Připravil Tomáš Černý. V telefonickém rozhovoru Přemysl Hnilička.
Natočeno 2008. Premiéra 2. 8. 2008 (ČRo 2 Praha, 5:00 – 8:00 h.).
Pozn.: V pořadu zazněl rozhovor s P. H. o novém projektu webových stránek Panáček v říši mluveného slova a o spolupráci s Národní knihovnou.
Rozhovor. O filmu Postřižiny hovoří Bohumil Hrabal a Jiří Menzel.
Vysíláno v pořadu „3×60 a to stereo“. Další tvůrci nezjištěni.
Natočeno 1980. Obnovená premiéra 29. 3. 2014 v rámci pořadu RozHraní – Poklady z rozhlasového archívu (ČRo 2 Praha, 20:00 h., připravil Tomáš Černý) k 100. výročí narození B. Hrabala.
Radovan Lukavský vzpomíná na svou cestu k divadlu.
Z cyklu Křesťan a svět.
Rádio Proglas, premiéra 13. 1. 2008.
Pozn.: Radovan Lukavský spolupracoval i s Proglasem při načítání textů a básní, svůj hlas propůjčil například knize Jana Pavla II. Paměť a identita a Velkopáteční křížové cestě. Naposled byl hostem pořadu Křesťan a svět, který jsme odvysílali v první polovině ledna. (anotace)
Přinášíme rozhovor s mladou talentovanou autorkou studentkou DAMU Magdalenou Frydrychovou. V posledních dvou letech uvedl Český rozhlas tři premiéry jejích rozhlasových her. Taková aktivita samozřejmě nemohla ujít ani Panáčkovi, a tak Jakub Kamberský, shodou okolností Magdalenin známý, připravil pro vás tento rozhovor:
Jaký byl tvůj vůbec první kontakt s rozhlasem?
Abych pravdu řekla, tak jsem nepsala apriori pro rozhlas. Vždy to byly texty – až na jednu výjimku – psané pro divadlo s vizí scénického provedení.
Nicméně určitým zapříčiněním vzbudily mé hry zájem rozhlasu. Konkrétně pan Jan Vedral poslal texty hry Panenka z porcelánu dramaturgovi Hynku Pekárkovi, který mi k mému překvapení sdělil, že je to typicky rozhlasová hra. Jak jsem řekla, překvapilo mne to, protože jsem předtím s rozhlasem žádnou zkušenost neměla.
Ani coby posluchačka rozhlasu?
Tak to ano. Ale určitě ne od dětství. K rozhlasovým hrám jsme se dostala až na DAMU v rámci semináře, který vedl pan Vedral.
Český rozhlas adaptoval zatím tři tvé hry. Každou z těch her točil jiný režisér. Mohla bys popovídat tom, jak k textům jednotliví režiséři přistupovali?
První hrou byla již zmíněná Panenka z porcelánu, kterou natočil Dimitrij Dudík. Tady mi přišlo, že se snaží být věrný původnímu textu. Já jsem si tenkrát vybojovala svolení být přítomna samotnému natáčení, což nebývá často zvykem, s příslibem, že nebudu do natáčení nijak zasahovat. Jeho realizace byla – řekla bych – velmi realistická. Např. panence je zhruba 13 let, má mladšího sedmiletého bratra Ohryzka a Dimitrij opravdu do těchto rolí obsadil děti odpovídající věkem postavám hry. (more…)
Okrem dabovania počuť váš hlas aj z rozhlasu. Čo sa vám na ňom páči?
Rozhlas, to bola moja prvá skúsenosť s herectvom, cezeň som začala objavovať tvorivú prácu a keby ma to nebavilo, tak sa nestanem herečkou. Rozhlas mám skutočne rada. Mojou rozhlasovou hviezdou je režisérka Táňa Tadlánková. V každom texte mi dokázala ukázať neuveriteľné veci. Je mi ľúto, že rozhlasové hry nevychádzajú na CD.
V Česku to robia, mám sedemhodinovú Ságu rodu Forsytovcov s výbornými hereckými výkonmi, klasické hry, Sherlocka Holmesa, hry Divadla Járy Cimrmana, rozprávky. Milujem hovorené slovo viac ako televíziu, dokonca viac ako hudbu. Je to upokojujúce. Mám dokonca nahrávky, ktoré som si kupovala ako dieťa a na ktoré som si sporila.
Pořad navazuje na nedělní (30. 12. 2007) premiérové vysílání hry.
Živé vysílání v úterý 1. 1. 2008 od 19:00 hod. na stanici ČRo3 Vltava v pořadu Čajovna. (60 min.)
Účinkují: Dana Košická, Peter Čižmár, Igor Šabek, Ingrid Ištóková, Jozef Stražan, Juraj Zeťák, Peter Cibuľa, aj.
Natočilo studio Košice, Slovenský rozhlas 2007 (74 min.).
Premiéra 18.3.2007.
Pozn. Při premiérovém vysílání hry byl uveden rozhovor s autorkou rozhlasové adaptace. Rozhovor připravila a vedla Ivana Jachymová. (16 min.)
Exklusivní rozhovor pro Pozitivní noviny připravil a zaznamenal Jaroslav Volf
Pane režisére, děkuji Vám, že jste – po určitém váhání a až po letmém seznámení se s několika charakteristickými příspěvky – posléze přijal nabídku rozhovoru pro Pozitivní noviny. Jejich čtenáři mají tak jedinečnou možnost seznámit se s Vašimi myšlenkami a názory z oboru, ve kterém podnes aktivně působíte.
â– V dětství a mládí každého člověka postupně dochází k proměnám představ o životním povolání.
Vlastní skutečnost je velmi často prozaická nebo naopak fantastická – co nejsilněji zapůsobilo na Vaše nasměrování k múze “divadelní” a režii.
No, začalo to tím, že jsem v dětských letech chtěl být kuchařem. Mně se strašně líbila ta představa, jak míchat vajíčka s moukou a s mlékem, vytvářet směsi, pak je péct nebo vařit a dělat tu proměnu. To mě moc zaujalo. A pak jsem plán ještě zkombinoval. Protože jsem četl jakousi publikaci Hokrova nakladatelství o transoceánském parníku, tak jsem se rozhodl, že budu kuchařem na lodi „Normandie“. To mně vydrželo až do prvních let protektorátu, ale pak mně Němci potopili „Normandii“, takže sen zkrachoval a já jsem ho pohřbil i s tím kuchařem. (more…)
Vyšlo in: Týdeník Rozhlas, 39/2003, vyšlo 15. 9. 2003.
Z velkého kamenného divadla s proslulou minulostí jste před šesti lety odešel na malou, do té doby málo známou scénu mimo centrum. Měl jste tušení, že se z Dejvického divadla stane jedno z nejprestižnějších v metropoli, věděl jste, že to pro vás bude dobře?
Spíš jsem si myslel, že to, co dosud dělám, se svým způsobem vyčerpalo. Po sedmi letech ve Vinohradském divadle jsem cítil, že divadlo, které se tam dělá, mě nebaví a neuspokojuje. Ačkoliv tamní lidi jsem měl a stále mám rád. Chtěl jsem to dělat jinak, snažil jsem se tedy svou představu uskutečnit, jít tomu naproti. Na začátku samozřejmě nikdo nevěděl, jak bude vypadat Dejvické divadlo za pět let, ale to mě na tom právě bavilo.
Na Vinohradech nespokojený, ale úspěšný. Mohl jste si zřejmě vybrat jiné, zavedené divadlo, třeba i menší. Přesto jste si vybral nový projekt.
V té době jsem neměl jinou zajímavou alternativu. Snad Petr Lébl na Zábradlí, ale ani jeho divadlo nebylo přesně to, které by mě lákalo. Nakonec z toho vyšly Dejvice, chuť zkusit něco nového, začít od nuly. (more…)
Powered by WordPress