. Maturoval v Nitre, odborné vzdelanie získal v Odbornom divadelnom štúdiu Novej scény v Bratislave. Pôsobil v Čs. štátnom filme (1948 – 1949), Čs. rozhlase Bratislava (1950 – 1952), na Novej scéne (1954 – 1970, riaditeľ) a bol riaditeľom Slovenského národného divadla (1970 – 1987).

Začínal ako rozhlasový dramatik (Clown, 1963), v oblasti činohry dosiahol väčšie úspechy hrami Na každej ceste križovatka (insc. 1963, knižne 1965), Mohérový pléd (pôvodne rozhlasová hra 1963, divadelná insc. 1966, knižne 1967), Dom pre najmladšieho syna (insc. 1974, knižne 1975), Pred brieždením (insc. i knižne 1975).

Podstatnú zložku jeho diela predstavuje tvorba pre deti a mládež, v ktorej sa zameral na dramatické adaptácie slovenských klasikov (J. C. Hronský, M. Kukučín) a ľudových rozprávok, najmä pre bábkové divadlo.