Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Vzpomínku Josefa Věromíra Plevy na počátky svého působení v brněnském a pražském rozhlasovém studiu čerpáme z knihy Pět dní z šedesáti let, která vyšla v Brně v roce 1984 k 60. výročí prvního brněnského rozhlasového vysílání:

Než mě ministerstvo školství ustanovilo pracovníkem rozhlasu, působil jsem od 21. 3. 1932 spolu s dr. Ryšavým jako externí pracovník brněnského školského rozhlasu a dostával jsem volno ze školy pouze na přímé porady a vysílaní, které se konalo jako reportáž ze školy nebo i z jiného místa a podniku. To ovšem bývalo zřídka. Většinou jsme spolu s dr. Ryšavým napsali rozhovor s nějakým odborníkem v řemesle nebo se spisovatelem, někdy jsem zdramatizoval ukázky z klasických knih pro mládež, jako jsou pohádky od Boženy Němcové nebo Karafiátovi Broučci a národní pohádky, podle toho, pro který ročník nebo školu byl pořad určen.
V dubnu 1937 jsem byl dekretem ministra školství a osvěty Ivana Dérera ustanoven stálým pracovníkem Čs. rozhlasu v Brně. Budova byla na Stadiónu na Kounicově, dnes Leninově ulici. Dostal jsem vlastní kancelář a mou prací bylo vysílat hry, přednášky i úryvky z knih a dramatizace povídek pro školy a mládež. Tedy jsem se stal interním pracovníkem Čs. rozhlasu, mým šéfem byl Dalibor Chalupa, který měl svoji kancelář vedle mé a měl na starosti veškeré literární e divadelní pořady. Šéfrežisérem byl tehdy Josef Bezdíček a ten určil i mne, abych režíroval drobné dramatizace povídek a rozhlasových her.

Práce v rozhlase se mi líbila. Byli tam tehdy příjemní, přátelští lidé, ať to byl můj šéf Dalibor Chalupa nebo jeho spolupracovník dr. Zdeněk Blažek a dr. Vetterl. Později se u Dalibora Chalupy jako spolupracovník objevil i spisovatel dr. František Kožík. Tehdy byla v rozhlase i populární dvojice bratří Šindlerů, kteří založili veselý seriál pořadů, v nichž vystupovala i herečka. Byly to příběhy na pokračování: stréček Křópal s Jozéfkom Melhobó a tetičkó Křópalkó.

Sám jsem tehdy pro rozhlas školský i mládežnický napsal řadu her i zdramatizovaných pohádek, např. O Budulínkovi, nebo zdramatizované kapitoly z knih pro děti. Dokonce mého Malého Bobše, jeho dramatizaci v osmi pokračováních přejala i stanice Praha. Pro školy jsme vysílali přenosy i z míst mimobrněnských, například s šéfem brněnského orchestru Břetislavem Bakalou jsme dělali přenos z oslavy padesátého výročí gymnázia v Kyjově, které se tehdy nazývalo po svém zakladateli Klvaňovým gymnáziem. Šéf rozhlasového hudebního vysílání i dirigent orchestru B. Bakala tam předtím nacvičil pro naše vysílání se staršími studenty písně. Vysílání se konalo odpoledne po vyučování a potom jsme poseděli s profesorským sborem v místní restauraci při dobrém kyjovském víně.

Podobných přenosů jsme měli více, například přenos z remízy elektrických drah v Brně-Pisárkách, i ze školy, na níž jsem učil, než jsem odešel do rozhlasu, na tehdejším Babákově náměstí, dnes náměstí Míru. (more…)

Přemysl Hnilička

Při shromažďování materiálů pro článek Radiojournal versus Polední list (Otázka čsl. státní hymny) jsem v Poledním listu nalezl zajímavou noticku, kterou zde rád uveřejňuji – i se skenem z novin…

Let do stratosféry s mikrofonem

(Polední list, středa 7. června 1933)

Američané mají novou sensaci. Prof. Piccard, známý se svých dvou předešlých, se zdarem, absolvovaných letů do stratosféry, má počátkem července startovat opět k významnému letu do hvězdných výšin. Jako místo odletu byla zvolena světová výstava v Chicagu, jejíž otevřeni v minulých dnech bylo vysíláno přenosem i některými evropskými stanicemi. Let, při němž bude prof. Piccard doprovázen nadp. T, W. G, Settlem, jež minulého roku byl americkým vítězem balonové Gordon-Benettovy pohárové soutěže, financují National Broadcasting Company, časopis Chicago Daily News a správa světové výstavy. Ve velké balonově gondole, která se nyní dohotovuje, bude umístěn vysílací aparát, jímž bude prováděna reportáž. Ve vzduchu budou ji přejímat (t. zv. rebroadcasting) a dále vysílat všechny stanice N. B. C., s nimiž bude gondola ve stálém styku po dobu 20hodinného trvání letu. Balon bude mít o 20 procent větší obsah, než jeho předchůdce, a gondola bude zhotovena ze specielní slitiny. Výstup do stratosfěry bude proveden pravděpodobně o půlnoci a reportáž má trvat až do rána.

Přemysl Hnilička

Nejenom v současném denním tisku odehrávají se bouře ve sklenici vody. Za první republiky tomu nebylo jinak, tento stav byl navíc posílen tím, že jednotlivé deníky byly často úzce stranické a zastávaly až do krve zájmy své strany. Nejprodávanější, ale také nejbulvárnější byly deníky Jiřího Stříbrného.

(Záhlaví nedělního vydání Poledního listu)

Jiří Stříbrný, příznivec Karla Kramáře, odpůrce Masarykův a svého času i spojenec Národní obce fašistické, společně se svým bratrem Františkem v roce 1926 založil vydavatelskou společnost Tempo, se kterou vydával deníky silně bulvárního zaměření – zejména „Polední list“ a „Expres“ (tzv. růžový nebo červený tisk). A právě v Poledním listě se v roce 1933 objevila polemika, týkající se Radiojournalu.

Stříbrný jako „antimasarykovec“ samozřejmě rád vyhledával jakoukoli příležitost „píchnout si“ do Hradu či alespoň do státních institucí. Jedním ze státem kontrolovaných podniků byl i Radiojournal – a toho se týkal článek Stanovisko Radiojournalu k čs. státní hymně po skončení programu, podepsaný šifrou -X- a vyšlý v Poledním listu 2. června 1933:

V lednu obrátil se radioposluchač E. D. z Poděbrad na čsl. Radiojournal přípisem, v němž se přimlouval za vysílaní stát. hymny po skončeni denního vysílání. Za několik dní nato mu RJ. odpověděl takto:
„Potvrzujeme příjem Vašeho dopisu ze dne 8. t. m. a dovolujeme si Vám sděliti, že hymnou ukončujeme pouze hudební relace závažnějšího hudebního obsahu a provedení. Ponecháváme hymnu národní jako symbol naší stát. svrchovaností k oslavám národním a státním a proto podnikáme všechny kroky, aby našim posluchačům nezevšedněla. Chápeme plně Vaše stanovisko, které vyplynulo z poslechu našeho programu vánočního a buďte ubezpečen, že si vážíme účinu svých relací, který stanovisko toto podnítilo. Bylo by snadno vyhověti Vašemu přání a hráti každý den na ukončeni pořadu národní hymnu, ale úcta k hymně, jako k symbolu státní svrchovanosti nám znemožňuje splniti toto Vaše přání.“
K tomuto přípisu měli bychom na náš RJ. otázku: Chce tvrditi čs. Radiojournal, že správy rozhlasových stanic polských, francouzských, italských, belgických, německých, rakouských, maďarských atd. atd. nemají úcty ke svým stát. hymnám, které jsou rovněž symbolem státní svrchovanosti? Chce tvrditi, že Polákům, Francouzům atd. atd. jejich stát. hymny už zevšedněly, když je hrají po tolik let denně po skončení denního přenosu? (more…)