Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

František Jílek (román Muž za patnáct miliard dolarů). Dramatizace Eva Pašková. Dramaturg František Mareš. Režie Jana Bezdíčková.

Účinkují Josef Vinklář, Gabriela Vránová, Hana Maciuchová, Simona Stašová, Luďa Marešová, Soběslav Sejk, Miroslav Masopust, Josef Velda, Ferdinand Krůta, Ladislav Mrkvička, František Vicena, Petr Oliva, Dalimil Klapka, Ladislav Kazda, Miloš Rozhoň, Miroslav Saic, Zdeněk Kutil, Vladimír Čech I., Ladislav Brothánek, Stanislav Bruder, Jaroslav Kašpar, Jiří Prager, Vítězslav Jirsák, Ivan Havlíček, Vladimír pospíšil a Hana Brothánková.

Natočeno 1980. Premiéra 7. 6. 1980 (Vltava, 21:45 h.) v cyklu Hra faktu. Repríza 29. 6. 1983 (Vltava, 11:30 h.) v cyklu Hra faktu.

Jana Knitlová. Rozhlasová hra. Improvizace na kytaru Vladimír Večtomov. Hudební spolupráce Pavel Vaculík. Režie Gustav Heverle.

Osoby a obsazení: Vláda Selim (Miroslav Masopust), Míša (Kateřina Buriánová), matka (Alena Vránová), otec (Václav Voska) a další.

Natočeno 1979. Premiéra 28. 3. 1979 (Praha, 19:15 h.). Repríza 30. 6. 1979 (Vltava, 11:30 h.); 7. 3. 1981 (Vltava, 11:30 h.).

Lit.: anonym: … a váš názor? In Rozhlas 16/1979 (9. 4. 1979), s. 2 (článek). – Cit.: Stanice Praha se přihlásila s premiérou hry pro mládež Vina je Nina, kterou napsala mladá autorka Jana Knitlová. I když nepracovala se zcela původním námětem (použila za výchozí bod jednu za svých starších rozhlasových prací), přece jen vzniklo nápadité a svěží dílko, které svými hodnotami prokázalo oprávněnost autorčina postupu. Základní téma o vztazích a důvěře mezi lidmi, promyšleně fabulované, upoutávalo nejen myšlenkovým nábojem, ale i profesionálně zdařilým ztvárněním. Jana Knitlová opět prokázala, že z ní roste rozhlasová autorka slibného talentu, která dokáže citlivě pracovat se slovem i rozvíjením konfliktů. Režisér Gustav Heverle její hru nastudoval s potřebnou invencí, vtiskl nastudování svěží rytmus a spád, a volbou hereckých představitelů i jejich vedením zvýraznil mladistvou atmosféru příběhu. V nastudování se též uplatnily působivé kytarové improvizace Vladimíra Večtomova. Z jednotlivých účinkujících zaznamenejme výkony Aleny Vránové a Václava Vosky v rolí rodičů a Miroslava Masopusta (Vláďa) a Kateřiny Burianové (Míša).

Ulrich Plenzdorf. Hra. Překlad Rudolf Vedral. Rozhlasová úprava Jan Vedral. Dramaturgyně Mirka Preussová. Režie Hana Kofránková.

Osoby a obsazení: moje maličkost (Rudolf Pellar), Paul (Martin Stropnický), Paula – Laura (Daniela Kolářová), Inez (Hana Maciuchová), tanečník (Jaroslav Satoranský), profesor (Otakar Brousek I.), Saft (Josef Somr), přítel (Svatopluk Skopal), podrazák (Tomáš Töpfer), dámy (Gabriela Wilhelmová a Jana Drbohlavová), páni (Milan Neděla a Jan Vágner).

Natočeno 1988. Premiéra 20. 9. 1988 (Vltava, 12:35 – 14:00 h.). Repríza 12. 3. 1989 (Praha, 19:15 h.) v cyklu Nedělní divadelní večery.

Lit.: Preussová, Mirka: Legenda o štěstí — bez konce. In Rozhlas 37/1988 (29. 8. 1988), s. 4 (článek). – Cit.: Ulrich Plenzdorf (1934) patří k nejvýraznějším zjevům v oblasti prózy a dramatu v NDR. Připomeňme si například jeho hru Nová utrpení mladého W. (1972), která se stala ve vývoji dramatiky NDR důležitým mezníkem (jak tematicky, tak některými zajímavými formálními a jazykovými postupy) a byla pro mnohé dramatiky impulsem k odvážnějšímu přístupu v zobrazováni současných problémů člověka v socialistické společnosti.

Také osudy Plenzdorfovy Legendy (překlad R. Vedral) prošly nejednoduchou vývojovou cestou (filmový scénář, rozšířená verze prozaická, dramatizace vlastního románu), k jehož dotváření nutilo autora provokativní téma, které si zvolil a potřeboval se s nim beze zbytku vypořádat. Tato »panelová« hra klade nemalé nároky na posluchače, předpokládá soustředěný poslech a ochotu aktivního spoludotváření textu. Před takovou úlohou stála také režisérka Hana Kofránková, která měla tento ne zrovna jednoduchý text rozhlasově realizovat. Už ve stadiu přípravy hry došlo k ideální týmové spolupráci, v němž nemalou roli hrála i režisérčina znalost Plenzdorfovy prozaické Legendy, její neobvyklé struktury i osobitého pojetí problémů. Neuspěchánost, dialog a dokonalé pochopení obsahu byly předpokladem pro názorově pevnou a cílevědomou režii. Všechny rozhlasové prostředky podřizuje funkčně a vynalézavě významovému smyslu hry a spolu s vynikajícími herci (Stropnický, Kolářová, Pellar, Töpfer a další) naplňuje s aktuální nadsázkou základní záměr díla, současně však nechává posluchači dost prostoru k rozvíjeni fantazie a domýšleni obsahu. Hana Kofránková zvládá v syntetickém celku radonální i iracionální polohy textu a připravuje pro náročné posluchače nevšední zážitek.

Plenzdorfovu Legendu o štěstí bez konce uvádíme v rozhlasové úpravě Jana Vedrala a věříme, že toto rozhlasové nastudováni bude důstojným a podnětným příspěvkem připraveným v rámci Dnů kultury NDR v Praze.

Lit.: mag: Četli jsme o rozhlase. In Rozhlas 2/1989 (23. 12. 1988), s. 2 (přetisk recenze z čsp. Svět v obrazech, 1988). – Cit.: Všichni jsme více či méně úspěšní hledači štěstí. Každý je však hledá v jiných hodnotách. Nejvíce se skutečnému štěstí přiblíží ti, kteří usilují o vyrovnané partnerské vztahy, o naplněnou lásku. Takoví byli i hlavní hrdinové nové rozhlasové hry napsané podle prozaického díla Ulricha Plenzdorfa Legenda o štěstí – bez konce. V odpoledním vysílání (u příležitosti Dnů kultury NDR v ČSSR) jsme ji slyšeli na sunici Vltava. Ulrich Plenzdorf patří k významným současným spisovatelům NDR. Jeho Legenda o štěstí bez konce je mnohovrstevné dílo, v němž hlavní postavy — Paul a Paula — procházejí složitými peripetiemi.

Autor rozhlasové úpravy Jan Vedral položil důraz na dramaticky gradovaný dialog, jenž spojil sporým slovem vypravěče. Do děje umně vkomponoval také »komentář ulice«. Režisérka Hana Kofránková v tradičním inscenačním tvaru dala maximální prostor hlavním figurám a tím přispěla k celkovému tristnímu vyzněni díla. Postavu Paula v celé komplikovanosti přesvědčivě ztvárnil Martid Stropnický. Paulu s hlubokým pochopením pro tragično zahrála Daniela Kolářová. (…)

Rudolf Vávra. Rozhlasová hra. Režie Jan Tůma.

Osoby a obsazení: Yveta Rychlá, sekretářka ředitele (Eva Hradilová), Jindřich Pýcha, ředitel (Milan Vágner), Horák (Karel Adam), profesor Dobrý (Zlatomír Vacek) vrchní sestra (Olga Hegerová), Dáša, zdravotní sestra (Jana Hlaváčková), chodec (Karel Fajt), paní (Jana Ebertová), řidič sanitky (Jaroslav Járský), vrátný (Borek Rosenmayer), vrátný v nemocnici (Leopold Franc), zřízenec Ptáček (Jan Kučera), matka pacienta (Jiřina Hauková).

Nastudovalo Brno v roce 1971. Premiéra 26. 1. 1972 (Třetí program, 9:00 h.). Repríza 3. 6. 1972 (Třetí program 12:30 – 13:00 h.).

Ladislava Uhlířová. Původní hra ze života pionýrů k Mezinárodnímu dni dětí. Hudební a zvuková koláž Milan Baginský. Režie Karel Weinlich. Dramaturg Jiří Kafka.

Osoby a obsazení: sestra Julie (Zuzana Töpferová), řidič (Michal Pavlata), poručík Pešek (Josef Patočka), maminka (Helena Bendová), lékařka (Jaroslava Adamová), vrátný (Josef Mráz), lékař (Stanislav Remunda), sestra (Stanislava Vránová), babička (Vlasta Jelínková), otec (Jan Cmíral). V dětských rolích členové Dismanova rozhlasového dětského souboru.

Premiéra 3. 6. 1972 (Praha, 13.45 h.) v cyklu Hra pro děti. Repríza 2. 6. 1973 (Praha, 13.45 h.) v cyklu Hra pro děti; 1. 3. 1975 (Praha, 13.45 h.) v cyklu Hra pro děti; 20. 10. 1979 (Praha, 13.45 h.) v cyklu Hra pro děti.

Roman Cílek. Hra faktu. Dramaturg Zdenka Tomešová. Režie Alena Adamcová.

Účinkují Miroslav Zounar, Václav Hladík, Jaroslav Drbohlav, Antonín Molčík, Jan Hartl, Petr Svojtka, Vítězslav Jandák, Bohuslav Kalva, Jaroslav Horák, Milena Steinmasslová, Oldřich Vlach a Bohuslav Ličman.

Natočeno 1985. Premiéra 15. 5. 1985 (Praha, 19:15 – 19.47 h.) v cyklu Hra faktu.

Roman Cílek. Hra faktu. Hudební spolupráce Hana Brothánková. Dramaturg Zdenka Tomešová. Režie Olga Valentová.

Účinkují Miroslav Masopust, Jiří Ornest, Ondřej Havelka, Jindřich Hinke, Karel Urbánek, Zdeněk Ornest a Viola Zinková.

Natočeno 1984. Premiéra 5. 5. 1984 (Vltava, 22:30 – 23:05 h.). v cyklu Hra faktu.

Harold Pinter. Rozhlasová úprava divadelní hry. Překlad Hans Christian Branner. Režie Sam Besekow.

Účinkují Helge Kjærulff-Schmidt, Jørgen Reenberg a Søren Elung Jensen.

Natočeno 1963.

Pozn.: Davis og Anton mødes tilfældigt, og Aston giver Davis lov til at sove i sin seng. Han får også en nøgle til lejligheden. Han bliver gjort til vicevært, og får besked på at holde øje med, hvem der kommer og går. Men så ankommer en tredie mand – Mick, han påstår at det er hans lejlighed, og at Aston er hans bror. Han vil gerne ansætte Davis men det skal være på hans betingelser. (anotace)