Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

F. H. Šubert. Rozhlasová detektivka. Režie Jiří Vasmut.

Osoby: Erik Jörgessen, průmyslník – Knut Jörgessen, jeho synovec – Hilda Jörgessenová, Knutova žena – strážník – inspektor Holm – Tomáš Erikson, sluha u Erika Jörgessena – detektiv Peters – policejní lékař – policejní hlasatel – liftboy – číšník v hotelu Imperial – první, druhý a třetí šofér – první a druhý kamelot – průvodčí ve vlaku – vrátný v hotelu U velryby – boy v hotelu U velryby – pokladník na lodi Královna Kristina – detektivové – cestující.

Natočeno 1941. Premiéra 3. 3. 1941 (Praha, 20:00 – 21:00 h.).

Lit.: skp: Rozhlasová detektivka. In Náš rozhlas 9/1941 (2. 3. 1941), s. 12 (článek). – Cit.: Dobrá detektivka našla již častěji uplatnění v Českém rozhlasu a najde je i 3. března, kdy bude vysílána z pražského studia Šubertova „Černá perla“. Dobrá detektivka nestaví na sensačnosti obsahu, na brutálnosti děje i formy, ale spíše na dramatickém napětí, vtipnosti a pečlivém logickém sledu. Je to zvláštní druh rozhlasové hry, mající své zákony a formu, svoji dramatickou stavbu a vyžaduje svého režijního pojetí. Děj, mající své tempo, nesmí unikat a ztrácet se v drobných a vedlejších episodách — rozhlasová detektivka je jiná než její knižní a divadelní sestry, posluchač vnímá jen sluchem a proto nemůže ve hře vystupovat mnoho osob, aby se napětí nezměnilo v únavu. Děj musí být pravděpodobný v pojetí i v maličkostech, posluchači nesmí být příliš brzo ukázán vinník a celé rozuzlení nesmí být ani násilné, ani naivní. A nemusí to být vždy dopadený zločinec — jehož potrestání dodává detektivce morální poslání — může celý napínavý a zábavný děj být zakončen zjištěním, že šlo o omyl, o náhodnou shodu okolností, jako je tomu v pondělní detektivce „Černá perla“ ve Vasmutově režii. Kdo zabil bohatého Erika Jorgessena? Policie stíhá mladé manžele, příbuzné zavražděného a ti zas podezřívají z činu jeden druhého. Muž pak, zdrcen, že na místě činu nalezl Černou perlu — majetek své ženy, bere nespáchaný zločin na sebe ve chvíli, kdy se policie dozvídá pravdu zcela jinou.

Johan Borgen. Norská rozhlasová hra. Překlad Josef B. Michl. Hudební spolupráce Vilém Prokop Mlejnek. Režie Vladimír Tomeš.

Osoby a obsazení: Laura (Marie Vášová), Henrik (Vladimír Brabec), Enevold (Miloš Nedbal), otcův hlas (Pavel Spálený).

Natočeno 1962. Premiéra 29. 1. 1963 (Praha 20:00 – 20:45 h.).

Lit.: Michl, J. B.: Borgenův „DŮM“ moderní norská rozhlasová hra. In Čs. rozhlas a televize 5/1963 (22. 1. 1963), s. 2 (článek). – Cit.: Johann Borgen, přední norský prozaik a dramatik, překročil nedávno šedesátku a přece je to spisovatel mladě bojovný. Nebojácně komentuje politické dění doma i ve světě a v pevném občanském postoji nalézá východisko ze zmatku pro sebe i pro své čtenáře. Vedle románu a dramatických práci zaměřuje se hlavně k novelám, v nichž uplatňuje všechno své jazykové mistrovství. Ale i Borgenovy drobné novinářské sloupky za okupace napovídaly mezi řádky tolik, že si jich nakonec všimlo i gestapo a Borgen byl uvězněn v koncentračním táboře Grini. Přesto i po svém propuštění pracoval Borgen v ilegálním tisku a později ve švédském exilu. Po válce se vrací do Norska a spolupracuje nějakou dobu s komunistickým nakladatelstvím a píše divadelní kritiky pro norský stranický orgán. V celé tvorbě se Borgen snaží odpovídat na otázky, které si neustále klade: jedinec a společnost, uměni a život, pocit osamění a vliv kolektivu. K tomuto cíli bezohledně analyzuje i sám sebe.

Smysl pro živý dialog a uměleckou zkratku spolu s bohatou literární a novinářskou zkušeností vedou Borgena právě k rozhlasové hře. V rozhlasové hře „Dům“ se vrací k pocitu osamoceni člověka z nedostatku lásky, z nedostatku vzájemného porozumění. Dokonce i v kruhu svých nejbližších, v rodině, může být člověk zoufale sám. Překážky na cestu k „opravdovém“ plnému životu sl lidé kladou sami — sobectvím, uzavřenosti, tím, že nenajdou včas pravé osvobozující slovo, anebo, že je včas nevysloví. Symbolický závěr hry, jdoucí až do extrémní zkratky, je v podstatě jakousi sebekritikou, účtováním s minulosti i nadějí v nový, plnější život.
Česko-norské vztahy v oblasti moderní rozhlasově hry jsou teprve v počátcích. Borgenův ,,Dům“ je jedním z prvních pokusů, ostatní na sebe snad nedají dlouho čekat. Věříme, že i naše rozhlasové hry půjdou cestu na sever: a že pak bude možno hovořit o opravdové rozhlasové spolupráci.

Ladislav Kristen. Rozhlasová hra. Režie Oldřich Lukeš.

Osoby a obsazení: MUDr. Štěpán Breda, primář kliniky (Déda Papež), Julka, jeho žena (Marija Petrovská), MUDr. Alex Vronský (Martin Růžek), Jindřiška, jeho žena (Dagmar Najmanová), MUDr. Karel Jerman (Otto Hradecký), Jitka, nemocniční sestra (Jaroslava Keslová).

Nastudovaly České Budějovice v roce 1947. Premiéra 4. 1. 1948 (České Budějovice, 21:15 – 22:00 h.). Repríza 10. 4. 1948 (České Budějovice, 21:15 – 22:00 h.)

Georgi Ciprian. Veselohra. Překlad z rumunštiny dr. Jiří Staca. Rozhlasová úprava Martin Růžek. Režie Oldřich Lukeš.

Osoby a obsazení: Kirika, archivář (Martin Růžek), Verlam, jeho přítel (Emil Wolf), Anna, manželka Kirikova (Marija Petrovská), Alexander Nikita (Milan Jedlička), majitel koně (Jaroslav Kocián), generální inspektor (Déda Papež), Fira, služka (Heda Spálená), pan domácí (Alois Peterka), venkovan (František Lang), sluha (František Novotný), delegát (Stanislav Podzimek), 1. hlasatel (Kristian Bokr), 2. hlasatel (Otto Hradecký), 1. paní (Marta Záhorová), 2. paní (Ludmila Podzimková).

Natočeno 1948. Premiéra 5. 8. 1948 (České Budějovice, 20:30 – 21:35 h.).

Svatopluk Dolejš a Zdeněk Zábranský. Původní rozhlasová hra pro děti. Improvizace na cemballo Leoš Kosek. Pežie Jan Berger.

Osoby a obsazení: Jiří Kalina (Viktor Vrabec), Pacovský (Jan Teplý I.), Husajn (Rudolf Jelínek), úředník (Vladimír Bičík). V dětských rolích účinkují členové DRDS a další.

Natočeno 1981. Premiéra 16. 1. 1982 (Praha, 13:45 h.). Repríza 3. 11. 1984 (Praha, 13:45 h.).

Lit.: if: Dobrodružství v Orientu. In Rozhlas 45/1984 (22. 10. 1984), s. 13 (článek). – Cit.: Máte-Ii pocit, že se v dnešním světě už nedá prožít žádné pořádné dobrodružství, tak se pěkně mýlíte. Dvanáctiletý Karlík si to možná myslel taky, ale nakonec prožil dobrodružství, které už bylo i pro něho, jak se lidově řiká, »silný kafe«. Zkrátka nemuselo v tom být té dobrodružnosti tolik.

Ale ještě musíte poznat novináře Jiřího Kalinu, který si vymyslel menší, ale krásné dobrodružství: služební cestu po Orientu, odkud by posílal do Prahy reportáže. Orient byl jeho snem už od dětství, kdy se aspoň na stránkách knih seznámil s tajemnými, okouzlujícími městy, jako je Bagdád, Damašek, Basra, s významnými postavami, jako byl třeba proslulý chalíf Harún ar-Rašíd.

Sen se mu tedy splnil, ale byl požádán o maličkost: na našem obchodním zastupitelství v Bagdadu pracuje inženýr Malý a jeho žena, rodiče toho dvanáctiletého Karlíka. Karlík měl potíže s průduškami, to by mu podnebí Orientu zhoršovalo, musel se tedy nejdřív pěkně vyléčit doma. Teď už je zdravý, rodiče pochopitelně chtějí, aby přicestoval za nimi, on po tom taky touží — ale pusťte dvanáctiletého kluka sauiotiřého na takovou cestu! Kdyby to bylo z Prahy do Plzně, no prosím, ale z Prahy do Orientu?

Tak ho dostane novinář Kalina do své péče, aby ho v Bagdádu předal rodičům. Oba se spolu rychle skamarádí, Karlík ho pasuje na »strejdu Jirku«, cestu proběhne v pohodě a Orient hned od prvního setkání uchvátí oba stejně. Ale pak nastane ta osudná chvilka, kdy Karlík zatouží po oblečku arabského kluka. Strejda Jirka mu ho nejdřív nechce koupit, ostatně ten oblek je dost drahý, ale nakonec i on podlehne mistrovskému smlouvání arabského prodavače.

Karlík se tedy stane šťastným majitelem arabského obleku, hned se převlékne za arabského kluka — ale tím právě začne to veliké a později skoro nepříjemné dobrodružství, o němž se dozvíte v sobotu od 13.45 na stanici Praha.