Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

18. 11. 2014

Pohřeb (2014)

Filed under: Povídky — Premek @ 17:38

Ivan Klíma. Sarkastická  povídka klasika moderní české prózy. Připravil Tomáš Pešek. Režie Martina Schlegelová.

Účinkuje Tereza Hofová.

Natočeno 2014. Premiéra 20. 11. 2014 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 19 min) v cyklu Kabinet. Repríza 30. 12. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h) v cyklu Kabinet; 15. 9. 2016 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h) v cyklu Kabinet.

Pozn.: Povídka Pohřeb byla nastudována již v roce 2007 v Českých Budějovicích.

Lit.: anonym: Ivan Klíma: Pohřeb. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2014 (anotace). – Cit.: Povídka Pohřeb je poněkud chmurným zamyšlením o smyslu života. Studentka Marie je asi jediná netušící, kdo je „božský Kája“, jehož pohřeb vyprázdnil ulice města. Střet s bizarním průvodem a podivnými pohřebními hosty ji zažene do krámku s knihami. A zvláštnostem není konec…

Lit.: anonym: Ivan Klíma: Pohřeb. In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2015 (článek). – Cit.: Ivan Klíma je autor, který doslova odpovídá titulu „žijící klasik“. Je předním českým prozaikem, dramatikem i publicistou, spoluzakladatelem Obce spisovatelů (1989) a předsedou českého PEN-klubu v letech 1990-93. Za normalizace patřil ke spisovatelům v českých nakladatelstvích zakázaným, jeho knihy však vycházely v zahraničí a dočkaly se mnoha překladů. 

Ivan Klíma se narodil 14. září 1931 v Praze. Za druhé světové války prožil tři a půl roku v terezínském ghettu. Po gymnáziu (1951) vystudoval češtinu a literární vědu na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1956). Pracoval jako redaktor Literárních novin a Listů (až do jejich zákazu). V letech 1969-70 učil na univerzitách ve Spojených státech. Po návratu pracoval v dělnických profesích, než se stal spisovatelem ve svobodném povolání. 

V posledních letech (kromě rozsáhlého životopisu Moje šílené století) se Ivan Klíma vrátil ke své oblíbené literární formě, k povídkám. O povídce tvrdí, že je to nejobtížnější literární útvar, navíc dobrá povídka má být krátká, zvláště v dnešní době, kdy je každý z nás zavalen množstvím slov a vyprázdněných sdělení. 

Povídka Pohřeb je poněkud chmurným zamyšlením o smyslu života. Studentka Marie je asi jediná netušící, kdo je „božský Kája“, jehož pohřeb vyprázdnil ulice města. Střet s bizarním průvodem a podivnými pohřebními hosty ji zažene do krámku s knihami. A zvláštnostem není konec… 

Podivné otcovství (2014)

Filed under: Povídky — Premek @ 17:19

Ivan Klíma. Fantaskní povídka klasika moderní české prózy. Připravil Tomáš Pešek. Režie Martina Schlegelová.

Účinkuje Petr Stach.

Natočeno 2014. Premiéra 19. 11. 2014 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 19 min) v cyklu Kabinet. Repríza 14. 9. 2016 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 19 min) v cyklu Kabinet.

Lit.: anonym: Ivan Klíma: Podivné otcovství. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2014 (anotace). – Cit.: Fantaskní povídka klasika moderní české prózy.  V povídce Podivné otcovství ukazuje autor vliv rodinného prostředí na další život člověka. Hlavní hrdinka podléhá podivnému kultu otcovství, které jí vštípí její matka, což ji dovede až k psychické chorobě.

Beethovenova busta (2014)

Filed under: Povídky — Premek @ 15:51

Ivan Klíma. Povídka z pozdního díla klasika moderní české prózy. Rodinný příběh, do kterého zdánlivě okrajově vstupuje „totáč“.  Připravil Tomáš Pešek. Režie Martina Schlegelová.

Účinkuje Tereza Hofová.

Natočeno 2014. Premiéra 18. 11. 2014 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 19 min) v cyklu Kabinet. Repríza 19. 8. 2016 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.) v cyklu Noční bibliotéka.

Pozn.: Povídka byla nastudována již v roce 2007 v Českých Budějovicích.

Agitace (2014)

Filed under: Povídky — Premek @ 14:25

Ivan Klíma. Povídka klasika moderní české prózy. Připravil Tomáš Pešek. Režie Martina Schlegelová.

Účinkuje Petr Stach.

Natočeno 2014. Premiéra 17. 11. 2014 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 19 min) v cyklu Kabinet. Repríza 19. 9. 2016 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 19 min) v cyklu Kabinet; 17. 11. 2017 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.); 16. 9. 2021 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h.) v cyklu Dopolední četba.

Lit.: anonym: Ivan Klíma: Agitace. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2014 (článek). – Cit.: (…)  V posledních letech se „žijící klasik“ české literatury Ivan Klíma (nar. 1931) vrátil ke své oblíbené literární formě, k povídkám. Tvrdí o ní, že je to nejobtížnější literární útvar, navíc dobrá povídka má být krátká, zvláště v dnešní době, kdy je každý z nás zavalen množstvím slov a vyprázdněných sdělení.

V povídce Agitace se autor snaží ukázat kladné stránky vědomí konečnosti. Není to hrůza z něčeho definitivního, spíš pokorné přijetí určitého údělu, vědomí řádu, které dává klid i ve složitých životních situacích. Tradiční hodnoty vynikají v kontrastu k pseudohodnotám socialismu, když agitátoři přesvědčují ženu, která se stará o nemocného manžela, že pokud vstoupí do družstva, povede se jí lépe.

Lit.: anonym: Ivan Klíma: Agitace. In web ČRo 3 Vltava, září 2016 (článek). – Cit.: Ivan Klíma je autor, který doslova odpovídá titulu „žijící klasik“. Je předním českým prozaikem, dramatikem i publicistou, spoluzakladatelem Obce spisovatelů (1989) a předsedou českého PEN-klubu v letech 1990-93. Za normalizace patřil ke spisovatelům v českých nakladatelstvích zakázaným, jeho knihy však vycházely v zahraničí a dočkaly se mnoha překladů.

Ivan Klíma se narodil 14. září 1931 v Praze. Za druhé světové války prožil tři a půl roku v terezínském ghettu. Po gymnáziu (1951) vystudoval češtinu a literární vědu na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1956). Pracoval jako redaktor Literárních novin a Listů (až do jejich zákazu). V letech 1969-70 učil na univerzitách ve Spojených státech. Po návratu pracoval v dělnických profesích, než se stal spisovatelem ve svobodném povolání. V posledních letech (kromě rozsáhlého životopisu Moje šílené století) se Ivan Klíma vrátil ke své oblíbené literární formě, k povídkám. O povídce tvrdí, že je to nejobtížnější literární útvar, navíc dobrá povídka má být krátká, zvláště v dnešní době, kdy je každý z nás zavalen množstvím slov a vyprázdněných sdělení.

Výběr z povídkové tvorby Ivana Klímy, kterým připomínáme jeho 85. narozeniny, zakončí povídka Agitace, v níž se odrážejí totalitní poměry.

16. 11. 2014

Šach (1998)

Filed under: Povídky,Slovenské — Martin @ 18:46

Slawomir Mrožek. Povídka. Redakce Gabriela Rothmayerová. Zvuk Ĺuboš Klásek. Režie Táňa Tadlánková.

Čte Marián Slovák.

Připravil Slovenský rozhlas v roce 1998 (30 min.). Repríza 16. 9. 2014 v cyklu Poviedka na nedeľu (SRo 3 Rádio Devín).

Kentaurus (1997)

Filed under: Povídky,Slovenské — Martin @ 18:39

Primo Levi. Povídka. Překlad Terézia Gašparíková. Redakce Roman Brat. Režie Róbert Horňák.

Čte Viliam Rozboril.

Připravil Slovenský rozhlas v roce 1997 (30 min.). Repríza 2. 11. 2014 v cyklu Poviedka na nedeľu (SRo 3 Rádio Devín).

O zlaté křepelce (1998)

Filed under: Povídky — Martin @ 17:47

Marie Šlahařová. Pohádka z knihy Maminčiny pohádky. Tvůrci nezjištěni.

Účinkují Adriana Růžičková, Eman Míšek, Milan Šoba, Dana Pilchová, Dušan Baur, Jan Hanák.

Připravilo Rádio Proglas v roce 1998 (17 min.). Premiéra 10. 5. 1998 (Rádio Proglas).

Pozn.: Kdo chce všechno, nemívá nic, tak jak o tom bude vyprávět dnešní pohádka s mládencem Bobšem, Mikšem a princeznou Fintilkou.

Každý má svůj čas, Trápení s mlhou (2010)

Filed under: Povídky — Martin @ 11:15

Lena Freyová. Pohádka. Tvůrci nezjištěni.

Účinkují Adriana Růžičková, Igor Dostálek, Magda Hauserová, Dušan Baur a Kateřina Jakubcová.

Premiéra 28. 10. 2010 v cyklu Nedělní pohádka (Rádio Proglas, 20 min.).

Pozn.: Čas prý má na starosti vysoký, štíhlý pán, který kontroluje hodiny světa. Vychází z nich často ven do přírody a protože se mu líbí sněženka, rozhodne si ji nechat celý rok rozkvetlou. Vůbec ho nenapadlo, jak ji vítr a déšť rozcupují, příští jaro z ní bude ten nejošklivější květ široko daleko, kdepak. Všechno má svůj čas a kromě začátku i konec. Jak by se nám líbilo léto, kdybychom ho měli pořád? Ještě že po létu může přijít i podzim a zima, protože jaro je nejkrásnější! A bez zimy bychom si ho ani nevážili. Už se blíží podzim a s ním mlha, jaké trápení může s mlhou nastat se dovíte v druhé z pohádek paní učitelky Leny Freyové. (anotace Rádio Proglas)

15. 11. 2014

Biedni ľudia (Bídní lidé, 20??)

Filed under: Povídky,Slovenské — Martin @ 11:29

Fjodor Michajlovič Dostojevskij. Povídka. Tvůrci nezjištěni.

Čte Alfréd Swan.

Připravil Slovenský rozhlas v roce 20?? pro cyklus Svetová čítanka (12 min.). Repríza 13. 11. 2014 (SRo 8 Rádio Litera).

Pozn.: Myšlienka napísať túto poviedku o dieťati vznikla, keď Dostojevskij v krutej zime stretával na ulici žobrajúceho chlapčeka. 

14. 11. 2014

Karty (2014)

Filed under: Povídky — Premek @ 14:53

Pavel Juráček. Mít dobré karty k výhře vždycky nestačí. Raná povídka filmového scénáristy a režiséra z roku 1954. Připravil Dominik Mačas. Režie Miroslav Buriánek.

Účinkuje Michal Štěrba.

Připravil ČRo Plzeň v roce 2014. Premiéra 15. 11. 2014 (ČRo 3 Vltava, 11:31 h.; 29 min). Repríza 24. 7. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 3. 8. 2025 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.) v cyklu Zakázané léto na Vltavě.

Lit.: anonym: Filmový režisér a scenárista Pavel Juráček jako spisovatel. Poslechněte si dvě z jeho povídek. In web ČRo 3 Vltava, 25. červenec 2021 (článek). – Cit.: Karty a Konec srpna v hotelu Ozon. Ve vltavské řadě Povídka uvádíme literární texty Pavla Juráčka, jednoho z klíčových tvůrců „nové vlny“ československé kinematografie 60. let minulého století, který je širší veřejnosti znám především jako autor strhujícího deníku (Deník 1959-1974).  (…)

Spisovatel, scenárista a režisér Pavel Juráček se narodil v roce 1935 v Příbrami. Studoval nejprve žurnalistiku a filologii, posléze filmovou dramaturgii. Od roku 1962 působil jako dramaturg Filmového studia Barrandov a stal se jednou z formujících postav československé filmové nové vlny 60. let. Podílel se na scénářích několika legendárních filmů, např. Ikarie XB1 Jindřicha Poláka nebo Bláznova kronika Karla Zemana. Byl autorem scénáře ke slavnému Kinoautomatu, uváděnému s velkým ohlasem na Expu 67 v Montrealu. Některé své scénáře sám realizoval jako režisér, např. Případ pro začínajícího kata.

V důsledku svého nekompromisně odmítavého postoje k okupaci roku 1968 byl donucen z Barrandova odejít a byla mu znemožněna jakákoliv umělecká činnost. Po podpisu Charty 77 byl StB donucen k emigraci a do roku 1983 žil v Západním Německu, kde však také nenašel uplatnění a vrátil se zpět do Československa. Jeho přátelé a blízcí opakovaně zmiňovali jak jeho výrazný literární a filmařský talent, tak jeho nekompromisní postoje i sklony k sebezničujícímu bohémství. Dlouhá léta bez možnosti umělecké seberealizace se nakonec podepsala na jeho zdraví. Zemřel v Praze v květnu roku 1989. (…)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress