Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

7. 9. 2026

Asanace (1987)

Václav Havel. Divadelní hra.

Všechny postavy čte autor.

Natočeno říjen 1987 (soukromá nahrávka). Webová premiéra 6. 9. 2026 (MujRozhlas – ČRo 3 Vltava, 129 min.) v rámci cyklu Slyšet Havla a Vltavské speciály.

Lit.: Velíšek, Martin: Václav Havel: Asanace. Premiéra nahrávky, kterou vytvořil sám autor. In web MujRozhlas, 6. 9. 2026 (anotace). – Cit.: Ikonickým „Tady Havel, tady Havel“ začíná nahrávka, do které autor sám nahrál svou tragikomedii o pokusu zreformovat nereformovatelné. (…)

Lit.: Velíšek, Martin: Václav Havel: Asanace. Premiéra nahrávky, kterou vytvořil sám autor. In web ČRo3 Vltava, 6. 9. 2026 (článek). – Cit.: (…) Malé město má ve jménu vybudování nového sídliště podlehnout asanaci. Skupinu architektů, kteří mají tyto akci na starosti sídlí na blízkém zámku. Tam je navštíví místní občané. Plánovači na chvíli podlehnou jejich protestům i chiméře nadcházejících „nových pořádků“.

Ve hře se jistě odrazila vrcholící „perestrojka“, nicméně Václav Havel použil při jejím psaní ve strachu z domovních prohlídek osvědčenou metodu. První verzi napsal během pěti dnů v Praze a během dalších pěti dnů ji dokončil na Hrádečku. Tam ji také sám přečetl na mikrofon. Učinil tak z bezpečnostních důvodů – aby vedle snadno zabavitelného rukopisu existovala další verze díla – a také proto, aby si ji mohli poslechnout jeho přátelé.

Máme tak jedinečnou možnost slyšet Havlovu intepretaci vlastního díla. Havel jako herec i režisér je velice střídmý, jen občas intonací naznačí charakter a pocity postav. Je ale nesmírně přesný v zprostředkování smyslu jednotlivých replik, situaci a jednání postav. A tím i velmi zábavný.

6. 9. 2026

O kouzelný fance (1977)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 9:58

Drahomíra Měsková. Rozhlasová pohádka o tom, že i obyčejná zednická fanka může být kouzelná. Režie Jan Berger.

Účinkují Miroslava Slávka Hozová, Jan Hartl, Gabriela Vránová, Jaroslav Moučka, Věra Kubánková a další.

Natočeno 1977. Obnovená premiéra 5. 9. 2026 (Český rozhlas Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.; 42 min.).

1. 9. 2026

Všetko je omyl (Všechno je omyl, 1958)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Přemek @ 20:02

Zuzana Kantorová. Rozhlasová hra pro mládež. Překlad Róbert Rapoš. Dramaturg Emil Fillo. Zvuk Ada Rehorová. Technická spolupráce Július Roderer, Radka Sekerášová. Režie Olívia Michalíková.

Účinkují Emil Fillo, Peter Mikulík, Oľga Sýkorová, Michal Belák, Viera Bálinthová, Július Pántik, Zuzana Šimečková, Karol Strážnický, Pavol Mikulík, Ľubo Roman, Juraj Paška, Ernest Stredňanský, Milan Hrabinský.

Nastudoval Československý rozhlas v roce 1958. Obnovená premiéra 3. 8. 2026 (SRo 8 Rádio Litera, 44 min.).

29. 8. 2026

Reich des Todes (Království smrti, 2026)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Přemek @ 12:42

Rainald Goetz. Rozhlasová úprava Henri Hüster a Rainald Goetz. Technická realizace Christian Alpen a Manfred Faust. Asistenti režie Jördis Grief a Alina Rohrer. Dramaturg Michael Becker. Režie Renri Hüster.

Osoby a obsazení: Raiald Goetz (autor), Edith Saldanha (vypravěč + tisk), Fabian Hinrichs (prezident Grotten), Burghart Klaußner (viceprezident Selch), Samuel Weiss (tajemník Pinsk), Andreas Spaniol (vrchní soudce Dr. Banzhaf), Werner Wölbern (ředitel zpravodajské služby Thurgau), Maria Schrader (bezpečnostní poradce Frau von Ade), Michael Wittenborn (ministr spravedlnosti Sebald), Gustav Peter Wöhler (ministr obrany Roon), Gabriel Schneider (justiční rada Dr. Schill), Jens Harzer (vrchní justiční rada dr. Kelsen), Aurel Manthei (desátník Braum + tisk), Sandra Gerling (brigádní generál Darkova), Julia Franz Richter (Cindy / strážná), Rebekka Biener (Eve / vojákyně), Cino Djavid (Atta / vězeň) a další.

Natočeno 2026. Premiéra 4. 9. 2026 (ARD Sounds) k 25. výročí teroristického útoku na americká Dvojčata.

Lit.: Reich des Todes – Hörspiel zu 25 Jahre 9/11. In web NDR.de, 19. 8. 2026 (článek). – Cit.: Die Erinnerung an die Terroranschläge vom 11. September 2001 mag verblassen – die politische Epoche, die mit dieser Zäsur begann, dauert bis heute an. Rainald Goetz blickt in seinem Hörspiel in die Abgründe des Westens. Ist die Welt inzwischen noch kaputter? (…)

Reich des Todes: was? Was soll denn das heißen? 25 Jahre 9/11. An die Weltverdüsterung erinnern, die damals, nach dem 11. September 2001, die Gesellschaften des Westens überfallen hat: den politischen Prozess vergegenwärtigen, der vom islamistischen Terroranschlag zur systematischen Folter von Gefangenen in den US-amerikanischen Lagern von Guantanamo und Abu Ghraib geführt hat.
Was sind das für Menschen, in der Politik, in der Bürokratie, in der konkreten Gefängniszelle, die diese Taten Wirklichkeit haben werden lassen, aus welchen Motiven heraus? Und was sind das für Mechanismen der Macht, im jeweils einzelnen Augenblick der Interaktion, die im Ergebnis staatlich betriebene Folter als Selbstverständlichkeit etabliert haben? Am Extremfall des Versagens politischer Kontrolle im führenden Staat der westlichen Welt, in den USA, zeigt sich beispielshaft Gefährdung der Demokratie.
Meine Weltsicht ist düster. Die Kaputtheit zeigen, die Nichtkaputtheit nicht. Eine vergiftete Bösartigkeit im Blick auf die Welt als Resultat der Lebenserfahrung annehmen, ist das Zynismus? Oder Weisheit? Dummheit, Neonaivität? Wir wissen zu wenig, wir müssen mehr wissen. Der Schauplatz ist der Kopf, das Innere der Gedanken, da spielt sich ALLES ab. Welcome to the final show.
Rainald Goetz, „Reich des Todes“

25 Jahre nach den Terroranschlägen

Ein Vierteljahrhundert nach den Terroranschlägen vom 11. September 2001 wirken die politischen Erschütterungen der Nullerjahre erschreckend gegenwärtig. 9/11 markiert nicht nur eine historische Zäsur, sondern den Beginn einer bis heute andauernden Epoche, in der Ausnahmezustände, Sicherheitsversprechen und offene Machtpolitik die demokratische Ordnung des Westens nachhaltig verändern, erodieren und womöglich zerstören. Ist die Welt inzwischen noch kaputter?

Geschichte als Gleichzeitigkeit

Rainald Goetz‘ kolossaler Text Reich des Todes, 2020 am Deutschen Schauspielhaus in Hamburg uraufgeführt, ist kein Dokudrama, keine historische Rekonstruktion. Bei Goetz existiert Geschichte als Gleichzeitigkeit. Er verbannt die realen Akteure – Politiker, Militärs, Juristen, Folterer – jener Jahre in einen „Hades“. In diesem Schattenreich der Macht verschmelzen sie mit historischen Figuren, wie dem preußischen Kriegsminister Roon oder Dr. Schill, dem ehemaligen „Richter Gnadenlos“ in Hamburg. Gedanken, Argumente und Rechtfertigungsstrategien lösen sich aus ihrer Zeit, wandern durch die Jahrhunderte, fügen sich in neue Konstellationen.

Welcome to the final show

Regisseur Henri Hüster hat gemeinsam mit Rainald Goetz die Hörspielfassung von Reich des Todes eingerichtet, die uns anlässlich des 25. Jahrestages der Terroranschläge vom 11. September ermöglicht, noch einmal hinabzusteigen – hinein in die Echos, die in unsere Gegenwart hineinwuchern. Mediale Artefakte, Popmusik, Walzertakte, ein Chor aus der Zwischenwelt verweben sich mit den Sprachmustern der Macht und der Stimme des Autors.

(…) Rainald Goetz, geboren 1954, studierte Medizin und Geschichte, lebt in Berlin. Autor der Bücher Irre, Krieg, Kontrolliert, Festung und Heute Morgen. Er erhielt u.a. den Marieluise-Fleißer-Preis 2013 und Georg-Büchner-Preis 2015. Seine Stücke wurden mehrfach für den Mülheimer Dramatikpreis nominiert. Zum Abschluss des Buchs Schlucht erschien im Frühjahr 2024 das Buch Lapidarium mit den drei Theaterstücken Reich des Todes, Baracke und Lapidarium. Reich des Todes wurde 2020 am Deutschen Schauspielhaus Hamburg uraufgeführt und danach an zahlreichen weiteren Theatern im deutschsprachigen Raum inszeniert. (…)

24. 8. 2026

Risk (2003, 2007)

Christopher Grøndahl. Rozhlasová hra. Hudba a režie Morten Cranner. Dramaturgie Helge Andersen. Zvukový design Tormod Nygaard. Vedoucí výroby Anne Kjersti Goberg. Produkce Steinar Berthelsen.

Osoby a obsazení: matka (Gisken Armand), UCK-leader (Eindride Eidsvold), Brit (Janne Formoe), psychiatr (Per Frisch), srbská dívka (Silje Færavaag), Mattis (Thorbjørn Harr), otec (Kim Haugen), pacient (Trond Høvik), tlumočník UCK (Bartek Kaminski), zdravotník (Terje Ranes).

Nastudovalo NRK v roce 2003. Repríza 2. 6. 2013 (NRK P2), 24. 6. 2013 (NRK P2).

Vydalo NRK v roce 2007 (1 CD MP3, katalogové číslo 9788281780422).

Ocennění: Prix Europa 2003 – Best Europeean Radiodramaproduction

Lit.: anonym: NRK tok hjem radiopriser. In web Journalisten.no, 20. 10. 2003 (článek). – Cit.: NRK vant prisene for beste dokumentar og for beste europeiske hørespill under radio- og fjernsynsfestivalen Prix Europa i Berlin.

Ifølge nrk.no møtte Christopher Grøndahls hørespill «Risk» en strøm av superlativer da stykket ble diskutert under festivalen, og stakk lørdag av med prisen for beste europeiske hørespill. Hege Dahls radiodokumentar «Nanna og Mamma» ble tildelt prisen for beste europeiske radiodokumentar.

«Risk» tar for seg et vanskelig tema i fortellingen om den unge Mattis, som etter en rekke traumatiske opplevelser befinner seg på psykiatrisk sykehus hvor han prøver å samle trådene i livet sitt. Stykket handler om kjærlighet, svik og firgjøring. «Risk» er en fortelling om en ung gutts utvikling fra gutt til voksen mann.

Også Hege Dahls radiodokumentar «Nanna og Mamma» tar for seg den vanskelige frigjøringen som tema. «Nanna og Mamma» er fortellingen om en 16-årings jakt etter frihet, og om den løsrivelsen som skjer når Nanna drar til USA for å gå på skole.

23. 8. 2026

Zajímavý případ z oboru trestního práva (1999)

Filed under: Povídky,Rozhlasové hry — Přemek @ 13:18

Alphonse Allais. Dramatizovaná povídka. Překlad Libuše Konůpková. Pro rozhlas upravila Svatava Morávková. Režie Zdeněk Kozák.

Účinkují Jiří Tomek, Jaroslav Kuneš, Aleš Jarý, Vladimír Hauser, Rudolf Krátký, Erik Pardus a Radmila Merličková.

Nastudovalo Brno v roce 1999. Premiéra září 1999 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.; 28 min.). Repríza 23. 8. 2026 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: Mačas, Dominik: Shocking Comfort, Neuvěřitelné historie a další povídky francouzského humoristy Alphonse Allaise. In web ČRo 3 Vltava, 17. 8. 2026 (článek). – Cit.: (…) „Po matce jsem Normanďan, po jednom z otcových přátel Bretonec,“ prohlašoval o sobě s humorem francouzský prozaik a žurnalista Alphonse Allais (1854–1905). Byl to nesmírně plodný autor. Za třicet let tvorby napsal stovky anekdot, črt, povídek, skečů, grotesek, románu a dalších textů. Začínal ve dvaceti jako novinář. Brzy se stal šéfredaktorem časopisu Le Chat Noir, který publikoval tvorbu autorů spjatých se stejnojmenným kabaretem. Byl jedním z vůdčích představitelů tzv. montmartreské bohémy a členem spolku Hydropatů (tj. odpůrců pití vody). (…)

Kdo je tady viník a kdo je oběť? Soudní pře mezi téměř zamordovaným baronem Baldachýnem de Grandpieu a jeho skoro vrahem, zahradníkem Valentinem, přináší nečekané rozluštění…

19. 8. 2026

Ztracená páska (2???)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 15:12

Josef Bolf. Rozhlasová hra. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Datum natočení neznámé.

Lit.: Sedláčková, Barbora: Osobní dispozice Josefa Bolfa. In web ČRo Radio Wave, 28. 5. 2010 (článek + nahrávka rozhovoru). – Cit.: (…) Na výstavě mezi tajuplně šedavými obrazy, z nichž vystupují osoby, nálady a pocity, které promlouvají na diváka jako osobní vzpomínka zašlé fotky v zapomenutém albu, zní audioinstalace. Starý magnetofon přehrává takzvanou Ztracenou pásku. Ta je inspirovaná hrou Samuela Becketta Krapova poslední páska. V prostoru zní lidské kroky, neviditelný člověk si něco prohlíží, trhá a potom pálí. Zvuk se nesmyslně snaží zbavit fyzických důkazů paměti. (…)

Lit.: Horešovská, Markéta: Bezhlavý jezdec se vrací. Výstava připomíná výraznou uměleckou skupinu i atmosféru 90. let. In web Novinky, 18. 8. 2026 (článek). – Cit.: (…) Expozice představuje řadu rekonstruovaných, dlouhodobě nevystavených či málo známých prací z přelomu tisíciletí. Nabízí návštěvníkům možnost vstoupit do prostředí, které připomíná atmosféru poslední velké předinternetové generace.

Výstavou prostupují motivy D.I.Y. kultury, fascinace televizí coby oknem do západního světa, psychedelie, komiksů, science fiction, experimentů se změněnými stavy vědomí i každodennosti porevolučních českých domácností.

Na dvorku galerie příchozí narazí na auto Škoda 105, z autorádia a z kazety zní rozhlasová hra Josefa Bolfa. Součástí výstavy je stylizovaný pokoj inspirovaný devadesátými lety – s dobovým nábytkem, televizí, videem, akváriem, knihami či funkčním walkmanem.

Záměrem umělců a kurátora bylo, aby návštěvníci v Domě U Kamenného zvonu mohli zpomalit, usednout a na chvíli se ponořit do světa před internetem a sociálními sítěmi.

17. 8. 2026

Charlies Himmelfahrt (Charlieho nanebevzetí, 2005)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Přemek @ 15:27

Sabine Bohnen a Bernd Breitbach. Kriminální komedie. Zvuková a technická režie Christiana Schneggenburger a Renate Tiffert. Režie Wolfgang Rindfleisch.

Účinkují Jürgen Thormann, Linda Olsansky, Stefan Witschi, Waldemar Kobus, Gottfried Breitfuß, Ernst Konarek, Michael Speer, Rudolf Guckelsberger.

Nastudovalo Deutschlandradio Kultur v roce 2005. Premiéra 27. 11. 2005 (52 min.). Repríza 17. 8. 2026 (Deutschlandfunk Kultur).

Lit.: anonym: „Charlies Himmelfahrt“. Krimi-Komödie über Charlie Chaplin. In web Hörspiel und Feature, 17. 8. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Nach einer Reihe missglückter Einbrüche planen Eddy, Küsel und Neumann das ganz große Ding: Sie entführen den Sarg von Charlie Chaplin aus seinem Grab in der Schweiz. Doch die tote Geisel stellt das glücklose Trio vor ungeahnte Herausforderungen.

Eddy, Küsel und Neumann sind ein glückloses Team. Beim letzten Einbruch haben sie wieder nur 17 Mark und ein paar alte Zeitungen erbeutet. „Es muss einfach mal was klappen“, beschließt Eddy beim Bier und kommt auf die Idee, den Sarg des unlängst verstorbenen Charlie Chaplin zu entführen. Ein todsicherer Coup, weil das Opfer weltberühmt ist und als tote Geisel keine Schwierigkeiten machen kann. So fahren die drei Ganoven in die Schweiz zum Friedhof am Genfer See. Frei nach dem authentischen Fall, der im März 1978 weltweit Schlagzeilen machte, ist eine Kriminalkomödie entstanden, an der Chaplin seinen Spaß gehabt hätte. (…)

Sabine Bohnen, geboren 1965 in Duisburg, studierte Philosophie und Pädagogik. Sie arbeitete u.a als Pressefotografin und Sozialarbeiterin und seit 2001 auch als Autorin. Seit 2007 ist sie bei Deutschlandfunk Kultur als Redaktionsassistentin tätig.

Bernd Breitbach, geboren 1961 in Duisburg, ist Musiker und Veranstaltungstechniker. Beide leben in Berlin und arbeiten seit 2000 gemeinsam als freie Hörspielmacher. 2002 belegten sie den 3. Platz beim Plopp!-Award für „Radio Trottoir“. 

10. 8. 2026

Dogville 1/2 (2026)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 7:49

Lars von Trier. Dramatizace Christian Lollike. Překlad Michaela Weberová. Dramaturgie Renata Venclová. Rozhlasová úprava Renata Venclová a Marie Špalová. Hudba Jan Šikl. Zvukový design Daniel Kordík. Mistr zvuku Jonáš Rosůlek. Režie Petr Mančal.

Účinkují Klára Suchá, Viktor Zavadil, Miroslav Hanuš, Jan Teplý II., Marika Procházková, Kajetán Písařovic, Lucie Juřičková, Jindřiška Hanušová, Tomáš Dalecký, Luboš Veselý, Ivana Uhlířová, Jan Šťastný, Matěj Svoboda a další.

Natočeno 2026. Premiéra 1. dílu 25. 8. 2026 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 21:15 h.), 2. dílu 1. 9. 2026 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 21:15 h.) v cyklu Filmové léto na Vltavě a Večerní drama.

Pozn.: V pořadu Vizitka z 11. 9. 2026 hovořila herečka Klára Suchá o inscenaci Dogville.

Lit.: Venclová, Renata: Lars von Trier: Dogville. Město, kde každý zná každého. A kde se cizinka může stát snadnou kořistí. In web ČRo 3 Vltava, 25. 8. 2026 (článek). – Cit.: Rozhlasová adaptace Dogville, slavného filmu letos sedmdesátiletého dánského režiséra Larse von Triera (*30. 4. 1956), nabízí k poslechu jeden z nejznepokojivějších příběhů o vině, odpuštění, lidské krutosti a pomstě. (…)

Příběh, který má rozměr starozákonní morality, v níž Bůh zkouší „svůj lid“ a ptá se, jestli se v jeho středu najde aspoň jeden spravedlivý. Dnes se k němu můžeme vracet především jako k neúprosné otázce: Co uděláme s člověkem, který je na nás závislý? A co se stane s našimi morálními zásadami, když zjistíme, že za jejich porušení nemusíme zaplatit žádnou cenu?

Do malého amerického městečka Dogville přichází neznámá mladá žena jménem Grace. Zdá se, že utíká před vážným nebezpečím a doufá, že v malé komunitě na úpatí hor najde pomoc. První, kdo se Grace ujme, je Tom, místní samozvaný filozof a pozorovatel života. V příchodu Grace vidí příležitost, jak světu ukázat morální zásady a dobrotu obyvatel Dogville.

Grace dostane šanci zůstat za drobnou výpomoc v místních domácnostech. Jenže hranice mezi pomocí a mocí se začíná nebezpečně posouvat. To, co bylo zpočátku dobrovolné, se postupně mění v povinnost. A v okamžiku, kdy mají obyvatelé Dogville nad Grace převahu, ukazují se i stránky lidské povahy, které by za normálních okolností zůstaly skryté.

Trier svůj film vystavěl jako téměř prázdné jeviště: domy v Dogville jsou vyznačeny pouze na podlaze, jejich stěny neexistují a divák tak současně sleduje příběh i mechanismus, kterým je příběh vytvářen. Tento postup souvisí s inspirací Bertoltem Brechtem a jeho principem zcizujícího efektu – upozorněním, že před námi není skutečný svět, ale jeho obraz, který můžeme pozorovat a hodnotit.

Rozhlasové ztvárnění Dogville vzniklo spoluprací hudebního skladatele Jana Šikla, zvukového designéra Daniela Kordíka, mistra zvuku Jonáše Rosůlka a režiséra Petra Mančala, který vysvětluje, na čem postavili hudební řešení.

„Společně se skladatelem Janem Šiklem jsme jako primární hudební nástroj zvolili varhany. Jejich dynamické spektrum, dlouhý dozvuk a schopnost vyjadřovat širokou škálu emocí umožňují vytvářet jak tísnivou, tak meditativní atmosféru, která podtrhuje morální nejednoznačnost příběhu. Navíc varhany evokují církevní i komunitní kontext, čímž akcentují kolektivní vinu a izolaci obyvatel Dogville. V neposlední řadě poskytují hudební hlas pro celkové napětí a dramatické vyústění inscenace.“

Inspirací k napsání Dogville se Trierovi stala píseň Pirátka Jenny z Brechtovy Třígrošové opery, v níž zotročená žena sní o pomstě obyvatelům města. Film se měl stát prvním dílem zamýšlené trilogie USA – Země možností. Další velkou a přiznanou inspirací je divadelní hra Naše městečko Thorntona Wildera, kterou připomíná zejména všudypřítomný a vševědoucí vypravěč. Při svém uvedení v Cannes v roce 2003 vyvolal snímek mimořádně rozporuplné reakce – publikum rozdělil na ty, kteří jím byli fascinováni, a ty, které doslova pobouřil. (…)

2. 8. 2026

Oliver (1988)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Přemek @ 22:17

Werner Kofler. Rozhlasová hra rakouského autora. Překlad Elena Turčeková. Redakce Vladimír Fišera. Zvuk Alojz Janeček a Andrej Zmeček. Režie Vlado Rusko.

Účinkujú: Zora Kolínska, Michal Michna, Anna Javorková, Ivan Krivosudský, Andrej Hryc, Vladimír Minarovič, Ján Valentík, Michal Gučík, Zoro Laurinc, Jela Lukešová, Gustáv Legéň, Dušan Kaprálik, Soňa Ulická, Jozef Šimonovič a ďalší

Natočeno 1988. Repríza (?) 27. 11. 1989 (Devín, 21:00 – 22:08 h.); 28. 2. 1992 (Slovensko 1, 8:30 h.); 1. 8. 2026 (SRo 8 Rádio Litera).

Pozn.: Hra sa zaoberá zneužívaním detí v popovom hudobnom priemysle. Postavy sú vytvorené podľa skutočných ľudí, založených na realite – alebo presnejšie povedané, na prízračnej neskutočnosti, ktorá sa berie ako život. (anotace)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress